TAJEMSTVÍ LENINOVA MOZKU

       Vše začalo 21. ledna 1924, v den, kdy zemřel Vladimír Iljič Lenin. Nejvyšší sovět tehdy přijal dvě důležitá rozhodnutí. První znělo nabalzamovat tělo vůdce ruské revoluce. Druhé vyjmout z těla mozek a důkladně jej prozkoumat. Nikdo nepochyboval o tom, že Lenin byl géniem. Výzkum jeho mozku měl pomoci odhalit, co je biologickou příčinou údajné geniality, o což se v té době pokoušeli vědci v celé Evropě. Mozky slavných lidí zkoumal v Německu Rudolph Wagner, ve Švédsku Gustav Magnus Retzius. Společným cílem výzkumů bylo vytvořit dokonalejší lidskou rasu. První, kdo se pokusil tuto myšlenku realizovat, byli právě Rusové. Již v roce 1921 byla založena Ruská eugenická společnost.   

       Nejprve bylo třeba shromáždit dostatečné množství mozků. Vědec Vladimir Bechtěrev navrhoval vystavit mozky slavných spolu s jejich posmrtnými maskami ve specializovaném ústavu, který měl sídlit v novogotickém paláci z devatenáctého století. První měl být Leninův mozek. Německý neurolog a neurochirurg profesor Otfrid Foerster, který Lenina obdivoval a pečoval o něj až do smrti, doporučil pověřit vyjmutím a studiem mozku Oskara Vogta. Sovětská akademie věd na oplátku pomohla v Berlíně zřídit laboratoř pro experimentální genetiku vedenou významným ruským vědcem Nikolajem Timofjevem. Vogt byl přesvědčen, že psychické jevy souvisejí se strukturou lidského mozku. Strávil proto mnoho času rozborem mozků zvířat i lidí, umělců i zločinců. Když došlo na Leninův mozek, provedl první běžný krok - zvážil jej. Výsledek byl překvapující. Mozek vážil pouhých 1340 gramů, tedy méně než mozek většiny obyčejných smrtelníků. Například mozek spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva vážil 2012 gramů, mozek lorda Byrona 1800 gramů. Sovětské úřady usoudily, že informace o nízké hmotnosti Leninova mozku by diskreditovala velkého vůdce i celý režim. Problém se podařilo vyřešit tak, že se jako průměrná hmotnost lidského mozku uvádělo 1300 gramů.  

       Dalším překvapením byla skutečnost, že Leninův mozek byl poškozen. Jedna hemisféra byla téměř úplně zničena pravděpodobně důsledkem onemocnění syfilidou a arterosklerózou. Céva, která zásobuje mozek krví, byla tvrdá, místy se stopami vápníku. Některé části Leninova mozku byly zcela odříznuty od zásobování kyslíkem a začínaly se rozkládat. Další život s takovýmto mozkem nebyl myslitelný. Vogt mozek nafotografoval a začal jej řezat na tenké plátky. Jejich studium mu zabralo několik let. Roku 1928 Vogt publikoval v oficiálním stranickém listě Pravda článek, v němž vyzdvihl zvláště vyvinuté pyramidální buňky v různých částech mozkové kůry. Třetí vrstva kůry byla podle něj širší a čtvrtá užší, než bývá obvyklé. Díky těmto vrozeným vlastnostem měl Lenin vynikat v myšlenkových asociacích. Vogtovy závěry byly výsledkem snahy zalíbit se sovětským vládcům a prodloužit tak dobu výzkumu. V roce 1936 oznámili vědci Stalinovi, že mnohé detaily struktury Leninova mozku svědčí o jeho dokonalé stavbě.   

    

        Nakonec se žádná souvislost mezi anatomií mozku a inteligencí nepotvrdila, ale nikomu to nevadilo. Pro komunisty zůstal Lenin geniálním vůdcem. Jeho syfilida byla samozřejmě tabu. Dnes jsou zbytky Leninova mozku uchovávány v moskevském institutu pro výzkum mozku. Odpočívají tu i mozky spisovatelů Gorkého a Henriho Barbusse, vědců Pavlova, Ciolkovského či Andreje Sacharova. Nechybí ani mozky Kalinina, Kirova a Stalina. Dokument, který obsahuje detailní informace a mapu struktury Leninova mozku, je však stále tajný.