Zákony Tajemství (9) - Rockefellerové, část třetí

       V předchozím díle jsme si ustanovili pět pokračovatelů rodu Rockefellerů. V tomto díle se jim budeme věnovat podrobněji, tak jak jsme si slíbili na konci  poslední reportáže. Nejstarší John III. se stal předsedou Rockefellerovi nadaci a v podstatě řídil příděl milionů dolarů k různým mezinárodním agenturám jako byly "India International Center" a nebo "International House of Japan". Vlastní peníze především investoval do osobní, ale vynikající sbírky a orientálního umění a pak "Population Councill", které mimo mnoho jiný podezřelých aktivit se zabývalo na té nejglobálnější úrovni plánovaným rodičovstvím. John III. zemřel v roce 1979, ale jeho syn John "Jay" Davison Rockefeller pokračoval v rodinném politickém podniku. V současné době by měl sloužit na pozici guvernéra Západní Virginie.

        Nelson Aldrich Rockeffeler si také vybojoval kariéru v politice. Před II. světovou válkou často cestoval do Venezuely, kde se seznamoval s jižanskou kulturou a zde také stál u základu velmi lukrativních obchodních podniků s ropou. Díky vynikajícím znalostem této části světa ho jmenoval tehdejší prezident Spojených Států Franklin D. Roosevelt vládním koordinátorem pro americké záležitosti právě pro tuto oblast. Rockefeller také sloužil jako guvernér státu New York a pak na vysokých postech různých bankovních úřadů včetně svého vlastního byznysu.

       V roce 1953 byl Rockefeller jmenován podsekretářem ministra zdraví a vzdělání a to na doporučení sekretářky Ovety Culp, která intervenovala na těch nejvyšším politických postech. Historické dokumenty naznačují, že Aldrich Rockefeller byl velmi schopným úředníkem, kterému se podařilo prosadit mnoho sociálních programů. Detailnější informace může čtenář opět nalézt v materiálech Alvina Moscow.

       Ještě později pak Eisenhower dokonce jmenoval Rockefellera zvláštním asistentem pro zahraniční zálěžitosti. Pro lepší představivost - to byl prakticky stejný post jaký zastával jeho blízký přítel Henry Kissinger za vlády prezidenta Nixona. Přesto se Aldrich Rockefeller neúnavně snažil prosadit v té nejvyšší politice. Neustále se snažil o to, aby byl za republikány navržen na prezidentského kandidáta, ale jeho snahy zmařil v letech 1960 a 1968 Nixon a v roce 1964 senátor Barry Goldwater. Rockefeller byl nakonec jmenován viceprezidentem Spojených Států v roce 1974 prezidentem Geraldem R. Fordem, který nahradil prezidenta Richarda Nixona jenž musel odstoupit kvůli nechvalně známému skandálu Watergate. Aldrich Roskefeller zemřel za poměrně dost podivných okolností v roce 1979 ve věku sedmdesáti let.

       Laurance Spelman Rockefeller se zdaleka tak nevěnoval politické kariéře jako jeho výše uvedení bratři. Byl vynikajícím obchodníkem, ale i poměrně svobodomyslným člověkem. Jeho asi největším zájmem, ale i koníčkem bylo letectví. V roce 1938 společně s velmi známým leteckým kapitánem Eddie Rickenbackerem investoval velké množství finančních prostředků do "Eastern Airlines". Další velké investice od tohoto člověka plynuly do oblasti environmentalismu. Laurance Spelman Rockefeller se stal předsedou "Citizens Advisory Committee on Environmental Quality" a předsedou "Zoologické společnosti New York".

       Další z bratrů Winthrop Rockefeller byl považován za velkého individualistu Rockefellerova klanu. Poté co vystudoval Univerzitu v Yale v roce 1934 odjel do Texasu kde se věnoval aktivitám vztahujících se  ke zdejším ropným polí.m, které byly ve vlastnictví rodiny.  Během II. světové války sloužil jako pěšák v bitevním poli uprostřed Pacifiku. Zde si za osobní hrdinství a statečnost vydobyl "Purpurové srdce" a "Bronzovou hvězdu se dvěma dubovými ratolestmi". Poté co se z války vrátil domů obrátil se na alkohol, lehké ženy a vůbec stal se středem kavárenské společnosti v New Yorku. Jenže v roce 1953 unaven tímto životním stylem odjíždí do Arkansasu kde byl zvolen "Mužem Arkansasu roku 1956". Jeho slavné jméno mu nakonec otevřelo dveře guvernéra tohoto státu v roce 1967. Winthrop Rockefeller zemřel na rakovinu v roce 1973 pouhé dva měsíce před jeho šedesáti prvními narozeninami.

       David Rockefeller byl nejmladším ze slavné pětice bratrů Rockefellerových. Stal se také nejsilnější a nejprominentnější osobností. Poté co získal titul na Hardvardské Univerzitě vstoupil do extrémně prestižní "London School of Economics". Tato škola byla velmi silně financována právě Rockefellerovou Nadací, ale také "Carnegie United Kingdom Trust Fund", vdovou J.P. Moragana Williard Straight a dalšími. Zde vstoupil do kontaktu s učením Ruskina a nebo dalších socialistů jakým byl např. Harold Laski. Laski osobně brzy po studiích na Oxfordu se obrací na marxismus s stal se hvězdou "Britské socialistické strany".

       Ale pojďme se vrátit k Davidu Rockefellerovi. Ten se mezitím veřejně a otevřeně vyznává ze svých hlubokých. sympatií a citů k Anglii. Tak například v dopise pro "New York Times" v roce 1941 mimo jiné píše: "?..měli bychom doslova za každou cenu stát po boku britské říše".

       Těsně před vypuknutím II. světové války získává doktorát na Univerzitě v Chicago. Jeho disertační práce se jmenovala "Nepoužívané prostředky a ekonomické ztráty". Možná aby inspiroval a nebo popohnal své bratry do větší aktivity prý častokrát opakoval větu: "Existují různé formy nepřijatelného odpadu, ale ten jenž je absolutně nepřípustný je lenost. V našem svědomí se nachází mravní stigma, které je spojené se zbytečnou a nedobrovolnou leností, jenž je v mnohém člověku hluboce zapuštěná".

       V průběhu II. světové války vstoupil do americké armády, ale velmi brzy začal pracovat v Severní Africe a Francii v "Kanceláři Strategických Služeb" (OSS), což byla předchůdce CIA. Tato práce společně s jeho výcvikem v Anglii posílila jeho celoživotní zájem o zahraniční politiku. David Rockefeller rozvíjel zpravodajské kontakty na té nejvyšší úrovni. To mu přineslo velmi mnoho výhod a byl samozřejmě zasvěcen do celé řady velmi tajných operací.

       V roce 1948 byl David Rockefeller zvolen předsedou správní rady "Rockefellerova Institutu" Prezidentem institutu byl Dr. Detlev Wulf Bronk - biofyzik, který se specializoval na nervový systém. Podle přísně tajných dokumentů, které nejsou oficiálně k dispozici byl tento člověk nejen členem známé skupiny "MJ - 12", ale byl také členem supertajné skupiny, která měla na starosti výzkum zajatých a nebo zabitých mimozemských entit a ten nejen v souvislosti s epizodou "Roswell, Nové Mexiko 1947".

      Po válce nastoupil do "Chase National Bank" v New Yorku", kde byl jeho strýc Winthrop Aldrich předsedou správní rady a prezident. V roce 1955 sehrál David Rockefeller hlavní roli v rámci fůze "Chase" s "Bank of Manhattan Company", která nakonec vyústila ve vznik "Chase Manhattan Bank". V roce 1969 se stala tato banka cílem pronásledování "Manhattan Corp". V ten samý rok se stává David Rockefeller výkoný ředitelem ústavu a to díky jeho zkušenostem v oblasti mezinárodního bankovnictví.

       Jeho spojení se světem mezinárodního politického dění se významně upevnilo ve chvíli kdy v roce 1953 jeho strýc Aldrich odstupuje jako předseda banky a stává se americkým velvyslancem v Anglii. Později byl Aldrich vystřídán Johnem J. McCloy, který byl bývalým předsedou "Rady pro Zahraniční Vztahy - CFR". Pan Mc Cloy byl nazýván "stavitelem poválečných zpravodajských služeb", když před tím sloužil jako pomocný sekretář ministra války a to v letech 1941 - 1945. Následuje pozice prezidenta Světové Banky v letech 1947 až 1949. Poté se v letech 1949 - 1952 stává americkým guvernérem a vysokým americkým komisařem pro Německo. McCloy byl také zapleten do kauzy atentátu na prezidenta Kennedyho, ale jeho pozice v této záležitosti zůstává doposud zahalena tajemstvím. Alespoň podle vynikající výzkumníka "Alwina Moscow se velmi rychle stává David Rockefeller nesporným chráněncem McCloye.

       David Rockefeller přichází s "CFR" do styku již v roce 1941 a již v roce 1950 byl zvolen viceprezidentem této organizace. Jeho zájem o zahraniční záležitosti byl mnohdy plný rozporů. Na jedné straně je členem nadnárodních ekonomických řídících kartelů a na straně druhé prokazatelně v období mezi roky 1957 až 1977 půjčil přes 50 miliard dolarů rozvojovým národům po celém světě. Do této složité povahy jeho chování vrhá alespoň částečně světlo Alvin Moscow, když říká:

       "Davidova fascinace mezinárodními vztahy vyžadovala velmi složité a komplikované znalosti vládní, sociální a ekonomické politiky národů po celém světě a to i na obou stranách "železné opony", které byly spojené s obchodním trhem a bankovnictvím v rámci "Chase Manhattan".