STŘÍBRNÝ ZÁBLESK RYBY V ŘECE ANEB TAJNÁ HISTORIE TWIN PEAKS (2)

Hora Blue Pine Mountain poskytla po vytvoření důvěryhodného krytí útočiště „na budování přísně tajného zařízení,“ a při vysvětlování vyvlastnění pozemku vybraného pro tento projekt, se v tajné zprávě pro starostu Twin Peaks objevují další tři jména: major Garland Briggs, regionální ředitel FBI Gordon Cole a zvláštní agent Phillip Jeffries.

„Doba temna,“ o níž mluvila Dáma s polenem, přišla s vraždou Theresy Banksové v roce 1989, a Gordon Cole (tehdy již náčelník pobočky ve Filadelfii) tam poslal dva agenty FBI: Cheta Desmonda a Sama Stanleyho, kteří se nacházejí na seznamu ze serveru FBI, spolu s dalšími zajímavými jmény: Windom Earle, Dale Cooper a Albert Rosenfield.

Tito „agenti zjistili, že výrazný zelenkavý prsten, se kterým byla Theresa vyfotografována těsně před smrtí, chybí.“

Pak nastala kalamita, protože zmizel další zvláštní agent: Chet Desmond, a na místo byl vyslán zvláštní agent Dale Cooper, aby ho našel. Následně veterán, vyznamenaný agent, který byl kdysi rádcem a partnerem agenta Coopera, Windom Earle utrpěl katastrofální kolaps, zavraždil svou ženu Caroline, postřelil agenta Coopera a byl uvězněn v psychiatrické léčebně pro duševně choré zločince. Rok po vraždě Theresy Banksové se plně zotavený zvláštní agent Dale Cooper vrátil do Washingtonu vyšetřovat vraždu další mladé ženy, tentokrát v Twin Peaks, dívky jménem Laura Palmerová, načež se rozpoutalo naprosté peklo.

Je otázkou, jestli Lana Buddingová, která se zmocnila své kořisti – Douga Milforda, který o svatební noci na poslední velkolepé jízdě v noci v klidu a z přirozených příčin (?) zemřel – nebyla vyslána ze Soví země, aby ho sprovodila ze světa, nebo – jak uvádí Archivář – nemohla být „zaplaceným vrahem, poslaným neznámými postavami z Dougovy minulosti, aby umlčela hlas, který věděl příliš mnoho,“ i když přiznává, že „pro toto intuitivní podezření nemá žádný důkaz…,“ neboť „v Dougově životě se staly i divnější věci.“

Závěrem poslední důležitá zpráva – z odposlouchávacího zařízení Alfa – od majora Garlanda Briggse, kterou zachytil v okamžiku z budoucnosti, kdy zvláštní agent Dale Cooper v hotelovém pokoji uvidí v zrcadle místo svého odrazu BOBa a zrcadlo hlavou rozbíjí v záchvatu šíleného smíchu:

„V šumu z přístrojů se zničehonic objevila jasná a srozumitelná zpráva. Tři slova, běžná angličtina, v moři náhodných signálů:

Cooper … Cooper … Cooper

Vyhledal jsem Coopera a řekl mu o tom – klidně a se zájmem, jako vědecky založený člověk – a on se nad tím ve stejném duchu zamyslel. Pro utužení našeho přátelství jsem ho pozval na tábornickou a rybářskou výpravu do lesa Ghostwood a on souhlasil. Odjeli jsme ještě toho odpoledne. Pozdě v noci, během příjemného rozhovoru u ohně, se šel vymočit. Než se vrátil, přišel si Leviatan pro mě.

Mé vzpomínky na události toho dne zůstávají mlhavou změtí: oslňující bílé světlo vycházející z nějaké hmoty nebo objektu nade mnou, tichá kynoucí temná postava v róbě. Paralyzovaný hrůzou jsem se, aniž bych chtěl, přesouval do nějakého jiného prostoru. Sám, ale v přítomnosti nějaké obrovské, drtivé síly, jako by gravitace vzrostla tisíckrát. Mysl mi zahltila záplava slov, nikoliv mých vlastních, dokonce ani v žádném mně známém jazyce, ale jakýsi kovově znějící hlas, zvonivý a ostrý.

Ale co to bylo? Ať to bylo cokoliv, ve formě ani obsahu nebylo nic dobrého ani benevolentního, jen chladná, drtivá, zlověstná tíseň. Čas se zastavil, jako by to místo, kam mě vzali, bylo mimo něj. Viděl jsem pozorující oči a cítil tlak v mysli, jakoby mi do ní někdo násilím vkládal myšlenky. Jsem si docela jistý, že jsem cestoval tam a zpět v čase a pozoroval jeho běh jako na nějaké obrovské, velkolepé nahrávce.

Spal jsem (poté) šestnáct hodin, probudil se a ocitl se zpět v čase. Zezadu na krku jsem cítil tupou, pulzující bolest. Betty mi tam objevila značky, nebo spíš symboly, vyřezané, vypálené nebo vytetované. Soustředné trojúhelníky.

Ty značky jsem už viděl. Na tělech ostatních „unesených“, kteří „se v těchto lesích ztratili". Nyní ta síla, nebo co to bylo, označkovala mě. Ano, říkal jsem si, jak se mi vracela rozhodnost, přišel jsem na to, proč mě sem plukovník přivedl. Ten zdroj si mě „vybral“ také.

Před chvílí, během psaní předchozí pasáže, Cooper zavolal. Právě teď je na cestě sem – zrovna zazvonil zvonek, už je tady. Betty ho pouští dovnitř…

12:05 28. října, 1989

Právě odešel. Něco je špatně. Zpráva obsahuje odpověď, přesně jak jsem předpokládal, ale špatně jsem ji interpretoval. Není to tak, že jméno je uvedeno dvakrát (NB: třikrát?). Protokoly jsou na místě. Musím jednat rychle. Mířím do OSA sám.“

* * *

Dílo Davida Lynche nelze nahlížet parciálně, jako jednotlivé filmy, nýbrž celostně, jako jeden příběh. A tím je od samého začátku příběh agenta Coopera (přítomnost Kyle MacLachlana v řadě snímků pomáhá propojování byť zdánlivě vzdálených či nesourodých témat). Klíčky rašícího zla „modrého sametu“ vidíme hned v úvodní scéně mysteriosního Blue Velvet (1986), po evokujících sekvencích, v nichž postupně vidíme Hasiče, žluté znamení, fatální shluk nahodilých dějů ústících do smrti Zahradníka, nezúčastněnost Psa dovádějícího s vodou na mrtvém těle, stopku na přechodu, až po skrytý a tajný život bující v podpolí, symbolizovaný zápasícími Brouky. Podpolí je Hádés, Plútón.

Dmitrij Sergejevič Merežkovskij cituje ve své knize Babylon – Tammuz^[7] z Dostojevského: "Zápisků z podpolí":

„Možná, že člověk nemiluje pouze blaženost; možná, že právě tolik miluje i utrpení… A člověk mnohdy miluje hrozně utrpení, vášnivě… Milovat pouze blaženost je dokonce jaksi neslušné. Ať je to pěkné či špatné, ale rozlámat někdy něco je dokonce velmi příjemné… Jsem přesvědčen, že člověk se nikdy nezřekne pravého utrpení, to jest boření a chaosu… Vždyť já se tu vlastně nezastávám utrpení ani blaženosti. Zastávám se své kaprice a toho, aby mi byla zaručena, až přijde vhod.“^[8]

„Podpolný člověk“ se zrodil v Babylonu. Babylon pochopil první, že „rozlámat někdy něco je dokonce velmi příjemné“ – a rozlámal Egypt. Egypt zlomený, Egypt, který si oblíbil utrpení více než blaženost, jest právě Babylon. Incipit tragoedia – zde se začíná tragedie lidstva.

Babylon si oblíbil utrpení, protože pochopil – ó, ovšem že ne rozumem, ale srdcem – že „utrpení je jediným pramenem poznání“ (Dostojevskij), pramenem svobody, zdrojem individuality. Láska k utrpení, „vášeň k utrpení“ je duší Babylonu.

„Podpolné“ je „temné“. Temný, podpolný člověk Dostojevského opakuje Heraklita Temného: „Člověk miluje utrpení právě tak, jako blaženost“.

Když BOB/Leland vstoupí do Černého vigvamu, potkává tam Mikea a Muže z jiného místa (sedí po jeho levici jako již dříve zmíněná „paže“ ). BOBovi sdělí, že chtějí všechnu jejich garmonbozia („bolest a utrpení“). BOB vyléčí Lelandovu ránu.

Garmonbozia je shromažďována a pasou se na ní démonické bytosti obývající Černý vigvam, a když ji požívají, připomíná vzhledem konzervovanou sladkou kukuřici.

„Modrá růže“ se objevuje znovu na scéně ve dvanácté části nové série Twin Peaks a navazuje tak na projekt Modrá kniha, který dominoval druhé řadě seriálu Městečko Twin Peaks poté, co se vyřešila vražda Laury Palmerové v sedmnácté části.

„Modrému sametu“ dominovala ústřední píseň Bobbyho Vintona Blue Velvet (1963), v podobném duchu se však nese i skladba Blue on Blue ze stejného roku.

Lynch objevuje Zběsilost v srdci (1990), aby dospěl k Městečku Twin Peaks, a než přišlo pokračování a zúčtování (Městečko Twin Peaks – The Return), vydal se studovat UFO-technologii hyperskoků v čase, jeho mísení, proplétání a klonování v Lost Highway (1997), kterou následně použil po 27 letech i v pokračování Twin Peaks, a k tomu, aby ho fanoušek co nejúplněji prožil a uchopil (doporučujeme také tuto podnětnou stránku), musí být řádně zlynčován, k čemuž jistě poslouží i přítomná Tajná historie Twin Peaks.

-------------------------------

Přes marginálii zvláštní agentky Tamary Prestonové na str. 248 o François Rabelaisovi překladatel zřejmě nenahlédl do skvělého překladu knihy Gargantua a Pantagruel od Jihočeské Thelémy, jinak by nezvolil přídavné jméno „thelémistické“… I s přihlédnutím k velké obtížnosti sazby této knihy uteklo místy pár problémů se zalomením, resp. rozdělením slov, nejmarkantnější je to na str. 72, hned druhý řádek seshora, a na str. 134 v posledním odstavci.

---------------------------------

Nakladatelství Jota si zaslouží obdiv za rychlé převzetí a odvahu vydat tak typograficky náročnou knihu přes její nespornou přitažlivost pro kultovní čtenáře. Jsem si jist, že je zaujme a pak se vydají do lesů…

-konec-

--------------------------------

Odkazy

[1] Mark Frost: The Secret History of Twin Peaks. Macmillan 2016.

[2] Arthur Machen: Bílí lidé. Volvox Globator, Praha 1994.

[3] Carl Gustav Jung: Tajemno na obzoru. Nakl. Tomáše Janečka, Brno 1999.

[4] Podrobně viz John Carter: Sex and Rockets: The Occult World of Jack Parsons. Feral House 2005.

[5] Aleister Crowley: Kniha Zákona. Horus, Brno 1991.

[6] Viz rovněž Spencer Kansa: Wormwood Star: The Magickal Life of Marjorie Cameron. Mandrake 2014.

[7] Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Babylon – Tammuz a Tajemství Tří. Kvasnička a Hampl, Praha 1936, str. 30.

[8] Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zápisky z podzemí (Записки из подполья). Alois Srdce, Praha 1917, str. 35.