MODRÉ SVĚTLO - UČENÍ STRÁŽCŮ: ZEMSKÉ CYKLY – MORFOGENETICKÉ VLNY (3), studentské poznámky ze semináře Jaroslava Chvátala

ZEMSKÉ CYKLY – MORFOGENETICKÉ VLNY

Existují úseky v časovém cyklu dlouhém 26 556 let, kdy energetická mřížka Země dosahuje velmi vysokého kmitočtu. Ten umožňuje „infúzi“ frekvence, odpovídající 5D. Tehdy je planeta Země schopná udržet koncentraci většího množství Duší o vyšších frekvencích, které jsou připraveny k vzestupu do 5D. Během tohoto období mohou být dveře Sféry Amenti otevřené. Pak je budování 5. vlákna DNA reálné. Existovaly ale i jiné časové úseky speciálního charakteru, kdy byly dveře Sféry Amenti otevřené. Jednou z nejvýznamnějších časových period byla doba vlády faraóna Achnatona.

Učení Strážců říká, že v časové periodě 26 556 let se nachází 4 časová období, kdy se na naší planetě vytvoří zcela unikátní podmínky vibračního a energetického mezidimenzionálního propojení mezi 3D a 5D. V těchto podmínkách je pak pochopitelně možný duchovní Vzestup Vědomí do 5D. Navíc se uvolní pojistky naší planety a energetická mřížka se propojí (pouze v těchto 4 obdobích) s pozemským dvojníkem v dalším Harmonickém Universu (Tara). Toto výjimečné časové období je dlouhé 4 426 let a je rozděleno do 4 fází. V první se Země energeticky propojuje se svým vlastním dvojníkem v rámci HU1 (informace o částicové a antičásticové Zemi z minulého učiva). Na konci daného cyklu 4 426 let se energetická mřížka naší planety podobně propojí se svým dvojníkem v rámci HU2 5D. Tyto 2 časové mini úseky v rámci 4 426 let se nazývají primární spojovací body.

Časový úsek, který je označován jako cyklus povznesení, se také mezi zasvěcenci nazývá "Cyklus Nanebevzetí Panny Marie". Za 26 556 let  dochází k jevu Nanebevzetí Panny Marie vesměs jednou. Existují však situace ovlivněné kompozitním umístěním naší Sluneční soustavy uvnitř naší galaxie, kdy dojde k tomuto jevu dvakrát. Naše galaxie má 13 ramen, která se kreslí v levotočivém módu (tvoří je hvězdy a sluneční soustavy, které jsou synchronní s jejich rotací). Minoritní část hvězd a slunečních soustav (zhruba 15%) má rychlost nekompatibilní a pronikají všemi rameny dokola (jsou rychlejší). Jedná se o objev jugoslávského fyzika z roku 1981 (článek na Matrixu).

Vstupy a výstupy naší sluneční soustavy uvnitř jednotlivých ramen jsou synchronní se změnou biodiverzity na naší planetě. Vyšší rychlost minoritních slunečních soustav a hvězd lze vysvětlit fyzikou torzního pole. Trychtýř tornáda je složen z jednotlivých proudů kondenzované atmosféry, které jsou shodné s naším „větrníkem“ (rotující galaktická ramena). Větší vír má konstantní rychlost, menší víry jsou rychlejší a prostupuji větším vírem. V torzním poli neplatí Newtonova fyzika. Torze, stejně jako aura, je složena z energetických vírů, které se točí rozdílnou rychlostí (jing a jang, bipolární princip uvnitř systému).

Oběh naší sluneční soustavy není vždy stejně vzdálen od galaktického jádra. Ramena rotují jako vírník ale mají jinou rychlost. Posun ramen není synchronní s rychlostí oběžné dráhy naší sluneční soustavy kolem galaktického centra. Momentálně jsme v rameni ale budeme je opouštět, protože máme vyšší rychlost. Na středové ose vznikají 2 průsečíky signalizující prostředí, kdy se zdvojí cyklus Nanebevzetí Panny Marie. Celkem 8 473 obrátek kolem Alcyonu (225 000 000 : 26 556) představuje stejný počet Platónových roků a příležitostí k přímému Vzestupu do 5D.

Čili 225 000 000 let je konstanta vázána na rotaci naší sluneční soustavy. Dva obratníky (Pegas a Minotaurus) jsou vždy sympatické s jedním ramenem galaxie, proto se k číslu 8 473 připočítá 2 zdvojené úseky. Jedná se o 2 nejdůležitější ramena. Naše sluneční soustava prochází bodem Pegasa a bodem Minotaura ale zároveň prostupuje hmotou uvnitř galaktického ramene. Podmínky (fyzikální, energetické a spirituální) uvnitř ramene jsou jiné než mimo hvězdné rameno (vše je řidší). Je to bipolární systém v uzavřeném systému – jako 2 větrníky kolem galaktického jádra. Druhý (neviditelný) větrník se točí rychleji a předbíhá první větrník, při pohledu seshora jde o levotočivou rotaci.

Ve druhém větrníku jsou menší hvězdy. Jedná se o časový cyklus Bráhmova roku a ramena se točí pomaleji než naše Sluneční soustava. Ta se nachází na periférii jednoho z ramen Galaxie. Jsme přitahováni v rámci torze směrem do středu a tak se zkracuje délka cyklu. Nyní jsme na výstupu z ramene Orionu. Vykreslená orbita je vlastně spirála. Jsme přitahováni do centra galaxie, doba cyklu se smršťuje. Od určitého rozhraní jde i zde o Synovský (vnější polovina) a Otcovský Vesmír (vnitřní půlka) viz Enochovy klíče (v určité fázi přejdeme ze synovského vesmíru do otcovského, tento pohyb souvisí s evolucí).

Galaxie rotuje levotočivě, proto levotočivé zakroucení ramen. Ve vztahu ke středu úhel spirálních ramen nebo jejich křivka odpovídá v rámci posvátné geometrie poměru fí zlatého středu. Galaktické jádro se sice kreslí kulovitě ale ve skutečnosti má zploštělý vejcovitý tvar. Kulatý je pouze vnitřek. Opouštíme rameno Orionu, které není nijak zvlášť masivní. Slunce jde v protipohybu proti rotaci ramen. Budeme vstupovat do jiného energetického prostředí, přičemž je zde důležitá i hustota etherické energie. Chystáme se sice do oblasti s menším rozptylem hmoty a mělo by docházet k menšímu tření disku naší sluneční soustavy ale nebude tomu tak, protože vstupujeme do kvadrantu s největší etherickou hustotou.

Na předchozím obrázku červená dráha (dráha naší sluneční soustavy) protíná galaktická ramena. Jsou zde znázorněny některé vstupy do galaktických ramen i výstupy z nich. Jedná se o ty, v nichž tradičně dochází k radikálním změnám v biodiverzivitě na naší planetě Žluté kolečko symbolizuje Slunce, masivní změny a ataky jsou na obrázku znázorněny jako malé červené kroužky. Modré kroužky znázorňují menší zásahy a ataky. Čeká nás červený kroužek. Poslední velká změna se odehrála před 65 milióny let, kdy vyhynuli dinosauři.

Na grafu (níže) je vidět několik propadů – radikální změna v naší soustavě. Biodiverzivita intenzivně narůstá od posledního velkého propadu před 65 000 000 let. Budeme pomalu vstupovat do ramene Střelce (za x miliónů let). Mezipásmo je obdobím odpočinku. Bohužel prostředí je nyní zatěžováno velkou hustotou etheru (24. 9. 2013 článek na Matrixu).

Na uvedeném diagramu pracoval Dr. MIROSLAV FILIPOVIČ – Chorvat, který napsal články k této problematice, pracuje na australské univerzitě v Sydney a HENRIK SVENSMARK – Dánský fyzik, který detailně rozpracoval tuto hypotézu. V cyklu Povznesení Panny Marie také dochází k jednomu velmi zvláštnímu jevu. Jedná se o výměnu energetických částic matriční sítě Země ve 3D s částicemi matričních sítí paralelních a více pokročilých verzí naší planety.

-pokračování-

POZNÁMKA: Po osmi letech, se budou na podzim otevírat dvě nové studijní skupiny "Modrého Světla - Učení Strážcu". Po dlouhé době se tak nabízí možnost aktivně vstoupit do studia tohoto nadčasového studijního oboru. Již brzy budou k dispozici přihlášky.