Akta "Horizont Událostí": Pravdivý příběh jedné civilizace (11)

„Bytosti ze systému „Cygnus – delta“ během velmi krátké doby na patnácti místech planety Země vybudovaly síť laboratorních zařízení. Podle zpráv, které sice sporadicky, ale přesto přicházely z jejich domovské planety, nebylo na výzkum a průzkum mnoho času.“

Sova se opět odmlčela a krátce se napila. Následovala malá porada v jejich skupině. Slyšeli jsme, jak se sovy mezi sebou na něčem domlouvají. Nakonec se pod holografickou projekci postavil její kolega. Přece jen jsme měli za sebou již bezmála dvouhodinovou přednášku. Druhá sova perfektně navázala v místech, kde svůj výklad skončila ta první.

„Víte, vlastním výzkumem naši předci atlantské civilizace zde na Zemi zjistili, že bytosti ze systému Labutě disponovaly poměrně unikátním druhem komunikace a to prostřednictvím jistých receptorů, které byly evoluční součástí jejich centrálního nervového systému. Díky této schopnosti během několika týdnů dokázaly navázat mentální kontakt s vědomím Země.“

V jeskyni to neuvěřitelně zahučelo. Vzrušený šepot se odrážel od kamenných stěn, které sporým světlem osvětlovaly lampy poháněné generátory. Viděl jsem, jak mnozí vojáci neklidně pohazovali hlavami. Sova ovšem pokračovala:

„Je toho hodně, co ještě nevíte. Jedna naše nelehká úloha spočívá v tom vám celou řadu věcí pokud možno co nejefektivnějším způsobem vysvětlit. Určitý druh vědění je nezbytnou součástí naší mise. Takže díky kontaktu s tím, co můžeme pracovně nazvat vědomí této planety, bytosti ze systému Labutě zjistily, že se zde nachází minimálně dva druhy vyššího stupně vědomí.

Prvním druhem byli savci, kteří dokázali žít jak na souši, tak i ve vodě. Měli humanoidní formu těla, které však bylo opatřeno nejen plícemi, ale i žábrami. Po celé planetě žilo několik set tisíc takových jedinců. I když se dokázali bez problému pohybovat po souši, přesto převážnou část života žili pod vodou v blízkosti pobřeží, především v různých lagunách.

V záznamech „Laas“, tak bytosti ze systému Labutě samy sebe jmenovaly, jsme vysledovali informace o tom, že tento zvláštní druh vodních humanoidních forem života byl velmi plachý, ale zároveň i velmi inteligentní.

Sociální strukturu měli velmi propracovanou a bylo evidentní, že jejich civilizace nekráčí technokratickým způsobem vývoje, nýbrž naopak. Tato inteligence žila v těsném sepjetí s přírodou a planetou jako celkem. Netrvalo dlouho a mezi vědci civilizace „Laas“ a těmito tvory se vyvinulo velmi pevné přátelství.

Mimoto se na planetě pohybovali ještě jiní tvorové. „Lass“ je dokázali velmi rychle lokalizovat. Oproti první vodní formě civilizace (která, jak se ukázalo později, byla přežívajícím pozůstatkem vysoce rozvinuté duchovní civilizace, která prakticky vyhynula v důsledku nájezdů reptiliánů zhruba před šesti miliony lety) byli tito tvorové nesmírně primitivní, evidentně přetrvávající více na zvířecí úrovni i když s náznakem vlastních sociálních zákonů a jistého druhu inteligence.

„Laas“ během několika následujících měsíců zjistili, že tento druh je v podstatě výsledkem umělých genetických zásahů ze strany reptiliánů a dracos, kteří si takto chtěli na planetě Zemi vypěstovat kastu jakýchsi otroků především na extrémně těžké důlní práce.

Pro „Laas“ nebyli dracos ničím novým. Během své miliony a miliony let trvající evoluce zjistili, že tato mysteriózní rasa ze čtvrté a šesté dimenze je nejen nejrozšířenějším druhem uvnitř této galaxie, ale také nejstarším.

Měsíce ubíhaly a cizinci na naší planetě zoufale hledali řešení otázky svého vlastního přežití. Nyní již velmi dobře věděli, že nemohou počítat s přesídlením na zdejší planetární těleso. Vždyť tu žily minimálně dva druhy s vyšší formou inteligence.

Nakonec se stalo cosi, co nikdo z „Laas“ neočekával. Řešení přišlo od vodní civilizace. Přišlo náhle a se šokujícím účinkem. Nechci v této fázi přednášky zabíhat do zbytečných podrobností, ale idea, která přišla od bytostí z moře, skutečně zafungovala. Zástupci „Laas“ se po několika stech let působení na Zemi mohli vrátit domů ke své civilizaci s účinným řešením.

A ve chvíli, kdy došlo k výbuchu supernovy, dokázali ochránit svou planetu i civilizaci. Když byste měli někdy možnost se podívat do velkého teleskopu, pak v jistém místě souhvězdí Labutě objevíte objekt mlhoviny, který se nazývá „IC 1318“. Jde o pozůstatek supernovy, která vybuchla před 600 000 lety.

Ovšem ještě před tím, než „Laas“ opustili tuto planetu z vděčnosti k oné mořské civilizaci, resp. již jen k jakémusi přežívajícímu pozůstatku civilizace, jejíž informace zachránily jejich planetu, přistoupili ke třem krokům, které v samém důsledku ovlivnily další chod událostí na Zemi.

Určitě budete chtít vědět, k čemu tehdy došlo. Poprosil bych vás, vojáci, abyste nyní dávali velký pozor na to, co bude řečeno. Některé z těchto aspektů jsou totiž pevnou součástí naší mise.

Máme k dispozici záznamy, které jsou nesmírně důležité vypovídací hodnoty. Tyto záznamy, jež pocházejí ze starých datových kronik civilizace „Laas“ (o tom budeme ještě podrobně referovat), evidentně poukazují na to, že mezi autonomní mořskou civilizací a zástupci „Laas“ došlo k dohodě.

Výsledkem této dohody byla záchrana mořské rasy. Tedy abychom byli přesnější, šlo spíše o nastartování jakési druhové transformace a to díky spojení genů mořské civilizace se zástupci „Laas“.

Opět jsem se přistihl, že přímo cítím, jak mi buší srdce. Hrdlo jsem měl sevřené napětím a moje tváře hořely nedočkavostí. Ano, právě jsem sám sebe přesvědčil o tom, že jsem se stal součástí toho nejneuvěřitelnějšího děje v moderní historii lidstva. Stejně tak se mi tam někde vzadu v mém vědomí stále dokola vtírala neodbytná otázka: „Budeme ale schopni všechno to, co se nyní dozvídáme a zcela jistě ještě dozvíme, předat ostatním, svým dětem a vnukům?“. Odpověď na tuto otázku závisela především na tom, zda přežijeme. A v tuto chvíli jí zcela jistě neznaly ani sovy. Zabalil jsem se do deky a znovu se zaposlouchal do výkladu.

„Díky tomuto genetickému spojení mohla za dalších 100 000 let, tedy asi před půl milionem let, povstat nová civilizace. I dnes na mnoha místech světa existují záznamy o její existenci. Snad jste již někdy slyšeli název „Lemurie“.

Na několika místech někdo tiše zahvízdal.

„Ano Lemuřané a Lemurie je rasa, která povstala díky řízenému a oběma stranami chtěnému genetickému spojení mezi bytostmi ze souhvězdí Labutě a zanikajícím zbytkem neznámé pravěké civilizace. Jenomže to ještě vážení přátelé není zdaleka všechno.

Během svého několik staletí trvajícího výzkumu vědci „Laas“ zjistili cosi zcela šokujícího. Zjistili, že z jejich pohledu daleko v budoucnosti bude i tato sluneční soustava čelit podobné zkoušce. Stejné zkoušce jaké tehdy čelili oni.

Podívejte se prosím nyní všichni na následující holografickou projekci."

Bylo to fascinující. Obraz Země zmizel. V tom okamžiku jsme se začali propadat jakoby do Vesmíru. V kulovitém obraze svítilo neuvěřitelné množství hvězd. Letěli jsme do jednoho místa. Během několika okamžiků prakticky celý obraz vyplnilo seskupení hvězd, které se mi zdálo povědomé.

Ale ano!!! Vždyť to byl Orion!