SEDM PODIVNOSTÍ KOLEM HORY SVATÉ HELENY (1)

Hora St. Helens se nachází přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams, která je v nejvýchodnější části Kaskádového pohoří a 80 km od největšího vulkánu oblasti – Mount Rainier.

Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v lidské historii. Během jediné erupce ze sopky zmizelo 1 400 metrů. Po zhroucení horní části kužele zbyla kaldera podkovového tvaru. Následným výlevem magmatu, což se projevilo jako explozivní erupce, se vyklenul severní bok sopky a následně zřítil jako lavina drtě. Lavina bahna, kamení a sutě řítící se rychlostí až 75 m/s se dostala až do vzdálenosti přes 25 km. Nahromaděné úlomky dokázaly vyplnit údolí až do výše 195 m. Směs lávy a horkých plynů ženoucích se před lavinou zničila přibližně 10 miliónů stromů na ploše o rozloze asi 600 km2. Pozdější zřícení sopečné základny mělo za následek vznik pyroklastických proudů, které dosahovaly teploty až 700°C.

Obětí erupce se stalo 57 lidí, mezi nimi i vulkanolog David A. Johnston. Mimo škody na porostech došlo k úhynu přibližně 2 000 jelenů.. Podle údajů americké geologické služby [1] a Davida A. Johnstona z Cascades Volcano Observatory [2] přišel vulkán výbuchem celkem o 2,8 miliardy m3 materiálu. Za jediný den vychrlila sopka do atmosféry 520 miliónů tun popílku [3] a uvolnila mnohonásobně větší množství skleníkových plynů, než vyprodukovalo lidstvo svou činností za celou dobu své existence (pro srovnání - podle údajů US ministerstva dopravy činí roční celosvětová produkce CO2 způsobená dopravou cca. 12 miliónů tun) [4].

1. Hory změněné k nepoznání za deset hodin

St. Helens byla podle mnoha názorů nejkrásnější horou Kaskádového pohoří. Její sněhem pokrytý kužel se tyčil nad hustě zalesněným údolím. Severně od ní se třpytila hladina křišťálově čistého jezera. V květnu 1980 si magma začalo tvořit cestu ke kráteru. Mohutné zemětřesení (8:32 ráno, 18. května) způsobilo sesuv severní stěny do údolí. Tím se uvolnil obrovský vnitřní tlak a došlo k e