"ZVON" TAJEMSTVÍM OPŘEDENÝ (3)

Heart Jack

Heart Jack

autor

06.05.2022 Konspirační teorie

V sedmdesátých letech Bell vytvořil "celosvětovou síť vědců, průmyslníků, spisovatelů a filosofů, kteří byli na špici nového vývoje ve fyzice, parapsychologii, psychologii a dalších oborech". Na tuto síť složenou ze tří set padesáti odborníků z dvaceti zemí volně dohlížel Ira Einhorn, muž, který vymyslel "Den Země" a nejvlivnější hippie v dějinách. Einhorna pro Bella s největší pravděpodobností obstarával Arthur Young, který byl blízkým osobním přítelem Henryho Puharicha, Söze z MK Ultra a mentora Iry Einhorna. Bellova síť byla v roce 1978 předmětem studie Diebold Corporation s velkolepým a poněkud neproniknutelným názvem "Vznik osobních komunikačních sítí mezi lidmi sdílejícími nové hodnoty a jejich možné využití při senzibilizaci operativního řízení", která ji přirovnávala k "Neviditelné koleji" v Británii sedmnáctého století, dnes známé jako "Královská společnost".

 

Arthur Young - vizionář

Jestli někdo věděl, co je ve skutečnosti v losování spodního prádla "Ma Bell", byl to Arthur Young. Byl to pravděpodobně nejlepší Bellův vědec; zaměstnávali tolik skvělých vědců. Ale rozhodně byl jejich největším vizionářem. Mnozí k němu vzhlíželi jako ke svému duchovnímu průvodci a guruovi. Lidé jako Puharich a von Neumann nepracovali pro nikoho. Měli své vlastní programy a korporátní oligarchie Západu jim doslova házela peníze, aby se udrželi v jejich vleku. Young do této ligy nepatřil. Kromě vědců vycházejících z Německa jím nebyl nikdo. Young musel jít k Bellovi, aby financoval svůj projekt vrtulníku. Oni nepřišli za ním. Co však Young měl a co von Neumannovi, Puharichovi a jim podobným zřejmě chybělo, byl silný morální kompas. Ve svých pozdějších letech poznamenával:

"Je to eroze, kterou věda způsobila v našich morálních základech, proti které se snažím bojovat."

Pro Younga mělo všechno svůj smysl a hodnotu a jejich poznání bylo pro pochopení vesmíru stejně důležité jako znalost času a prostoru. Vysmíval se vědcům, kteří se domnívali, že protože člověk je biologický stroj, jeho zautomatizovaný stav znamená, že nemá žádný účel. Všechny stroje mají ze své podstaty účel. Poté, co zdokonalil vrtulník, se Young pustil do vypracování "systematické teorie procesu, teorie, která zahrnuje účel nebo první příčinu jako formální složku ".

"Youngova teorie procesu začala vznikat v době, kdy byl studentem na katedře matematiky v Princetonu. Princeton opustí v roce 1927, dva roky předtím, než tam nastoupí von Neumann. Ale už tehdy sdílel von Neumannův odpor k teorii relativity a determinovanému vesmíru, ne-li přímo k Einsteinovi. O třicet let později vyvinul svůj toroidální neboli šišatý model vesmíru, model, který se teprve nyní dostává do obliby při vysvětlování problémů v základní fyzice."

Youngovými vlastními slovy:

"Teorie relativity popisuje Vesmír v termínech časoprostoru a událostí, událostí rozložených v časoprostoru. Můžeme si je představit jako tečky na vánočním stromku nebo tečky v prostoru. Jenže prostor zahrnuje nejen tři rozměry, ale i rozměr času. Události v budoucnosti jsou uvedeny stejně jako události nyní. Celé se to tedy stává spíše statickým obrazem, ale pro mě jsem v roce 1927 prožil velmi drastickou osobní zkušenost a čas se nedal takto strukturovaně znázornit. Čas nesl překvapení, nesl nečekané. Směřování času bylo zásadní. To tedy vedlo k mému povolání teorie struktury času, a pak jsem předpokládal posun k teorii procesu, ale v té době jsem neměl žádnou představu o etapách nebo konečném počtu etap a zejména o tom, že by etapy měly mít zřetelný charakter.  Pokud lze strukturu reprezentovat, ať už je to obava, že je tam všechno fixované v časoprostoru, pak tato další dimenze skládání do sebe, která je dodávána, kterou dodává torus, se zabývá možností změny, touto růstovostí. Protože tato rostlost není jen ustupování rozruchu, který začal velkým třeskem, je to růst zevnitř, který Vesmír dělá sám se sebou. Vesmír vytváří bytosti, které mohou růst a pohybovat se a nakonec reflektovat povahu Vesmíru."

V přednášce, kterou Young přednesl v osmdesátých letech, poté, co poukázal na matematické problémy, které představuje sférický Vesmír, odkládá svou rekvizitu glóbu a říká posluchačům: "Za to já nejsem zodpovědný...". Poté vyrobí velkou bílou umělou koblihu jako novou rekvizitu a řekne: "Ale já mám alternativní Vesmír." V tomto případě se jedná o alternativní Vesmír. Young horizontálně otočí dvourozměrnou kůži, která je povrchem trojrozměrné koblihy, a je vidět, že na bílé kůži je nakreslen černý kruh. Když kruh vychází z otvoru v horní části koblihy, rozpíná se, a když vstupuje do otvoru ve spodní části koblihy, smršťuje se, "uzavírá se do sebe".

Toroidní model Universa

Young svým posluchačům říká:

"Svým způsobem je to to, co už věda rozpoznala v takzvané Einsteinově Eddingtonově hypersféře. Ale to pouze za podmínky, že vesmír, který máme nyní, se nakonec uzavře zpět do sebe. Koncepty spojené s pojmem černé díry, kde máte všechny věci, které se vracejí zpět do této díry a mizí, doufejme, že vyjdou na druhé straně jako bílá díra. Ale podívejte se, že zde máme obsažen koncept, že bílá díra bude při svém generování ven, expandovat. A černá díra, když se vrací dovnitř."

"NeuroQuantology" je recenzovaný vědecký časopis, který syntetizuje neurovědu s kvantovou fyzikou. V práci publikované v zářijovém čísle 2017 Dirk Meijer emeritní profesor farmakokinetiky a cílení léčiv na Univerzitě v nizozemském Groningenu a jeho spoluautor Hans Geesink uznávaný odborník na nanotechnologie minerálů postulují, že vědomí sídlí ve "čtvrté prostorové dimenzi" mimo mozek a tři dimenze plus čas, které jsou pro člověka zjevné. Ačkoli je pro lidské smysly fantasmagorické, "jeho funkční struktura je adekvátně definována geometrií torusu, který si představujeme jako základní jednotku (operátor) časoprostoru".

Autoři v abstraktu také poznamenávají, že mozek sám se zdá být "...zasazen do holografického strukturovaného pole, které interaguje s rezonančními citlivými strukturami v různých typech buněk v našem těle". Navrhují, že nervový systém je přijímačem, který přijímá frekvence ze stojatých vln rezonujících Vesmírem a interpretuje je do smyslového světa, v němž existuje. Právě tento překlad "vlnových informací do mozkové tkáně, který tím napomáhá vysokorychlostnímu zpracování vědomých a podvědomých informací", o němž je známo, že probíhá v lidské mysli, samotná neurověda nedokáže vysvětlit.

Autoři tvrdí, že "vnořený torus při modelování fraktálních aspektů kognitivního procesu" je nezbytný pro úplné pochopení neurobiologie. Citují mimo jiné Karla Pribrama proslulého neurovědce a skutečného otce "fraktálně-holografického Vesmíru" jako důvod, proč "dávají přednost postulátu vnořené torzální modality při modelování poznávání". Torus je základní jednotkou času a prostoru, rekurzivním fraktálem, který je nejmenším možným kouskem celého hologramu. Každý torus je propojen v univerzální síti s každým dalším torusem a každý foton. Torus obsahuje informaci celého "Torusového Vesmíru". Ve skutečnosti se každý torus může smrštit na foton, když vstoupí do černé díry, a rozšířit se na Vesmír, když je vypuštěn z bílé díry. Děje se tak současně a neustále, což poskytuje prostor, v němž se vědomí vznáší, neustále se rozpíná a smršťuje...

V Minkowského prostoru neexistuje žádný čas; pojem "teď", krátký interval, který dělí minulost od budoucnosti, chybí ve všech základních matematických formulacích, a to jak v klasické, tak v kvantové fyzice. Jak poznamenal sám Hermann Minkowski, muž, který přidal čtvrtý rozměr, aby byla matematicky proveditelná teorie relativity jeho žáků; "náš skutečný vesmír, který je všemi našimi okamžiky, minulostí, přítomností a budoucností, existuje současně, ale my tuto skutečnost nemůžeme přímo vidět ani zažít. Naše okamžiky prožíváme sériově, jeden po druhém, takže pouze přítomný okamžik je pro nás tím aktuálním."

----------------------------------------------

Zvláštní agent Dale Cooper čekal v Červeném pokoji pětadvacet let, aby zabil "dvě mouchy... jednou ranou", a nyní nadešel jeho čas. Poryv vzduchu rozfouká červené závěsy a odhalí nekonečnou černobílou ševronovou podlahu táhnoucí se do tmy. Uprostřed nekonečného černobílého vlnového vzoru stojí bílý kůň a za ním černá prázdnota. Vítr utichá a v Červeném pokoji je opět klid. Naproti Cooperovi se znovu objeví beztělesná entita jménem MIKE a zeptá se:

"Je to... Budoucnost... nebo... je to... minulost? "

-konec-