Z TAJNÝCH ARCHIVŮ BÝVALÉ SOVĚTSKÉ ARMÁDY - PRAPODIVNÁ SETKÁNÍ (4)

Před nedávnem uveřejnila zajímavou poznámku v časopise "UFO" badatelka Katarina Vorontsovová, která zjistila, že vcelku v tichosti došlo k odtajnění celé řady nových materiálů, které se dotýkají vyšetřování ruských zpravodajských služeb, která nějakým způsobem souvisela s problematikou "ufo", případně aktivitami mimozemské inteligence na území Ruska. Vorontsovová se pak skutečně k těmto materiálům dostala a identifikovala celou řadu nesmírně zajímavých kauz. Přihlédneme-li k tématickému zaměření tohoto materiálu, pak by nás mohla zajímat tato událost.

V roce 1984 se podařilo tehdejším vojákům sovětského námořnictva v Baltském moři odchytit tři velké bytosti ve stříbrných overalech (podobnost s již uvedenými příběhy není zcela jistě pouze náhodná). To vše se stalo údajně v hloubce 400 metrů pod hladinou. Pohybujeme se v oblasti, kam se za žádných okolností nemohl člověk bez speciálních pomůcek včetně kyslíkových zásob dostat.

Poté, když se podařilo tyto bytosti dostat do nitra ponorky (nedokážu si dost dobře představit, za jakých okolností to probíhalo, neboť nelze předpokládat, že by tyto bytosti s takovým transportem dobrovolně souhlasily), se zjistilo, že měří (jaké překvapení) něco přes tři metry. Bytosti byly poté přepraveny na vojenskou námořní základnu v Murmansku. Co se zde s nimi stalo, však ve spisu již uvedeno nebylo. Oproti tomu se však Vorontsovové podařilo zajistit několik fotografií těchto bytostí, které se nacházely ve speciální příloze, která nebyla pevnou součástí původního spisu.

Fotografie jsem na vlastní oči bohužel neviděl a s Vorontsovovou se mi snad podaří spojit v červenci, až se vrátí z výzkumné výpravy z Altaje. Nicméně se mi podařilo zajistit alespoň základní popis jejich fyziognomie, který až neuvěřitelným způsobem souhlasí s tím, co na vlastní oči spatřil výzkumník a cestovatel Vladimír Borovnikov. Ten se před několika lety potápěl v Černém moři, a to v lokalitě zvané "Anapa".

Během jednoho ponoru v hloubce asi osmi metrů spatřil cosi, co ho naprosto omráčilo. Zde spatřil, jak se z hlubinné propasti tvořené průrvou ve vzdálenosti asi dvaceti metrů pomalu vynořuje skupina gigantických bytostí. Byly oblečeny do stříbřitých, ale průsvitných overalů. Jejich velikost odhadl asi na tři metry. Bytosti se k němu pomalu přibližovaly, takže je mohl vnímat ve stále větších detailech.

Borovnikov zjistil, že mají humanoidní vzezření, ale velmi bílou jakoby fluoreskující pokožku. Dokonce si mohl všimnout celé řady prvků, které svou podstatou však spíše patřily rybám. Borovnikov zjistil, že bytosti měly žábry a na zádech cosi jako velkou protáhlou ploutev. Jejich hlava byla lysá bez vlasů a poměrně velká. Navíc byla chráněna jakousi přilbou s ochranným sklem. Jejich dvě ruce a dvě nohy nasvědčovaly o humanoidní dominanci.

Poté, co se tyto podvodní bytosti přiblížily k Borovnikovi na několik metrů, vytvořily na několik desítek sekund kolem něho kruh a velmi pozorně si ho prohlížely. Poté bez jakéhokoliv dalšího zájmu, snahy o kontakt nebo komunikaci odplavaly pryč. Borovnikovy vzpomínky byly později v poměrně detailním provedení opublikovány v knize "ХХ век, хроника необъяснимого". Je ale velmi zajímavé, že se cosi podobného stalo Davidovi Povaljevovi v Kavgolovu (Leningradská oblast) roce 1990. Tento člověk v jednom z místních jezer opakovaně pozoroval podvodní aktivity zhruba tři metry velkých bytostí ve stříbrných overalech.

Zcela na začátku, když jsem se počal zabývat tímto fenoménem, jsem byl přesvědčen o tom, že kauza tři metry velkých podvodních bytostí ve stříbrných oblecích je jakýsi okrajový a ojedinělý úkaz, jenomže mnohé nasvědčuje tomu, že tomu tak vůbec nebude - ba naopak. V takovém případě by pak ovšem bylo na místě si položit poměrně logickou otázku: "Kým tyto tajuplné bytosti jsou a odkud pochází?"

Odpověď na tuto otázku samozřejmě není a nebude jednoduchá. Ovšem, možná i překvapivě, jistá inspirace, která by nám snad mohla se k jisté formě odpovědi přiblížit, dřímá ve starověké mytologii. Zde známý bůh "Indra" je jakýmsi synonymem pro atmosféru. Ve Védách byl prvním mezi ostatními Bohy. Ardžuna (neboli "Bílý") byl synem "Indry" a měl čtyři bratry. Když všech pět bratří muselo odejít ve věku třinácti let do vyhnanství, Ardžuna dospěl až do Himálaje, kde přemluvil bohy a získal od nich zbraně, které následně použil v mnoha válkách.

Ardžuna bojoval po boku Šivy, který se skrýval pod mnoha tvářemi a pod rouškou mnoha podob. Přesto k němu Ardžuna prokazoval velmi vysokou úctu. Zřejmě za to mu Šiva věnoval speciální protiraketová zařízení zvaná "pašupati". Jak již bylo konstatováno - Indra věnoval Ardžunovi také velmi mocné zbraně, a dokonce ho vzal do svého "vozu", aby mu ukázal prostory "za oblohou". Zde mu bylo ukázáno jak se všemi těmito zbraněmi zacházet. Následně musel Ardžuna složit slib, že nikdy tyto mocné Indrovy prostředky nepoužije proti smrtelníkům s výjimkou případů, kdy všechny ostatní zbraně selžou.

Později mocný Indra vyslal Ardžunu na misi proti tzv. "mořským daitásům". "Daitásové" byli "Titáni", kteří se narodili bohyni "Ditas Kasiapa" a její sestře "Aditas Kasiapa", a to po válce mezi démonickými obry a bohy. (Toto je velmi zajímavé téma, kterému se v současné době intenzivně věnuji v rámci svého individuálního výzkumu. Jsem přesvědčen o tom, že do dnešních dnů se uvnitř naší sluneční soustavy nachází stopy po této gigantické bitvě, a to jak v otevřeném kosmickém prostoru, tak i na povrchu celé řady planet a zřejmě i měsíců. A to i v podobě prehistorických artefaktů v různém stádiu devastace, které jsou rozsety na různých místech slunečního systému.)

Synové "Ditas Kasiapa" se nazývali "azurasy" (datyasové) (jedna z linií "asurů") a synové z linie "Aditas Kasiapa" byli nazýváni "dévy" (adytiasové). Pak tu máme ještě linii "Nivata Kavashas" (tento název v překladu znamená "oblečeni v neproniknutelném brnění"). V tomto případě šlo o třídu "daytiasů" pocházejících z linie "Prahládovy", který byl synem Giraniyakasipa. Indický výzkumník a spisovatel Džidzitu Nadumuri poměrně detailním způsobem analyzuje sanskrtský výraz "Nivata Kavashas" a dochází k přesnějšímu překladu, když tento výraz překládá jako "vzduchová kapsle", nebo ještě přesněji řečeno - "Ti, kteří nosí oblečení, ze kterého neuniká vzduch".

Podle mého názoru tu narážíme na velmi zásadní skutečnost. Někteří výzkumníci se totiž domnívají, že se opravdu jedná o popis velmi specifického oblečení. Za vlády Giraniyakasipa žili bohové plus mínus v míru. Já bych řekl, že spíše ve vynuceném míru pod hrozbou použití velmi nebezpečných zbraní z jedné nebo druhé strany. Po smrti Giraniyakasipy se k moci dostal jeho syn Prahlad a s ním i "daytiasové".

Podle výkladu "Mahabharáty" se tato rasa démonů (azurasové - daytasové) skládala asi z 30 milionů obyvatel, kteří žili na dně oceánů. Zvláštní skupinou "azurásů - daytásů" pak byli tzv. "Daytiasové - Danavové" - synové sestry boha Prahlada - "Danyi". Tak a nyní se dostáváme k velmi zajímavé pasáži. Jde totiž o to, že tito "Danavové" se v jisté chvíli vzbouřili proti ostatním bohům, ale byli poraženi. Po této porážce se jedna skupina "Danavů" stáhla do těch nejhlubších oblastí oceánů, kde byla záhy izolována silami ze strany boha Indry. Druhá skupina "Danavů" se naopak přizpůsobila tvrdým podmínkám na zemském povrchu - kam se uchýlila. Šlo především o oblast dnešního Irska, Skotska a pak Střední Evropy. Později se tato pozemská skupina "Danavů" stala známou jako kultura "Daananů".

Tak a nyní si mohou čtenáři poměrně velmi rychle dát jedna a jedna dohromady. Podrobně se tomuto tématu chystám věnovat během letošního týdenního semináře "Učení Zlatého Lvího Rouna a Svrchovaného Řádu Draka".

Z výše uvedených informací vyplývá, že nakonec po velmi tuhé a intenzivní válce byla celá linie "Nivata Kavashas" rozprášena. Systémovou analýzou docházím k přesvědčení, že skupina "Daytiasů - Danaanů" zanikla po ataku velké pandemie, která byla následkem dramatického konfliktu se čtvrtou migrační vlnou Atlanťanů. Zbytky kultury "Daytiasů - Daananů" můžeme sledovat v pásmu od Drážďan přes ČR, SR až po ukrajinský Kijev. Jde především o některé významné archeologické lokality (např. v blízkosti Kolína nebo v lokalitě Pálava na jižní Moravě), kde probíhaly nebo stále ještě probíhají přísně utajované archeologické výzkumy.

Druhá skupina "Daytiasů - Danavů", která po porážce našla útočiště v nejhlubších oblastech světových oceánů, zde byla prakticky vyhubena, neboť se stala obětí hněvu boha Indry, který používal velmi mocné zbraně ultrazvukového a tektonického charakteru. V tomto ohledu jsem přesvědčen o tom, že množství novodobých příběhů popisujících setkání potápěčů či námořníků s třímetrovými humanoidními bytostmi ve stříbřitém oblečení se dotýká možné existence malé skupiny potomstva "Daytiasů - Danávů" z mocné rodové linie "Nivata Kavashas".