MAGICKÉ THAJSKO - SPIRITUÁLNÍ BRÁNA DO JINÉHO SVĚTA (2)

Požehnání a duchovní svatyně

Součástí pravomocí thajských buddhistických mnichů je i pravidelné provádění duchovní služby směrem k široké veřejnosti. Například při kolaudaci nového domu nebo po nastěhování se do nového bydliště jsou mniši pravidelně voláni k provedení speciálního rituálu, jehož úloha spočívá v aktivaci harmonického vztahu mezi novým bydlícím a "Duchem Místa". I když tato praktika u mnohých světských lidí může vyvolávat potutelný úsměv na tváři, faktem je, že tato praktika skutečně funguje a je poměrně dobře známa v pramenech "západní esoteriky".

Podobný rituál je prováděn i v případě vybudování nové "duchovní svatyně". Ve skutečnosti se jedná o malé domečky (jež jsou v Thajsku velmi často k vidění), které jsou stavěny v blízkosti hlavní obytné budovy. Tyto malé domečky podle místní tradice poskytují útočiště "Duchu Země", který se nazývá "Phra Phum" (v překladu "Pán Země"). Tento duch by měl ochraňovat nejen obytnou budovu, ale i celý přilehlý pozemek, a dokonce by měl bydlícím zabezpečit fyzickou prosperitu.

Majitelé jednoho z obchodních domů v Bangkoku vysvětlují, proč se v těsné blízkosti této velké stavby "duchovní svatyně"nachází:

"Museli jsme ji postavit pro naše štěstí. Většina Thajců věří v Buddhu a také věří v duchy, takže tato "duchovní svatyně" byla postavena také i pro všechny naše zaměstnance, jejich rodiny, ale i pro naše zákazníky. Pomáhá jim do jejich životů vnést větší klid, bezpečí i prosperitu."

Z výše uvedených slov je zřejmé, že Thajci nehledě na to, k jaké sociální vrstvě společnosti patří, se k uctívání ducha "Phra Phum" staví s velkou vážností a úctou, což pro klasického Evropana může být cosi nepředstavitelného. Obřady, které souvisí s uctíváním a žehnáním "Ducha Místa", mají své velmi přesně stanovené kroky. Během obřadu se na určených místech nachází hořící svíčky, které musí mít specifickou barvu. Na jiných místech se zase nachází kadidla. Svíčky i kadidla se nachází i v místě "duchovní svatyně" (viz obr. vlevo).

Na počátku obřadu je v horní části "duchovní svatyně" umístěno klubko "posvátné bavlněné nitě", která se nazývá "sai sin". Nit je z tohoto klubka odvíjena směrem k obytné budově, přičemž mnich, který je hlavní osobností posvátného obřadu, si musí dávat velký pozor na to, aby se nit ani na okamžik nedotkla země. Nit se takto postupně odvíjí ve směru hodinových ručiček kolem obytné budovy a ve finální fázi je nit vedena skrze okno k obrazu Buddhy, který se nachází v předem určené místnosti obytné budovy. Nakonec se nit ještě několikrát omotá kolem Buddhovy podobizny.

Výzkumník Barend Terweil k tomu poznamenává:

"Účastníci takových rituálů předpokládají, že ve chvíli, kdy mnichové odříkávají "texty Pali", vyzařuje z nich mocná a ochranná energie, neboť se jejich Duše spojuje s Duší velkého Buddhy. Tato energie se pak dále spojuje s energií "Pána Země" a po bavlněném vlákně (viz obr. vpravo) tento komplex energií cestuje do prostoru obytné budovy a okolního pozemku."

Thajský učenec Phya Anuman Rajadhon jde ještě dále, když "sain sin" přirovnává k "elektrickému vodiči", ve kterém během celého rituálu protéká spirituální energie o velmi vysokých vibracích. Tato energie se však nejenže šíří uvnitř takového "vodiče", ale vyzařuje z kteréhokoliv místa takového vodiče do poměrně velkého prostoru v okolí. Ve finále by pak měla být celá plocha domu, ale i pozemku včetně bydlících osob trvale pod vlivem ochranných energií. Tyto energie mají též schopnost odklánět všechny typy energií, které jsou svým vlivem pro lidskou bytost (ale i jiné živé bytosti) nežádoucího charakteru.

Praktické zkušenosti ukazují na to, že v tomto případě nejde pouze o zbožné přání ve formě čisté víry, ale že daný proces skutečně funguje. Možná to může být pro mnohého čtenáře překvapující, ale praktické výsledky prý jasně dokazují existenci vysoce pozitivních účinků. Konec konců i naši předci v našem geografické prostředí prováděli podobné rituály, i když se jmenovaly jinak a probíhaly podle trochu jiného postupu. Je třeba předpokládat, že tak nečinili pouze z dlouhé chvíle nebo na bázi prosté víry bez jakýchkoliv praktických zkušeností. Se stále rostoucím vlivem globálního mocenského systému a souběžně jdoucí deformací společnosti se bohužel tyto praktiky z naší společnosti zcela vytratily.

Nespokojení duchové

Novinář a autor několika publikací Tiziano Terzani z první ruky zažil zkušenosti s okultismem uvnitř thajské společnosti. Ve své době cestoval v oblasti jihovýchodní Asie, přičemž hledal věštce, o kterých se snažil napsat publikaci. Během svých cest se na nějakou dobu usadil v krásném domě v Bangkoku. Dům byl postaven teprve nedávno a nebyl opatřen "duchovní svatyní". Terzaniho to poměrně hodně překvapilo, takže se zeptal, proč tomu tak je. Dostalo se mu odpovědi, že ochranu domu a přilehlého pozemku zabezpečuje velká a uctívaná želva, která žila v rybníku, na jehož břehu byl dům postaven.

Bylo mu také řečeno, že obyvatelé domu tuto želvu krmili každý den a snažili se ze všech sil o to, aby se želva cítila po všech stránkách šťastná. Nicméně po nastěhování Terzaniho do domu došlo zákonitě k narušení jemného energetického přediva, které bylo za léta utkané mezi obyvateli domu a zvířetem. Želva se počala schovávat, a dokonce i odmítat potravu. V jednoduchosti by se dalo říci, že zvíře přestalo být šťastné a podle Terzaniho se tato situace rychle projevila i mezi obyvateli domu.

Terzani si od nich dům nakonec odkoupil a najal si vlastní personál. Ale ani tento krok na situaci nic nezměnil. Nejdříve onemocněl zahradník podivným intenzivním a neutuchajícím kašlem a to tak, že nakonec skončil v nemocnici. Poté onemocněla Terzaniho sekretářka, kterou začaly trápit nesnesitelné bolesti hlavy. Příbuzní těchto osob se ve velmi krátké době stali účastníky několika dopravních nehod, během kterých dva lidé zemřeli. Teprve v této chvíli Terzanimu skutečně došlo, co se děje, a začal věřit tomu, že všechno to, co se aktuálně stalo, je důsledkem hněvu nešťastného želvího ducha.

Na nic dalšího již nečekal a osobně se vypravil do jednoho velmi známého buddhistického kláštera, kde místní mnichy seznámil s vývojem událostí. Ti velmi rychle pochopili závažnost situace a během následujících 14 dní se dostavili do Terzaniho domu, kde započali rituál, který jsem se před chvíli snažil v tomto článku popsat. Terzani byl pochopitelně osobně celému rituálu přítomen, přičemž později o svých dojmech a pocitech napsal poměrně rozsáhlou reportáž. Již za pár dní, co mniši odešli, si Terzani povšiml roje divokých včel, které přiletěly na pozemek patřící k domu.

To je v buddhistické symbolice považováno za symbol přicházejícího štěstí. A skutečně. Během následujícího týdne se jako mávnutím kouzelného proutku všichni nemocní uzdravili a zmizely i další potíže, se kterými se Terzaniho osazenstvo domu před tím potýkalo. Nabízí se tak velmi důležitá otázka: "Byl rozzlobený duch želvy skutečným působcem nemoci a neštěstí, nebo víra v tyto jevy zapůsobila na psychiku dotyčných osob tak sugestivním způsobem, že došlo k jakémusi negativnímu reverznímu placebo efektu na psychosomatické rovině?"

Nevím, zda jsme schopni a vůbec kompetentní na něco takového odpovědět, ale sám za sebe si myslím, že pravda bude asi někde uprostřed.