TAJEMSTVÍ ZTRACENÉ CIVILIZACE

       Nad obřím blokem, jehož ulice splétají pestrou síť obdélníků, šestiúhelníků a kruhů, vládne tísnivé ticho. Většina budov je přes své očividné stáří zachovalá s dobře rozeznatelnými stavebními prvky. Na první pohled nic příliš zvláštního. Kolem nás však proplouvají ryby a prehistorické chrámové město zčásti zakrývá podmořská vegetace. O existenci této vodou obklopené záhady neměl po tisíciletí nikdo ponětí, a potvrdí-li se její datování, bude nutno přepisovat dějiny.  Jsme na dně moře, stovky kilometrů západně od ostrova Okinawy. Průzračnou vodou lze už na dálku odhadnout rozměry obrovského obřadního komplexu, zřejmě součásti bývalého velkého města. Základna stavby je v hloubce dvaceti pěti metrů a vrchol jen pět metrů pod vodní hladinou. Kdo a kdy ji vytvořil? Jakým účelům byla určena? Opustili ji kvůli přírodní katastrofě, která ji z výšin souše svrhla do tichých hlubin oceánu? Nebo její tvůrci či uživatelé odešli ještě předtím? Proč? A kam? Otázky nemají konce ani odpovědi. Většina lidí miluje záhady, zvláště ty, které mají svou reálnou podstatu a přitom se vymykají rozumovým vysvětlením i vědeckým teoriím. Největší záhadou je pravděpodobně původ člověka. Mnozí se pokoušeli budovat teorie založené na antropologických studiích, které byly v průběhu historie neustále zdokonalovány. Ale co když v historii zeje mezera?

     Právě to se pokoušejí dokázat autoři bestsellerů Graham Hancock a Robert Bauval, kteří za léta své působnosti získali na svou stranu celou řadu skeptiků ze všech oborů akademického světa. Samozřejmě zdaleka ne všichni byli a jsou ochotni přistoupit na odvážné a převratné interpretace dějin. To se týká především teorie, podle níž egyptské pyramidy a sfingy byly vytvořeny pravěkou, dávno zapomenutou civilizací.

     Přitom nejde jen o pouhé myšlenkové konstrukce bez ověřitelných argumentů. Vždy však budou existovat ti, kteří jsou nepřesvědčitelní jen proto, že se prostě nechtějí nechat přesvědčit. A tak jsou například zcela opomíjeny i názory některých geologů, kteří soudí, že egyptské stavby jsou dvakrát starší, než uvádějí uznávaní egyptologové.

     Vraťme se však na dno moře u japonských ostrovů k senzačnímu objevu pyramid, o němž Magazín 2000 jako první u nás informoval už v roce 1997. Jak jsme již uvedli, jedno podmořské město leží u ostrova Aguni, pouhých padesát kilometrů od Okinawy, druhé je asi pět set kilometrů na jihozápad u ostrova Jonaguni. O objevu těchto měst hovořil při přednášce v britském Solihullu právě Graham Hancock.

     Ten poukázal na fakt, že objevené pyramidy jsou třicet i více metrů pod mořskou hladinou: "To je důkaz, který hledáme. Víme totiž, že tyto ostrovy byly zaplaveny vodou před více než 12 000 lety." Zdůraznil také, že všechny tyto podmořské stavby leží ve stejném zeměpisném pásmu jako starý Egypt - mezi 24. a 30. stupněm severní šířky.

     U Jonaguni se byl osobně podívat také John Anthony West, který spolu s proslulým profesorem geologie Robertem Schochem prosazuje názor, že gízská sfinga je podstatně starší, než se běžně udává. West a Schoch po návštěvě podmořského města prohlásili, že i při velmi striktním posuzování komplex obsahuje místa, která byla nepochybně upravena uměle. Komplex datují do stejné doby, ve které podle nich vznikla i sfinga, tedy řádově před 10.000 lety.

     Oba komplexy objevili potápěči již před deseti lety, ale považovali je za dílo přírody, a tak celá záležitost upadla na čas do zapomenutí. Poté se však věci ujali archeologové a usoudili, že může jít o nejstarší stavby světa, dokonce dvakrát starší než egyptské pyramidy. Experti navíc uvádějí, že pravoúhlé základny zdejších tzv. zikkuratů, pojmenovaných tak podle stupňovitých pyramid v Mezopotámii, mohou být prvním důkazem existence dosud neznámé a velmi pokročilé civilizace doby kamenné.

     Jim Mower, archeolog Londýnské univerzity, k tomu řekl: "Pokud se potvrdí, že tyto stavby jsou výtvorem lidské ruky a že jsou starší než 10.000 let, změní to od základu naše představy o historii jihovýchodní Asie. Lidé, kteří je vytvořili, by museli být řazeni na stejnou úroveň jako dávné civilizace Mezopotámie a údolí řeky Indu."

     Geolog na univerzitě Rjúkjú na Okinawě, profesor Masaki Kimura, jehož jsme citovali již v minulém čísle Magazínu 2000, se domnívá, že zatím nelze definitivně prohlásit, kdo tyto stavby vytvořil a jaký byl jejich účel. Podle jeho názoru to mohlo být starověké kultovní místo. Tam lidé vzdávali poctu svým bohům, jako je Nirai-Kanai, o němž místní obyvatelé tvrdí, že zpod mořské hladiny přináší obyvatelům Okinawy štěstí. "Mohli to postavit jen lidé na vysokém stupni techniky, kteří pravděpodobně přišli z asijského kontinentu, kde mají původ ty nejstarší civilizace," konstatuje profesor Kimura. "K postavení tak mohutných staveb ovšem museli mít také příslušné stroje."

     Ne všichni jsou však ochotni na zásadní převrat v interpretaci dějin tak brzy přistoupit. Jedním z nich je Teruaki Išiji, profesor geologie na Tokijské univerzitě. I on je sice nadšen myšlenkou, že stavby by mohly být umělé, ale na konečný verdikt je podle něho příliš brzy. "Domnívám se, že stavby by mohly být přírodního původu, ale nevylučuji, že část z nich byla vytvořena lidskou rukou," říká opatrně.

      Problém, který nyní musí vyřešit archeologové, spočívá v tom, že první civilizace na území Japonska se podle dosavadních údajů objevila v mladší době kamenné, tedy asi 9.000 let před naším letopočtem. Lidé se tehdy živili lovem a sbíráním plodin a žádné archeologické záznamy nenasvědčují tomu, že by zde existovala kultura vyspělá natolik, aby mohla vybudovat takové pyramidy. Jenže stavby z Jonaguni mohou být i důkazem o existenci dávno zapomenuté civilizace, která byla pohřbena v hlubinách oceánu.

    A kdo může s určitostí říct, že pouštní písky nemohly vykonat obdobné dílo v egyptské Gíze? Jaké další dávné civilizace a skryté stopy naší minulosti čekají na odhalení?

    Často se říká, že věda toho ví více o kosmickém prostoru než o zemských oceánech, které pokrývají dvě třetiny naší planety. Není již nejvyšší čas k jejich důkladnému průzkumu? Právě ten by mohl poskytnout odpovědi na otázky, které kladou Hancock a Bauval:

    Kdy a kde vlastně začala naše historie? A je možné, že setkání lidstva s osudem se neuskuteční v budoucnu, ale že k němu již došlo v dávné minulosti, v určitém čase a na určitém místě?