Padesát let staré tajemství Von Brauna: americký Explorer I objevil něco, co mohlo zachránit svět (4)

Právě v tomto okamžiku by si každý, kdo by v r. 1958 skutečně PROVEDL tyto jednoduché výpočty, MUSEL uvědomit, že má ve svých rukou obrovský objev… a… obrovský problém.

Tento problém zní:

Žádné „malé odchylky“ v jednotlivých raketách na tuhá paliva horních stupňů Jupiteru-C představující přinejlepším několik procent, by nemohly způsobit 20% NÁRŮST v celkové rychlosti delta při dohoření paliva, který znamenal pro „super výkon“ amerického prvního satelitu dalších 600 stop (182 m) za sekundu a dalších 600 mil (965 km) vertikálně!

Takže, co dalšího zůstalo…?

To, že Explorer I učinil dalekosáhlý a zásadní vědecký průlom týkající se toho, jak objekty skutečně gravitačně jeden druhý obíhají!

A to, že výsledkem je, že téměř 300 let uznávaný Newtonův „zákon všeobecné gravitace“ je poněkud špatně… což může být případ i jeho stejně nesporných „tří pohybových zákonů“ a potenciálně (a toho se děsím) i Einsteinovy „obecné teorie relativity“.

Ať již by to bylo jakkoliv, NEBYLA by to žádná „malá“ vědecká revoluce.

A to byl přesně „ten problém“ a jeho řešení bylo, jak nyní ukážeme, politickým rozhodnutím, které té noci „někdo“ učinil, aby inicioval okamžité ututlání celého tohoto ohromujícího amerického vesmírného objevu, který by očividně byl - byl.li by otevřeně potvrzen - nejdůležitějším výsledkem celého vesmírného programu!
Tato kamufláž podle dostupných důkazů stále trvá.

Ludwig i Van Allen byli oba prominentní fyzici a oba důkladně obeznámeni s Programem Explorer, protože právě oni navrhovali všechna jeho komplikovaná měřící zařízení. Bez obav zveřejnili zamýšlené orbitální parametry Exploreru I, které jsme právě citovali, a dokonce je porovnali s vyšší a větší oběžnou dráhou. Zdá se však, že ani jeden z nich si neuvědomil (a u Ludwiga tento postoj přetrvává), co musela tato čísla znamenat (ledaže by samozřejmě byli nakonec „přesvědčeni“, aby vůči tomuto zůstali „ignorantští“).

Pokud si kterýkoliv z těchto fyziků na okamžik sedl a skutečně udělal „raketový výpočet“ tak, jako my, oba by si okamžitě uvědomili, že očekávat takovýto typ „anomálního super výkonu“ od KAŽDÉ z 15 raket JPL na tuhá paliva na vrcholku von Braunovy upravené rakety Redstone … je nemožné.

A přesto zřejmě žádný z těchto klíčových fyziků (ani žádný jiný fyzik, astronom, raketový inženýr, člen vědeckého tisku, atd., atd.) za těchto posledních padesát let NIKDY tento jednoduchý výpočet neprovedl… nebo se ani na okamžik nezabýval myšlenkou, že by jedinečnou alternativou k nevyhnutelné domněnce „muselo to být raketami“ mohla být fyzika!

Jedním nehorázně očividným prvotním důvodem, proč Van Allen a Ludwig NEPROVEDLI tyto výpočty ještě téže noci, MUSEL být „Wernher von Braun“.

Koneckonců bylo to „Wernherovo dítko“; jestliže nevěděl ON, co způsobilo změnu v chování jeho rakety a čemu vděčí za „oslnivý nárůst rychlosti delta“, tak kdo?!

To, že byl von Braun okamžitě připraven být „méně než upřímný“, co se týče tohoto pozoruhodného „nadvýkonu“ Jupiteru-C, je zřejmé z jeho bezprostředního jednání na tiskové konferenci v Národní akademii toho rána (nejprve se o tom jednoduše nebavil, pak každým způsobem podceňoval význam toho, co se doopravdy Exploreru I té noci přihodilo).

Celý světový tisk byl shromážděn a doslova dychtil po jeho slovech… on však neřekl nic!

Až do své smrti.

Nicméně, neupírejme mu pochybnosti o „velkých nejistotách“ v číslech onoho prvního hektického rána, když „se rozednívalo studeným denním světlem“. Von Braun si musel najít čas na tyto klíčové výpočty. A MUSEL si uvědomit, že nic, co by se týkalo horních stupňů JPL na tuhá paliva, nemohlo mít za následek tak velký „neobyčejný výkon navíc“.

A přesto o tři měsíce později ve stejném článku v Des Moines Register, v dubnu 1958 , von Braun jen uvedl:

„… v našem rychlém odhadu počáteční rychlosti satelitu a doby oběhu se vyskytla menší chyba…“

„Menší chyba“?

Sto osmdesát dva metrů za sekundu navíc (což je něco málo přes „643 km za hodinu…“) a jako přímý důsledek o šest set čtyřicet tři kilometrů výše v apogeu… a to vše z NIČEHO.

Kde byly „triumfální tiskové zprávy ABMA“, hrdá „prohlášení Bílého domu“ (na vrcholku studené války tohoto náhlého „závodu o vesmír“ se Sovětským svazem), a pak „pompézní ceremoniál“ ve Stockholmu, oslavující takovýto neobyčejný vědecký průlom Spojených států v „Newtonových zákonech“ - první po téměř třech stoletích!?
Důkaz toho, že von Braun věděl, že to nebyl pouhý „výsledek jeho vlastní rakety“, že ve skutečnosti to bylo něco VELKÉHO, něco potenciálně „neobyčejného“, pochází od samotného von Brauna.

Okamžitě po nevysvětlitelných událostech obklopujících start Exploreru I, začal von Braun v tichosti do celého světa psát a posílat řadu utajovaných dopisů, každé vybrané skupině „neobyčejných fyziků“, avšak zcela úmyslně ŽÁDNÉ, která by byla jakkoliv spojena s programem Explorer (jako Van Allen!). V této korespondenci zcela jasně bezpochyby hledá nějakou „alternativní fyziku“, která by mohla eventuálně vysvětlit, co se Exploreru I skutečně stalo.

To není zrovna jednání „nějakého raketového chlapíka“, který je totálně spokojen s výkonem svého létajícího stroje!

Do jedné fascinující výměny názorů s von Braunem byl zapojen jeho německý krajan, teoretik Burkhard Heim (níže).

Další korespondence - která ještě více naznačuje skutečné von Braunovo smýšlení v jeho neutuchajícím tajném úsilí pochopit zřejmou „novou gravitační fyziku“, která (jak se očividně nyní domníval) nějakým způsobem radikálně ovlivnila oběžnou dráhu Exploreru I po startu - zahrnovala ještě pozoruhodnější anomální gravitační objevy budoucího laureáta Nobelovy ceny, Dr. Maurice Allais.

Ale nejprve k Heimově teoretické relevantnosti k von Braunově „problému“…

Heim (obr. vlevo) po válce pracoval ve světově proslulém „Ústavu Maxe Plancka pro astrofyziku“ v německém Göttingenu. Jen o několik let dříve otřásl komunitami zabývajícími se fyzikou a vesmírem, když na „Kongresu Mezinárodní astronautické federace (IAF)“ v letech 1952 a 1954 představil svou historickou vědeckou práci nastiňující první teoretický návrh „bezpalivové pohonné technologie“ - způsobu vysílání skutečných kosmických plavidel na jiné planety bez výrazných „omezení raket“.

Protože byl jeho návrh podpořen extrémně inovativními (v případě vysoké komplexnosti) „rovnicemi sjednoceného pole“ vytvořenými bona fide fyzikem spojeným s tak prestižním německým vědeckým ústavem, stal se Heim okamžitě mezinárodní celebritou. Najednou zde byl ve 20. století „vědecký kdosi“, který přímo navrhoval, že by se Newtonův dlouho posvátný třetí pohybový zákon (který říká, že „…proti každé akci vždy působí stejná reakce“ a leží v srdci každého pohonného raketového systému) dal ve skutečnosti zcela obejít novou „technologií pole kosmického věku“ 20. století.

Ta by se mohla sama pohybovat vesmírem, a přesto nešířit ŽÁDNOU „reakční hmotu“, tím, že by se elektromagneticky „zachytila do samotné struktury ‚prostoročasu‘“!

Heim pracoval na svých teoriích v úzké spolupráci s fyzikem kvantové teorie a průkopníkem Pascualem Jordanem, který sám byl blízkým spolupracovníkem laureátů Nobelovy ceny Maxe Borna a Wernera Heisenberga. Jordan je také znám tím, že vyvinul „neasociativní Jordanovu algebru“. Je významné, že Heim v této spolupráci s Jordanem usiloval o provedení klíčových fyzikálních experimentů v oblasti gravitace (protože dokonce již před válkou Jordan obrátil svou pozornost od „kvantové mechaniky“ na „kosmologii“), původu a vývoji největších struktur ve vesmíru, kde gravitace vládne.

Avšak společné projekty, které Heim navrhoval k otestování jeho vlastních dalekosáhlých „gravitačních teorií“, se nikdy neuskutečnily, protože nezbytné finanční dotace v poválečném západním Německu v 50. letech 20. století nebyly patrně „k dispozici“ (snad kromě malého grantu firmy Messerschmitt-Bölkow-Blohm zabývající se letectvím a kosmonautikou).

Název jedné z Heimových pozdějších prací (1976) - „Základní myšlenky o teorii sjednoceného pole hmoty a gravitace“ - specificky odhaluje jeho fundamentální a pokračující zájem o výzkum alternativní gravitace ještě o nějakých 20 let později po jeho prvním vystoupení před světem. Toto je očividný důvod pro von Braunův vyzývavý (a dobře zdokumentovaný) „náhlý zájem o Heima“ v roce 1958… hned po Exploreru I!

-pokračování-