Čas a jeho cykličnost, pravděpodobnostní budoucnosti a rok 2012 (1)
Pokus o sdělení nesdělitelného je vždy obtížný a není jednoduché najít zlatou střední cestu na jedné straně mezi srozumitelností pro čtenáře mající zájem o danou problematiku a na straně druhé přílišným zjednodušením, které může dojít tak daleko, že podávaný obraz se příliš vzdaluje od skutečnosti (přesněji řečeno od představy autora o skutečnosti), kterou má zobrazit. Z tohoto pohledu je nutno i přistupovat k některým zde uváděným popisům a modelům skutečnosti a zejména k jejich někdy zdánlivé vzájemné rozpornosti. Upozorňuji na to proto, že pozorný čtenář si všimne minimálně dvou rozporných tvrzení, a to že na jedné straně čas neexistuje a na straně druhé že má čas cyklický charakter. Jedná se však o pohledy ze dvou různých úrovní poznání. Ve stvořeném Světě je nekonečně mnoho Bytostí a tím i bytostí všech stupňů a úrovní v nekonečně mnoha vesmírech mnoha úrovní. Jednotlivé stavy Bytostí (které tvoří ve svém souhrnu Vesmír), udávající tu konkrétní minulost, přítomnost a budoucnost Vesmíru, jsou jako kvantové stavy Vesmíru.
Vzájemné působení entit je dáno tím, že fungují vzájemně provázaně obdobně jako jednorozměrné struny napnuté časem a prostorem. Bytost si je možno představit jako určitou strunu v časoprostoru, na kterou působí ostatní struny (Bytosti) a ona působí na ně.
Čím je impuls působící na Bytost vzdálenější v čase i prostoru, tím má menší vliv, záleží však i na velikosti impulsu (náraz velkého meteoru do neobydlené planety vzdálené sluneční soustavy se u nás téměř nemusí projevit, exploze hvězdy téže sluneční soustavy pro nás může mít zcela zásadní důsledky. Následující obrázek by měl přispět k lepšímu porozumění tomuto modelu.
Působení jednotlivých Bytostí na celkový systém je v tomto modelu vyjádřeno "tlakem" jednotlivých strun (Bytostí) na své okolí. Konkrétní čin (chápán čin v co nejširším slova smyslu, v tomto pojetí je i myšlenka činem) konkrétní Bytosti se projeví "tlakem" na Bytosti (struny) v nejbližším okolí, které tento tlak zase přenáší na nejbližším okolí.
Tak se vliv tohoto činu šíří přes blízké Bytosti v čase a prostoru asi tak, jako když hodíte kámen do vody a pozorujete kruhové vlny šířící se od místa dopadu kamenu do vody. A obdobně jako u vln na vodě se i v tomto strunném modelu velikost vzruchu (vln) s narůstajícím časem a vzdáleností snižuje a jeho působení na Bytosti vzdálené v čase a prostoru je dána velikostí původního vzruchu.
Rozdíl oproti příkladu s kamenem hozeným do vody spočívá v tom, že v našem strunném modelu je možné působení i pouze jedním nebo dvěma směry a šíření vzruchu systémem je významně ovlivňováno i protipůsobením nebo spolupůsobením ostatních Bytostí (vhození dalších kamenů do vody v blízkosti dopadu prvního kamene).
Z tohoto modelu plyne vzájemná provázanost a spjatost všech Bytostí, která nedává prostor pro "náhody". Celkem jednoduše lze z tohoto modelu pochopit, že celková složitost vzájemných vazeb všech bytostí je uspořádána tak, že není třeba supergeniálního šachisty, který by byl schopen spočítat nekonečně mnoho tahů dopředu pro všechny bytosti tak, aby pak na základě všech vzájemně skloubených tahů všech bytostí bylo dosaženo kýženého výsledku.
Dokonce není ani nutno předpokládat pro dosažení kýženého výsledku supergeniálního programátora, protože je možno kýženého výsledku dosáhnout nastavením požadované situace v příslušném bodě časoprostoru a nutné výchozí podmínky pro tento výsledek se již samy nastaví působením výsledného vzruchu do "minulosti".
Připomínám, že stále vycházíme z předpokladu, že minulost, přítomnost a budoucnost probíhají současně.
Bůh ve významu Stvořitel, případně i vyšší inteligence, která je z našeho pohledu téměř k nerozeznání od boha, může stanovit budoucnost pro určité místo časoprostoru a vzhledem k tomu, že změnou budoucnosti se mění i přítomnost a minulost, není nutno přesně stanovit jednotlivé prostředky nutné k dosažení cíle. Takže stanovený cíl ovlivňuje použité prostředky. Je to obrácená teze, že použité prostředky ovlivňují dosažený cíl.
Celkem snadno je možno si to představit na analogii s počítačovou hrou. Programátor může hru vytvořit tak, že ať zvolíme jakoukoliv variantu pokračování, vždy se nakonec dostaneme ke stejnému cíli. Otázkou je jen kdy a s kolika body. Ostatně takto je vytvořeno mnoho počítačových her.
Při představě takovéhoto modelu jsoucna je nutno se oprostit od všech dogmat typu - "budoucnost nemůže ovlivnit minulost". V našem modelu jsoucna to možné je, protože vše se odehrává současně a vše se navzájem ovlivňuje.
Následující obrázky jsou model y současně existujících pravděpodobnostních budoucnostní, přítomností i minulostí.
Výchozím bodem je přítomnost označená kroužkem a směrem nahoru jsou pravděpodobnostní budoucnosti. V každém bodě, kde se stýkají dvě úsečky je možnost bytosti zvolit si určitou cestu - až do okamžiku rozhodnutí pravděpodobnostní budoucnost.
Výchozím bodem je přítomnost a směrem nahoru jsou pravděpodobnostní budoucnosti a směrem dolů pravděpodobnostní minulosti.
-pokračování-