11. záři, Usáma bin Ladin a okultní síly v pozadí teroristických útoků na USA (2) Hrozba válkou Afgánistánu

        Afghánistán je od roku 1978 dějištěm občanských válek. Po zhroucení Sovět-skému svazu přátelské vlády r. 1979 vyslala sovětská moc do země vojenské jed-notky, chopila se otěží státu a začala válku proti ozbrojeným skupinám mudžahe-dínů. Během hrozných bojů zahynulo kolem čtyř miliónů Afghánců.[1] Je jistě pozoruhodné, že Spojené státy začaly podporovat mudžahedíny již šest měsíců před sovětskou invazí [2] a tato skrytá operace byla současně největší v celé historii USA.[3] Indický expert Kunhanandan Nair mluvil r. 1986 o nejdražší žoldnéř-ské válce a největší tajné akci v dějinách Spojených států. V osmdesátých letech dodaly USA mudžahedínům zbraně v ceně tří miliard dolarů. Profesor hospodář-ských věd na ottavské univerzitě Michel Chossudovsky mi v osobním psaní sdělil, že v březnu 1985 prezident Reagan podepsal "National Security Decision Directive 166"[4] ohledně postupného zvyšování skryté vojenské pomoci. Jen v roce 1985 bylo dáno za tím účelem k dispozici více než 250 miliónů dolarů. Nová skrytá vojenská pomoc USA začala dramatickým zvýšením dodávek zbraní a nepřetržitý proud spe-cialistů CIA a Pentagonu směřoval do tajných ústředen pákistánské tajné služby Inter Services Intelligence (ISI),[5] kde spolu s pákistánskými důstojníky pomáhali afghánským rebelům při plánování operací.[6] Dodávkami raket země-vzduch od     r. 1985 mohlo začít záměrné vykrvácení Ruska.

 

       V letech 1989-1990 musel nakonec Sovětský svaz své jednotky z Afghánistánu stáhnout, ale ani jejich odchod zemi nepřinesl mír; Washington přenechal obyvatel-stvo zvůli vzájemně soupeřících válečných náčelníků a islámsko-funadamenta-listických milicí. Výsledkem byly roky občanské války. 1992 se Kábul stal bojištěm znepřátelených mudžahedínských milicí; po chaosu a ničení následovala jedna vlna uprchlíků za druhou. Celá země se ocitla doslova v troskách!

       Najednou se vynořily třicetičlenné guerillové skupiny mudžahedínů pod vedením muláha Muhamada Omara Akhunda, které byly do země dopraveny a financovány ze Saudské Arábie, Pákistánu a z USA. S požehnáním americké vlády a s veškerou myslitelnou pomocí se k moci dostal Taliban.[7] Za zmínku jistě stojí, že Laili Helm-sová, neteř bývalého velvyslance USA v Iránu a šéfa CIA, byla vyslancem Talibanu v USA![8]

       Říká se, že Taliban byl výsledkem plánu USA a jejich saudsko-arabských spo-jenců, který měl zabránit, aby se afghánští uprchlíci v táborech nedostali do vlivu islámského režimu v Iránu, proti němuž tehdy Spojené státy bojovaly. Existují však ještě další důvody. Skrytí tvůrci americké zahraniční politiky považovali Taliban za užitečný nástroj k stabilizaci Afghánistánu po téměř dvou desetiletích občanské vál-ky. Tato ultrareakční sekta jim přišla právě vhod pro jejich zájmy v Kaspické pánvi a v Perském zálivu.

       Jak jsme si již řekli, vůdčí satanské rodiny se potýkají o vliv a kontrolu nad ne-přebernými zásobami ropy a zemního plynu v nově vzniklých středoasijských re-publikách Turkmenistanu, Kazachstánu, Tadžikistánu a Kirgizii.[9] O jaké množství ropy a zemního plynu se tu vůbec jedná? Oblast kolem Kaspisckého moře, k níž otvírá Afghánistán strategický přístup, skrývá zhruba 24 biliónů kubických metrů zemního plynu (osminu světových zásob) a odhadem 18 miliard tun ropy (což od-povídá asi 20 procentům všech známým světových zásob). Hlavní problém vykoři-stění energetických rezerv Střední Asie spočívá v dopravě ropy a plynu na světový trh z oblastí, které nemají přístup k oceánům. V této souvislosti má Afghánistán jako tranzitní země pro dopravu surovin z izolované Střední Asie mimořádný geo-politický a geostrategický význam.[10]

       Kvůli udržení rivalů mimo hru byly naplánovány ropovody, které by nevedly Ruskem, Čínou nebo Iránem, nýbrž územím Afghánistánu a Pákistánu. Jihový-chodní trasa přes Afghánistán do Pákistánu byla ekonomicky nejvýhodnější a po překonání 1271 kilometrů by spojovala ropná pole v turkménském Dauletabadu se zásobárnou v pákistánském Multanu.

       Nejdůležitější úlohou Talibanu mělo být zajišťování bezpečnosti cest a pláno-vaných ropovodů (i příp. plynovodů), spojujících státy střední Asie se světovým trhem.[11] Bez ohledu na výtky vůči Talibanu, že podporuje terorismus, byla Bushova vláda připravena se s jeho režimem smířit, pokud by ukázal ochotu spolupracovat ohledně vykořisťování ropných zdrojů v centrální Asii. Prostřednictvím satanskými manipulátory kontrolovaných koncernů bylo s Talibanem dojednáno 180 miliónů dolarů ročně jako "tranzitní poplatek".

       Začátkem devadesátých let začal Taliban ohrožovat režimy v ostatních zemích, věrných Spojeným státům. Rovněž v samotném Afghánistánu nebyla ani zdaleka stabilita, potřebná k vybudování a náležitému chodu ropovodů. A konečně to i vy-padalo, že Taliban hodlá transportní obchody dělat pouze se Saudy. Co se však přesně stalo, je bohužel zahaleno nejasnostmi. Italské noviny "Il Manifesto" o tom soudily: "Taliban chtěl vytvořit konkurenční frontu proti Američanům. V každém případě však z chystaného ropovodu nebylo nic."[12] Taliban se otevřeně vzepřel americkým plánům  a USA se tudíž obrátily proti talibanskému hnutí.[13] Bylo pouze jediné řešení: Taliban musí zmizet![14]

       Z insiderských zpráv v různých médiích vyplývá, že představitel americké vlády pohrozil otevřeně Afghánistánu válkou již počátkem r. 2001. Bývalý francouzský tajný agent Jean Brisard a novinář Guillaume ve své knize "Bin Ladin - skrývaná pravda" (Paříž 2001) napsali: "Rozhovory mezi Bushovou vládou[15] a Talibanem za-čaly v lednu 2001 krátce po jeho uvedení do prezidentského úřadu. V březnu přibyl do Washingtonu vyslanec Talibanu a předal novému šéfovi Bílého domu dary, mj.  i drahocenný afghánský koberec. Rozhovory však přesto byly všechno jiné než srdečné." Autoři dále psali: "Představitel USA během jednání Talibanu řekl: Buď přijmete naši nabídku, a pak také rozvineme váš zlatý koberec, nebo vás pohřbíme pod kobercem bomb."

       Během tajného setkání v Berlíně 3. července 2001, tedy jen dva měsíce před strašlivými údery na New York a Washington, USA pohrozily, že nebude-li se Tali-ban "chovat náležitě", zbývá jen otevřená vojenská akce. Bylo to v pořadí třetí set-kání v sérii porad o Afghánistánu. Rozhovory oficiálně sloužily hledání mírového řešení v afghánském konfliktu. Během tajných setkání se otevřeně mluvilo o tom, že Taliban musí usnadnit výstavbu ropovodu z Kazachstánu. Podle bývalého pákistánského ministra zahraničí Niaze Naika mluvili američtí představitelé o vojenském úderu proti Talibanu. Během přestávky byli již konkrétnější: "Měla by to být akce ze vzduchu pomocí bojových vrtulníků z hodně blízké základny. Jeden z Američanů, Lee Coldren, se novinám "The Guardian" vyjádřil: "Byla řeč o tom, že Američané jsou Talibanem tak pobouřeni, že pomýšlejí na vojenskou akci." Tři z přítomných pákistánských exgenerálů byli pověřeni tlumočit výhrůžky talibanskému režimu.[16]

       Novinář Bob Woodward, který proslul již aférou Watergate, v listu "Washington Post" informoval, že CIA spolu s paravojenským oddělením Speciel Activities Division (SAD) již na jaře spolupracovaly s kmenovými vůdci a bojovými pohlaváry na jihu Afghánistánu. Zmíněná tajná divize je sestavena z týmů po půl tuctu mužů, kteří nenosí vojenské uniformy. Vyšší útvar disponuje 150 bojovníky, piloty a dal-šími specialisty. Jednotky SAD se podílely na vytváření nové rozsáhlé sítě v této části země, představující nejdůležitější oblast vlivu Talibanu.

       Špionážní agentura USA tedy již od jara útočila na afghánský režim - což je jednání, které by sama americká vláda za jiných okolností označila za terorismus![17] Vojensko-strategický odborný časopis "Jane's International Security", vycházející ve Velké Británii,     15. března 2001 oznámil, že USA a Rusko poskytovaly tzv. Severní alianci přímou vojenskou podporu přes Uzbekistán a Tádžikistán k zatlačení fronty Talibanu ve směru k městu Mazar-e-Šarif. Podle zpráv časopisu "IndiaReacts" z 26. června 2001 prohlásil ruský prezident Vladimír Putin již začátkem června na zasedání Spo-lečenství nezávislých států, k němž patří mnoho bývalých sovětských republik, že se blíží vojenský úder proti Talibanu.

       V polovině července byl hotov vojenský plán a začátek operace byl stanoven na polovici října. Dávno před 11. zářím byly britské vojenské síly dopraveny do pří-slušných postavení v oblasti.[18] Do práce se dali odborní poradci a k nasazení bylo připraveno také sedmnáct tisíc ruských vojáků.[19]

- pokračování -

---

Prameny:

[1] Financial Times Deutschland z 26. října 2001.

[2] Zbigniew Brzezinski, Islamismo Afghano e "Made in Washington" v Chiesa Viva, listopad 2001.

[3] Fred Halliday v The Un-great game: the Country that lost the Cold War, Afganistan in der New Republic z 25. března 1996.

[4] Přibl. "prováděcí směrnice národní bezpečnosti č. 166; pozn. překl.

[5] Americká tajná služba CIA je kontrolována rodinou Rockefellerů. Viz k tomu Robin de Ruiter, Die 13 satanischen Blutlinien - Die Ursache vielen Elend und Übels auf Erden, Durach 1999, str. 65.

[6] Viz také Steve Coll ve Washington Post z 19. července 1992.

[7] Na rozdíl od mudžahedínských organizací není Taliban politickou stranou a neusiluje o vytvoření vlády.

[8] Rivarol z 5. října 2001, str. 1.

[9] International Press Services z 22. srpna 1995.

[10] K největším nalezištím zemního plynu patří Jorkvadak, Chovaja, Gogerdak a Jatimtak, ležící       v okolí města Šebearghan v severoafghánské provincii Jovzjan.

[11] Linksruck 114 z 19. září 2001.

[12] Thomas Immanuel Steinberg, Krieg um Öl von Karatschi bis Triest - Wie groß sind die kas-pische Gas und Öllagerstätten? v Junge Welt z 10. listopadu 2001.

[13] Linksruck 114 z 19. září 2001.

[14] Cit. podle WSWS (www.wsws.org) z 31. října 2001.

[15] Zde je samozřejmě míněn G. Bush starší; pozn. překl.

[16] Werner Scheurer, USA drohten den Taliban schon im Juli v Die WochenZeitung (WoZ) z 4. říj-na 2001.

[17] Patrik Martin, Der Krieg in Afghanistan wurde lange vor dem 11. September geplant, v WSWS (www.wsws.org) z 22. listopadu 2001.

[18] BBC z 18. října 2001 a rovněž The Guardian z 24.září 2001.

[19] Patrik Martin, Der Krieg in Afghanistan wurde lange vor dem 11. September geplant, v WSWS (www.wsws.org) z 22. listopadu 2001.

---

(c)2007 Robin de Ruiter