COREY GOOD: AKTUALIZACE (4)

Během následujících týdnů jsem měl s Kaaree trochu více setkání, která byla převážně osobní povahy.

Pak mne 3. srpna 2016 kontaktovala s tím, abych se mentálně připravil na náš opětovný výlet na základny rasy Starodávných stavitelů (Ancient Builder Race) na Venuši a vně orbity Saturnu. Začal jsem meditovat a pokoušel jsem se dostat do toho správného rozpoložení mysli a vibrací pro toto setkání. Bylo naprosto jasné, že pokud to neudělám, tak mě pošlou obratem zpět jako předtím Gonzalese.

O týden později - 10. srpna 2016 - konečně k tomuto setkání došlo. Byl jsem nadšený a trochu nervózní z toho, že by mi mohl být odepřen vstup.

Krátce po 3. hodině ranní, právě když jsem dokončil oblékání, se v místnosti bíle zablesklo a já jsem zjistil, že stojím před Kaaree a dalšími dvěma muži z Ansharů. Byli jsme v té samé místnosti, kde jsem byl už předtím a která se nacházela mimo jejich hangár.

Vešli jsme do ansharského autobusu s modrými sedačkami a pak odletěli skrz modrý vortex/vír nad námi. Tento vortex/vír se pak objevil pod námi, jak jsme se vynořili nad oceánem předtím, než jsme vystoupali přímo nahoru skrze atmosféru. Proletěli jsme oblastí atmosféry Země, kde LOC a jiné skupiny řídící letový provoz „odpíchávají přílety a odlety“. Zdálo se, že to tentokrát zvládneme na Venuši rychleji, jelikož to bylo asi jen 10 minut letu.

Pak jsme zastavili ve stejné vzdálenosti od planety jako posledně. Tentokrát tam žádný letový provoz nebyl, až na to, co se jevilo býti malým asteroidem a jinými troskami uchycenými v orbitě Venuše. Čekali jsme o trochu déle, než nám trvalo dostat se tam. Pak Kaaree oznámila, „Máme povolení. Jsi připravený?“

K povrchu jsme přisvištěli tak rychle, že jsem stěží stihl zaznamenat těžké žlutavé mraky, skrze něž jsme se pohybovali. Zastavili jsme se asi 300 m nad povrchem planety, který byl extrémně vymletý větrem a deštěm. Některé z hor byly formované do zvláštních tvarů, o kterých by si někteří mohli myslet, že jsou uměle vytvořené. 

Ansharský autobus pak zprůhledněl a všude okolo mne se začala objevovat data.

Podíval jsem se dolů a uvnitř kráteru jsem uviděl obrovskou stavbu ve tvaru písmene H. Podél středu tohoto H byl vyřezán velmi souměrný kanál. Technologie umístěná v našem plavidle rozsvítila v kanálu hluboko dole oblast, do které jsme se pak velmi vysokou rychlostí přesunuli. Ačkoliv jsem necítil žádnou setrvačnost, má mysl mi navodila v oblasti mého žaludku pocit jako při klesání. Po všech mých ostatních dobrodružstvích pro mne není tak snadné, že se takto ještě cítím.

Přesunuli jsme se ke dnu stavby ve tvaru písmene H, která byla tak ohromná, že se to s žádnou jinou známou stavbou nedá srovnat. Naše cestování jsme zakončili vespod stavby uvnitř jeskyně. Stěny jeskyně se leskly, jako by byly z křišťálu, ale nebyly průhledné.

Nacházelo se zde také pár struktur podobných obeliskům, které měli všude na sobě něco, co vypadalo jako ten samý symbol H – téměř jako totemový sloup.

Stáli jsme před velmi rozsáhlým vstupem do ještě mnohem rozsáhlejší jeskyně, když tu se před námi, bez jakéhokoliv varování, objevila čtyřmetrová bytost. Měla alabastrově bílou pokožku a oděna byla celá v bílém. Ansharové se o ní zmiňovali jako o „Strážci“.

Jeho oblečení vypadalo blyštivě, jako z plastu nebo vyleštěné kůže. Oči měl černé a nějak podivně vypadající nos, který směřoval z obličeje mírně dolů a okolo špičky měl abnormálně vypadající strukturu, jak se přeléval opět zpět nahoru. Měl velmi jasně vyrýsované lícní kosti, jevící se, jako by byly tvořeny přímkami. Nikdy neřekl ani slovo. Namísto toho se otočil a lehce nám pokynul hlavou, abychom ho následovali do rozlehlejší jeskyně.

Z úhlu, kde jsme stáli předtím, než jsme vešli do jeskyně, jsem mohl vidět část rozsáhlé skleněné konstrukce, která měla lehce šedočerný odstín skel, po způsobu tónovaných oken u auta. Oba dva piloti zůstali u vstupu do jeskyně a Kaaree pokračovala dál vedle mne.

Když jsme vešli do jeskyně, ohromilo mne vidět, že stavba byla součástí jakés takés obří skleněné pyramidy. Základna pyramidy nebyla čtvercová. Namísto toho, aby ji tvořily přímky, byly všechny hrany zakřiveny dovnitř, čímž vytvářely dojem klenby, jak stoupaly do výše. Každá z těchto čtyř stran měla také rozsáhlé otevřené plochy, které umožňovaly kráčet do středu stavby, což jsme pak také udělali.  

Jak jsme kráčeli vnitřkem stavby, začaly se všude na průsvitných stěnách rozsvěcovat statické symboly. Strop uvnitř byl přes 91 m vysoký. Celá stavba byla vysoká dobře přes 300 m a končila v oblasti, která se zdála být asi 30 m pod stropem jeskyně.

Strážce se pak se pak spojil s mojí myslí. Toto bylo mnohem silnější než s Bílým královským drakem, ale ne násilné ani invazivní. Prožitek začal něčím příbuzným s „rekapitulací života“. Začal jsem vidět míhat se vzpomínky/paměti z celého mého života – jako vidění mého otce ve staré modré houpací židli, kterou jsme kdysi měli. Vzpomínky se objevovaly v náhlých fragmentech jako rychle dopředu přetáčené video. Bylo zjevné, že se to odvíjí v čase zpětně od přítomnosti, a že kdybych to mohl vše zpomalit, tak by zde byl zhuštěn/shrnut celý můj život.

Potom jsem začal zakoušet další „paměti“, které nebyly mé – každopádně ne z tohoto života. Objevovaly se a mizely tak rychle, že jsem si je ani nemohl zapamatovat. Dojem z těchto pamětí/vzpomínek byl nesmírný a neskutečný, a přesto důvěrně známý. Připomínalo mi to, jako dívat se na vzácná data, jak jedou na obrazovce počítače, a to tak rychle, že si ani nemůžete informace vědomě zapamatovat.

Od tohoto zážitku jsem cítil, jako by do mé mysli byl nahrán masivní zazipovaný soubor. To zabralo velké množství skladovacího prostoru a já ještě nemám heslo, abych jeho obsah odemkl.

Pak mne Strážce poprvé a naposled oslovil.

Zeptal se, „Chceš znalosti o tom, kdo jsi byl, kdo jsi a kdo budeš?“ Tato komunikace mne vyděsila, protože mi připadalo, že ji necítím pouze v mé hlavě, ale v celém mém těle. A opět jsem byl nucen říci ne, neboť mi bylo řečeno, že tato odpověď by drasticky změnila podstatu všech mých osobních vztahů různorodými způsoby, které nemohu předvídat. A to mě, mimo dalších věcí, přimělo pociťovat obavy o mou rodinu.

Pak jsem koutkem oka zahlédl nějaký pohyb. Pohlédl jsem na Kaaree, která měla paže křížem a dívala se dolů s obrovským úsměvem na tváři. Vypadalo to, že paličatost, o které se zmiňovala, když mi tuto otázku již předtím položila, stále přetrvává, ačkoliv já jsem byl se svou odpovědí spokojený.

Stavba okamžitě ožila a přes skleněnou konstrukci se začala pohybovat směsice barevných symbolů. Podíval jsem se na Kaaree a Strážce, abych viděl jejich reakci. Kaaree rychle ukázala svým hubeným prstem zpět nahoru na skleněnou konstrukci a řekla „Dívej se!“

Viděl jsem něco, co vypadalo jako dva různé druhy symbolů. Některé byly veliké a statické a ty ostatní se pohybovaly všemi směry, při čemž barevně blikaly. Cítil jsem, jako by se zvuky vyskytovaly v mé hlavě namísto toho, aby byly fyzicky slyšitelné uvnitř konstrukce. Nemohl jsem pochopit, na co jsem se to díval. Musím připustit, že mne velmi překvapilo, když jsem viděl, že se obdobné symboly nedávno objevily v kruzích v obilí (crop circle). I kdyby toto uskupení bylo něco jako hoax (podfuk), je možné, že mysl těch, kteří to vytvořili, inspirovalo to samé vědomí, se kterým jsem komunikoval já. Když jsem viděl některé ze symbolů v krystalové pyramidě, napadla mne náhle myšlenka, že to jsou čísla a matematické vzorce.

Zeptal jsem se Kaaree, jestli to jsou matematické rovnice a ona mi netrpělivě odpověděla „ Je to matematický jazyk pradávných civilizací.“ Ukázala zpět na konstrukci a řekla mi, abych díval dál. Najednou všechny symboly, s výjimkou těch, které byly přítomny v okamžiku, když jsme poprvé vešli dovnitř, zmizely. Nato bez jakékoliv další komunikace zmizel i Strážce. Kaaree se pak otočila a odcházela z budovy a já ji následoval. Byl jsem nadmíru zmaten a trochu i zklamán touto zkušeností. Myslel jsem si „To je ono?“

Pak mi řekla, že teď míříme na základu rasy Starodávných stavitelů (Ancient Builder Race) vně orbity Saturnu.

Zastavil jsem se a zeptal se jí, co že se to právě událo. Řekla, že mi byly předány informace a také ode mne informace přijaty a že v budoucnu to vše bude dávat mnohem větší smysl. Přemítal jsem, jaké informace, které by už neznali, ze mě mohli vytáhnout. Chtěl jsem se dál držet tématu, ale vycítil jsem, že už dál nehodlá rozvádět to, co mi už sdělila.

Připojili jsme se ke dvěma ansharským pilotům, kteří teď byli v ansharském autobusovém plavidle. Pak jsme opustili jeskyni pod H stavbou a v okamžiku jsme byli ve vesmíru.

Mohl jsem vidět Saturn, a z toho, co jsem v té chvíli mohl soudit, byl velikosti stříbrného dolaru. Pak jsme vstoupili do jedné z časových bublin, právě takové jako ta, skrz kterou jsem prolétal, když jsem jel na jednání Super federace v přibližně tom samém místě/poloze okolo Jupitera. Jak jsme pronikali zevní bariérou časové anomálie, uviděl jsem přesnou repliku ambasády, ve které se setkává Superfederace. U této stanice žádné další plavidlo nedokovalo. Displeje na ansharském plavidle vykazovaly nulovou aktivitu nebo přítomnost známek života.

Zakotvili jsme a pak vešli. Kráčeli jsme dolů dlouhou úzkou částí stanice a skončili v té samé vstupní hale, kterou jsem znal z Jupitera. Stejně náhle jako na předchozí základně rasy Starodávných stavitelů se před námi objevil Strážce. Tentokrát nebylo řečeno ani slovo. Strážce sáhnul dovnitř mé mysli právě tak, jako to uděl ten předchozí.

Tentokrát jsem viděl obrazy/vize velikánských kulovitých objektů zaměřujících elektrické blesky na obrovské plavidlo připlouvající do solárního systému.  I když jsem nemohl přesně rozluštit, co byly ty koule zač, mohly to být měsíce nebo planetoidy. Tak byly obrovské. Nevypadaly podobné sférám, které nyní navštěvují náš solární systém, a také to byly mnohem hmotnější a více fyzické objekty.

Pozoroval jsem něco, co vypadalo jako stovky scén takovýchto bitev, které plynuly velmi rychle znázorňujíce ty samé události. Pak jsem byl svědkem, jak koule vystřelila elektrický blesk na něco, co se jevilo jako Mars, když měl ještě atmosféru a tekutou vodu. Blesk trhal povrch Marsu a vytvářel obrovský kaňon. Atmosféra byla naplněna sutinami a pak zčervenala. Sutiny byly odvívány z planety a také pršely dolů na povrch.

Atmosféra byla naplněna párou. Velká část výparů byla z planety odstraněna a přeměněna v led, jak byly unášeny do vesmíru. Pak prolétly další scény a já jsem byl opět zaveden na Mars. Ten byl nyní těžce poničený a začínal vyhlížet stejně, jako vypadá dnes.

Pak jsem viděl, jak se na povrchu objevily houbovité mraky, jak gigantická plavidla odlétávala všemi směry z planety. Některé z nich mířily směrem na Zemi, zatímco ostatní směřovaly na opačnou stranu. Věděl jsem, že toto byl úplně odlišný incident, který se odehrál dlouho poté, co došlo k výchozí devastaci planety.  Zdálo se, že zde byla globální jaderná válka.

Začínal jsem si uvědomovat, že mé dýchání a tlukot srdce se dramaticky zrychlily. Cítil jsem, jak se má hruď svírá úzkostí. Nato scéna skončila tak náhle, jako začala a Strážce zmizel.

Kaaree se na mě se zájmem dívala a zeptala se, jestli nepotřebuji chvilku. Zeptal jsem se jí, co že se to právě stalo. Řekla mi, že jsem přijal archív dat rasy Starodávných stavitelů, která pro mne na vědomé úrovni nejsou dostupná. Zeptal jsem se jí, k čemu je to dobré, když si na to nemohu vzpomenout a podat o tom zprávu. Usmála se a sdělila mi, že v blízké budoucnosti to vše bude dávat smysl. Tato odpověď mou zvědavost ohledně toho, co se odehrálo na posledních dvou místech, co jsme navštívili, neuspokojila. Nicméně jsem věděl, že v tuto chvíli mi o tom už nic dalšího neřekne.

Šli jsme dolů chodbami stanice na Saturnu, dokud jsme nebyli zpět u ansharského autobusu. Pak jsme se vrátili do ansharského hangáru, kde jsme naši cestu začali. Byl jsem tak hluboko zabrán do svých myšlenek, že jsem si sotva všiml našeho odletu ze stanice nebo našeho příletu do hangáru. Cítil jsem se nesmírně energeticky vyčerpaný. Poslali mě zpět domů, kde jsem se dovlekl do postele a v šatech v mžiku usnul.

Od této události jsem měl několik éterických konferenčních hovorů s Kaaree a několik setkání s SSP aliancí. Dostal jsem něco málo nových informací, ale nic opravdu významného v  kosmickém slova smyslu. Žádná podpora, o které se Gonzales zmiňoval při tomto setkání, mi nabídnuta nebyla. Předpokládal jsem, že mi hodlají pomoci.

Když jsem se zeptal, proč ještě není na blízku žádná pomoc, bylo mi řečeno, že musíme nejdřív probrat pár věcí. To mě přivedlo k přesvědčení, že mi ve skutečnosti nehodlali poskytnout léčivé technologie, aby mi pomohli zmírnit nebo odstranit příznaky mé regrese po SSP službě 20 a zpět, ale že si budou klást podmínky.

Také se velmi zajímali o získání některých z dat rasy Starodávných stavitelů pohřbených hluboko v mém podvědomí a nabídli mi, že mi je pomohou vyextrahovat/vytáhnout. Bylo velmi zřetelné, že chtěli, abych se stal jejich aktivem/majetkem. Podmínkou bylo vzdát se veřejného působení a pracovat za scénou. Nebyli jsme schopni se dopracovat k nějaké dohodě a setkání tak skončilo zklamáním na obou stranách.

Od té doby jsem investoval obrovské množství času do pokusů získat přístup k informacím, které mi Strážci rasy Starodávných stavitelů předali. Až doposud bez úspěchu. Později mi bylo naznačeno, že kdybych přijal strážcovu nabídku, s největší pravděpodobností bych k těmto informacím získal přístup okamžitě.

-pokračování-