Akta "Horizont Událostí": Pravdivý příběh jedné civilizace (2)

Alex Collins zuřivě mával rukou ke zdi. „Podívejte, podívejte se tam. Vidíte to?!“ Tyrell se naklonil ve svém křesle a zadíval se směrem, kterým Collins ukazoval. „Myslíte ten obraz?“ „Ne, ne. Vedle toho obrazu,“ soukal ze sebe vědec. Nakonec vstal a rychle přešel přes místnost. V jednom místě napravo od obrazu se dotkl jednoho místa na stěně. „Copak vy to doktore, nevidíte?“

„A co jako“, znejistěl Tyrell.

„No přeci ten jasně zářící symbol!!“

„Collinsi, ale já opravdu nic nevidím.“

Ředitel observatoře se pátravě zahleděl na postavu u stěny. „Podívejte Alexi,, máte za sebou náročnou cestu a chápu, že jste určitě velmi unaven. Ale musíme probrat tady ty věci, co jsou na stole. Je toho hodně. A věřte, že času mnoho nemáme.“

Tyrell vstal, vzal do rukou složku s dokumenty a přistoupil k Alexovi. Ten mezitím chvatně cosi kreslil do svého poznámkového bloku. Vlastně zcela určitě obkresloval to, co viděl na zdi. Své rozrušení ani nijak neskrýval. Nechápal co se s ním děje.

Proč vidí to, co vidí? A proč to nevidí ředitel? Ani náznakem netušil, co to všechno znamená, ale v hloubi svého nitra vnímal hlas své intuice. Věděl, že to co kreslí, bude mít pro něho a nejen pro něho velkou důležitost. Tužka se míhala po papíru. Vteřiny ubíhaly. Hostitel začínal být již netrpělivý. Svítící symbol začínal pomalu pohasínat.
„Ne, prosím ještě ne!!“ Zoufal si Alex. „Ještě chvíli…..“. Symbol však již během následujících pěti vteřin zcela zmizel. Alex zoufale lovil v paměti všechny jeho detaily. Tak a hotovo!!!

„Řediteli, prosím o trochu vody“, hlesl ztěžka dýchaje a zvrátil se zpět do křesla. Jeho zrak mu znovu padl na symbol v poznámkovém bloku. Teprve nyní si uvědomil, že není přesně takový jako onen původní starobylý originál.

Cosi zde bylo navíc. Šlo o jakési značky, které se nacházely na čtyřech místech po obvodu vnějšího kruhu symbolu. Ty značky byly zcela neznámé, ale jejich styl mu byl povědomý. Ježíši, kde se s tím už setkal?

Z myšlenek ho vytrhl Tyrell. „Tak tady máte tu vodu. Doufám, že mi Collinsi už konečně vysvětlíte co…..“, ředitel nevěřícné zíral do sešitu, který Alex držel v ruce. Ruka se mu rozrušením povážlivé rozklepala, takže několik kapek dopadlo na papír. Oči obou dvou mužů se střetly a v místnosti zavládlo hrobové ticho.

Teprve snad po minutě Tyrell sípavým hlasem začal neustále opakovat: „To není možné. To není možné…..“.

Oblast Izapa (Mexiko), 18765 let př.n.l.

Stál na návrší. Vzduchem se šířila těžko popsatelná, ale příjemná vůně. Jeho tělo se chvělo pod náporem energie, která přicházela z místního geomagnetického centra. Plynule dýchal a držel koncentraci v přesném středu svého těla. Bylo ticho. Čas běžel. Linie energie lidské bytosti a planety Země se blížily k bodu setkání. Pět, čtyři tři, dva……

Roj zpozorněl. Jeho vědomí zaregistrovalo jemný dotek cizí energie. Jako jemné vlákno se linula energetickým tělem planety, až dospěla k jeho aktivním senzorům. Ale už to nebyl jen jeden svazek, další a další se proplétaly éterickým prostředím planety a neomylně spěchaly k jeho senzorům. Jedna, dva, tři, čtyři….. dvacet dva míst, dvacet dva aktivních center, dvacet dva kvalit, dvacet dva kvalit různých forem naděje pro věky dřímající v daleké budoucnosti.

Ano začala fáze „Bai – Ayar“, přesně tak jak bylo předpovězeno. Všechno je spojeno se vším nad hranicemi času. Roj si velmi dobře uvědomoval, že právě nyní dochází k nezvratné změně mnoha věcí. Proud evoluce na této planetě již dávno odbočil ze svého směru. Nic nelze vrátit, ale přesto lze posílit to dobré.

Roj cítil svou odpovědnost. Roj se spojil jádrem planety a propojil dvacet dva planetárních center událostí s Matkou. Neuvěřitelné množství energie začalo protékat mostem, který Roj vytvořil, ale bylo toho zapotřebí.

Chaku Ari stál na návrší v hluboké meditaci. Jeho vědomí jakoby se rozčlenilo do mnoha a mnoha nezávislých buněk. Cítil spojení s Matkou. Příliv energie sílil. Fáze „Bai – Ayar“ se stala realitou a on, Chiquetat (Nejvyšší moudrý) národa „Izi-Ar-Orma“ řídí snad ten nejdůležitější rituál v dějinách tohoto věku.

Chaku –Ari pozvedl ruce k modré obloze ke Slunci, ke hvězdám a svůj ukazováček neomylně namířil je galaktickému středu. Jeho bezmála třímetrové tělo vzedmulo, aby zvolalo "Mantru Života":

Rimi Elua Sia Ar
Elu Kui Or Suri
Khalami Sakora Trui Eris

Vibrace letěly vzduchem, ale i zemí. Rychlosti blesku se šířili do všech stran. Přesně za pět vteřin na to zvolalo 80 000 hrdel rozložených do devíti soustředných kruhů kolem návrší:

Ar Ashar Atanga!!!

Chiquetat Chaku Ari začal kroužit dlouhými pažemi kolem těla. Započal "Rituál Slunce". Nejvyšší Moudrý pozorně sledoval muže, ženy i děti kolem navrší. Bylo úžasné sledovat 80 000 těl spojeným do jednoho kolektivního vědomí s přesně synchronickými pohyby. Rozeznívání prostoru… Ano toto byla jedna z mnoha technik jak nechat rozeznít prostor. Chaku Ari byl spokojen. Hleděl na své blízké, a přesto svým velkým třetím okem sledoval na obloze galaktický střed.

V jedenáct hodin místního času v jedenáctý den měsíce „koa“ na dvaceti dvou různých místech planety zvané Země se rozezněl prostor. Soustředné kruhové vibrace se spojily ve dvacetinásobný celek a poté se zasnoubily s aurou planety.

Roj byl spokojen. Vibrace planety stoupaly nezadržitelným tempem. Roj však věděl, že následujících 38 hodin bude kritických, věděl to i Chaku Ari a vědělo to i další dvacet jedna „Nejvyšších moudrých“ na dalších jednadvaceti místech tohoto světa.

Toto byl začátek. Důležitý začátek…..