ČERNÉ SLUNCE VYCHÁZÍ (11)

Německý historik Rainer Karlsch spolu s televizním hlasatelem Heikou Petermannem předložili důkazy o tom, že Němci odpálili jadernou bombu poblíž města Ohrdruf v Durynsku 3. března 1945. Možná to ale nebyl jedinný pokus.

U Ohrdrufu proběhla pravděpodobně další detonace a další pak na Rujáně, největším německém ostrově. Byly provedeny i další. Americký generální prokurátor Robert Houghwout Jackson na záznamu vyslýchal Alberta Speera během Norimberského procesu ohledně okamžitého spálení dvaceti tisíc židovských občanů přímo před Osvětimí.

Existuje také zpráva, odtajněná národní bezpečnostní agenturou v roce 1978, zaslaná japonským velvyslanectvím ve Stockholmu do Tokia označená: Inter 12 Dec 44 (1,2) Japanese; Rec'd 12 Dec 44; Trans 14 Dec 44 (3020-B). Zpráva upozorňuje Tokio, že Němci mají "atomovou bombu", kterou již nasadili v omezeném rozsahu na uskupení ruských vojsk: "v místě 150 kilometrů jihovýchodně od Kursku. Ačkoli to byl celý 19. pěší pluk Rusů, který byl takto napaden, stačilo jen několik bomb (každá vážící okolo 5 kilogramů), aby tento pluk zcela vyhladily do posledního muže.” Zpráva graficky popisuje ruské vojáky a koně zčernalé od žáru v místě exploze. Zpráva pokračuje ve spekulaci, že zbraně byly také použity na Krymu.

Navzdory naprostému sionistickému zoufalství udržovat pohádku, kterou podporuje prostřednictvím armády fingovaných “podporovatelů” fungujících na internetu a akademických záseků, se přehrada protrhla. Již neexistují pochyby o tom, zda národní socialismus měl atomovou bombu dávno před Amerikou. Otázka je, proč ji nepoužili. Možná, že na tuto otázku může odpovědět pouze voják. Hitler měl mnoho tváří a jeho chyrý mozek mohl vyplodit všelijaké dedukce. Otto Skorzeny byl velmi kontroverzní a pozoruhodná osoba. Byl to Hitlerův osobní přítel a muž na kterého se dalo obrátit, když selhání nepřicházelo v úvahu. Ve své knize "Meine Kommando-Unternehmen" popisuje rozhovor s Hitlerem:

"Spontánně jsem