ZTRACENÁ AKTA: PO STOPÁCH PODIVNÝCH ZMIZENÍ LIDÍ A ZVÍŘAT PO CELÉM SVĚTĚ

V únoru minulého roku lyžovala skupina torontských hasičů v areálu Whiteface Mountain Ski Resort ve Wilmingtonu, ve státě New York. Jeden z nich, Constantinos „Danny“ Filippidis se nevrátil ze svahu. Bylo zahájeno pátrání, ale nikde jej nenalezli, až šest dní nato zatelefonoval své manželce a pak na číslo 911 z CA letiště ze Sacramenta. Měl u sebe kreditní kartu a hotovost, ale žádné další doklady, a byl dosud ve svém lyžařském oblečení. Vypadalo pravděpodobně, že utrpěl poranění hlavy, protože si matně vzpomínal na cestování ve velkém nákladním autě. Ale i v tomto případě zůstává mnoho otázek: Proč jej neobjevil řidič? Kde našel jídlo a vodu? Šlo o promyšlený vtip – jenže čekali byste něco takového od zodpovědného požárníka? Byl unesen „vetřelci“ a poté zanechán v Sacramentu, a jestli, jak by přistáli, aniž by byli zpozorováni z letiště? Mohou se snad lidé i zvířata nějak spontánně teleportovat v čase a v prostoru?

Možná v tomto světě nastává mnoho krajně podivných událostí včetně spontánních teleportací a únosů vetřelci nebo paranormálními entitami a další věci? Lidé, kteří ohlásili únosy UFO, měli každopádně štěstí, že byli opět vráceni, zatímco jsme nikdy nevyslechli příběhy těch, kteří se již nevrátili. Nakonec, vždy se ztráceli lidé za zvláštních okolností. Spisovatel, výzkumník a bývalý policista David Paulides po léta vyšetřoval zmizení a nevysvětlitelná úmrtí lidí včetně dětí v oblastech divoké přírody a v národních parcích; poté o podobných otázkách vydal knižní sérii "Missing 411". S těmito událostmi zakreslenými na mapě USA (mějme však na zřeteli, že jde o celosvětový fenomén) vysvitne, že se mnoho z nich odehrává v horských nebo kopcovitých oblastech počínaje Apalačskými horami (obzvláště v Nové Anglii), dále přes věkovité zaoblené kopce vnitrozemí (jako jsou pohoří Ouachita a Ozark) až ke Skalnatým a Kaskádovým horám, dále k pohoří Sierra Nevada etc.

Když jsem byl mladší, trávil jsem mnoho času turistikou ve vysoko položených oblastech od Havaje, Aljašky, Kanady až k Severní Karolíně, Portoriku a Ohňové zemi, proto dobře vím, jak je snadné se v drsné divočině ztratit nebo zranit. Někdo může sejít ze stezky kvůli potřebě, hygieně, nebo aby si prohlédl krajinu, podlehne zmatku a nikdy už znovu nenajde cestu. Bloudí pak mimo dohled i doslech a umírá kvůli podchlazení, útoku zvířete, nebo se někam zřítí. Mohl bych si v paměti projít stovku výšlapů, na kterých jsem nezahlédl byť jedinou relativně nedotčenou zvířecí mršinu nebo kostru. Mrchožrouti jsou rychlí a efektivní, nejsem tedy nijak překvapen, že lidé mizí a že často nejsou nalezeny žádné pozůstatky. Přesto jsou okolnosti popsané Paulidesem velmi, velmi podivné. Při několika příležitostech, kdy se těla objeví (podle Paulidese), jsou kompletně nahá, nebo pokud žádné tělo nalezeno není, oblečení ztraceného výletníka bývá někdy ponecháno úhledně srovnané u stezky, na níž byl naposledy spatřen. Malé děti jsou často nalezeny živé či mrtvé i 35 kilometrů od místa zmizení, a to napříč nesmírně neschůdným terénem, příliš obtížným, aby jej dokázalo zdolat dítě. Některé z těchto případů je skutečně těžké vysvětlit.

V prosinci 1946 se osmnáctiletá Paula Weldonová vydala na výlet do benningtonského  trojúhelníku v Apalačských horách ve Vermontu a už nikdy nebyla spatřena. Mějme se na pozoru před „trojúhelníky“, protože jde o široce nadužívaný pojem, inspirovaný „bermudským trojúhelníkem“, který není ani trojúhelníkový a samozřejmě ani dobře vymezený, a v němž počet srážek, utonutí či zmizení není vyšší než v jiných částech oceánu. Spisovatel a výzkumník Loren Coleman psal o „bridgewaterském trojúhelníku“ v jihovýchodním Massachusetts. Nejde o hornaté území, ale o bažinu – domov Hackamock (indiánský výraz pro „dům duchů“). Oblast se vyznačuje několika záhadnými zmizeními, zprávami o UFO, zjevení duchů a různých tajemných tvorů.

Některá zmizení se zdají vzdorovat všem konvenčním vysvětlením. V časném létě roku 1969 byl malý chlapec Dennis Martin se svou rodinou v horách Smoky Mountains a rozhodl se ukrýt za stromy s porostem, aby odtud vyskočil a vylekal ostatní, ale už nebyl nikdy spatřen. Podle Paulidese nějací lidé nahlásili, že zahlédli přibližně v čase a v místě Denisova zmizení běžet lesem muže nebo možná medvěda (nebo bigfoota). Do hledání se zapojil tým dobře vyzbrojených vojáků zvláštních oddílů, pokračuje Paulides. Některý z jeho zdrojů také prohlásil, že agent FBI jménem Jim Rike, prý muž jako z „Akt X“, který byl pověřený vyšetřit tento a jemu podobné případy, spáchal sebevraždu. Soudě dle počtu zpráv vede Yosemitský národní park. Důkladně jsem s batohem na zádech procestoval yosemitské údolí i vzdálenější vrchovinu nad ním, ale většina návštěvníků zůstane v bezpečně uzavřeném a vším vybaveném údolí, odkud se vypravují na krátké výlety. Cesty jsou čisté a dobře značené, všude jsou lidé, takže se zdá téměř nemožné zmizet a nebýt už více nalezen. Jedna zpráva obsahující informaci o počtu těchto míst je příliš vágní a je nemožné ji ověřit, nicméně je zajímavá.

Nejmenovaný yosemitský ranger údajně našel (datum a přesné místo není specifikováno) na stezce tři hlavy jelence ušatého. Jak jsem řekl již prve, najít pouze jedinou je vysoce nepravděpodobné; najít v jediném dni tři hlavy, a všechny na značené cestě, to představuje pravdpodobnost jedné k milionům. Případ zmiňuji, protože jsem v roce 1999 se skupinou přátel putoval do East Bay Metropolitan Utility District, což je vodní plocha s rezervoárem západně od dálnice I-680, Mount Diablo a Las Trampas Regional Preserve. Brzy jsme narazili přímo na udržované stezce na hnijící, ale nedotčenou mršinu vysoké a později na další. Brzy poté jsme museli obejít jámu vyhlížející jako formička na cukroví snad osm nebo deset stop hlubokou, s dokonale hladkými vertikálními stěnami a plochým dnem. Krátce nato jsme na stezce našli třetího mrtvého jelena. Část mých přátel byla těmito nálezy zděšena. Potom se dva muži z naší společnosti svěřili, že slyšeli hlasy neznámého původu, které bručivě pronášely kletby a rouhání. Loren Coleman je přesvědčen, že v celé této oblasti, a obzvláště na Mount Diablo straší. Krátce před tímto zážitkem rančer ze státu Washington podal zprávu o podobné jámě, jako byla ta, kterou jsme viděli my. Objevila se na jeho ranči přes noc.

Také Aljaška se stala dějištěm mnoha podivných zmizení, což některé přimělo psát (předpokládám, že nevyhnutelně) o „aljašském trojúhelníku“. Pokud zvážíme rozlohu aljašské divočiny, nebezpečná zvířata, vražedné počasí a příkré svahy, ledovce s trhlinami a riskantní přechody přes řeky – není divu, že se zde lidé ztrácejí. Ve městě Nome s třemi tisíci obyvatel mají však čtyřiadvacet nevysvětlených zmizení, což se zdá trochu příliš, i když vezmeme do úvahy počasí a vysoký výskyt alkoholismu. V červenci roku 1995 projížděla Ellen Gilbertová se svou přítelkyní poblíž Nome, když se její auto zastavilo. Kamarádka šla pěšky pro pomoc, ale když se vrátila, Ellen byla pryč. Patnáctiletý Michael Palmer zmizel poblíž Nome v červenci 1999; jeho bicykl objevili v řece a boty na otevřeném prostranství poblíž. V únoru roku 2004 cestoval Richard Hill z Nome směrem k ropné plošině, kde pracoval. Pátrači našli jeho auto i s klíči v zapalování a s peněženkou na předním sedadle, načež sledovali jeho stopy přibližně míli a půl dále k místu, kde prostě končily. Speciálně tento případ se poněkud obtížně vysvětluje.

Pravděpodobně čtyři nebo pět výletníků každoročně zmizí v arizonských Superstition Mountains. Loren Coleman poukázal, že místní názvy obsahující slova jako „pověry“, „ďábel“ nebo „čert“, „magický“ či „duch“ a „strašidlo“, jsou často dávána z dobrých důvodů – lidé žijící na daných územích mají s těmito podivnými fenomény zkušenosti. Existuje legenda o zlatém dolu Lost Dutchman, nacházejícím se v tomto regionu, a příběhy o lovcích pokladů, kteří se tam ztratili nebo za záhadných okolností zemřeli. V roce 1931 zde zmizel lovec pokladů Adolph Ruth; tělo považované za jeho se našlo s dvěmi stopami po výstřelech v lebce. V roce 1947 výzkumníci objevili tělo nějakého Jamese Craveye, ovšem bez hlavy. Nakonec nelze pominout, že v těchto lokalitách sehrálo svá představení také mnoho taškářů. Roku 1971 jsem se s přítelem vypravil do Superstition Mountains z jihu, šli jsme okolo vulkanické kůry známé jako „Weaver’s Needle“ a pak jsme se na chvilku ztratili, než jsme opět nalezli cestu. Stále jsme věděli, kterým směrem musíme pokračovat; problémem však bylo najít ve svažitém terénu bezpečnou stezku. Cestou jsme minuli opuštěný stan, který byl trochu záhadou, ale samozřejmě jsme se neztratili.

Lidé mizejí také na moři nebo v letadlech. V roce 1872 byla na jih od Azorských ostrovů nalezena americká obchodní loď Mary Celeste, volně unášená mořem a záhadně opuštěná. Thomas Marshall, James Ducat a Donald MacArthur zmizeli v roce 1910 z majáku na skotském ostrově Flannan. V roce 1942 přistál v Daly City v Kalifornii balón "L-8" amerického námořnictva s dvoučlennou posádkou. Poručík Ernest Cody a Ensign Charles Adams však chyběli a už je nikdo nikdy nespatřil. V roce 1953 letadlo USAF F-89 sledující nahlášené UFO nad Hořejším jezerem zmizelo i se svou posádkou, již tvořili nadporučík Felix Moncla a poručík Robert Wilson. V říjnu 1978 se nad Bassovým průlivem v Austrálii ztratil soukromý pilot Frederick Valentich poté, co informoval o UFO, které již bylo spatřeno dalšími svědky.

Zatímco lidé mohou mizet, zvířata se občas objevují v lokalitách (nebo v obdobích), kam nepatří, záhadně přemístěna někdy přes celý oceán. V mém článku „The Beasts of Beringia“  jsem zdůraznil, že tapíři se vyskytují pouze v jihovýchodní Asii, Indonésii a v tropických oblastech obou Amerik. Jako tropická zvířata se nemohou toulat na sever a pak skrze Berigův průliv, který, jak víme, je již nějakých dvě sta milionů let severním a velmi chladným regionem.  Obě Ameriky se dle konvenční geologie vzdalovaly od Evropy a Afriky před sto třiceti miliony let, nejstarší primáti zřejmě ještě neexistovali před pětaosmdesáti miliony let, a první opice se objevily před čtyřiceti miliony let. A přece tam musely žít miliony let předtím; opice Starého i Nového světa, ačkoli jsou odlišné, vykazují jasnou příbuznost. Beringův pevninský most existoval pouze přerušovaně okolo dvou milionů pěti set osmdesáti tisíc let, když ledová doba snížila mořskou hladinu. Dvě stě šedesát milionů let předtím země neprošla žádnou ledovou dobou, ještě než se Amerika přesunula západně, zatímco sloni, koně a velbloudi byli ve Starém i v Novém světě miliony let před jakýmkoli pevninským mostem. Jak k tomu mohlo dojít?

Loren Coleman a další psali obšírně o tajemných zvířatech, ne pouze o monstrózních tvorech, kteří skutečně mohli být v některých případech paranormálními entitami, či možná zvířaty připomínajícími známé druhy, ale z jiného prostředí nebo z nějaké jiné doby. Aligátoři a v moři žijící leopardí žraloci (opravdu byl uloven) byli pozorováni nad vodní nádrží Falsom Lake v Kalifornii (kde jsem se potápěl, ale s ničím zvláštním jsem se nesetkal). Krokodýlové jsou skutečně hlášeni v mnoha chladných oblastech, kde by nedokázali přežít, a velcí hadi byli spatřeni daleko od Floridy (kde jsou krajty rozšířené, množí se a prosperují ve volné přírodě) a od tropů. Lidé si také povšimli velkých ptáků, dlouho vyhubených teratornů připomínajících raptory s dvacetistopovým rozpětím křídel a ptakoještěrů z křídy i z předcházejících dob. Samozřejmě mnozí zaznamenali mořská a sladkovodní monstra připomínající plesiosaury z éry dinosaurů. Klokani (nebo tvorové, jimž se podobali) se mimo své životní prostředí nechali pozorovat v mnoha lokalitách včetně Chiacaga, ale nikdy se nezdařilo je chytit nebo zabít. Lvi byli spatřeni ve Spojených státech i ve Spojeném království a černí „panteři“ s pumami ve Spojeném království. Když jsem studoval na střední škole, určitě jsem viděl tygra vedle dálnice 1-10 v Texasu.

Loren Coleman a další výzkumníci se domnívají, že prehistoričtí lvi (lvi, nikoli „horští lvi“ čili pumy) mohli přežít v izolovaně se rozmnožujících skupinkách v přírodě Severní Ameriky. Teratorni byli prý také pozorováni a zavdali podnět k americkým legendám o ptácích bouřlivácích. Někteří trvají na tvrzení, že bigfoot je žijící tvor, rozmnožující se a přetrvávající dodnes, ale takové spekulace nedokážkou vysvětlit, jak by mohla přežít komunita bigfootů s dostatečnou genetickou diverzitou, aby se vyhnuli inbreedingu a kumulaci extrémně recesivních genů. V odlehlých končinách se nepolapitelná zvířata mohou skrývat, být jen zřídka sledována a nikdy polapena. Sám jsem v divočině viděl dvě (možná tři) pumy, ale zůstává vysoce nepravděpodobné, že by prehistoričtí lvi nebo lidoopové mohli přežít v osmačtyřiceti státech USA. Jestliže se však zvířata a lidé někdy mohou spontánně „teleportovat“ snad skrze jakýsi druh časového warpu, nebo být přemístěni neznámým zásahem, což by mohlo vysvětlit mnoho – možná dokonce i lidská zmizení a prehistorické výskyty zvířat.

Přijetí takové eventuality by nevyhnutelně znamenalo změnit převládající materialistické paradigma i standardní model fyziky. Ale možná je dobré začít právě zde.