Elegantní Bůh (18)

Astrologie

Nepřesnost astrologických předpovědí plyne z více faktů.  Na jednom z prvních míst stojí bezesporu kvalita astrologa. Základním důvodem je však ve velké většině případů nedostatek informací. Je to velmi podobné jako u meteorologie, u které si nikdo nedovoluje zpochybňovat, zda je to opravdu věda. Přesto její předpovědi budoucnosti jsou v povědomí většiny lidí proslulé svojí nepřesností. Nedostatek znalosti všech výchozích podmínek způsobuje v některých případech předpovědi počasí značně odchylné od skutečného počasí. Přesto vědeckost metod meteorologie je uznávána i nejskeptičtějšími vědci.

Astrolog většinou pracuje pouze s jedním prvkem systému a na základě výpočtu vzájemného postavení planet pak stanovuje základní principy ovlivňující tento prvek v určitém bodě časoprostoru. Z toho pak plynou možné nepřesnosti jednotlivých horoskopů nebo astrologických předpovědí. Se stoupajícím množstvím informací o člověku a prostředí, v němž žije (např. znalost horoskopu rodičů, partnera, dětí, ale i národa, země, místa) je možno zpřesňovat horoskop a blíže určovat, jak by se základní principy ovlivňující člověka v určitém bodě časoprostoru mohly konkrétně projevit.

Kvalita určitého bodu časoprostoru, do kterého se bytost inkarnuje, má pro tuto bytost zásadní význam. Čas a místo narození vymezuje poměrně přesně určitý bod časoprostoru a ten je nejdůležitějším bodem časoprostoru pro člověka, protože určuje, do které postavy Kosmické hry se bytost inkarnuje.  Proto také je přesný čas a místo narození rozhodující pro zpracování kvalitního horoskopu.

Konkrétní postava Kosmické hry pak zase určuje, které principy Bytost s postavou "prožije", se všemi psychickými a fyzickými vlastnostmi, kterými je postava k prožití principů vybavena. Určuje, o které principy Bytost během prožitku této inkarnace obohatí své poznání o sobě samé. Proto je astrologie schopna určit, které základní principy člověk v dané inkarnaci zažije a také s nižší mírou přesnosti kdy. Jak se přesně projeví tyto základní principy a kdy v životě člověka, záleží i na člověku samotném. Znalost kvalitního horoskopu umožňuje člověku prožít si tyto principy vědomě.

Nedorozumění, která často při aplikaci astrologie vznikají, plynou z toho, že lidé chtějí využít astrologii k tomu, aby se prožití těchto základních principů vyhnuli. A to ještě pokud možno tak, že se pokusí změnit vnější podmínky a ne sebe, což je ten základní omyl. Nic jiného než změna sebe při pohledu z úrovně přesahující jediný život nemá smysl. Tento druh nedorozumění je ostatně charakteristický i pro jiné druhy „předpovědí budoucnosti“, což velmi dobře známe z mnoha pohádek, ale zejména z řeckých tragédií. Nejznámějším příkladem je pravděpodobně Oidipus.

Zase bych zde využil analogii s počasím. Znalost předpovědi, že odpoledne bude pršet, neumožní normálnímu člověku zabránit dešti (snad s výjimkou šamanů), ale pomůže mu v tom, že si ráno, když jde z domova, vezme deštník a díky tomu při návratu domů z práce nepromokne na kůži.

Z uvedených srovnání plyne, že astrologie používá přibližně stejně vědecké metody pro své předpovědi jako meteorologie a má i přibližně stejnou a ze stejných důvodů (ne)úspěšnost.

Důvod, proč jsem věnoval více místa speciálně astrologii je ten, že je dobrým příkladem jednoho z vědních oborů, které jsou zahrnovány mezi pavědu, protože jsou posuzovány pouze z pohledu úrovně pravdy č. 4 - "člověk - prostor a čas", z pohledu neúplného modelu jsoucna této úrovně pravdy. K chápání pravdy je však nutné znát model úplný.

Komplexní znalost úplného modelu jsoucna umožňuje při správném zadávání otázek získat i správné odpovědi. Znalost struktury systému umožňuje vyvozovat vlastnosti jednotlivých prvků systému již ze znalosti umístění prvku ve struktuře systému.  Je to obdobné jako u Mendělejevovy tabulky prvků, kde zařazením prvků na správné místo tabulky jsme schopni předpovědět vlastnosti prvku, i když vlastní prvek třeba ještě nebyl v přírodě nalezen, případně vytvořen v urychlovačích. Rovněž tak dle vlastností nově nalezeného prvku lze vyvodit jeho předpokládané umístění v tabulce.

Proto alespoň základní znalost kompletního systému, jeho struktury a principů jeho funkce je velmi důležitá pro možnost poznání jednotlivých prvků systému.  To je limitem poznání současné vědy, která vychází z modelu jsoucna pouze z pohledu úrovně pravdy č. 4 - "člověk - prostor a čas". Nedá se říci, že model je zcela nepravdivý. On je "jen" neúplný.  Protože však naše smyslové vjemy a zkušenosti jsou většinou v souladu s tímto modelem, je tento model považován za pravdivý.

Jevy, které nejsou v souladu s tímto modelem, jsou většinou ozna-čeny za podvod, halucinace, omyl, výjimečně nábožensky zaměřenou částí společnosti za zázrak. Pokrokovější část vědecké komunity říká, že se jedná o jevy, které jsou založeny na nám dosud neznámých fyzikálních procesech.

Paradoxně se tato neúplnost modelu jsoucna projevuje nejvíce u věd, které se zabývají člověkem jako je např. lékařství, psycho-logie apod., a které se díky tomu člověka i nejvíce týkají a často ho nejbezprostředněji ovlivňují.

Dokud lékařská věda nezačne chápat člověka jako součást vícedimenzionální Bytosti a bude ho chápat pouze jako jakýsi super dokonalý stroj řízený složitými chemickými a fyzikálními procesy, nemá šanci komplexně řešit problém - zdraví člověka.  Bez základního pochopení toho, co to člověk je, může lékařská věda dosahovat pouze dílčích úspěchů v "boji" s jednotlivými nemocemi. Tím, že jsem dal slovo boj do uvozovek, jsem chtěl upozornit i na terminologii, která je používána v lékařství a která ho charakterizuje. Lékařská věda většinou neřeší problém komplexního zdraví člověka a v mnoha případech to ani nepředstírá, ale "bojuje" s nemocemi. Jak výstižné.

Homeopatie

V této souvislosti bych rád uvedl jako příklad jeden z omylů současné vědy, který má rovněž své příčiny v neúplném modelu jsoucna a zároveň se také pokusil obhájit vědeckost metody léčení zvané homeopatie. U této metody jsou vědci ochotni připustit léčebný účinek pouze jako výsledek placebo efektu.

Pomineme prozatím skutečnost, že v rámci teorie mentalismu, kde vše je myšlenkou a tudíž i jakékoliv léčení (včetně chirurgických zákroků) je vlastně placebo efektem (i v tomto případě se jedná o velké zjednodušení navíc s určitou mírou nadsázky).

Základním principem jakéhokoliv léčení a možná by se dalo říct života vůbec je přenos informace. Hlavní oponenti homeopatie tvrdí, že když v homeopatické látce již není ani molekula původní určující látky nemůže dojít k přenosu informací.  Již i prostředky soudobé vědy se podařilo prokázat, že toto výchozí stanovisko je nepřesné, pokud ne přímo nepravdivé. Podařilo se prokázat exaktním vědeckým výzkumem - zkoumáním krystalů zmrzlé vody pod silným mikroskopem, že molekuly vody krystalizují zcela jinak, pokud jsou vystaveny různým energeticko informačním vlivům.

Uvedu pouze ten nejjednodušší případ, kdy voda byla vystavena jednou působení pozitivní energie a podruhé působení negativní energie (míněno emoční naladění pokusné osoby). V prvním případě byly krystalky ledu krásně harmonicky uspořádané, ve druhém případě naopak chaoticky neuspořádané.

Energeticko informační uspořádání homeopatického léku je ovlivněno původní látkou, která je potenciována (mnohonásobně ředěna). A tato energetická informace je to, co léčí člověka tím, že působí na narušené energeticko informační uspořádání člověka. Výslovně zdůrazňuji, že při správném použití homeopatie léčí člověka a ne pouze jeho nemoc.

Vlastní homeopatický lék je pouze nosič informace. Když opět použijeme analogii, jedná se o stejný způsob, jakým je na mag-netofonové pásce zaznamenána informace.
Krásným příkladem je hudba. Původcem informace obsažené na magnetofonové pásce se záznamem hudby je skladatel. Ten však na pásce již není v žádné formě, pokud není zároveň zpěvákem či instrumentalistou, i když ani ti na pásce nejsou. V případě inter-pretů je zde pouze informace o tom, jak oni skladbu interpretují.

V tom, že je pacientovi předána správná informace, i když v léku již nemusí být obsažen původce této informace, právě spočívá druhý základní princip homeopatie (prvním je léčení podobného podobným). Pokud ho někdo nechápe, nebo z jakéhokoliv důvodu pochopit nechce, ztrácí s ním jakákoliv diskuse na téma funkčnosti homeopatie smysl. Obvykle je pro takového člověka argument, že v léku již není žádná látka, která by předala informaci, argumentem konečným.