TARA TRIVECTA (14)

Nikolaj Zacharčenko říká: „V těch případech, u kterých je postoj čistě materiální, probíhá boj za nějaké materiální hodnoty. Z toho důvodu vznikají války. Zde je poslední - je to Střední východ, kde lidé umírají“.

Obrazy, které popisuje Ragno Nero, mají varovat lidi před příchodem těžkých časů: „Exploze pokryje celou zemi obrovskou černou houbou. To se stane v polovině XX. století. Černé houby uhasí slunce“.

Souhlasíte, že je to velmi podobné následkům atomové bomby, shozené na Hirošimu v srpnu roku 1945. Tehdy bylo doslova za několik vteřin prakticky vymazáno z povrchu země celé město a všechno jeho obyvatelstvo - 140 tisíc lidí. Ale stěží si mohl prorok v XIV. století představit, že lidstvo nejen že vymyslí jaderné technologie, ale také vyrobí bombu. Proto velmi často v proroctvích nenazývá věci pravými jmény, ale uvádí pouze představy. „Černými houbami“ nazývá jaderné výbuchy.

Nikolaj Zacharčenko: „Jsou to Hirošima a Nagasaki. Nyní chápeme, že se jedná o atomové exploze, nyní víme, jak vypadají, z filmů, z kronik. On to nevěděl, on to vysvětluje z pohledu tehdejší doby“.

A za několik desítiletí před hroznou katastrofou na Zemi proběhne něco neuvěřitelného – domácí zvířatá budou nebezpečné pro člověka.

„Domácí zvířatá se stanou pro člověka nepřátelé. Nové druhy nemocí budou pocházet od nich“.

Vědci se domnívají, že prorok měl před očima vypuknutí ptačí a prasečí chřipky. V roce 2003 propukla epidemie ptačí chřipky v Nizozemsku, a pak zasáhla téměř všechny evropské země. Bylo jí postiženo několik stovek lidí. A v roce 2009, na jiném kontinentu, v Americe, vypukla epidemie prasečí chřipky. Onemocnělo na ní několik tisíc lidí v USA a Mexiku…

Tak jako Paracelsus, tak i mnich Nero věřil: že z Tartarie - tedy Ruska - přijde spása lidstva. Na břehu ruské řeky Volhy se narodí člověk, kterému se podaří porazit satanské náboženství. Právě jemu je předurčeno oživit náboženství dobra a světla. Ukazuje se, že obyvatelé Ruska zachrání všechno lidstvo před zničením. My, kteří nemáme dar jasnovidectví, můžeme jenom hádat - kdo je ten úžasný člověk, který se narodí možná v Saratově, a možná v Nižním Novgorodu…

Oficiální věda nemohla donedávna tento jev vysvětlit. Nemohla odpovědět na otázku, odkud všichni tito lidé - velký Paracelsus, Edgar Cayce, františkánský mnich Nero - čerpali své znalosti o budoucnosti lidstva? No nedávno američtí vědci, sledujíce v experimentu určitý počet studentů-dobrovolníků dokázali, že budoucnost je možné skutečně vidět. Podle jejich teorie Vesmír představuje obrovské informační pole, uchovájící informace o každé události, která se uděje na Zemi. Vědci tvrdí, že byli schopni vypočítat podmínky, za kterých mohou lidé skutečně získávat informace o budoucnosti z tohoto informačního pole. Jinými slovy, podařilo se jim dešifrovat technologii předpovídání budoucnosti.

Christopher Dunn, fyzik, bývalý zaměstnanec NASA: „Každý materiální objekt má své vlastní energetické pole. Je to magnetické pole předmětů, geomagnetické pole území, biopole živých stvoření. Tato pole jsou naplněna informacemi o vlastnostech objektu, o tom, co se stane s tímto objektem. V tomto případě je vhodné připomenout zákon zachování energie, v němž se uvádí, že nic na světě neexistuje z ničeho a nikam nezmizí. Chápete? Nezmizí! Z toho vyplývá, že všechny informace o událostech na Zemi se dostanou do globálního informačního pole kolem nás a zůstanou tam navždy“.

Starodávní Řekové věřili, že náš Vesmír obklopuje speciální pole, ve kterém jsou uloženy informace o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Řekové ho nazývali „meon“. Byli přesvědčeni, že pokud se „napojíte“ na toto pole, můžete se dozvědět vše o budoucnosti lidstva.

Iľja Verigin, výzkumník starověkých textů: „Teorie obecného energoinformačního pole existuje už dlouhou dobu. Z mého pohledu to jsou informační soubory, které se vytvářejí a přicházejí k člověku v určité podobě. A pak představa člověka, jeho vnitřní osobní síla, jak může přenést tuto podobu, přesně tak ji předává. A dál se tato informace šíří, rozebírá se lidmi na různé části“.

Ale proč tedy mají přístup k informačnímu poli Vesmíru pouze vybraní lidé? Čím se liší od všech ostatních? A to nejdůležitější – u koho se tento dar otevře? Proč obyčejný instalatér nebo dokonce politik nemůže předvídat budoucnost lidstva, nebo alespoň svůj budoucí život? Někteří odborníci se domnívají, že schopností vidět budoucnost mohou vládnout pouze ti lidé, kteří umí jakoby „vyladit“ svůj mozek a své myšlení na stejnou frekvenci s informačním polem našeho Vesmíru.  

Iľja Verigin: „Existuje informace, existuje obecné energoinformační pole, a člověk se na něho nastaví. Existují určití lidé, kteří jsou naladění. Bůh jim dal takový dar, že mohou přijímat informace odtamtud. Oni to prostě jen trochu jiným způsobem vnímají. Nakonec jejich vnímání, individuální pro každého člověka, transformuje informace do nějaké podoby, tak aby ho vnesli do tohoto světa“.

Mnoho výzkumníků se domnívá: většina těch lidí, kteří se dnes nazývají jasnovidci, kouzelníky a čaroději, jsou obyčejní šarlatáni. Oni předpovídají lidem osud, a někdy se jejich proroctví dokonce i splní. Ale stává se to ne proto, že věštec uviděl budoucnost a byl schopen přesně předpovědět, ale protože zapracovala prostá autosugesce. Člověk, který uvěřil předpovědi, se nalaďuje na to, že se bezpodmínečně splní, a všechny své myšlenky a činy směřuje ke konečnému cíli – k tomu, co předpověděl „jasnovidec“. Přičemž podle psychologů se nejčastěji vyplní zejména negativní předpovědi – to spočívá v tom, že ve  zlé věci lidé věří mnohem ochotněji.

To, že si člověk může vsugerovat vše, co si přeje, bylo dokázáno, když byl odhalen placebo efekt. Během druhé světové války anesteziolog Genri Bicher pracoval v polní nemocnici. Jednou po těžkém boji bylo dopraveno mnoho raněných, ale Henrymu skončilo morfium pro anestezii. Nedalo se nic dělat - doktor píchnul pacientům na operačním stole jednoduchý fyziologický roztok. Pacienti o tom samozřejmě nevěděli. Účinek tohoto podvodu ve jménu spásy byl opravdu úžasný - ranění ve víře, že jim byla zavedena anestezie, opravdu necítíli bolest!

Práve tímto efektem vědci vysvětlují některé naplněné proroctví, jestli se jedná o pojednání středověkého alchymisty nebo o věštění z kávové sedliny. Prostě člověk si vsugeruje, že předpověď se určitě vyplní a poté dobrovolně či nedobrovolně začíná přetvářet proroctví do reality. To platí zvláště pro lidi emocionální, se slabou duševní organizací. To je obvyklé u příliš nervózních žen, nebo například u herců.

Připomeňme si úryvek z filmu „Odnikud s láskou, nebo veselé pohřby“ režiséra Vladimíra Fokina. Hlavní roli v něm hraje Alexander Abdulov. Podle scénáře, jeho hrdina – umělec-přistěhovalec Alik – svolává v New Yorku nejbližší lidi: milované ženy a nejlepší přátele. Všicni společně vzpomínají na minulost a šťastné příběhy ze života ve vlasti. Na konci filmu Alik umírá.

„No, co jste znehybněli? Kdo tady konec konců zemřel; vy nebo já? No co s vámi, děti. Naléváme, pijeme, zakousneme - jako obvykle. Vše je jak má být, jak má být. Chci, abyste se dnes, tak jak se má, opili… Jsem dokonce rád za tu prokletou bolístku: zjistil jsem, že za to stojíte. Ne, ne! Teď jsem řekl hloupost: vždycky jsem to věděl. Ještě chci, aby bylo hodně veselo, vždyť dávám pozor na vás všechny… odnikud s láskou“.

Zdá se to být neuvěřitelné, ale scénář k filmu, který byl natočen v roce 2005, se jen pár let poté téměř do puntíku opakuje v životě Alexandra Abdulova. Jakmile se film, kde hrál umírajícího umělce, dostal na velká plátna, herec se dozvěděl: onemocněl stejnou nemocí jako jeho filmová postava - rakovinou plic.

Mnoho fanoušků Alexandra Abdulova, je přesvědčeno o tom, že smrt oblíbeného umělce, mystickým způsobem přesně opakujícího děj filmu, nemůže být pouhou náhodou! Podle jejich názoru právě osudová role zničila herce. Moc se vžil do role umělce, umírajícího na rakovinu, a do jeho smrti.

-pokračování-