PROCES FREKVENČNÍHO VZESTUPU NAŠÍ SLUNEČNÍ SOUSTAVY (1)

Velikost Vesmíru není podstatná. Důležitý je rozměr samotného Života, který je sám o sobě jeho dominantní funkcí. Planety jsou mnohem pokročilejší formy existence, než bychom si vůbec mohli představit. Nicméně jsou velmi citlivé na dílčí formy existence, které jsou spojené s dominantní planetární evolucí. Hvězdy jsou mnohem pokročilejší formy existence než planety. Rozměr jejich životní energie prostupuje všemi dimenzemi.

Galaktické buňky jsou zase mnohem rozvinutější formou komplexního života než hvězdy a program jejich vlastní evoluce vytváří základní podmínky pro duchovní, duševní i fyzický rozvoj všech hvězdných systémů. Viditelný Vesmír je zase mnohem rozvinutější než galaxie. Stanovuje základní zákony a vzory, které řídí všechno stvořené. On je v podstatě prvotním ztělesněním nekonečného Principu Tvoření.

Jako vědomé Bytosti jsou galaxie generátory lokálních přírodních zákonů, které se co do kvality a vlastního záměru formují do určitých vibračních charakteristik. Tato vibrační pásma jsou úzce propojená s oddělenými zónami o různé hustotě energie/vědomí. Když se podíváme do naší galaxie shora, zjistíme, že je rozdělena do těchto sektorů s různou hustotou energie prostřednictvím jednotlivých spirálních ramen, která vypadají jako srpky měsíce s energetickým galaktickým centrem uprostřed jako „květina“.

Každý hvězdný systém se postupně střídavým způsobem přesouvá přes oblast, kde je hustota energie vyšší, nebo zase nižší. Toto kolísání energetického prostředí bylo objeveno a dokonce i změřeno ruským vědcem dr. Alexejem Dmitrijevem. On tyto zóny nazývá „magnetické pásy a brázdy“. Přesná doba trvání cyklů je založena na celé řadě matematických aspektů a také na délce průchodu konkrétní zónou. Je zajímavé, že se v tomto ohledu každá energetická zóna chová trochu jiným způsobem.

Ještě větší úžas však přichází ve chvíli, kdy zjistíme, že naši předci měli výjimečné znalosti o všech těchto procesech a své znalosti zadokumentovali v podobě mn