"2012": Duhový most příležitosti. Pro každého z nás a bez podmínek. (1)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

publikováno: 26.05.2009 kategorie: Paradigma "2012"

       Mayové měli velmi dobře propracovaný kosmologický systém. Naše úroveň vnímání makrokosmických a mikrokosmických souvislostí je bohužel velmi posunutá a proto není naše vědomí schopno v plném rozsahu pojmout a přijmout celkovou kapacitu vizionářských dat této civilizace. Mayové byli přesvědčeni o tom, že v centru naší galaxie na fyzikální kmitočtové úrovni naší reality se nachází masivní černá díra. Samozřejmě, že pro tento útvar měli zcela jiný pojem. Každopádně toto specifický fyzikální prostředí ve středu galaxie nazývali „Hunab-Ku“.

       Skutečně v prostředí ve směru souhvězdí Střelce se černá díra nachází. Bližší informace o tomto kosmickém útvaru si může každý zájemce nalézt v dostupném internetovém prostředí. Existují úvahy, že tato černá díra v centru Mléčné dráhy představuje portál do vyšších rozměrů našeho Vesmíru. Osobně si myslím, že je to vysoce pravděpodobné a to nejen u oné centrální černé díry, ale v případě jakékoliv „black holes“

        Mayové vnímali prvek „Hunab-Ku“ jako jistý zcela konkrétní druh vědomí, které organizuje procesy nejen v částicovém prostředí Vesmíru, ale i v jeho antičásticové sekvenci. Pokud Mayové hovoří o vědomí, pak určitě nikoliv v nějaké formě personifikační apotheosy. Zkusme se zamyslet nad tím, jak chápeme pojem vědomí. Co tímto pojmem vlastně myslíme, co se za ním skrývá? Ano, to je na velmi dlouhou a ne jednu debatu. Mayové byli přesvědčeni o tom, že „Hunab-Ku“ funguje na bázi periodicky se opakující výbuchů či masivních výronů energie vědomí.

        Soudobá věda si dnes již velmi dobře uvědomuje algoritmus této eruptivní charakteristiky o příčinách tohoto jevu se vědecký svět stále jen dohaduje. Velmi zajímavé myšlenky na toto téma soustředil dr. Paul LaVioolette, který se této problematice věnoval snad celý aktivní život. Napsal celou sérii velmi podnětných publikací. Bohužel v naší domácí provenienci si na ně budeme muset ještě počkat.

       Mayská filozofická doktrína týkající se pulzační činnosti Hunab-Ku se velmi úzce dotýká jejich osobitého vnímání struktury času. Lineární časový tak v klasické kauzalitě událostí byl pouze jeden z mnoha projevů času. Ukazuje se, že dramaticky důležitým pro ně byl cyklicky časový charakter.

       V současné době je jednoznačně nejčastěji užívaným kalendářním prostředkem tzv. „Gregoriánský kalendář“ podle kterého start jistých nesmírně zásadních procesů je více či méně synchronizován s rokem 2012. Ovšem kalendář je nástroj pomocí, kterého jsme schopni do jisté míry popisovat jeho průběh, a ve své podstatě nezáleží na číselné struktuře roku.

       I když o tom budu psát až později, osobně jsem přesvědčen o tom, že hladina změn souvisejících s Mayským paradigmatem se bude odvíjet především na vnitřní úrovni lidského jedince. Nemyslím si, že bychom měli očekávat nějaké „vnější“ posuny globálního charakteru, alespoň ne v té první linii.

       Někteří vědci, a řekl bych, že velmi správně argumentují s prohlášením, že protnutí galaktického rovníku není synchronní s 21. prosincem 2012 a to z toho důvodu, že v tomto časovém momentu se budeme nacházet již celých 78 let za galaktickým rovníkem a velkou rychlostí se vzdalující. Tato velmi správná informace však má přesto jakousi funkční trhlinu. A jde opět o čas. Podle posledních výpočtů trvá naší sluneční soustavě neuvěřitelných 225 milionů let, než vytvoří jeden jediný oběh kolem galaktického jádra. Za tuto dobu naše Sluneční soustava a blízké kosmické prostředí přetne galaktický rovník celkem dvakrát. Vydělíme-li tedy číslo 225 milionů dvěma, dostaneme nějakých 112,5 milionů let. Při vší úctě k přesnosti, jak vysokou úchylku bude tvořit čas odpovídající 78 rokům?

      Zjistil jsem, že se tomuto tématu věnuje ve svém vyjadřovacím designu celá řada tzv. piktogramů. Je to pouze náhoda? Já si myslím, že nikoliv a je jedno, kdo byl jejich tvůrcem. Jejich autor totiž sděluje cosi velmi konkrétního a zásadního. Měl potřebu tuto informaci předat co nejširšímu „publiku“. Takže já bych neřešil „KDO“, ale „CO“ prezentuje symbolika těchto útvarů.

     Jsou informace, které mají tak vysoký kmitočtový koeficient, že prostě nejdou napsat nebo ústně sdělit. Často pak jedinou možností jak je vyjádřit je kresba nebo hudba. Ale to pak na straně příjemce obnáší mít dostatečně silně rozvinutou pravou mozkovou hemisféru, neb použití té levé (jednoduše řečeno) nám nebude nic platné.

      A to je charakteristické na Mayském tradiční vědění a dalších starověkých civilizačních forem. Jejich vědomí nebylo dominantně naladěnou na logiku intelektu, ale logiku jakéhosi vyššího řádu vnímání a interpretace. S něčím podobným se setkáváme u delfínů. A podobných příkladů by se našlo určitě více. Naše bytost je jakoby uzamčena za zámkem tradiční myšlenkové energie.

      Proto jsem přesvědčen o tom, že racionalisté se prostě nikdy nedohodnou s iracionalisty (to co je iracionální pro racionalisty je zase racionální pro iracionalisty a opačně). Takže kdo má pravdu? Pravda je ve skutečnosti na obou stranách. Každý z nich má své vlastní a osobité vnímání toho čemu můžeme říkat realita.

      Jiná skupina (nazvěme je „racionální iracionalisté) co se týče přechodu naší Sluneční soustavy přes galaktický rovník, operují s podstatně jinými daty. Jsou přesvědčeni o tom, že jsme galaktický rovník přeťali o zimním slunovratu v roce 1980 a z jeho vlivu se dostaneme v roce 2016. Období mezi těmito roky se nazývá „galaktická zarovnávací zóna nebo éra“. Je potřeba skutečně odstranit roušku strachu z neznáma a omezující vliv tradičního systému víry. Toto má totiž dalekosáhlé důsledky. V následujícím odstavci se to pokusím vysvětlit podrobněji.

       V každé vteřině svého života vyzařujeme specifická spektra mentální a psychické energie. Tyto energie jsou velmi silnými prostředky komunikace s vesmírnou inteligencí (chcete-li Stvořitelem, Architektem). Mentální a psychické vlny mohou být kompatibilní nebo nekompatibilní s kosmickými záměry. Mimoto, pokud jsme naladěni na opozitní frekvence, platí, že se vždy vzdalujeme od zdroje, od ústředního jádra přirozené kosmické životní síly.

      Čím méně je této energie v naší bytosti tím více podléháme strachům, depresím, požívavostí, tím více podléháme vnitřní i vnější agresi, tím více podléháme frekvenčnímu vlivu levé mozkové hemisféry. (Ale i ona je důležitá, jen je potřeba zabezpečit potřebné podmínky). Tím více nejsme schopni se naladit a pochopit tradiční odvěké a posvátné datové esence komunikačních nástrojů Vesmíru.

       Dostáváme se tak do smyčky, bludného uzavřeného kruhu, do (naštěstí) zdánlivé bezvýchodné situace. Rozumíte mi, co tím mám na mysli. Ošetřete svůj charakter a kvalitu myšlení, ošetřete úroveň svého pocitového vnímaní, ošetřete kvalitu svého emočního projevu a naladíte se na tuto úžasnou a bezesporu fascinující relaci. Bezesporu celá příroda tak funguje a co my lidé? Uvědomme si, že jsme její součástí.

       -pokračování-

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly