NEZNÁMÉ RUSKO: TAJEMSTVÍ STAROSLOVANSKÉ CIVILIZACE (8)

Ředitel Institutu teologie Ruské severní tradice Dmitrij Loginov, komentuje současnou jazykovou situaci takto:

„Je to pokus umlčet dávnou minulost Slovanů v dějinách světa – jakoby jejich historie začala po narození Krista, jakoby v dávných dobách žádných Slovanů nebylo. A Antové – to je velmi starý a slavný slovanský kmen. Je to celá stará epocha pojmenovaná podle slovanského kmene, který v této době jakoby ani nebyl“.

Pojďme se vrátit k již zmíněnému disku z Faistu a pohovořme o tom podrobněji. Kryptograf Gennadij Grinevič je známý rozluštěním faistského disku, zvláštního hliněného artefaktu s nápisy, nalezeného na jihu Kréty. Nikdo nebyl schopen ho ani datovat, ani říct, k jaké civilizaci patřil. Již druhé století vědci zápasí s přečtením těchto jedinečných znaků. Metoda navržená Grinevičem byla vřele přivítaná na univerzitách v Srbsku, Bulharsku a na Ukrajině, ale odmítnutá ruskou vědou. Posouvá totiž začátek slovanské historie a písemnictví několik tisíc let zpátky do minulosti.

Gennadij Grinevič vysvětluje:

„Existuje taková věc, „vzdálenost jednoznačnosti“. Je to potřebné množství textu, které je možné rozšifrovat pro různé druhy písma. Pro typ slohového písma faistského disku se vzdálenost jednoznačnosti rovná 400-500 znakům, ale na faistském disku je obsaženo pouze 242 znaků. To znamená, že ho nelze v takovém stavu rozšifrovat, má mnoho způsobů čtení. Pokud budu pracovat s jedním faistským diskem, mohu vám ho přečíst čukotsky, vylíčit biografii Putina, všechno co chcete, protože nepodléhá dešifrování“.

Gennadij Grinevič dospěl k rozluštění faistského disku po mnohaleté obtížné práci nad čtením slovanských run. Jeho práce začala s tzv. "Alekanovským nápisem". Je to 14 znaků na nedokončené hliněné nádobě z X. století, nalezené pod městem Rjazaň.

Kryptograf předpokládal, že dva sousední znaky se podobají na schématická zobrazení člověka a koně. Vzal první slabiku, dostal slovo „díra“, podle starověkého – otvor v peci… A postupně se objevil smysl nápisu! Gennadij Grinevič shromáždil tisíce zobrazení běžných nápisů, vytvořených linkami a řezy. Provedl kryptografickou analýzu využitím několika technik. A postupné začal číst starodávná znamení na archeologických nálezech. Byly to velmi jednoduché záznamy – komu patří věc, jeho cena nebo jiné vlastnosti apod.

Historik Aleksander Asov potvrzuje:

„Téměř v každém muzeu se nacházejí archeologické pamětihodnosti, na kterých můžeme vidět runové nápisy, mnohé z nich jsou opravdu staroslovanské, staroarijské, sahající až do vedické dávné minulosti“.

Potom začal výzkumník hledat ještě víc starověké artefakty, aby odhalil původ těchto písemností. Šel ve svém výzkumu dál do hlubiny věků. Rozšířil teritorium pátrání a našel podobné znaky v tripolské kultuře. Byla na území Ukrajiny ve IV. – III. tisíciletí před naším letopočtem.

Gennadij Grinevič říká:

„Odborníci uznávají vysoký stupeň rozvoje tripoliské kultury. Samozřejmě že měli písemnictví. Porovnával jsem vlastnosti linek: zcela absolutní shoda v grafickém vyjádření. Ale přečíst jsem je nemohl, protože tam nebyly žádné nápisy“.

Tato starodávná kultura zanikla náhle a nevysvětlitelně. Lidé jakoby rychle odešli, zanechajíc doma všechny věci. Ale právě v tom období ve Středomoří, na Krétě, vznikl národ, který Řekové nazývali Pelasgové nebo Lelegové. Divná shoda: „Pelasg“ je „Aist“ v řečtině, a „Leleg“ ve staroslovanštině je také „Aist“. Tehdy se tam objevil tzv. egejský druh písma. Proto známý kryptolog Gennadij Grinevič se snaží přirovnat toto písmo ke slovanským runám. Výsledek, podle jeho slov, byl víc než překvapující.

Gennadij Grinevič:

„Nejenže se shodoval typ, stavba písma, všechny ostatní znaky, začal jsem formalně srovnávat tvar těchto znaků. Sestavil jsem tabulku a zjistil jsem, že všechny znaky egejského písma – linkové A, linkové B faistského disku – co se týče grafického vztahu, jsou absolutně nebo v drtivé většině identické. Přečetl jsem faistský disk za jednu noc“.

Rozšifrování textu faistského disku je podle Gennadije Grineviče následující:

„Smutku v minulosti je nesčetně mnoho, ale smutek dnes je horší. Pocítíte ho na novém místě. Co vám Hospodin ještě dal? Místo ve světě Božím. Nezabývejte se spory z minulosti. Místo ve světě Božím, které vám dal Hospodin, obklopte těsnými svazky. Chraňte ho dnem i nocí: Dítě jest – svazky jsou – nezapomeneme, kdo jest. S čím je třeba počítat, Hospodine! Rusijunia očaruje oči. Nikam se z nich nedostaneš, nevyléčíš se. Ani jednou se nestane, abychom uslyšeli: čí budete Rusiči, co je pro vás čest, v loknách přilbice; řeči o vás. Není-li ještě, my jím budeme, v tomto světě Božím“.

Gennadij Grinevič uvažuje:

„Tragédie situace spočívá v tom, že si pamatují, truchlí za opuštěným domovem: „Ó Rusijunia!“ Novou zemi budou chránit, milovat, ale za hlavní považují to, že nesmí zapomenout, kdo jsou“.

Ale co se stalo v minulosti Praslovanům? Proč se na bohaté dědictví starodávné civilizace zapomělo? Kdy a kam zmizel ze severního pólu celý kontinent? A zůstaly nějaké stopy bohů severní země?… Je možné, že pozůstatky velké mocnosti jsou stále ještě tam, na ruském severu? Málokdo ví, že hon na ně začal už v XX. století.

Historik, geolog a výzkumník starodávných záhad Andrej Sineľnikov sděluje:

„Podle legend různých tajných společností, je ruský sever pradomovem lidstva. Nacházejí se na něm nejskrytější, tajné objekty“.

V roce 1922 vypravil sovětský psychiatr Alexander Barčenko speciální expedici na sever. Byl to filozof a mystik, dobře obeznámen s dávnými traktáty. Uchvátila ho představa, že ztracené civilizace znaly tajemství přírody, které současná věda nezná. Barčenka zvlášt zajímaly možnosti člověka. V "Institutu mozku", vytvořeném sovětským státem, se pod vedením akademika Bechtěreva zabýval průzkumem vědeckého vysvětlení fenoménů telepatie, jasnovidectví, hypnózy.

Andrej Sineľnikov říká:

„Barčenko byl spiritualista, Martinista, Mason. Všechny tajné společnosti se snaží pochopit znalosti starodávných. Ale Barčenko uvažuje, že tato tajemství lze získat psychologickým odhalením člověka“.

Barčenkova trasa prochází samotným centrem Karélie a poloostrovem Kola. Skupina se chystala zkoumat zvláštní duševní stav, do kterého upadají místní obyvatelé. Člověk začal předvídat budoucnost, mluvit neznámými jazyky, bezpodmínečně opakovat libovolné příkazy a taky mohl… stát se nezranitelným při použití chladné zbraně! Bezpochyby se cesta uskutečnila pod soustředěným dohledem vedení ČK-OGPU.

Andrej Sineľnikov sděluje:

„Expedice měla dva cíle. Studie zvláštního duševního stavu pro Bechterevův institut a hledání starodávné civilizace Hyperborey. A podle všeho  Barčenko hledal zbytky Hyperborey právě proto, že se sovětská rozvědka zajímala o průzkum dávných znalostí zejména kvůli vytvoření superzbraně. V základu se expedice zabývala hledáním zbytků starodávné civilizace“.

Zprávy o této expedici jsou do současnosti tajné. Nicméně, výsledky je možné hodnotit na základě pamětí některých účastníků. Společníci Barčenka údajně našli starodávné megalitické artefakty umělého původu a tajemné podzemní vstupy.

Je známo, že Alexander Barčenko po svém návratu pokračoval ve výkumu extrasmyslového vnímání pod vedením akademika Bechtěreva. Uvádí se, že v roce 1935 laboratoř Barčenka učinila nějaký vědecký průlom. A o dva roky později byla v plné sestavě zlikvidovaná.

Nikolaj Subbotin, vedoucí výzkumné stanice RUFORS, potvrzuje:

„Poloostrov Kola je archivem tajného vědění. Z tohoto důvodu se tam i Němci pokusili dostat, uskutečnily se tam také expedice NKVD“.

Po uplynutí 75 let se po stopách Barčenka vypravila na sever expedice „Hyperborea-97“. Vedl jí moskevský vědec, doktor filozofických věd Valerij Demin. Podařilo se mu vyfotografovat některé nálezy sovětských výzkumníků: starodávnou dvukilometrovou dláždenou cestu, pyramidální kameny, gigantické petroglyfy na kolmé skále – zobrazení starého Kuivu.

Výsledky expedic Barčenka a Demina našly své kritiky. Odpůrci prohlašovali, že vědci vydávají chtěné za reálné a ve skutečnosti neexistují v Karélii žádné starodávné artefakty.

Vědci z "Ruské geografické společnosti" měli o několik let později trochu více štěstí. Aktivní členka "Ruské geografické společnosti" -  Lydia Efimova objevila na poloostrově Kola úžasný labyrint. Za mnoho tisíc let byla většina těchto tajemných staveb zničena časem nebo lidmi. Ale v nejodlehlejších oblastech se zachovalo několik labyrintů, které výzkumníci považují za dědictví staré praslovanské civilizace.

Lidya Efimova, aktivní členka Ruské geografické společnosti:

„Labyrint – to je geokosmická mapa, kalendář, hodiny a simulátor současně. Odráží se v něm jevy, procesy, které probíhají ve vesmíru a na Zemi, podél všech rovnoběžek a poledníků. Prostý neandrtálec nemohl toto vytvořit. Toto vytvořili lidé, kteří by mohli vidět Zemi zboku, kteří měli nějaké létající zařízení“.

Později expedice našla na poloostrově Kola celé starodávné podzemní města!

Poznámka: Na tomto místě se sluší uvést, že dalším, a dle mého osobního názoru, velmi věrohodným pokusem o rozluštění disku z Faistu, jsou aktivity našeho českého výzkumníka, pana ing. Petra Kováře. Jeho materiál je vhodné prostudovat do všech detailů. Je jen škoda, že jeho práce není v zahraničí tolik známá, jako práce jiných - viz. např. výše uvedený dr. Genadij Grinevič apod. Jako malou ochutnávku si čtenář může přečíst například tento materiál: (http://www.wmmagazin.cz/view.php?cisloclanku=2011010001)

-pokračování-