Každý jsme vědomí. Jsme tak moudrá vědomí, že jsme kdysi nepředpokládali, že by někdo mohl uznávat fikaný vynález jménem lhaní, takže jsme, po pár přednáškách různých vtipálků, uvěřili nesmyslu, že jsme naše fyzické tělo a s jeho smrtí končíme i my. To už se dnes naštěstí dobře daří vyvrátit. Stejně jako si nepamatujeme dost dobře začátek našeho života, je těžké vidět nějaký konec. Co si všichni pamatujeme dobře, je spánek(tma, nekonečno, ticho, nic) a bdělý stav(veškerá ostatní činnost kromě spánku). Jsou tací, kteří trpěli mnoho let biflováním polopravd a vymyšlených teorií do své hlavy.
Jelikož to nebyly věci pravdivé a fungující, bylo to pro dotyčné obětavce velmi, velmi náročné, naučit se všechny ty věci. Nakonec dostali orazítkovaný kus papíru, kde bylo potvrzeno, že jelikož tak náročný kurz utrpení přežili, musejí dostat titul odborník, což se neoficiálně překládá jako vševěd. Kdo neví, co je vševěd, tak je to vtipálek, který se naučil moře vymyšlených polopravd a teorií a zblbnul z toho tak, že je přesvědčen o tom, že ví vše nejlépe. Mnozí vševědi viděli zrození či smrt člověka a označili jej za začátek a konec života. Dříve se věřilo, že vševěd skutečně říká pravdu. Dnes díky činům vševědů víme, že je to pravda být nemůže. Víme, že vševědi neviděli, co se děje s vědomím rodícího se či umírajícího a dotyčný ani nedokázal v daný moment vysvětlit, co prožívá, jelikož mu moc nešlo mluvit(telepatii vševěd neuznává), takže vlastně vůbec nevíme o fyzické smrti, ani o zrození nic.
Jsou však tací, kteří dokáží podivuhodné věci, nenechali se vševědy zlákat a umí například přimět vědomí, aby dosáhlo změněného stavu, přeneslo se zpět po ose času a popsalo, co cítí. Vševěd se chystá porušit své hlavní pravidlo a vyskočit z kůže a my se můžeme dozvědět, že vyvíjející se miminko v bříšku své mamky dokáže vidět celé vesmíry, vznik evoluce a další neobyčejné věci. To ale není podstatné, protože vševěd ví vše, i to, že pro tohle neexistují hmatatelné důkazy. Podstatné je tedy to, že to naše vědomí dokáže veliké věci a proto jej nyní tak usilovně mnozí zkoumáme.
Nejvhodnější jsou výzkumy sami na sobě, protože zjistíte věci, které vám už nikdo nevezme, natož aby vám je vymluvil. Naše vědomí pozoruje myšlenky, situace a všechny vjemy, které jím procházejí. Pokud pouze pozoruje a nehodnotí, říká se tomu bezmyšlenkovitý stav. Občas každý tzv."čumíme do blba" a ostatní(většinou i my sami) mají pocit, že jsme v tomto stavu. Fakt je ten, že lítáme někde v luftě. Většinou jsme vědomím ponořeni do minulosti nebo vymyšlené budoucnosti, která se ale patrně nenaplní. Skutečný bezmyšlenkovitý stav je stav, kdy jsme si plně vědomi svého těla a zároveň svého okolí, všeho, co se kolem šustne.
Nic nehodnotíme pouze pozorujeme. Když se toto povede, je člověku prostě fajn. Aby ne, když nemusí nic dělat. Dokázal to již každý, jen si toho ne každý všiml nebo uvědomil. Když se toto děje, člověk nemá prostor hodnotit, zda je něco špatné nebo dobré. To se dost vyplatí naučit. Proč, to mnozí vědí, ostatní taky, jen tomu zatím nevěří. Každopádně neuškodí, když si to v takhle významný čas jako je období rovnodennosti zopákneme.
Pokud hodnotíme, vyzáříme energii(životní), což cítíme jako emoci. Ta je spojena s myšlenkou, představou,vzpomínkou,apod.. Tím vyšleme energetický balík(někdo to může vnímat lépe v dnešní době počítačů, když to nazveme program) do zdroje všeho živého a ten sestavuje dle těchto impulsů/programů náž život. Programujeme si budoucnost ve stejné frekvenci, jakou má naše hodnocení. Tzn. radost programuje další radost atd. Zdroj nám i všemu živému umožňuje žít = řídí hru, kterou hrajeme. Nezasahuje, pokud není v ohrožení on či jeho záměr/cíl. Vševědové minulosti jej nazývaly různými jmény a tvrdili, že jen oni s ním umí hovořit.
I to se dnes ukazuje jako nepravda. Zdroj je připojen na každého z nás a cítíme jej vždy, když se cítíme fajn, tzn. když nepřemýšlíme, ale pozorujeme, jak je náš život fajn. Vševěd, který se ztotožňuje se svým tělem těžko chápe, kde jsou hranice, kdy zasahuje, kdy nechá něco/někoho ještě fyzicky zemřít a kdy se mu vyplatí zachovat stávající formu toho něčeho/někoho. Zdroj lze cítit jako sebe sama ve stavu nejhlubšího klidu a pohody, radosti a štěstí. My, jakožto vědomí, programujeme své životy. Klid v nás to vše pozoruje a je vzájemně propojen. Jsem to já, ty, my všichni.
Dalším, co vševěd nedokáže hmatatelně prokázat je, že naše skutečná obživa je pozornost našich druhých já = ostatních lidí a bytostí. Všichni se jednoduše vzájemně krmíme svou pozorností. Pokud není nikdo, kdo na nás myslí/zaměřuje alespoň občas svou pozornost(=nás živí), ztrácíme energii a dříve či později neudržíme formu. Pokud na nás zapomenou všichni, je velmi těžké žít. Toto si lze ověřit na hercích a známých osobnostech, na které se zapomnělo. Jak vypadají dnes? Že nevíte? Možná už tu nejsou. Bytost, která je zapomenuta všemi a vším, se vrací do zdroje. Na někoho zapomeneme až dlouho po jeho smrti a on pak může uvíznout ve svém mrtvém fyzickém těle, které však již nefunguje.
Návrat do zdroje je ta nejúžasnější věc. Je to domov. Je to bezpečí. Každý jej pozná. Odcházíme ze zdroje, abychom si mohli užít návratu. Abychom se mohli radovat z návratu. Abychom si mohli vzpomenout, že my sami jsme zdroj. Ty, Já, kdo je kdo? Co je multidimenzionální bytost. Vševěd již nečte, hmatatelné důkazy nenajde.
Naše vědomí je to, co tvoří naši realitu. To, co máme ve vědomí, přichází s určitou prodlevou do našeho života. Pokud reagujeme a hodnotíme, programujeme pomocí své životní energie svoji budoucnost. Pokud o něco přijdeme a vztekáme se nad tím, programujeme si budoucnost tak, že vzniká velká pravděpodobnost, že se nám to stane znovu. Takto se opakují celé cykly. Pokud je chceme zastavit, stačí pouze danou situaci pozorovat, sledovat, vnímat své tělo a pocity, ale nehodnotit, zda je to dobře či špatně. Tím, že pouze pozorujeme, naše pozornost vysílá neutralizující paprsek energie, který situaci rozpouští a ta se nezopakuje.
Pokud se z něčeho radujeme, vyzařujeme také emoci a také programujeme budoucnost. Zopakuje se nám radost. Pokud ve svém vědomí vytvoříme fiktivní situaci a reagujeme na ni emocemi, také tvoříme svou budoucnost. Všichni jsme schopni ovlivnit dění na světě tím, co si vpouštíme do svého vědomí, s čím se ztotožňujeme a porovnáváme. Emoce radosti a lásky tvoří radost a lásku. Emoce strachu, tvoří další strach.
Proto je dobré být si vědom toho, co vpouštíme do vědomí, na co zaměřujeme svou pozornost a co tím pádem tvoříme. V těchto dnech to platí obzvlášť. Nebojme se nenechat si krást pozornost okolím, nepřítel neexistuje, naše sny jsou na dosah, jen my sami se o ně můžeme připravit neefektivní prací se svým vědomím. Přeji co nejpřítomnější rovnodennost a co nejméně přemýšlení.
partner Matrix 2001