Archa úmluvy a tajemství monoatomického zlata (2)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

20.09.2006 Exkluzivně

        Jak jste již za měsíce přístupu na tyto stránky zjistili má nezávislý internetový deník Matrix-2001.cz možnost čerpat z unikátních kontaktních zdrojů po celém světě v ohromném množství oblastí, které mohou interesovat i Vás milí přátelé a příznivci. Provozovatel těchto stránek je v kotaktu s celou řadou světových osobností se kterými v rámci své vlastní badatelské činnosti intenzivně spolupracuje. Má tak možnost, jak se říká, hned z první ruky předávat svým čtenářům vysoce aktuální a kvalitní informace z celé řady zájmových oblastí. To je velký kredit Matrixu-2001.cz. V této chvíli je předmětem našeho zájmu bílé práškové zlato, kterému se také říká monoatomické zlato. V prvním díle jsme si naznačili jeho historické konsekvence včetně okolností, které se k tomuto unikátnímu prostředku váží. V tomto druhém díle to bude ještě zajímavější. Podíváme se na záležitost monoatomického zlata z pohledu současné vědy. Dotkneme se velmi zajímavých poznatků, které bychom těžko našli na pozadí klasických sdělovacích prostředků. Víme o tom, že ve Starém Egyptě se této unikátní látce říkalo "mfkz" a to v souvislosti s "Archou Úmluvy", levitací, zázračným uzdravením. Na poli současné vědy se tento prvek těsně dotýká těch nejmodernějších koncepcí kvantové fyziky. Náš příběh bude pokračovat v prostředí výzkumu uvnitř Spojených Států Amerických, kde bylo toto odvěké tajemství za velmi zajímavých okolností znovu přivedeno k životu.

       V roce 1996 se objevil v časopise "Nexus" ve Phoenixu, Arizona zajímavý článek popisující obejev, který učinil farmář plodin David Hudson. V této reportáži vysvětluje, že jeho půda chronickým způsobem trpěla vysokým obsahem sodíku, který způsoboval, že povrch půdy měl nepřijatelnou konzistenci. Již dlouhou dobu s tímto stavem bojoval a nakonec v roce 1976 naočkoval půdu sulfurickou kyselinou, aby odstranil právě onu špatnou konzistenci. Ovšem na testovacích půdních složkách, které nebyly rozpuštěné kyselinou nalezl jeden prvek, který měl velmi neobvyklou vlastnost.

     Když udeřily v Arizoně velká tepla začala látka pod slunečními paprsky vytvářet jasně bílé světelné záblesky, aby se nakonec zcela ztratila. I pod spektroskopickou analýzou onen záhadný prvek reagoval jako čisté nic. Docela nic! Po neúspěšných zkouškách na Cornellově Univerzitě byl vzorek poslán do Harwellovch laboratoří v Oxfordshire  Anglii kde byli schopni realizovat tzv. "neutronovou aktivační analýzu", ale bohužel ani zde nebyli úspěšní.  Nakonec s pomocí bývalé "Sovětské Akademie Věd" byla bílá substance identifikována s tím, že vykazovala rysy tzv. "platinové skupiny kovů", ovšem ve formě neznámé pro vědu.

      A výzkum pokračoval. Ve chvíli kdy byl materiál pravidelně prudce zahříván a zase ochlazován byla registrována "fluktuace v jeho gravitační hmotnosti". Bylo také zjištěno, že na přísně specifikovaném teplotním bodu se malinký bílý korálek rozpadl do monoatomické podoby na prášek, přičemž se jeho váha dramaticky zhroutila na pouhých 56% jeho výchozí hmotnosti. Dalším zahříváním se v bodě 1160 stupňů Celsia se substance změnila do nádherně průzračné glazury přičemž hmotnost materiálu se vrátila k původnímu stavu. I když se toto zdálo na první pohled zcela nemožné dělo se to při pokusech znovu a znovu. Došlo tedy k realizaci klasické vědecké opakovatelnosti jevu což nemohl vědecký svět nijak popřít a tak vyvstal jeden velký otazník a otázka jaká látka byla vlastně objevena?

       Velmi zaraženým vědcům nezbylo nic jiného než ve výzkumu a pokusech pokračovat. Pak přišla další překvapení. Když byl vzorek látky prudce ochlazen inertními plyny stalo se něco úžasného. Látka ztěžkla na 400% jeho původní hmotnosti, a když došlo k opětovnému zahřátí přišlo na vědecké konkláve další překvapení vzorek látky vážil méně než nula - jeho váha byla pod nulou. To není řečnický obrat, ale skutečně předmětný prvek fyzikálně vykazoval váhu menší než nic !! Když později odstranili záhadnou látku z laboratorní "pánvice" zjistili, že pánev váží ve skutečnosti daleko více než by za normálních okolností měla vážit, ale !!!! Záhadný prvek byl schopen přenést na svého hostitele status beztíže. Jinými slovy i když pánev na přechodnou dobu vážila více přesto měla schopnost levitovat. Výše uvedené zkušenosti přijaté v moderních laboratořích přesně odpovídaly starým alchymistickým textům a zprávám.

      Nakonec se podařilo zadokumentovat, že zkoumaná substance se umí chovat jako přirozený supravodič s nulovým magnetickým pólem neutralizující jak severní, tak i jižní magnetický pól, přičemž má schopnost absorbovat množství sluneční energie a ještě mnoho dalších jiných forem síly.

     V této fázi vývoje se David Hudson setkal s Dr. Halem Puthoffem, ředitelem Ústavu pro pokročilá studia v Austinu, Texas. Vědec ve svém výzkumu energie tzv. "nulového bodu" (zero - point) a fluktuace energie zjistil, že když hmota začne působit ve dvou rozměrech měla by teoreticky ztratit kolem 4/9 své gravitační hmotnosti. To je přesně o 44% tak jak se to stalo při pokusech s neznámou práškovou formou látky.

      Hudson byl schopný potvrdit Puthoffovu teorii v praxi, když vysvětlil a dokázal, že předmětná látka ve chvíli kdy vstoupí do superconduktivity a dostane podobu monoatomického prášku přičemž se registruje pouze 56% jeho původní hmotnosti, přičemž látka vykazuje menší přitažlivost jak nula a tato schopnost se zároveň přenáší i na hostitelské médium. Vzhledem k tomu, že podle soudobých poznatků fyziky je váha pevně spojená s charakteristikou prostoročasu je Puthoff přesvědčen o tom, že bílá prášková substance je "exotická forma látky", která je schopná prostoročasového ohýbání. Co se ale děje potom? Vědecká skupina vedená dr. Puthoffem je přesvědčená  tom, že "MFKZ Látka" (tak je nyní na počest odkazu vědy Starého Egypta nazývána) jest rezonující v jiné dimenzi a za těchto okolností se pochopitelně stává neviditelnou pro naše smysly. Ale pozor v žádném případě nešlo o případ, kdy látka je sice neviditelná, ale hmotně přítomná!!! Hudson znovu potvrdil, že i toto je případ našeho vzorku, který ve chvíli kdy ztratil svou váhu se prostě ztratil. Dalším výzkumem se zjistilo, že látka přechází do 5. dimenze (již jsem několikrát při různých příležitostech poukázal na to, že naše aktuálně domovská 3D je energeticky spojená s 5D). Z hlediska evolučního ( a ono těch hledisek bude jistě více) jsou liché a sudé dimenze vzájemně propojené. Proto všechny významné civilizace na naší planetě hovoří o transformaci do 5D a nikoliv do 4D. Tato skutečnost je našim vědcům již několik desítek let velmi dobře známá. Referenční přenosový bod do 5D se v historických reáliích nazýval "Orbita Sharon" a nebo také "Pole MFKZ".

      Na počátku devadesátých let 20.stol. tedy před nějakými patnácti lety se  při přísně tajných experimentech, které byli dlouhodobě prováděné paralelně v "Institutu Nielse Bohra" při Univerzitě v Kodani a v "Národních Laboratořích pokročilých studií" v Chicagu zjistilo, že schopnosti, kterou vykazovala naše zázračná prášková látka jsou charakteristické pro zlato a tzv. "platinovou skupinu kovů": iridium, rhodium, palladium, platinu, osmium a ruthenium".

     Když Hudson oficiálně podal žádost o patenty v souvislosti s předmětnou látkou a jevy s ní souvisejícími byla substance označena jako "Orbitally Rearranged Monatomic Elements" (ORMEs), a vědecká terminologie popisující monoatomické jevy se začala nazývat: "asymmetrical deformed high-spin".

      Manipulace s prostoročasem se tak stala předmětem zvláštního zájmu. Nakonec v květnu 1994 došlo mezi největšími světovými politicko - ekonomickými mocnostmi (USA, Rusko, Anglie, Čína a Japonsko) k dohodě o společném výzkumu na tomto poli s využitím těch nejmodernějších vědecko výzkumných baterií. Do čela byl tohoto výzkumu byl postaven soudobý světový matematický génius mexičan prof. Miquel Alcubierre a jeho prvním asistentem byla jmenována další nadějná kapacita vědec vizionář (jak je přezdíván) američan prof. Michael Szpir , druhým asistentem byl jmenován teoretický fyzik prof. Alexej Gondarovskij - nejnadanější odchovanec  bývalého sovětského vynikajícího výzkumného týmu prof. Kapici.

     Při jednom z neformálních rozhovorů prof. Alcubierre sdělil:

     "Náš tým má prakticky neomezené finanční prostředky. Pracujeme 24 hodin a máme za sebou sérii fascinujících posunů v našem výzkumu. Již v současné době jsme schopni řiditelným způsobem modifikovat prostoročas. Již nyní lze říci, že v blízké době se budou kosmické lodě lidské bytosti pohybovat Vesmírem prakticky neomezenou rychlostí a to díky tzv. místní expanzi prostoročasu za kosmickou lodí a implozi prostoročasu  před plavidlem".

      A prof. Michael Szpir dodává:

      "Studie mého kolegy prof. Alcubierra neporušuje Einsteinovi principy o tom, že žádný objekt nemůže cestovat rychleji jak světlo. Jak je to možné? Naturální podstata celého procesu spočívá v tom, že hmotný prostředek ve skutečnosti se vůbec nepohybuje. Teoretické zrychlení je ohromující, ale skutečné rychlost zrychlení je nulová !!!"

      Nyní bych na tomto místě mohl citovat velké množství různých vysoce odborných informací, které jsou obdržel, ale zdá se mi to k podstatě zaměření mých stránek a této reportáže veskrze zbytečné. Naopak??  přiznám se, že při čtení těchto skutečností mi běhal docela slušně mráz po zádech a položil jsem si hned dvě otázky najednou:

1)   Kam všichni v onom veskrze neuvěřitelném výzkumu kvaltujou (jako kdyby je něco tlačilo a nebo před něčím utíkali?).

2.)  Jaká síla (záměr či pointa) za tím vším vězí, když jsou schopni se dát dohromady tak politicky a zájmově odlišné mocnosti světa?

2)   A z toho všeho vlastně vyplývá otázka třetí. Co se tedy vlastně za zády neinformované globální lidské společnosti vlastně kutí?

 

      Že by se historie opakovala? Že by se alfa a omega opět spojila dohromady? Monoatomické zlato, multidimenzionální fyzika a osud lidstva? Ale na tomto místě bych tuto reportáž skončil nechtěl. Budeme tedy ještě chvilku pokračovat.

      Tajné studie historie, především té staroegyptské a babylonské zjistily, že v tehdejších dobách egyptští faraonové a babylonští králové pravidelně přijímali "Látky ORMEs" do svého organismu. Zjistilo se, že tyto monoatomické elementy jsou schopné přivádět do organismu parametry Světla (fotonické rezonance) s ohromujícími výsledky.

     V polovině devadesátých let 20. stol. (zhruba před deseti lety) se zjistilo, že jeden z prvků výše uvedené "platinové řady kovů" má unikátní vztah k lidské DNA. Bylo prokázáno, že atomy ruthenia jsou umístěné  každého konce kratšího vlákna DNA přičemž se tento prvek stává až 10.000 x konduktivnějším. Vše nasvědčuje tomu, že naše lidská DNA je ve skutečnosti multidimenzionálním supravodičem jehož schopnosti a vlastnosti nejsme schopni si ani představit. Tato nová zjištění stojí u blížících se revolučních změn v medicíně, genetice a elementární biologii včetně léčení takových onemocnění jakým je rakovina, HIV s progresí do AIDS. Již první pokusy přinesly vynikající výsledky. Během laboratorních výzkumů byla u jistého vzorku lidí postižených různými typy rakoviny do DNA postižených buněk zavedena separace platiny a ruthenia, které okamžitě začaly rezonovat s postiženou buňkou. A stal se zázrak?.. u všech známých typů rakovin během několika dní došlo k automatické opravě funkcí deformované buňky !!! Tato léčba nezahrnuje žádný chirurgický zákrok, nenarušuje okolní tkáň radiací a nelikviduje imunitní systém těla jako chemoterapie.

      Výše uvedené skutečnosti oznámila biomedicíncká výzkumná divize farmaceutické společnosti "Bristol Myers Squibb" s tím, že je vědecky prokázáno, že atomy ruthenia, které se spojily s lidskou DNA inicovaly samovolnou opravu malformace v rakovinových buňkách. Také se zjistilo, že atomy monoatomického zlata a atomy platinové řady kovů jsou v podstatě prvky s vlastnostmi jejichž účinky jsou pro nás velkým tajemstvím. Zjistilo se, že buňky lidského těla začnou mezi sebou komunikovat skrze atomární bázi výše uvedených látek prostřednictvím systému světelných vln. Před několika lety se zjistilo, že iridium a rhodium mají protistárnoucí vlastnosti, zatímco ruthénium a platina umí pozitivním způsobem ovlivňovat DNA a buněčné tělo.

      V loňském roce 2005 bylo potvrzeno, že zlato a kovy platinové skupiny ve své monoatomické vysokofrekvenčí bázi umí aktivovat endokrinní a glandulární systém takovým způsobem, že výrazně zvyšují schopnost uvědomění, vnímání a lidské smysly konají na nových doposud neznámých funkčních úrovních. Vysokofrekvenční monoatomická prášková forma zlata má zřetelný účinek na epifýzu a zvyšuje produkci melatoninu a monoatomické iridium v práškové podobě má stejný účinek na hypofýzu a zvyšuje produkci serotoninu.

      Je fascinující, že všechny tyto skutečnosti před kterými právě v těchto okamžicích stojí fascinovaná věda byly známé již před mnoha a mnoha tisíci lety našim předkům. Je to patrné z množství velmi dobře utajovaných písemných a jiných nálezů, kterým věda nedokázala porozumět. Nyní se situace začíná rapidně měnit. Pakliže se na určitých globálně vlivných místech prokáže dobrá vůle a skutečná lidská přirozenost mělo by z toho v tom nejlepším slova smyslu profitovat celá planeta. To je jistě přáním mnohých z nás, ale jaká bude skutečnost? Do roku 2012 zbývá necelých šest let, ale do roku 2008 pouhý rok a půl. Vše se mění, člověk se mění a náš svět se mění. Vše se dostává do neuvěřitelného zrychlení. Začnou se naplňovat proroctví? A nebo naopak vše co platilo přestává platit?

     Jsme připravení????


(c)2006 Jaroslav Chvátal