Padesát let staré tajemství Von Brauna: americký Explorer I objevil něco, co mohlo zachránit svět (13)

Jak lze též na obrázku vidět, byly technologie měření někdy prostomyslně improvizované, protože DePalmův „Simularity Institute“ nebyl financován „okázalými vládními granty, ani dary velkých společností“.

Protože si nemohl dovolit drahé „elektronické frekvenční čítače“, aby změřil skutečné vibrace vidlicové ladičky Accutronu, udělal DePalma to nejlepší, co mohl; fyzicky připojil hodinky Accutron k ciferníku elektricky poháněných hodin „Westclock“ (napájených „střídavým proudem“). Pak změřil „odchylku času“ Accutronu v porovnání s hodinami tím, že fyzicky synchronizoval dvě vteřinové ručičky - Accutronu a Westclocku - a po skončení tisíci vteřinového „běhu rotoru“ změřil vzdálenost jejich úhlových poloh!

O desítky let později, v r. 2004, jsem se rozhodl, že Bruceův elegantní „detektor inerciálního pole“ založený na hodinkách Accutron by byl perfektním senzorem pro různé hyperdimenzionální experimenty s „torzním polem“ a měření naší společnosti Enterprise. To vše za předpokladu, že by byl vylepšen laptopem a „počítačem řízeným frekvenčním kalibračním systémem s krystalem“ (který je nyní lehce dostupný).

Rozhodl jsem se zkombinovat dva předchozí pokusy - DePalmovu detekci „spinového pole“ kolem masivního rotujícího disku pomocí Accutronu a zjištění stejně „anomálních jevů kyvadla během zatmění Slunce v r. 1954“ Maurice Allaise pomocí parakónického kyvadla (viz 5. část tohoto seriálu). Pomocí těchto dvou experimentů jsem se chtěl pokusit o zjištění potenciálních „torzních/HD efektů“ (pokud nějaké jsou!) vyvolaných blížícím se zarovnáním Země - Venuše - Slunce v průběhu vzácného „přechodu Venuše“, který se měl uskutečnit 8. června 2004.

Toto je událost, ke které dochází pouze ve „dvojicích“ (po osmi letech každých 122 let), kdy je Venuše přímo mezi Zemí a Sluncem - což je v podstatě malilinkaté „částečné zatmění Slunce“ způsobené stinnou stranou planety, která je téměř dvojčetem planety Země a pohybuje se mezi těmito dvěma vesmírnými tělesy.

Přítel a kolega Bill Alek, elektroinženýr a odborník na počítačové systémy a člen společnosti Enterprise, profesionálně sestavil zařízení požadované pro náš „pokus při přechodu Venuše“ (viz schéma níže). Dokonce použil i 45 m stíněného kabelu, aby izoloval Accutron od křemenné časové normy (a laptopu), kterou jsme použili k odměření (milionkrát přesnějšímu než DePalmova vlastní měření) potenciálních změn ve vibraci vidlicové ladičky Accutronu vyvolaných inerciálně… během vlastního přechodu.

Billův systém fungoval (jak uvidíte) dokonale.

Za místo pozorování přechodu jsme si vybrali slavný „Coral Castle“ (kapitola sama pro sebe!) na jihovýchodě Floridy. Toto místo jsme si vybrali, protože na samém konci tohoto konkrétního přechodu, kdy bude Venuše opouštět Slunce… vyjde samotné Slunce (pro nás) nad obzorem Atlantského oceánu!

A fyzický východ Slunce byl podle našich předchozích hyperdimenzionálních výpočtů nesmírně příznivou dobou pro měření možných „torzních účinků Slunce při zarovnání planet“… když „Slunce vychází nad východním obzorem rotující Země“.

Abych to ZKRÁTIL… torzní/HD účinky Venuše, když fyzicky opouštěla západní konec Slunce (z našeho pohledu při úsvitu na Floridě), byly prostě neuvěřitelné (níže)!

K velkému „skoku“ ve frekvenci Accutronové ladičky došlo PŘESNĚ ve chvíli 3. kontaktu (kdy se okraj Venuše „jemně dotkl“ západního okraje Slunce - výše). Na základě tohoto skoku z cca 300 Hz (cyklů za sekundu) na 364,5 Hz byla extrapolovaná denní akcelerace Accutronu při této rychlosti asi dvanáct minut za den!

Pro hodinky, které jsou za normálních podmínek přesné (podle Bulovy) „na minutu za měsíc“.

Je zcela jasně nepopiratelné, že „něco“ doletělo z Venuše přesně v tom okamžiku, kdy se geometricky nacházela oproti viditelné straně naší nejbližší hvězdy. Přitom byla Venuše od Země vzdálena zhruba 40 milionů kilometrů a (nějak!) se „dotkla“ našeho malého Accutronového detektoru. Inerciální změna vidlicové ladičky byla o celou šestinu větší, než stejný efekt, který předtím změřil DePalma, kdy se v jeho laboratoři hodinky nacházely jen centimetry od třináctikilogramového ocelovo-hliníkového disku rotujícího rychlostí 7600 ot./min!

Bylo očividné, že Venuše a Slunce vytvářely prostřednictvím svých neobyčejných hmotností a jednotlivých, i když navzájem obrácených, rotací (pamatujte, že Venuše se otáčí nazad) neuvěřitelně silná rušivá „torzní pole“ - přesně, jak jsme předpovídali!

Z výše uvedeného záznamu frekvencí je jasné, že tato torzní pole byla schopná vyslat následné „rušivé vlny“ torze (povšimněte si klesajícího „zvonění jako u zvonu“, když se Venuše zcela „dostala“ mimo Slunce), které viditelně interagují s malou ladičkou uvnitř našich hodinek Accutron a mění její setrvačnost!

Byl to neobyčejný a úchvatný okamžik vědeckého objevu - jasná změřitelná ukázka reality DePalmových rotací vyvolaných „inerciálních/torzních polí“. Ale kromě toho to bylo viditelné potvrzení toho, že mimo laboratoř mohou mít a mají nebeská „zarovnání“ hlavních členů sluneční soustavy (hyperdimenzionální astrologie…?) na Zemi nesmírně siné a fyzicky změřitelné účinky.

Jestliže máte správný fyzikální model… a správné detekční zařízení!

Když jsem se díval na východ Slunce nad Atlantikem, s malou Venuší (pamatujte, že je velikosti Země!), která byla jako dolíček na západním okraji Slunce a simultánně jsem sledoval monitor, který stopoval interakce neviditelného „torzního pole“ mezi Venuší a Sluncem, mohl jsem si je říkat? „Co by si asi Bruce pomyslel o tomto úžasném potvrzení jeho výzkumu?!“

DePalma měl podivný smysl pro humor, který je snad nejlépe vidět na tom, že své záhadné „inerciální pole“ pojmenoval „OD“.

Když jsem v tom památném okamžiku vzpomínal na DePalmu, nemohl jsem se ubránit myšlence, „jak podivné… že tu není s námi, aby to viděl.“

Nicméně, jak DePalma sám zjistil již před lety, NETÝKAL se výsledný vliv účinků těchto „OD polí“ - ať již z rotujících disků v laboratoři, rotujících planet, nebo dokonce masivních hvězd (!) - pouze mechanických objektů, jako například „vidlicových ladiček“.

Jak poznamenal:

„… účinek pole, které propůjčuje setrvačnost objektům do něho ponořených lze aplikovat na bezpočet [jiných] situací, z nichž ne všechny musí být mechanické; tzn., že chemické reakce jsou [rovněž změřitelně] ovlivňovány takovýmto polem. Reakce, které za běžných podmínek neprobíhají, lze katalyzovat. Jiným reakcím lze zabránit …“

Což nás vrací k problému Von Braunovy „anomálie“.

Potvrzení DePalmova předpokládaného „chemického účinku OD pole“ (použijeme-li tento termín) vzneslo fascinující perspektivu toho, že fyzický akt otáčení horních stupňů rakety Jupiter-C rovněž jakýmsi způsobem pozměnilo fyzikální chemii raket na tuhá paliva v těchto horních stupních! To mohlo naopak znatelně zvýšit účinnost předtím odhadované hnací síly nebo ISP!

Přesněji řečeno, jejich fyzická rotace (ala DePalma) výrazně pozměnila to, co se odehrávalo v okamžiku zážehu - spuštěním důležitého zvýšení chemických reakcí rakety… během vlastního hoření tuhého paliva!

Vzpomínáte si na DePalmovu předchozí analýzu, že „… chování rotujících objektů je vysvětleno jednoduše přidáním volné energie k pohybu, který rotující objekt již vytváří…“?

Co když se, jak teoretizoval DePalma, toto zásadní přidání volné energie také děje na atomární a molekulové úrovni?! Co když „přidání volné energie“ k pohybům, které se již v „OD poli“ rotujícího systému dějí, také automaticky zvyšuje termodynamickou účinnost reakcí, ke kterým dochází na molekulární a atomární úrovni v tomto systému?
Jinými slovy: co když pouhá rotace těchto horních stupňů na tuhá paliva podstatně zvýšila jejich ISP tím, že byla obalena svým vlastním „OD polem“ a tudíž zvýšila i jejich účinnou hnací sílu?!!

Mohlo se „Von Braunovo tajemství“ té noci týkat něčeho mnohem většího, než je očividné porušení „Newtonových zákonů…“ (ať již bylo jakkoliv závažné) způsobené změnou setrvačnosti v těchto horních stupních, vytvořené „rotací“? Mohlo by „tajemství“ obsahovat také téměř triviální způsoby odebírání neomezené „volné energie“ pro JAKOUKOLIV chemickou reakci - pouhou rotací?

-pokračování-