LAZARŮV EFEKT A PSÍ CHRÁM (4)

Eliade ve své době sdělil, že existují pouze dvě kvality - "Svátost" a "Rouhání". "Posvátnost", je mytologická kvalita, kde bohové a archetypální prvky společně se všemi věcmi, které stanovují samotné struktury tohoto světa, se nachází v dokonalé harmonii. "Posvátnost", je první příčinou gnostiků, finální vizí Aboridžinců či projev "Implikačního Řádu Bohmiánské Mechaniky".

Profánní jsou věci materiální tohoto světa, věci které nemají nic společného s "posvátností". Eliade pokračoval: "... tyto věci získávají  svou realitu, svou identitu, pouze do té míry, kam dosahuje samotná podstata transcendentní skutečnosti".²⁸ Jinými slovy řečeno, je to prostředník mezi světem transcendentním a světem objektivní reality.

Prostřednictvím svých mýtů, obřadů a rituálů, prostřednictvím svého chování, ale například i snové báze, se člověk projevuje jako unikátní prostředkující prvek, mezi světem hmotným a světem spirituálních možností.

Eliade tvrdil, že všechny šamanské postupy ve všech existujících kulturách až po jedy racionalismu dvacátého století v sobě obsahují základ paleolitické duchovní praxe, což sám o sobě byl vždy jen a pouze pokus o výrobu hierofantů.

Faktem je, že v oblasti kulturní antropologie a archetypálního mysticismu nikdo nebyl vlivnější, než Mircea Eliade a to platí vpravdě i pro tak moc vychvalovaného Josepha Campbella. Jenomže dnešní akademická obec ve své zálibě v sémantice a kouskování celku na menší a menší části, až už není pomalu nic vidět (ve stejném duchu varovali jak dr. Pribram, tak i dr. Böhm), přestává být aschopna vidět podstatu věci. Proto není divu, že z jejich strany, se říká, že Eliade maloval všechny kultury s příliš širokým štětcem, majíce pocit, že jejich výjimky, jsou důležitější, než samotná podstata celku (myšleno ze strany akademické obce).

Ale Eliade byl vždy nejspolehlivějším kritikem. Geoffrey Kirk, králem jmenovaný profesor řečtiny (regius) na Univerzitě v Cambridge v letech 1974 - 1984 a plodný autor, sám připouští, že to, co Eliade říká o věčného návratu světových kultůr do planetární kolébky australských domorodců, se blíží dokonalému pochopení podstaty věci. Na první pohled možná odvážné tvrzení, které však ve skutečnosti v sobě skrývá velkou míru pravdy.

V předtuše o Austrálii tam bylo vždy něco temného.Mistr hororu H.P. Lovecraft to velmi trefně popsal ve svém díle: "The Shadow out of Time". Ano, tam je něco hrozného, cosi nevýslovně hrozivého. Jakási instinktivní nenávist zakořeněná hluboce v rodné linii domorodých obyvatel. Tato nenávist vyzařuje po neviditelných siločárách, které směřují k bělochům, kterým se podařilo vykořenit předky původních obyvatel.

V roce 1770, britská průzkumná expedice vedená Jamesem Cookem přistála v Botany Bay. V místě, kde nyní stojí město Sydney. Tito příchozí bez jakéhokoliv varování a důvodu počali střílet místní domorodce. Tento bizarní boj pak pokračoval dalších 150 let, aby vyvrcholil masakrem v Conistonu v roce 1928.

Během této doby zahynulo na straně bělochů několik tisíc jedinců, ovšem na straně domorodých obyvatel, se ztráty počítaly do stovek tisíc. V tomto případě nešla o klasická válečná střetnutí, ale spíše o boje skupin na jedné i druhé straně - doslova tělo na tělo. Souboje měly velmi brutální průběh na jedné i druhé straně. A samozřejmě v rámci politické korektnosti tu byla velmi dobře zadokumentovaná  historie kanibalismu uvnitř Aboridžinské kultury. Přístup dobyvatelů, se přece musel nějakým způsobem veřejně ospravedlnit.³¹

Na samém počátku v sobě australští domorodci nenesli stopy nenávisti vůči příchozím, ale nevyhnutelný souboj kultur, si velmi rychle vyžádal svou daň. Osadníci stále ve větším a větším množství zabírali tu nejúrodnější půdu a tak netrvalo dlouho a domorodci byli vytěsněni do nehostinných lokalit. Původní životní styl Aboridžinců byl zdevastován. Zášť a hlad, se staly nevyhnutelnými kvalitami každého jednoho dne.

Australské domorodé obyvatelstvo a jeho původní kultura, je přitom jednou z nejpozoruhodnějších na naší planetě. Co se týče geologické bizarnosti, pak může Austrálie soupeřit pouze se svým nejbližším sousedem - Papuou Novou Guineí. Oba geografické celky dle akademické obce stály v naprosté izolaci nejméně pod dobu posledních 60 000 let.

Nikdo ze zástupců tzv. "moderní civilizace" si vskutku neumí představit, čeho všeho byli domorodí obyvatelé těchto geografických celků svědky.V regionu Kimberley v Západní Austrálii, se nachází přes 4000 let staré jeskynní malby zachycující neuvěřitelné bizarní bytosti, které australští domorodci nazývali "Wandgina".

Tito "Wandgina", jsou prý nejstaršími skutečnými obyvateli planety Země. Jsou jejími spirituálními strážci. "Wandgina" mají neviditelná těla. Jejich organismus není zachytitelný ani tou nejmodernější technologií. Vidět mohou být pouze tehdy, když "vstoupí do snu". Pak je vidět, že jejich těla jsou pokryta peřím a jejich tvář připomíná velkou sovu. Aboridžinci věří, že tyto pozoruhodné bytosti ovládají vítr i déšť a mnohé jiné procesy, které jsou pevně spojeny s geofyzikální podstatou naší planety.

"Wandgina" ví o všem a až přijde ten správný čas, nechají se prý projevit na smyslové úrovni lidské bytosti. Neměli bychom si to však přát, neboť pokud se tak stane, budou pak prý dny člověka dovršeny a sečteny. Z nějakých nám neznámých důvodů, se "Wandgina" velmi často pohybuje v okolí velmi bizarního útvaru, který se nachází v samém srdci Austrálie. Tento zvláštní objekt, se nazývá "Uluru", neboli "Ayers Rock". Jde o izolovaný kopec, který vypadá, jako obří kámen zasazený do země.

"Uluru", je "Mekkou" pro turisty z celého světa. Nikdo z nich však netuší, že právě zde se jejich vědomí a těla přímo střetávají s "Wangdiny". Domorodci tvrdí, že každý, kdo navštíví toto, pro domorodce, nejposvátnější místo, odchází s otiskem energie "Wandgina". Tento otisk pak velmi často radikálním způsobem změní životní osud takových lidí. A ti vůbec netuší.....

Na dvě míle dlouhé, přes míli široké a jedenáct set stop vysoké je "Uluru". Pro nás záhadná geologická anomálie, pro "Wandginy", jeden z několika zemských portálů propojující jednotlivé vrstvy existence, kterými "Wandgina" prochází, tak jako my prostupujeme lesním mlázím. Dostaneme-li se na temeno "Uluru" a podíváme se směrem k východu, pak ve vzdálenosti asi 45-mil a nedaleko hory Conner, se nachází přírodní objekt zvaný "Kata Tjuta".

"Kata Tjuta", neboli "Olga", se skládá ze třiceti šesti geologických "kopulí", které pokrývají oblast kolem osmi a půl čtverečních mil. Nejvyšší objekt - "Olga", je více jak 1700 stop vysoký. Z geologického hlediska jde o konglomeráty žuly ve spojení se štěrkovou charakteristikou slinutého pískovce (asi 50% živce, 25 až 35% křemene a kolem 25% obecné amorfní drti). Existuje ohromné množství různých učených úvah a hypotéz především z prostředí vědecké potažmo akademické obce.  Ovšem žádná z těchto teorií nebyla nikdy prokázána. Staly se tak postupně pouze trvalým teoretickým fragmentem.

Místní domorodci věří, že  "Uluru", je jedním z nejstarších útvarů nacházející se na povrchu naší planety. Páni!! V oficiální měření akademické obce tento názor domorodých, se vším důrazem potvrdilo. Tolik k přesnosti a věrohodnosti informací, které pochází z dosud přežívající komunity australských Aboridžinců.

-pokračování-

--------------------------------------------------------------

Reference:

28 – Eliade, Mircea. “The Myth of the Eternal Return: Cosmos and History.” str. 5, Princeton: Princeton UP, 1971

29 – Karl Pribram  – A Holonomic Brain Theory”: 2:35 & 8:08. Youtube. Faustin Bray, 12. dubna 2011. Web. 29. srpna 2016. https://www.youtube.com/watch?v=EK3ILQmyIis

30 – Böhm, David. “Wholeness and the Implicate Order,” 1980

31 – Cooke R.N. Rtd., James. ANTHROPOPHAGITISM IN THE ANTIPODES OR CANNIBALISM IN AUSTRALIA

32 – dtto. str. 3. Henry de Burgh, Diary in Battye Library quoted in The Breakaways by W. de Burgh, St George Books, Perth, 1981.

33 – dtto.

34 – dtto.