Nibiru versus Atlantida - odhalení skrytých souvislostí (8)

        Předchozí část mého povídání o Atlantidě, Nibiru a dalších spojitých okolnostech jsem ukončil zmínkou o plukovníkovi Fawcetovi, který přes polovinu svého života na počátku 20. století věnoval průzkumu velmi divokých a neprostupných oblastí amazonského pralesa kde pátral po prehistorických ruinách dávných vyspělých civilizací. Existují velmi podnětné indicie, které naznačují, že se v těchto oblastech mohli usadit potomci jedné z velkých migračních linií opouštějící rozpadávající se Atlantský kontinent. Jenže ve skutečnosti nejde pouze o oblast Jižní Ameriky.

       Existují dochované a velmi zajímavé materiály vztahující se k osobě Richarda Oglesbyho Marshe, který byl svého času považován za poměrně velmi význačného inženýra a vědce. Tento muž ovšem také po určitou dobu zastával významnou funkci amerického velvyslance v Panamě. V této době provedl sérii zcela zásadních výzkumů v geografickém pásmu Panama, Kostarika, Bolivie a v pásmu And až po území horních toků Amazonky. Ve svých výzkumech se soustředil na důkazy, které by potvrzovaly exitenci velmi starobylé civilizace zvané "Matto Grosso" (se stejným názvem exisuje i příslušná geografická oblast).

        Marsh byl přesvědčen, že tato civilizace byla ve své podstatě identická s přeživší skupinou atlantských migrantů, přičemž výrazně pozdější kultury Inků a Mayů byly od ní demograficky odvozené. Tento vědec zjistil i další zajímavé skutečnosti. Zjistil, že starověká brazilská rasa  známá pod označením "Hy" (která byla zřejmě přímo odvozená od posloupných linií několika atlantských královských rodů) označovala souhvězdí zodiaku pod stejnými názvy jako je tomu v současné době. Mimo to skupina jihoamerických geologů poukázala na existenci tzv. "Rooseveltovi náhorní plošiny", kde s největší pravděpodobností tato starobylá civilizace vybudovala několik dnes již dávno mrtvých měst a to dlouho před dobou ledovou.

         Marsh byl pevně přesvědčen, že existence této civilizace která se rozkládala od Atlantiku až po Pacifik vykrystalizovala do nekonečného množství legend a bájí u mnoha současných brazilských indiánských kmenů. Tyto legendy se odkazují na velkou kosmickou katastrofu, která byla způsobena přiblížením velkého kosmického tělesa k planetě Zemi. Uvedená města (byla objevena skupinou banditů a dobrodruhů v roce 1750) se stala neobyvatelnými právě v důsledku této katastrofy, říká inženýr Marsh.

        Plukovník Fawcet byl přesvědčen o tom, že právě na těchto zalesněných náhorních plošinách mohla přežít sérii výrazných klimatických změn i některé druhy velkých plazů, které známe z dob druhohor a která na jiných místech planety dávno vyhynula. Tento názor by potvrzovaly i známé kameny "Ica". Na mnohých jsou tito tvorové poměrně zřetelně vyobrazeni, viz. obr. níže.

        Na tomto místě bych se na chvíli zastavil. Existuje totiž poměrně zajímavá teorie, která je známá i ortodoxní vědě napadající klasické měření staří pomocí izotopu uhlíku C14. Základní filozofie tohoto měření a komplexní datace naší prehistorie totiž předpokládá fakt, že v těchto dobách nedošlo k plošnému nárůstu radioaktivního záření. Jenomže při těch všech indiciích není na druhou stranu vůbec vyloučeno, že k této situaci nemohlo dojít a to dokonce i opakovaně. Pak budou taková měření zcela zcestná. V současné době této teorii věnuje pozornost celá řada odborníků, kteří skutečně nevylučují, že např. umístění saurodních forem života do druhohor může být mylné a ve skutečnosti se tito tvorové mohli po Zemi pohybovat v podstatě před několika desítkami tisíc let. I když takový pohled v kontextu se zažitými informacemi bude vypadat jistě bizarně zcela jistě bych ho hned nevyloučil.

       V předešlém textu jsem naznačil objevy velmi starých prehistorických sídlišť (především v oblasti "Rooseveltovi náhorní plošiny") jejichž tvůrci jsou pro nás stále velkou hádankou. V roce 1921 se plukovník Fawcet na svých cestách jedno takové sídliště objevil. Sám bez průvodce, pouze za pomocí mapy, kterou mu poskytl jeden z místní domorodých kmenů. Následně o této skutečnosti napsal svému příteli v Riu:

       "Šel jsem prakticky sám. Věděl jsem, že se takto místních domorodců nemusím obávat. Když jsem se dostal do severních oblastí teritoria Bahia, vstoupil jsem uprostřed doslova panenské nedotčené džungle do rozsáhlých ruin jakého obřího kamenného města. Místo bylo obezděné a zhruba uprostřed něho na velké plošině se nacházela obrovská kamenný monolit v podobě figuríny jakési mne neznámé bytosti."

       Bohužel vzhledem k tomu, že nikomu dalšímu neposkytl lokační data, aby došlo k potvrzení tohoto objevu, jsou tyto informace neprůkazné. Na druhé straně ovšem nevylučují, že k tomu skutečně došlo. Plukovník Fawcett byl znám jako seriózní a velmi čestný, odvážný muž. Je zajímavé, že do stejné lokality se vypravil znovu v roce 1925. A právě při této expedici došlo k jeho zmizení a to v oblasti mezi řekami Rios Xingu a Tapajos. Ještě před svým zmizení vyslovil několik velmi zajímavých narážek na téma "mrtvých měst" o kterých byl přesvědčen, že musí být ohromného stáří:

       "Zdi měst, které jsem objevil nesloužili jako ochrana proti okolní džungli. Ta vzešla dlouho poté co byla tato města opuštěná. Jsem přesvědčen o tom, že tyto obří zděné masy sloužily jako vlnolamy jelikož v těchto pradávných dobách moře zasahovalo daleko do dnešního vnitrozemí. Ve zdech nejsou žádné dveře ani otvory, jejich hrany jsou zaoblené. Obyvatelé těchto měst se neobávali útoků z džungle (ta v tu dobu zde vůbec neexistovala), ale měli oprávněné obavy z možné mořské invaze. Všechna tato města byla zničená gigantických a rozsáhlým zemětřesením".

       K velkému stáří těchto mrtvých měst v oblasti brazilské vysočiny se přiklání i německý geolog Friedrich Katzer, když říká:

       "Kamenné artefakty nacházející se v oblasti východní Brazílie musely být vybudovány z artefaktů, které byly zachráněné ze zničených měst potopené Atlantidy".

       V době nedlouho před svým zmizením odešel plukovník Fawcett a jeho přítel pohraniční indiánské oblasti Cuyaba nacházející se v západní oblasti Matto Grosso. Pokoušeli se z této oblasti proniknout do místa kde by se měla nacházet mrtvá města ztracené civilizace. Fawcettova výprava byla zponzorována britskými a americkými vědeckými společnostmi a muzei včetně "Anglické Královské Vědecké Společnosti" se sídlem v Londýně.

      Fawcett byl opakovaně informován místními indiány o existenci mrtvých měst v oblasti brazilských hor za mnohdy nepřístupnými lesy a močály. Během této výměny informací zažil plukovník neobyčejné setkání s jedním z indiánů, který se za ním jednoho večera dostavil. Tento indián prý viděl minimálně jedno z mrtvých měst na vlastní oči. S tím, že i ty největší soudobé kostely vybudované západní společností nejsou vůbec nic v porovnání s velikostí a mohutností staveb tohoto podivného města. Podle plukovníkových slov mu starý indián přímo sdělil:

       "Tyto stavby nacházející se v hlubokých lesech jsou velmi staré, seňor. Jsou zcela jiného charakteru než toto město (a kývl směrem dozadu k městu kde byl Fawcett ubytován). Nemají v podstatě žádná okna ani dveře. Když jsem se konečně dostal do jejich nitra se zděšením jsem zjistil, že jsou jednotlivé prostory ozářené velkými čtvercovými krystaly umístěné na podstavcích z nějakého mne neznámého kamene. Seňore, to světlo je velmi oslňující a nutí vás mrkat očima. Ještě dlouho poté co jsem se zase dostal ven mě pálily oči".

       Možná, že u některých čtenářů vyprávění starého indiána vyvolá na tváři shovívavý úsměv s tím, že jde o nějakou mystickou fantazii domorodce. Ve skutečností je ovšem velmi dobře známo, že speciální lesní indiánské domorodé kmeny nemají schopnost takovým způsobem zneužívat svou představivost. Pakliže tedy jeden z nich sdělil, že uvnitř prehistorického města spatřil zdroj ostrého oslnivého světla, které ho v podstatě vyděsilo k smrti není žádný důvod nad takovým tvrzením pochybovat. A to konec konců velmi dobře věděl i samotný plukovník Fawcett, který bral informace od místních indiánů velmi vážně, přičemž nesčetněkrát si během svých expedic ověřil jejich pravdivost.

       Faktem zůstává, že během této expedice plukovník Fawcett společně se svým synem a přítelem Rimellem nenávratně zmizel. Dodnes se můžeme jen dohadovat co se jim na jejich pouti přihodilo. Ještě ve čtyřicátých letech 20. století byli mnozí přesvědčeni, že se nějakým způsobem zase objeví (nebylo vyjímkou že někteří cestovatelé byli domorodými kmeny drženy dvacet a nebo třicet let než se jim opět podařilo vrátit do civilizované společnosti). V současné době po více jak osmdesáti letech od jejich zmizení mohou být závěry více jak zřejmé??

- pokračování -