VIRTUÁLNÍ REALITA PŘICHÁZÍ - ANEBO UŽ JE TADY? (2)

Cosi má být před námi zatajeno

To něco neznámého může být prakticky cokoliv, tudíž nehodlám nikterak o čemkoliv spekulovat a raději se budu držet při zdi, takže se v tomto směru opřu o staletími prověřenou esoterickou nauku, s jejíž pomocí lze nalézt domnělé světlo v této temnotě, kterou považujeme za světlo. Tímto mám na mysli – KABALU! Vskutku, v tomhle esoterickém učení můžeme odhalit určité podobnosti, jež se v mnohých aspektech shodují s různými prvky, které odpovídají používané projekci při tvorbě virtuální reality. O to víc v tomto duchovním prostoru, čili v kabale,  hledejme osvícení, onen pomyslný klíč odemykající bránu od nefalšované skutečnosti.

Otevřenost tohoto učení nám poskytuje různé (alternativní) pohledy na smysl lidského života, čímž může být z tohoto úhlu pohledu, přechod člověka a jeho utlumeného vědomí, které vede od virtuální projekce do skutečné reality. V kabale se dozvíme, co je skryto před zraky lidské bytosti, před našimi pěti smyslovými orgány. Ještě předtím, než budu pokračovat ve výkladu o tom, proč nejspíš žijeme v nedetekovatelné  projekci, kterou lze odhalit v kabalistických spisech, tak vás musím ubezpečit, že kabala není náboženství, proto není spjata s náboženskými fanatiky a sektami, od nichž se raději odvracejme!

V knize Zohar, což je svatá kniha kabaly, lze se dočíst,  že  egoismus nás automaticky odvádí od strádání a přitahuje ke zdroji potěšení, a tak jedině beznaděj, hledání možnosti, jak se zbavit strádání a ničivých okolností, člověka nutí, aby pátral po cíli své existence. A tak když nám  Stvořitel posílá strádání, dává nám možnost zamyslet se nad jejich účelem, to znamená, že nás přivádí k hledání cíle života. Pokud nejste ve svém životě spokojeni, pak jste intuitivně vedeni k tomu, hledat svou pravou cestu k životu, protože ve virtuální realitě nežijete! Žijete jen zdánlivě, neboť ve VR nejste fyzicky přítomni, proto lze o napojených lidech do takového virtuálního prostředí tvrdit, že tyto bytosti spí.

Světlo je odpovědí na vše

Když spíte, žijete? Ve spánkovém stavu nemáme vliv na život, nehýbeme se, nic netvoříme, asi jako bychom nežili, navzdory tomu, že dýcháme a bije nám srdce, mozek je aktivní apod. Účel a smysl našeho života je tím pádem poznání, z něhož vzejde uvědomění si toho, že se můžeme od virtuální reality a jejího klamu, co nám zakrývá zrak, odpojit a pocítit  skutečné světlo doprovázené teplem. Jak lze tohle pochopit? Jestliže jsme začleněni do této projekce a vyobrazených představ, potom Slunce není hvězdou, ale iluzí v našem potlačeném chápání promítaného světa. Tahle hvězda v tomto případě neexistuje, je logicky mimo dosah pole našeho působení, poněvadž nám ho virtuální projekce zcela zastiňuje, aby udržela na ni napojené jednotky pod kontrolou virtuálního snění, a to je spánek bez konce.

Kabala hovoří o čtyřech světech, které se nazývají:

■ Acilut
■ Beri'a
■ Jecira
■ Asia

Naším domovem je podle této nauky Asia, která představuje čistě materiální svět. Když se podíváme z pohledu VR na tyto rozdílné světy, můžeme je považovat za  dimenze a úrovně vícečetných virtuálních realit. Od nejnižší až po nejvyšší VR, jsou tyto jednotlivé stupně mezi sebou odlišeny, a to především v intenzitě přijímaného světla. Takže tu platí základní pravidlo; čím výše, tím bude intenzita záření silnější, protože se dostáváte ke zdroji vyzařování, zatímco u nižších stupňů v této posloupnosti bude síla světla slabší, neboť se od zdroje záření vzdalujete. Na nejvyšším bodě hory pociťujeme svit slunce vždy nejintenzivněji, oproti zamlženému údolí, v němž je slunečného záření (energie) nejméně.

Řekněme si to na rovinu, kdy nejčastěji spíme, ve dne nebo v noci? Jestli žijeme za podmínek permanentní tmy, tedy na pomyslném dně zamlženého údolí, je podle biologických potřeb přirozené, že probuzení nepřichází. Pakliže se chcete probudit, tak se musíte nějakým způsobem přiblížit k zmiňovanému zdroji světla, které vyčnívá nad zamlženým údolím, jehož paprsky skrze mlhovou clonu, nemohou na samé dno v plné své intenzitě dopadnout. Na závěr bych ještě rád upozornil na důležitou skutečnost, jež souvisí s virtuální realitou a kvalitou přicházejícího světla, na němž jsou lidské bytosti závislé. Absence slunečního svitu významně poškozuje psychiku lidí, zhoršuje jejich dobrou náladu, vyvolává silnou únavu a je příčinou takzvaného deficitu vitamínu D.

I když nelze světlo materiálně uchopit, jeho působnost dobře vnímají i nevidomí lidé. Světlo je zdrojem energie, dokáže uzdravovat při nejrůznějších zdravotních problémech. Dokonce i v této realitě platí;  čím je světlo čistější, o to víc je účinnější! Paprsky světla blahodárně povzbuzují účinky nervového systému a žláz.

Ze snu až k probuzení

Má-li být náš svět (Asia) v tomto kontextu nejspodnější úrovní ve sféře virtuální simulace, je nanejvýš jasné, že v této existenci postrádáme dostatek příchozího světla, což se negativně odráží v celé spící společnosti, respektive v pozitivních energiích a vědomí VR propojeného lidstva. Na tomto světě panuje arogance a bezpráví, krutost s všudypřítomným egoismem, proto se ve dvacátém století odehrály dvě světové války, přičemž třetí je na spadnutí. A právě tohle vše souvisí s nedostatkem světla, proto máme podle kabaly dojít k určité nápravě, která míří od egoismu k potřebnému altruismu. To je ona cesta a řešení, jak dojít ze tmy ku světlu!

Tudíž stojíme na křižovatce, takže se můžeme vydat dvěma směry, buď k probuzení nebo ještě hlubšímu spánku. Na počátku tohoto tématu jsem psal cosi o nástupu virtuální reality, která zanedlouho převezme kontrolu nad touto stávající civilizací. To znamená, pokud se vydáme cestou virtuální reality, propadneme se ještě do hlubšího spánku. V opačném případě, když následujeme cestu světla, oslabíme tím významně účinky VR, neboť pocítíme skutečné teplo. Jestli si stvoříme repliku virtuální reality, a to v rámci této skryté a nepociťované VR, oddálíme se od primárního zdroje vyzařovaného světla, čímž je původní simulace, kterou kabala považuje za nejvyšší svět  ACILUT.

Je zřejmé, že ve vyšších světech obdržíme více světla, a více světla v nás posiluje altruismus, tj. nezištné jednání ve prospěch druhých. Jedině s pomocí altruismu získáváme hořejší světlo, a tím se utlumuje tmou vyživovaný egoismus. Mějme stále na paměti, že na jakémkoliv vrcholu je světla vždy nejvíce, proto bychom měli napodobovat stromy a rostliny, konkrétně jejich růst za světlem, neboť to je jediný cíl v této nejisté pouti, kterou nazýváme zázrak života! Nový plod, který se objevil na stromě, je velmi nevzhledný a hořký a nic nenaznačuje jeho budoucí stav, kdy se stane chutným a krásným. Ba co víc, čím nevzhlednější je stvoření v procesu svého vývinu, čím je tento proces obtížnější a delší, tím vyššího výsledku dosahuje. Avšak ten, kdo nemá možnost vidět konečný výsledek, činí nesprávné závěry, když pozoruje mezistavy. A tak ke správnému rozhodnutí mohou dospět jen ti, kdo jsou seznámeni s konečným stavem stvoření.