Registrujte se a začněte číst
V nočním klubu Moka Efti se stmívá. Na pódiu stojí Psycho Nikoros, umělá postava, androgynní, napůl muž, napůl žena, s nalepenými vousy Menjou. Její temný hlas dýchá stejně zlověstnou písní: "Na popel, na prach,/vytržen ze světla, / ale ještě ne."/Zázraky čekají až na konec. Máte pocit, že mezi řádky slyšíte výkřiky mrtvých ze světové války. Na to hosté - pánové v tmavých fracích, dámy v krátkých charlestonových šatech - nesmyslně tančí v lávovém proudu času. Tady to je, "smyslná panika", kterou historik Mel Gordon charakterizoval patnáct let Výmarské republiky - zhuštěná do jedné scény. Titulní píseň zpívá žena, Světlana Sorokina (Severija Janusauskaite), jejíž zrada má být zkázou skupiny trockistů...