"Šalamounův klíč aneb nevyřčené tajemství Ztraceného Symbolu Dana Browna" (3)

Co se týče svátku, o kterém jsem se zmínil na konci předchozí části, rád bych uvedl ještě několik informací. Podle některých zdrojů byl onen „původní kříž“, na kterém byl ukřižován Ježíš, údajně vrácen Heleně Augustě, matce císaře Konstantina Velikého. Byl prý vystaven v „Chrámu Božího hrobu“ v Jeruzalémě, kde byly jeho dřevěné ostatky restaurovány. Poté byl „pravý kříž“ spojován s datem vysvěcení kostela „Svatého hrobu“ v návaznosti na 13. září 335 n.l. Z tohoto důvodu se dodnes udržuje ve dnech 13., 14. a 15. září slavnost „povýšení kříže“ k úctě pravého kříže Kristova.

Podle Jana Wicherinka má tzv. „povýšený kříž“, resp. „pravý kříž“, hluboké astronomické konotace. Podle starověkých pramenů ve skutečnosti neměla matka Konstantina Velikého restaurovat původní dřevěný kříž, na kterém byl údajně Kristus ukřižován. Navíc byly objeveny původní pohanské počátky existence kříže včetně samotných původních počátků křesťanství. Znovu bych si dovolil na tomto místě zdůraznit neuvěřitelně hluboký a zásadní potenciál křížové symboliky, jak snad bude z následujícího textu patrné.

Helena se snažila sjednotit rozpadající se Římskou říši pod jedno náboženství. Její syn Konstantin pod tlakem těchto skutečností nechal v průběhu koncilu v Nicea v roce 325 n.l. oficiálně založit křesťanské náboženství. Souběžně s tímto aktem započal se soustavným ničením všech pohanských kořenů, které by mohly někdy v budoucnosti odhalit pravdivý původ křesťanství. Samozřejmě, i když byly objektivní a hmatatelné kořeny zničeny, dochovaly se esoterické prameny křesťanství.

Nemusím snad připomínat, že katolická církev i v dnešní době obsahuje do sebe absorbované skryté esoterické a okultní informace odhalující tajemství původu tohoto typu náboženství. Dodnes není široká veřejnost obeznámena se skutečnou destruktivní silou římské inkvizice, která doslova brutálním způsobem ukončila život statisíců obyčejných a nevinných lidí. Tento krvavý testament z rámě katolické církve nikdy nikdo nesmyje. Je načase, aby lidská společnost byla pravdivě informována v tom nejširším spektru informací a poznatků, které máme o běsnění církve ve středověku k dispozici.

Skutečným faktem je, že křesťanství vzniklo z pohanských kultů uctívání Slunce. Čtenáři by si měli určitě prostudovat paralelní článek pojednávající o pravém původu Velikonoc. Badatelka, která vystupuje pod pseudonymem Acharya, patří v současné době společně s princem Labhran d´Saint Germain k největším kapacitám v této oblasti. Každopádně původní zástupci pohanských kultů neuctívali nějaké bohy nebo Boha, ale byli to ve své podstatě „strážci času“.

S velkou pozorností sledovali pohyb Slunce skrze vnitřní prostředí jednotlivých znamení zvěrokruhu. Sledovali jev, který dnes nazýváme „precese rovnodennosti“. Základem tohoto pohanského náboženství byl archetypální proces zrození z „Panny – Matky“ v kontextu se zimním slunovratem. Stejně tak jako Ježíš nezemřel na kříži oním klasický prezentovaným způsobem. Archetypálním aspektem „ukřižování“ je křížení dvou linií (slunovratové a rovnodennostní) na zodiakálním kole. V našem případě jde přesně o aspekt jarní rovnodennosti dne 21. března.

Všem upřímně hledajícím bych na toto téma doporučil vynikající materiál, který se jmenuje ‘The Jesus Mysteries, was the original Jesus a pagan God?’. Jeho autory jsou Timothy Freke (viz. obr. nahoře uprostřed) a Peter Gandy, kteří odhalili velmi nápadné podobnosti mezi Ježíšem a jeho předchůdci (Osiris, Attis, Dionysis, Adonis, Mithra atp.).

Tito autoři na bázi svého výzkumu zjistili, že křesťanství bylo skutečně vybudováno na popelu původních pohanských tradic, stejně tak jako Ježíšovy příběhy jsou postaveny na mnohem starších pohanských a gnostických mýtech. K podobným závěrům dochází i ve svém monumentálním díle „The Christ Conspiracy“ Acharya čili Dorothy Murdock (viz. obr. dole uprostřed).

Tito a další autoři jsou přesvědčeni o tom, že onen „pravý kříž“, který je uctíván dne 15. září, není artefakt, na kterém byl Ježíš ukřižován, ale jde o tzv. zodiakální kříž, který je tvořen čtyřmi fixními znameními (Lvem, Vodnářem, Býkem a Štírem). Jak uvádí Jan Wicherink, důkazy o tom lze nalézt i v dnešní době.

„Pravý kříž“ v katedrále Lisieux ve Francii

„Pravý kříž“ v Baselique Notre Dame d´Ouvres La Delivrande, Francie

Výše vyjmenovaná čtyři znamení zvěrokruhu jsou také často spojována s  „Dnem zúčtování“ a „Koncem času“.

Ježíš hovoří o „Posledním soudu“. Tento výjev lze často nalézt nad vchodem do kostelů a katedrál. Lev a anděl(vodnář) je patrný vlevo a býk a orlice (štír) vpravo.

Čtyři evangelisté Marek, Lukáš, Jan a Matouš jsou také často spojováni s uvedenými čtyřmi zodiakálními signaturami.

Nemůže být pochyb o tom, že symbolika kříže je doslova anatomicky spojena s aktem uctívání Slunce, jak je patrné i prostřednictvím mnoha křesťanských okultních symbolů.

„Kříž ve Slunci“ jakožto křesťanský kříž je ve skutečnosti zodiakální kříž.

Podle tradičních zdrojů císař Konstantin Veliký, který hrál jednu z hlavních rolí při tvarování moderní katolické církve, prý ve svém snu uviděl „kříž ve Slunci“. Tento faktor se později v prostředí tradičního křesťanství stal symbolem „Chi – Rho“.

Ježíš a „Den zúčtování“ nacházející se uvnitř Vesici Pisces (Věk Ryb) a obklopený atributy čtyřech zodiakálních znamení (Lev, Býk, Vodnář a Štír (orel) s Chí-Rho na vrcholu. Katedrála Lisieux, Francie