ARTEFAKT (1)

Velmi krátký úvod pro internetovou verzi tohoto materiálu

Přemýšleli jste někdy o tom, že by v pradávných dobách (před stovkami milionů, nebo i několika miliardami let), mohla neznámá super - inteligentní síla realizovat sérií fatálních zásahů (proces solárního a planetárního designování) uvnitř naší sluneční soustavy, přičemž těmito zásahy (mimo jiné), byly vytvořeny podmínky pro rozvoj inteligentních entit v rámci velmi specifické a unikátní evoluční linie. Já nosím tuto myšlenku v hlavě již mnoho let. nepřišla mi na mysl náhodou samozřejmě, ale na základě postupně narůstajících konkrétních podkladů a indicií. To, co se nyní chystáte číst je pokus o velmi komplexní pohled na tuto problematiku.

------------------------------------------------------------

Část první: Rezonanční rotace Venuše a Merkuru

1. Po celá desetiletí byli astronomové přesvědčeni, že u dvojice SLUNCE – MERKUR, je situace stejná jako u dvojice ZEMĚ – MĚSÍC, kdy MERKUR je směrem ke SLUNCI neustále přivrácen pouze jednou svou stranou. Ovšem podle posledních měření doba rotace MERKURU kolem své osy činí 58 dní a kolem SLUNCE 88 dní. Tato chyba s největší pravděpodobností vznikla v důsledku velmi specifického rotačního vztahu vůči ZEMI. MERKUR se totiž dostává do tzv. „spodní konjunkce“ se ZEMÍ. To je označení polohy, kdy se ZEMĚ a MERKUR nachází na stejné straně Slunce a zároveň jsou tato dvě tělesa vůči sobě v jedné přímce.

Spodní konjunkce se opakuje každých 116 dní, což se s cyklem dvou úplných otáček MERKURU a při pomyslném „setkání“ se ZEMÍ je přivrácen stále stejnou stranou. V tomto případě je na místě poměrně důležitá otázka: „Jaká síla způsobuje, že MERKUR, ve výše uvedeném výsledku, není synchronizován se SLUNCEM, ale se ZEMÍ“? Pokud někdo věří na „náhody“, pak by to samozřejmě mohla být jen a pouze čirá náhoda. Já ale na náhody nevěřím. Ještě pozoruhodnější situace se má s rotací VENUŠE. Tato planeta se s periodicitou 584 dnů přibližuje k Zemi na minimální vzdálenost,