"1776" - JAK BYLA OBČANSKÁ VÁLKA VYUŽITA KE ZNIČENÍ "MANIFEST DESTINY" (16)

Místo toho, aby byla 50. léta 19. století svědkem rozkvětu velké asijsko-americké železnice, zahájila desetiletí korupce a kompromisů, které během deseti let málem vedly k rozpadu federální vlády. Na počátku tohoto desetiletí získala Unie v důsledku mexicko-americké války (1846-1848) téměř všechna územní panství od mexického impéria. Národ se tak rozrostl na 31 států a pět teritorií (jedno neorganizované a čtyři organizovaná). Otázka, zda tato nová území mají zůstat svobodná, nebo otrokářská, se stala ústředním bodem konfliktu mezi vlastenci a britskou otrokářskou mocí, která ovládala Demokratickou stranu. Pokud by mohla zůstat svobodná, pak by dynamika západní expanze k Pacifiku a širšímu světovému pozemnímu mostu mohla nerušeně pokračovat. Pokud by se centrální USA dostaly pod otrokářskou moc, pak by byl tento pozitivní impuls sabotován.

Po předčasné smrti whigovského prezidenta Zacharyho Taylora - stoupence Wilmotova provisa, 9. července 1850 byla místo toho zrádci, zbabělci a oportunisty rozpoutána série kompromisů. Prvním takovým pošetilým činem byl „kompromis z roku 1850“, který společně iniciovali Henry Clay a Stephen Douglass. Tento kompromis byl balíčkem pěti návrhů zákonů, které deklarovaly, že o otroctví se má rozhodovat lidovým hlasováním v nově vytvořených teritoriích Utah a Nové Mexiko, zrušily obchod s otroky (ale ne otroctví) v District of Columbia, vymezily současné hranice nově přijatého státu Texas a posílily zákon o uprchlých otrocích, který nařizoval všem svobodným státům vydávat uprchlé otroky jejich pánům.

Tento zbabělý sklon ke kompromisu s otrokářskou mocí připravil půdu pro katastrofální Kansas-Nebraska Act z roku 1855, který zrušil Missourský kompromis^[1] a otevřel obě území otroctví na základě „vůle většiny“. Obě oblasti tak byly zaplaveny prootrokářskými migranty a byl zažehnut oheň, který během několika let naplno propukl. Senátor Thomas Benton, který stál v čele frakce Demokratické strany, jejímž členem byl i Gilpin, sice