REVOLTA GENERÁLŮ

       Listopadový projev republikánského politika Johna Murtha vyvolal ve Spojených státech šok: politik z týmu George Bushe v něm připomněl tragické následky, které představovala válka v Iráku pro neutěšený stav americké armády, a vyzval k okamžitému stažení amerických jednotek z okupovaného Iráku. K jeho řeči se vracíme nejen proto, že v médiích v ČR proklouzla povětšinou bez zdůraznění významu, který pro válečnou otázku v USA znamenala. Alexander Cockburn z magazínu Counter Punch totiž upozorňuje na background vystoupení Murthy. Přinášíme výtah jeho článku "Revolta generálů".

      Nesmírný význam projevu republikána Johna Murtha ze 17.listopadu, v němž volal po okamžitém stažení z Iráku, spočívá v tom, že signalizuje vzpouru vyšších důstojníků amerického sboru, kteří nahlížejí instituci, kterou vedou, jako "zlomenou, vyhořelou", abychom použili kousavá slova jejich mluvčího Johna Murtha. Redaktor magazínu Counter Punch s nejméně 40letou zkušeností práce v Pentagonu či okolo, mi řekl, že "Murthu si vybrali čtyřhvězdičkoví generálové, protože požívá maximální důvěryhodnosti".

      Je to tak. Dokonce ani v americkém Senátu není nikdo, kdo by měl Murthovo postavení, snad kromě senátora Byrda, ovšem tento ctihodný senátor byl proti válce od počátku, zatímco Murtha hlasoval pro - a názor změnil až nedávno. Takže čtyřhvězdičkové generálové navštívili Murthu a předali mu nejnovější údaje o válce, které učinily jeho projev tak účinným, že uvrhl Bílý dům do paniky a denunciací, v nichž byl Murtha zobrazován dokonce jako klon Michaela Moorea. Poslechněte si ještě jednou, co generálové chtějí, aby naše země věděla:

     "Budoucnost naší armády je v nebezpečí. Mnozí (činitelé armády) tvrdí, že armáda je zlomená. Některé naše jednotky jsou již nasazeny potřetí. Odvody klesají, navzdory tomu, že standardy pro najímání do armády byly sníženy?"

     "Rozpočet na obranu byl zkrácen. Mzdové náklady prudce stoupají, zejména na zdravotní péči. Bude třeba si vybrat. Nemůžeme dovolit, aby sliby, které jsme dali rodinám vojáků, co se týče financí a zdravotní páče, odsunuty. Zásobovací programy, které zajistí naši vojenskou dominanci nemohou být odsunuty. Musíme být připraveni."

     "Válka v Iráku způsobila ohromný nedostatek na našich základnách doma. Byl jsem na třech z nich - a každá vykazovala nedostatek věcí, které by potřebovala na trénink vojáků do Iráku."

     "Většina pozemní výzbroje je opotřebovaná."

     "A nejdůležitější - tohle je nejdůležitější bod - je, že za loňský rok stoupl počet incidentů ze 150 za týden na 700. Místo toho, aby jejich počet klesal, když jsme povolali více dodatečných jednotek, dramaticky stoupá. Od revoluce v Abu Ghraib se počet amerických obětí zdvojnásobil."

    To, co po jeho řeči následovalo, je velmi poučné. Demokraté se předháněli v distancování se od Murthy, aby k útokům na něj povzbudili Bílý dům.

    Klíčový komentář přišel z Bushova prezidentského letounu, který křižoval Asii: prezident v něm sdělil, že "Murtha přijal politiku Michaela Moorea a extrémně levicového křídla Demokratické strany".

    Trvalo 48 hodin, než Bílý dům pochopil, že taková slova byla hloupá. Murtha není typ chlapíka, po němž by se dalo házet bláto, jak to dělal Bush a spol. po Kerrym v roce 2004. Respektovaný veterán Murtha jen veřejně odsekl, že se nebude trápit pomluvami od lidí jako Chejry, jehož nasazení do Vietnamu bylo čtyřikrát odloženo.

    Do víkendu mluvil Bílý dům o Murthovi s respektem. V pondělí ve Washingtonu Cheney se skřípáním zubů sdělil, že ačkoli s Murthou nesouhlasí, je dobrým mužem, mariňákem, vlastencem, který zaujal jasný postoj v naprosto legitimní diskusi.

   O den později uvedla ministryně zahraničních věcí Condoleezza Rice stanici Fox News: "Nemyslím, že by americké jednotky musely být v Iráku v takových počtech jako nyní, protože? Iráčané postupují kupředu." O týden později su Bush připravil řeč, která zdůrazňovala otázku stažení vojsk z Iráku s tím, jak nesou břemen bezpečnosti čím dál tím více irácké ozbrojené složky.

    Jsou Američany trénované irácké jednotky připraveny? Pokud věříte zprávám z Iráku, tak nikoli, ovšem? i kdyby to byli staříci ozbrojení luky a šípy, dovolávalo by se Bushovo vrchní velení jejich jedinečného výcviku a připravenosti splnit poslání.

    1. prosince Murtha znovu zaútočil v pensylvánském Latrobe, kde řekl jedné občanské skupině, že se mýlil, když hlasoval pro válku, a že se americká armáda z Iráku stáhne do jednoho roku, protože je "zlomená a opotřebovaná".

    Panika, která zachvátila Washington, zesílila.

    V jakém společenském a politickém kontextu přišla ze samotného středu republikánů výzva k okamžitému stažení vojenských jednotek z Iráku - a proč republikány tak vyděsila? Alexander Cockburn z magazínu Counter Punch, výtah z jehož článku přinášíme, připomíná výsledky posledních průzkumů veřejného mínění: právě ty jsou zdrojem paniky Bushovy kamarily.
Panika vychází z klíčové starosti každého politika: starosti o přežití. Obavami zpocení jsou republikáni - a zdrojem jejich starostí je signál, který přináší každý současný výzkum veřejného mínění. Bushova válka v Iráku znamená ve volbách v polovině funkčního období, které se konají příští rok, pro republikány neštěstí.

    Vezměte si šetření z poloviny listopadu společnosti SurveyUSA: v pouhých sedmi státech byla podpora prezidentu Bushovi větší než poloviční. Jednalo se o mále zalidněné státy Utah, Idaho, Wyoming, Nebraska, Oklahoma, Alabama a Mississippi. Ve dvanácti státech, včetně Kalifornie, New Yorku, Illinois, Pennsylvanie a Michiganu, byla jeho podpora menší než 35 procent.

    Abyste našli čísla menší, než jsou ona současná Bushova, museli byste se vrátit hluboko do 70. let, kdy byl před svou rezignací skandálem zasažený prezident Nixon. Stejně jako Bush zažil Nixon v roce 1972 triumfální znovuzvolení - a o dva roky později předal Bílý dům viceprezidentovi Fordovi a uletěl do exilu.

    Rezignaci Bushe, či proces impeachmentu nikdo neočekává (ačkoli budoucnost Cheneyho je jistá daleko méně) a ve svém druhém funkčním období má před sebou ještě více než tři roky.

    Celých 60 procent Američanů je proti ní a 40 procent soudí, že Bush jim lhal, aby se válce dostalo podpory veřejnosti.

    Odtud ona panika.

    Současné průzkumy veřejného mínění vysílají jasný signál. Pokud USA nestáhnou i Iráku významnou část svých jednotek do podzimu příštího roku, bouře o síle pátého stupně je dost možná spláchne.

    Uprostřed potenciálního debaklu je zdrojem jediné útěchy republikánů neuvěřitelné chování demokratů. Nejdřív přišla poděšená reakce demokratů na Murtha, symbolizovaná tím, že vůdkyně demokratické menšinové frakce Nancy Plosi zrušila svou tiskovou konferenci na podporu Murtha.

    Svůj článek končí Alexander Cockburn z magazínu Counter Punch odsudkem Demokratů, kteří vyklízejí pole Republikánskému apetitu pro "dotáhnutí války do konce". Jak se Demokraté od Republikánů liší? "Demokraté chtějí "vítězství" stejně jako Bílý dům, nechtějí jen tohle slovo křičet na každé své tiskové konferenci." A to by se jim, soudí list, nemuselo ve volbách vyplatit, vzhledem k postojům veřejnosti k tragické válce v Iráku, od níž teď, skrze ústa senátora Murthy, dali ruce pryč i lidé z nejvyššího armádního velení. Přinášíme výtah poslední části Cockburnova článku.

    Poslechněte si prominentní demokratické vůdce, jako je Kerry či Clinton nebo Feingold či Obama!

   V zásadě všechno, co zákonodárce z Illinois Barack Obama chce, je, aby se Bushův režim přiznal, že zahájil válku založenou na mylných informacích, a aby odteď informoval Senát jasně tom, jak chce v budoucnu pokračovat. Ti Demokraté, kteří chtějí žít minulostí - tedy kteří se chtějí zabývat skutečným vznikem a zdůvodněním války a skutečnými důvody pro její pokračování - by měli být zticha.

    "Stáhnutí se" a "časový rozvrh" jsou slova, s nimiž Obama nechce mít nic společného.

    Samozřejmě, "rebelové" nejsou "frakcí", a proto musí být poraženi. V tomto bodě se Obama a Bushovi lidé shodnou: "Stručně vzato, musíme s zaměřit, metodicky na následující kroky: číslo jedna, stabilizovat Irák vyhnout se občanské válce a dát frakcím uvnitř Iráku prostor, který potřebují, aby vytvořili politickou dohodu; číslo dva, obsáhnout a uhasit povstání v Iráku; a tři, přivézt naše jednotky bezpečně domů."

    S těmito body nebude nikdo v Bílém domě polemizovat. Bodem číslo je dva v "pragmatické" základní lince Obamy ovládnutí a eliminace "povstání". To lze splnit samozřejmě jen pokračováním války. Vskutku, zdá se, že se Obama a mnoho z jeho kolegů zaměřují spíše na to, konzultovat s Bushovými lidmi nejlepší způsoby,jak "vyhrát" válku, než na to, jak ovlivnit stažení se Američanů v jakékoli dohledné době.

    Chtějí "vítězství" stejně jako Bílý dům: nechtějí jen tohle slovo křičet na každé své tiskové konferenci.

    Magazín Black Commentator uzavírá svou kritiku, při níž sdírá kůži z Obamy a jeho kolegů, těmito slovy:

    Pokud do konce léta 2006, kdy se budou voliči rozhodovat, jak chtějí, aby vypadal jejich Senát a Bílý dům, Demokraté nedohoní názor veřejnosti a nenabídnou reálný a rychlý odchod z Iráku, udrží si Republikáni kontrolu nad oběma komorami Kongresu.