PARAZIT (14)

Abychom řádně pochopili vztah mezi bolševiky a Západem, je důležité mít na paměti, že leninisté anglosasy „podvedli“. Vypíchli ty nejdůležitější body: nerozprodali zemi a nevydali její bohatství. Ale dokud probíhala ruská občanská válka, byla naděje, že bolševici „se vzpamatují“ a udělají „co je nezbytné“. Pro lidi vzpírající se komunismu a bolševismu byla malá podpora, ovšem dokonce i bez nich nic nenasvědčovalo tomu, že někdo má hrát roli řezníka a strašáka, aby se zajistila loajalita zapálenějších revolucionářů.

Stejně tak ani v letech 1920-1921 nebylo příliš potřeba německých národních socialistů. Proto jakoukoliv podporu, kterou získali, a jejich mírné úspěchy v tehdejších letech lze přisoudit Hitlerovu nadání a nadšení jeho přátel a obdivovatelů. V té době to byly převážně dobrosrdečné staré dámy, kdo dával nacistům trochu peněz na kampaň. Takže věci pro čisté Árijce šly od desíti k pěti. „Až do poloviny r. 1921 si strana nemohla dovolit pokladníka; její pracovníci, kteří vylepovali plakáty, neměli peníze na lepidlo!“

Portréty Hitlera z té doby ho ukazují v prostých, často obnošených šatech. Žil ve špinavé špeluňce na Triftstrasse s opotřebovaným linoleem na podlaze. Jeho jediným vybavení byla postel, polička na knihy, jedno křeslo a provizorní stolek (Hanfstaengl, Ernst „Putzi“, Hitler: Ztracená léta). Frideling, vnučka oblíbeného Hitlerova skladatele Richarda Wagnera, ho popsala jako člověka nosícího „bavorské kožené kraťasy, hrubé krátké vlněné ponožky, červeno-modré kostkované trenky a krátkou modrou vestu, která na jeho kostnaté postavě visela jako pytel“. (Hitler a Stalin: Paralelní životy; Alan Bullock).

Další popis: „V těžkých botách, tmavém obleku a kožené vestě s podivným malým knírkem opravdu není imponující. Vypadá jako číšník z nádražní restaurace“. (Hanfstaengl, Ernst „Putzi“. Hitler: Ztracená léta).

Hitlerův přístup k práci byl také extrémně nezvy