"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí souvisejících s problematikou "2012", přednáška č.15

Tento materiál je vyjímečně uvolněn z privátní sekce tohoto magazínu jako ukázka formy a úrovně reportáží, které mají k dispozici naší privátní čtenáři.

V této pasáži bych se rád věnoval astronomickým souvislostem, které mají zcela konkrétní vztahy k „faktoru 2012“. V tomto oddílu bych chtěl věnovat pozornost několika fenoménům, které by všem, kteří se věnují problematice „2012“ do větší hloubky, rozhodně neměly unikat. Naší pozornost bychom měli napřímit nejdříve k velmi známé planetě, která se jmenuje Venuše. Je to těleso, které je nám v rovině astronomie a „faktoru 2012“ nejbližší.

Astrolog Raymond Mardyks před nějakou dobou nastínil pět velmi neobvyklých astronomických jevů, které se mají vyskytnout v přímé souvislosti s rokem 2012. Pojďme si je vyjmenovat:

1) Půjde o tranzit Venuše, která (z našeho úhlu pozorování ze Země) projde přímo před Sluncem. Tento je se přitom vyskytuje jednou za 120 let.

2) Dojde k zatmění Slunce, ve kterém Slunce a Měsíc budou v konjunkci s Plejádami. Dojde k tomu v květnu 2012. Výjimečnost tohoto úkazu spočívá v tom, že naše Slunce patří k většímu hvězdnému systému Plejád. Přesněji řečeno patří do skupiny dalších sedmi hvězd, které rotují kolem tzv. „ústředního Slunce“, kterým je hvězda Alcyon. Energetický vliv tohoto sedmihvězdného systému na naši Sluneční soustavu je nezpochybnitelný.

3) V roce 2012 však dojde ještě k druhému zatmění Slunce, ve kterém Slunce a Měsíc budou zarovnáni s „hlavou souhvězdí Hadonoše – Ophiuchus“, jehož jedna noha směřuje k tělu Štíra a druhá k jeho „žihadlu“, jenž se nachází hned vedle „Galaktického centra".

4) Během celého roku bude naše Slunce ve stavu zarovnání s galaktickým rovníkem. Astrolog Mardyks (a není zdaleka sám) je přesvědčen o tom, že proces tohoto zarovnání započal již v roce 1986 nebo v roce 1987 v době tzv. „Velké Harmonické Konvergence“. Mardyks je navíc s mnohými dalšími přesvědčen, že časová středová osa tohoto zarovnání je shodná s obdobím 1998 – 2001.

5) Opět z pohledu pozorovatele z planety Země se Venuše vrací do stejné oblasti každých osm let a pokaždé se tak přibližuje Plejádám. V roce 1972 se planeta Venuše nacházela jeden stupeň od centrální hvězdy Plejád – Alcyonu. Ovšem v roce 2012 bude vzdálenost tak těsná, že Alcyon bude v profilu pozorovatele ze Země Venuši tak blízko, jako žádná jiná pozorovatelná hvězda souhvězdí.

Z hlediska hermetického bych si dovolil upozornit na vztah Slunce – Alcyon, kdy centrální hvězda Plejád je považována za vtělení „Vyššího Já“ našeho Slunce. Stejně tak rád bych upozornil na analogický vztah Země – Venuše, ve kterém je Jitřenka považována za vtělené „Vyšší Já“ naší planety. Přičemž personifikované síly venušského charakteru, které ovlivňují jsoucí osobnost v podobě planety Země, se nazývají „Manasaputras“.

Energetické vlákno propojující Venuši se Zemí v rovině prvního typu éteru naší Sluneční soustavy je analogické energetickému spojení mezi lidským Duchem a lidskou Osobnosti, které se nazývá „Antahkarána“. Výše uvedené astronomické jevy tak mohou být spojovány s makrokosmickým fyzikálním rituálním projevem „třináctého baktunu“ Mayského kalendáře.

Je zajímavé, že Plejády patřily mezi ústřední sektor, do kterého směřovala vrcholná pozornost starých Mayů. Lze se tedy domnívat, že o výše uvedených otázkách týkajících se Plejád byli velmi dobře informování, ba co víc, doslova existenciálním způsobem si uvědomovali jejich energetický vliv na planisféře planety Země a bytosti lidské zde žijící.

Navíc je zřejmé, že v rovině esoterní kosmologie hrají Plejády jako celek velmi významný faktor coby transformátor (přenašeč) energie z Galaktického centra do periferních oblastí galaktických, ve kterých se nachází i naše Sluneční soustava. Osobně jsem přesvědčen, že právě v současné době dochází k velkým kvalitativním posunům především v trojúhelníku (Slunce – Plejády – Galaktické Centrum).

K výše uvedeným skutečnostem, především v návaznosti na tvrzení astrologa Raymonda Mardykse, bych rád uvedl několik malých upřesnění. Některé zdroje prezentují informace, které říkají, že k tranzitům Venuše dochází jednou za sto let. Ano, toto tvrzení je do určité míry pravdivé, ale je zároveň i zavádějící.

Jde o to, že k tranzitům Venuše dochází v „páru“ osmi let od sebe. Jinými slovy, dochází k nim dvakrát za století, ale nemusí k nim dojít vždy v jednom konkrétním století. Více asi čtenářům napoví tato řada: 1781-1769, 1874-1882 a 2004-2012. V průměru tedy jde asi o intervaly 120 let.

Co se týče aktuální dvojice tranzitů Venuše, pak k prvnímu ve spojité dvojici došlo 8. června 2004 a k druhému tranzitu v této aktuální dvojici dojde ve dnech 5. -6. června 2012. Obě dvě data si zasluhují výraznou pozornost z mnoha stran. Pokud budu mít čas, pokusím se pro naše čtenáře vytvořit analýzy prostřednictvím esoterní numerologie.

První, tedy květnové zatmění Slunce, ke kterému by mělo dojít 20. května 2012 s konjunkcí na Plejády, by mělo aktivovat spirituální energie Kukulkánovy Pyramidy v Chichen Itza. Z pozice místního času Chichen Itza dojde k tomuto jevu přesně ve 12.00 hodin. Půjde o aktivaci zatím neprojevených typů energií, které od 20. května 2012 budou generovány prostřednictvím tzv. „energetického jádra Kukulkánovy pyramidy“.

Tyto uvolněné energie budou mít rozhodně velmi silný globální dopad. Shodou okolností jsem před nedávnem prošel osobní iniciací prostřednictvím svých Učitelů na toto téma. Díky tomu budu moci na jednom ze speciálních letních kurzů přenést veškeré poznatky i praktické možnosti v návaznosti na aktivaci „Kukulkánovy pyramidy“ ke svým studentům. Dne 20. května 2012 půjde rozhodně o velmi výjimečný spirituální planetární akt.

K druhému avízovanému zatmění v roce 2012 dojde 13. listopadu (i zde bude na místě pečlivý numerologický rozbor). Je unikátní, že tento termín vychází na den před „Velkým obřadem ohně“ aztéckého národa. Tento obřad se koná vždy jednou za 52 let a vychází právě na rok 2012 a jeden den po tomto druhém zatmění.

Rád bych se ještě na moment vrátil k problematice přechodu Slunce skrze galaktický rovník. Jak jsme se dozvěděli, astrolog Raymond Mardyks je přesvědčen, že začátek tohoto procesu je spojen s „Harmonickou Konvergencí“ v roce 1987. Svým tvrzením se tak rozchází s jiným více rozšířeným pohledem na tuto problematiku, který navrhuje, že k slunovratovému zarovnání Slunce s galaktickým rovníkem došlo astronomicky přesně v letech 1998 – 1999 s tím, že šířka galaktického rovníku je přesně půl stupně.

Vzhledem k tomu, že vlivem precese dochází k zdánlivému posunu přibližně o jeden stupeň za 72 let, je zřejmé, že délka půlky stupně je spojená s časovým rozsahem 36 let. Znamená to, že Slunce vstoupilo do zóny galaktického rovníku v letech 1980 – 1981, do jeho přesného středu se dostalo v letech 1998 – 1999 (roky zároveň prezentující konec jednoho Milénia a vstup do nového tisíciletí) a opustit galaktický rovník by mělo naše Slunce v letech 2016 – 2017.

Na tomto místě bych rád upozornil, že tajné „Učení Ulema“ předpovídá návrat „Tvůrců“ lidské bytosti právě na rok 2017.