"Šalamounův klíč aneb nevyřčené tajemství Ztraceného Symbolu Dana Browna" (4)

Jak je patrné z výše uvedeného textu, čtyři fixní znamení zvěrokruhu, které tak často nacházíme v prostředí křesťanského umění, vytváří geometrický kříž na „Kole Života“ čili tzv. „zodiakálním kruhu“. Často se setkáváme s názorem (který mimochodem zastupuje i badatel Jan Wicherink), že ve hře není pouze jeden, ale hned dva, jež hrají svou roli v mechanismu „Konce času“ uvnitř „Precesního cyklu“.

Středem naší pozornosti jsou tedy čtyři znamení, resp. čtyři astronomická souhvězdí na obloze (Býk, Lev, Štír a Vodnář), která se již ve starověku stala ústředním těžištěm chápání „galaktického kříže“. Tyto čtyři znamení tedy tvoří jeden pomyslný kříž a ten druhý je pak důsledkem křížení dvou os. Osy ekliptiky a osy galaktického rovníku.

Jinými slovy lze říci, že tzv. „Velká Konjunkce“ je proces fúze (spojení) dvou křížů na planisféře Zodiaku, kdy první kříž je vymezen těžištěm čtyř zodiakálních znamení – Býk, Lev, Štír a Vodnář a druhý kříž je tvořen osou rovnodenností a osou slunovratů v roce 2012, kdy by se oba dva kříže měly spojit v jeden celek.

Symbolicky vazbou obou dvou křížů pak zakládá výchozí pojetí spojené se symbolikou „osmicípé hvězdy“ v návaznosti na parametr archetypálního „konce času“. Na toto téma poměrně velmi podrobně referuje kolega Jan Křivanec ve svém seriálu „V ohních hory osudu“.

Nicméně v návaznosti na mayský esoterní systém pojetí času lze konstatovat, že termín „konec času“ by mohl být spojen s časovým obdobím mezi roky 1980 – 2017. Podrobněji na toto téma pojednávám v patnáctém díle seriálu přednášek o problematice roku 2012.

Badatel a výzkumník Jan Wicherink píše o tom, že v malé francouzské basilice v d´Ouvres Delivrande objevil velmi zajímavou mozaiku na zemi nedaleko oltáře. V rozích této mozaiky se nachází čtyři klíčová znamení zvěrokruhu tvořící „Galaktický kříž“. V centru pak se nachází Slunce se svými paprsky a uvnitř Slunce lze spatřit ptáka „Benu“ čili „Fénixe“. V esoterní mytologii starého Egypta pták Benu představuje duši boha Slunce, čili prvek „RA“, který je spojen se znovuzrozením regenerací.

Pro nás je ovšem důležité si uvědomit, že ve výše uvedené symbolice je také zakódována archetypální smrt a znovuzrození Slunce v rovině „precesního cyklu“. Pro zájemce hledající podrobnější informace na toto téma bych doporučil materiály vynikajícího odborníka na tuto problematiku, který publikuje pod pseudonemym Acharya.

Na první pohled se zdá být otázkou, jestli na obrázku níže je skutečně uvedený „Pták Benu“ resp. „Fénix“, tedy princip sebeobětování a znovuzrození. Ovšem při jeho podrobnějším prozkoumání zjistíme, že tomu tak s největší pravděpodobností bude.

K tomuto názoru nás vede zjištění, že pták krmí mladé, tedy odnož s vlastní krví, přičemž zabije sám sebe, tak aby odnož mohla žít. Wicherink je přesvědčen, a já s ním souhlasím, že předmětná symbolika je nade vši pochybnost reprezentující smrt a znovuzrození Slunce.

Baselique, d'Ouvres Delivrande, Pták Benu čili Fénix uvnitř Slunce obětovává sebe sama, tak aby jeho odnož mohla žít. Symbolika archetypální smrti a znovuzrození Slunce

Na tento systém se lze dívat i tak, že Slunce ve sféře pomyslného „konce času“ dokončí kompletní precesní cyklus trvající zhruba 26.000 let – zemře, aby se zrodilo do cyklu nového. Na tomto místě bych chtěl upozornit čtenáře, že nejde pouze o archetypální hru slovíček, ale že za tím vším jsou na pozadí ve hře velmi zásadní a důležité energetické procesy, které bychom se měli nejen naučit identifikovat, ale zároveň i pochopit jejich roli v panteonu celého spektra postupně na sebe navazujících událostí.

Když se pozorně podíváte na obrázek výše, zjistíte, že se Slunce nachází jakoby „ukřižováno“ uprostřed uvnitř dvou křížů. První kříž je charakteristicky vyobrazen modrou barvou s jakýmsi „trojlístkem“ připomínajícím symbol „fleur d´ lys“ a druhý kříž je charakterizován červenou barvou se symbolikou stromu. S použitím ikonografických funkcí lze konstatovat, že kříž v symbolice „stromu s lístky“ a červenou barvou na pozadí koresponduje s „galaktickým křížem“ a kříž, jehož reprezentuje „trojlístkový květ“ s modrou barvou na pozadí, koresponduje s křížem fixních znamení zvěrokruhu.

Ty jsou patrné na dalším obrázku níže. Tvoří rohy ústředního segmentu, který je v detailu vyobrazen výše.

Čtyři fixní znamení zvěrokruhu (Býk, Lev, Štír-Orel a Vodnář) nacházející se na vnějším okraji centrálního vyobrazení, kde je patrné Slunce a pták Benu (Fénix). Text, který se nachází po obvodu ústředního vyobrazení, zní: „Redemisti nos domine in sanguine tuo“ a překládá se nejčastěji takto: „Vykoupil jsi nás, Pane, svou krví“

Existuje ještě jedno zajímavé spojení mezí symbolikou „stromu“ a „galaktickým křížem“. Mám na mysli poměrně zarážející korespondenci s tzv. „Stromem Světa“, který se podle severské mytologie nazývá „Ygggdrassil“. Učenci specializující se na tuto problematiku objevili celou řadu spojení mezi touto mytologií a Mléčnou dráhou.
Právě z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že „symbol stromu“ může v jistých specifických korespondencích souviset s parametrem „galaktického kříže“. V tomto ohledu je nesmírně zajímavé sledovat, jak se symbolika severského typu prolíná s tradiční křesťanskou symbolikou, se kterou se můžeme při troše dobré vůle a správného nasměrování setkávat prakticky po celé jižní a střední Evropě.

Ale tím to nekončí. Především oblast jižní provenience je zase plynule napojena na tradiční ikonografii především egyptského původu. V tomto ohledu mám na mysli především esoterní symbol tzv. „Černé Matky Boží“ (Černé Madony). Celá řada výzkumů prokázala, že „Černá Madona“ má přímou provázanost na staroegyptskou esoterní symboliku v tomto případě reprezentující postavu „Isis“ - Matku boha Slunce – Hóra. Právě odsud tradiční křesťanství zkopírovalo koncept neposkvrněného početí a princip „Božího Syna“.

Badatel Jan Wicherink poukazuje na vitráže oken v bazilice Notre Dame se sídlem v Delivrande. Vitráže obsahují nejen všech dvanáct znamení zvěrokruhu, ale navíc se v centrálním okně nachází postava „Marie“, ovšem nikoliv v tradičním zjevu, nýbrž v čisté podobě „Černé Matky Boží – Isis“. Na obrázku níže si pozorný čtenář může všimnout, že je žena nacházející se uprostřed vitráže obdařena něčím, co silně připomíná rohy.

Isis reprezentuje křížení ekliptiky a Mléčné dráhy v oblasti Blíženců

Vitrážová okna v „Notre Dame Douvres La Delivrande“. Uprostřed je patrná „Černá Madona“ s rohy (Isis) v centru slunečního kotouče. Vzhledem k tomu, že „Černá Madona“ z pohledu esoterní ikonografie a esoterní astrologie představuje „Blížence“, lze hovořit o „Slunci v Blížencích“. Jinými slovy, tato kompozice představuje znovuzrození Slunce v rovině letního slunovratu roku 2012.

Pakliže někde nacházíme ženskou rohatou postavu, pak jedině ve spojení s Isis. Ve starověkém Egyptě byla Isis vždy prezentována se dvěma rohy a Sluncem mezi nimi. V zednářské esoterní symbolice, která vychází v mnohém ze staroegyptských mystérií, pak Isis prezentuje Slunce v Býku. Energetický potenciál v archetypu „býčího oka“ pak vytváří přímé korespondence na známé „oko Horovo“. Horus je jangový potenciál vyrovnávající síly svého jinového opozita v symbolice signatury Isis.

Nakonec tu máme ještě jednu zajímavost. Jak je patrné na obrázku výše, křížení ekliptiky a Mléčné dráhy mezi „rohy Býka“ se děje již v energetické zóně Blíženců. Takže jinými slovy řečeno, může Isis esotericky zastupovat Slunce v rovině křížení ekliptiky a Mléčné dráhy v době letního slunovratu v Blížencích v éře na „Konci Času“.