IAPETUS - NEJZÁHADNĚJŠÍ TĚLESO VE SLUNEČNÍ SOUSTAVĚ (6)

Pak v roce 1960 další Rus - inženýr v Leningradu, Jurij N. Artsutanov - publikoval v novinách Pravda radikální článek týkající se inovace myšlenky kosmického výtahu  (viz obr. níže).

Artsutanov vůbec nenavrhl výstavbu Ciolkovského vesmírné věže jako "věž", ale doslovně jako "orbitální výtah", který začíná ve vesmíru ve vzdálenosti "geosynchronního" satelitu ve výši 22.300 mil (vzdálenost, ve které družice oběhne svět v čase potřebném k otočení Země jednou kolem dokola své osy), a pak spuštění podpůrné konstrukce (tentokrát kabelu…) 22.300 mil dolů na kotevní bod na Zemi, který je umístěn na rovníku přímo pod družicí. Jiný kabel vedený v opačném směru (za geostacionární orbitu) by podpořil nezbytnou "protiváhou objemu" skrze odstředivou sílu - musí zvednout nižší hmotnost kabelu proti gravitační přitažlivosti.

Artsutanov vypočítal, že v případě, kdy by se kabely zužovaly - v geostacionární výšce (kde by byly tažné síly největší) by kabel začínal o docela silné konzistenci a v obou směrech by se zužoval, jak s přibližováním se k Zemi, tak v opačném stoupajícím směru – pak by se najednou i obyčejné materiály (pokud byste mohli zvednout dostatečnou tonáž do prostoru prostřednictvím jiných prostředků, jako jsou například rakety) staly dostatečně silné pro využití i v tomto výjimečném kontextu!

Nebo, abych citoval vlastní názor Arthura Clarka na tento revoluční koncept, který byl prezentován na třicátém Mezinárodním astronautickém kongresu v roce 1979:

... se stupňovitým nebo zužovaným kabelem by bylo teoreticky možné postavit vesmírný výtah z jakéhokoliv slabého materiálu. Dal by se postavit i ze žvýkaček [!], i když celkové požadované množství by bylo pravděpodobně větší než celý vesmír. Abychom byli rozumní, pro tento projekt potřebujeme materiály s velmi velkou tažnou délkou.

Tato překvapivě jednoduchá řada Artsutanových novinek - výstavba "výtahu" ve vesmíru, což je zužovaný kabel spuštěný z oběžné dráhy na zem – dala najednou celému "nemožnému