"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí souvisejících s problematikou "2012", přednáška č.16

Synodická revoluce Venuše se vyskytuje celkem pětkrát v osmi „haabech“. Jak by již čtenáři měli vědět z předchozích reportáží, je „Haab“ roven 36-ti dennímu cyklu. Těchto pět bodů souvisí se situací, kdy Země předbíhá Venuši (která obíhá kolem Slunce za 224,7 dne) nebo je konjunkce Země – Venuše tzv. „ponížená“. Tyto situace jsou nazývány „retrográdními smyčkami“, neboť se z našeho směru pohledu zdá, jako kdyby Venuše měnila svůj směr.

Po uplynutí osmi „haabů“ se vrací do stejné části oblohy (opět při pohledu ze Země), ačkoliv s ohledem na precesní činnost svou pozici posunula asi o 2,4 stupně. Doba, která uběhne od jedné smyčky ke druhé smyčce, tedy trvá zhruba 584 dnů. Přesně to je tuším 583,92 dnů. Na základě doposud provedeného výzkumu lze říci, že Mayové se velmi intenzivně věnovali všem možným cyklům planety Venuše.

Jeden z předních znalců mayského kalendáře, švédský výzkumník Carl Calleman (viz. foto vlevo) říká, že mayská proroctví jsou nastavena takovým způsobem, že tzv. „nový svět lidského kolektivního vědomí“ se má zrodit během tranzitu Venuše a to mezi 5. – 6. červnem 2012. Později však Calleman přiznává, že vycházel i z jiných prorockých modelů, např. hebrejského systému.

Ve skutečnosti ale Carl Calleman věnuje více pozornosti roku 2011 a to z toho důvodu, že jeho systém výzkumu je postaven na koncovém časovém uzlu 2011 a nikoliv 2012. Nicméně i přesto tento vědec vkládá do tranzitu Venuše v roce 2012 velkou důležitost. Mimo to, jak jsem již uvedl v předchozích částech, budeme mít v roce 2012 k dispozici dvě zatmění Měsíce, která z pohledu naší filozofie mají vrcholnou důležitost.

Pojďme nyní věnovat krátce pozornost tranzitům Venuše. Na toto téma ve svém materiálu „The Gensis Race“ velmi zajímavým způsobem spekuluje výzkumník Will Hart (Mám takové tušení, že tato publikace byla v letech 2008 nebo 2009 vydána i v českém jazyce. Zapátrejte.). Hart upozorňuje na fakt, že některé zdroje naznačují, že aktuální „třináctý baktun“ začal tzv. „Zrozením Venuše“.

A protože se tento baktun bude uzavírat v roce 2012, tedy ve stejném roce, kdy nastane jeden z mála tranzitů Venuše, měl by tento tranzit mít něco společného s mytologickým prvkem „konce času“. Pravdou je, že všechny význačné esoterické prameny označují Venuši jako ztělesněné „Vyšší Já“ planety Země.

Lze tedy usuzovat, že specifické cykly tohoto tělesa by mohly významným způsobem energeticky ovlivnit jemnohmotné struktury naší planety, což by v konečném důsledku vyvolalo velmi zásadní jevy i ve smyslově vnímatelné sféře Země (Proč je zrovna Venuše pasována do pozice „projeveného Ducha Země" leží mimo rámec našeho tématu a proto bych tuto záležitost zde nerozváděl.).

Na podporu své teorie se Will Hart vrací do minulosti a poukazuje, že dvojice tranzitů Venuše v letech 1518 – 1526 odpovídala přistání Cortese v Mexiku. Po následujícím páru tranzitů v letech 1631 – 1639 následovalo tzv. „Maunderovo minimum“, což je název pro období trvající sedmdesát let, kdy nebyly vidět žádné sluneční skvrny. Následující dvojice tranzitů z let 1761 – 1769 je zase spojována s „americkou revolucí“.

V souvislosti se sluncem se Hart zmiňuje o dlouhodobém oteplování Země s tím, že poslední doba ledová skončila někdy před 13 000 lety a nyní se ke svému konci blíží tzv. „interglaciální období“. Upozorňuje také na stále se zvyšující sluneční aktivitu, která je sledována v průběhu posledních 300 let. Poukazuje na rok 2003, kdy v důsledku sluneční bouře byla postižená elektrická rozvodná síť napříč celými Spojenými Státy i v Kanadě (black out).

Popravdě řečeno si na tuto událost velmi dobře pamatuji. Nastala na počátku srpna a to v tzv. „okně zero point – nulový bod energetického nádechu a výdechu Země“, tedy v období, které trvá asi 20 dní, kdy v intervalu vždy jednou za 20 let přechází naše planeta z energetického nádechu do výdechu a zase opačně.

Tohoto zvláštního okamžiku je využíváno k neméně podivným aktivitám, viz. např. Filadelfský experiment na počátku srpna roku 1943, - 1963 – 1983 – 2003). Takže mám na zmiňované události v USA a Kanadě na rozdíl od kolegy Harta podstatně jiný názor. Pravdou ale také je, že další sluneční maximum je předpovězeno právě na rok 2012. Ovšem poslední dva roky hovoří spíše o pravém opaku. Vědci se shodují v tom, že tak ospalé Slunce za doby jeho moderního pozorování ještě nezažili.

Will Hart dále tvrdí, že tranzity Venuše se chovají jako prvek, který „vypíná cyklus sluneční skvrn“ s dalekosáhlým dopadem na vzájemně energeticky propojený systém „Slunce – Měsíc – Země – Venuše“. I toto tvrzení je velmi zajímavé. Pravdou totiž je, že v posledních letech extrémním způsobem ubylo slunečních skvrn a skutečně se souběžně s tímto jevem nachází uvnitř okna dvou tranzitů Venuše (2004 – 2012).

Will Hart ve své knize „The Genesis Race“ uvádí i další zajímavé názory. Předpovídá zvýšenou vulkanickou činnost sopek na naší planetě, která je indukována obdobím mezi aktuálními tranzity Venuše v návaznosti na energetický makrokosmický meridián Slunce – Měsíc – Země – Venuše. Navíc uvádí, že prudce zvýšená vulkanická činnost na naší planetě bude charakteristická dvěma specifickými znaky:

  • 1) K činnosti se probudí sopky, které dlouhou dobu spaly a to na zcela nových místech Země

  • 2) Jejich erupce budou charakteristické extrémně silným vyvrhováním sopečného popela do atmosféry, což započne proces ochlazování naší planety v souladu (dle aztécké mytologie) s přechodem z období „pátého Slunce“ do období „šestého Slunce“. K této transpozici by mělo dojít mezi červnem a prosincem roku 2012

Jistě pochopíte, že v souvislosti s aktuálními problémy spojenými se soptící islandskou sopkou jsem si musel na badatele Willa Harta vzpomenout, usmát se a zvednout mu nahoru palec na své pravé ruce se slovy: „Perfektní práce Wille.“

Jinou zajímavou skutečnost spojenou s tranzity Venuše si uvědomil i Carl Calleman. Zdá se totiž, že se tranzity Venuše nějakým nám doposud záhadným způsobem shodují se skoky v rovině globální komunikace. Tak například tranzit z roku 1518 se shoduje s naplánováním Magellanovy první cesty kolem světa. Tranzity z let 1631 a 1639 se zase nápadně kryjí se zavedením první poštovní doručovací služby. A tranzit Venuše z roku 1761 inspiroval astronomy po celém světě ke vzájemné spolupráci.

Astronomové se na tranzit Venuše v roce 1761 dlouhodobě připravovali. V podstatě šlo o akci, která neměla do té doby v moderní společnosti obdoby. Astronomové plánovali využít pozorování tohoto tranzitu jako prostředku k měření vzdálenosti ke Slunci. Avšak aby tohoto cíle mohlo být dosaženo, muselo k tomuto pozorování dojít na různých místech po celém světě. Tranzit Venuše z roku 1874 se zase časově shodoval se zprovozněním prvního transatlantického telegrafního kabelu Alexanderem Grahamem Bellem.

Carl Calleman je přesvědčen o tom, že dvojí tranzit Venuše (2004 – 2012) bude nějakým způsobem souviset s aktivací telepatických schopností lidstva, což by mohlo vést k aktivaci jakéhosi „globálního mozku Země (Gaia). Je zajímavé, že na toto téma již v roce 1982 napsal autor Peter Russell zajímavý spis, který se jmenuje „The Awakening Earth: The Global Brain“ (Probuzení Země: Globální mozek).

Takže pokud se opět vrátíme ke koncepci „Země – Venuše“ (Osobnost – Duch /Duše/) a vezmeme-li v potaz energetické spojení mezi těmito dvěma tělesy prostřednictvím „planetární Antahkarány“, mohou mít tranzity Venuše skutečně dopad na úroveň a kvalitu globální komunikace lidstva a úvahy Carla Callemana nemusí být vůbec od věci.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly