ZÁHADNÉ SETKÁNÍ S HUMANOIDY V HIMALÁJI: MŮŽEME TOMU PŘIJÍT NA KLOUB?

Od záhadného setkání s humanoidem vysoko v Himálaji uplynulo již téměř dvacet let a skupina významných glaciologů a geologů z ISRO (Indian Space Research Organization), kteří podivnou humanoidní bytost pozorovali téměř 45 minut, je stále zmatena tím, čeho byla svědkem a co to všechno znamená. Bizarní událost se odehrála 27. září 2004, předposlední den týdenní expedice, kterou podniklo Středisko kosmických aplikací (SAC) ISRO se sídlem v Ahmedábádu. Pětičlenný tým vědců tábořil v oblasti ledovce Samudra Tapu ve výšce zhruba 14 500 metrů nad mořem, nedaleko nadpozemského jezera Čandratal, které je opředeno místními legendami o nadpozemských bytostech. Cílem expedice bylo studovat ledovec Samudra Tapu pomocí satelitních dat a dalších prostředků.

Jeden z prvních záznamů o incidentu byl zveřejněn v SiliconIndia, několik dní poté, co k němu došlo. Ačkoli byl stručný, obsahoval několik zajímavých podrobností. Humanoidní entita byla údajně spatřena kolem sedmé hodiny ranní a "vznášela se asi 45 minut ve vzdálenosti asi 200 metrů od ohromených vědců". Anil Kulkarni, vědecký pracovník ISRO pro mořské a vodní zdroje, dále uvedl další podrobnosti o incidentu:

"K tomuto neobvyklému objektu byly připevněny balónky. Měl "nohy", ale "ruce" jsme neviděli. Přibližovalo se to k vrcholu kopce. Objekt se začal pohybovat naším směrem, když jsme k němu začali chodit. Když však naši nosiči vydali zvuk, vzdálil se směrem k vrcholu kopce," řekl. Dodal, že objekt zůstal stát asi pět minut poté, co dosáhl vrcholu kopce, a pak se vzdaloval jiným směrem, než zmizel. "Zajímavé je, že když byl vystaven slunci, zčernal a ve stínu kopce zbělel," řekl vědec.^[1]

Téměř rok po incidentu byl v časopise India Today zveřejněn podrobnější popis událostí tohoto neobvyklého dne. Ve zprávě se uvádí:

Kolem 6.45, když se vědci chystali opustit své stany, jeden z nosičů spatřil na vrcholu přilehlého horského hřebene bílý objekt a vykřikl: "Pane, sněžný muž se blíží." Anil Kulkarni, vedoucí vědecký pracovník ISRO, který již čtvrt století mapuje ledovce, a členové jeho týmu spatřili něco, co vypadalo jako robot vznášející se několik centimetrů nad zemí a blížící se k táboru po horském svahu. Kulkarni a jeho spoluvýzkumník, geolog Sunil Dhar, vytáhli své digitální fotoaparáty a začali objekt fotografovat, i když tým spěchal k hoře, aby ho prozkoumal. Podlouhlý objekt, vysoký 3 až 4 metry, se stále pohyboval po svahu směrem k týmu. Měl válcovitou hlavu se dvěma balónovými nástavci, tělo, ruce a dvě nohy. "Zdálo se, že chodí, sází a vykračuje si jako člověk," vzpomíná Dhar.^[2]

Vědci byli zmateni tím, co viděli. Předali fotografie ISRO a každý z vědců podal svou verzi toho, co se toho dne stalo. Zpráva byla rozeslána armádě a SASE (Snow and Avalanche Study Establishments) - jediným agenturám, které působí ve vysokohorských oblastech. Podle Kulkarniho mohlo jít o UFO nebo pokročilé špionážní zařízení schopné složitého manévrování. "Je to hádanka mimo lidské vnímání," řekl Dhar, který spolu s Kulkarnim kontaktoval robotické laboratoře po celém světě, aby zjistil, co je technologicky možné u bezpilotních létajících prostředků. "V civilní sféře však zatím není známa žádná odpovídající technologie, která by vysvětlovala záhadný objekt, který jsme viděli tak zblízka," tvrdí Kulkarni. "Nevypadalo to jako objekt vytvořený člověkem," vyjádřil se geolog Rajesh Kalia.^[3]

Ale pokud to nebyl balón, bezpilotní letoun, špionážní robot nebo jakýkoli jiný objekt vyrobený člověkem, co by to asi tak mohlo být? Pokud si nasadíme klobouk Sherlocka Holmese a použijeme jeho slavnou logiku, tj. "Když vyloučíte vše, co je nemožné, pak to, co zbývá, ať už je jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda," pak nevyhnutelně dojdeme k závěru, že to, co tým vědců viděl na Samudra Tapu, byla humanoidní bytost, pravděpodobně mimozemského původu! Nejedná se o první případ, kdy byly spatřeny bizarní humanoidní entity podobného charakteru, ačkoli se rozhodně jedná o jeden z prvních případů, jehož svědky byl tým zkušených vědců, a proto se o této záležitosti psalo v hlavním zpravodajství. Rychlý přehled některých zpráv o UFO a humanoidech z celého světa ukazuje, že to, co toho dne viděli vědci z ISRO, odpovídá obecnému vzorci. Nejprve si však shrňme některé nápadné atributy této humanoidní entity.

1. Byla to trpasličí humanoidní bytost vysoká tři až čtyři stopy.
2. Měla velkou válcovitou hlavu, ruce a nohy.
3. Mělo to dva balónové nástavce, pravděpodobně na hlavě.
4. Mělo to pohyby podobné robotům a zdálo se, že se pohybuje nohama jako člověk.
5. Vznášelo se několik centimetrů nad zemí, když se snášelo z horského svahu. Podobným způsobem se bez námahy vydalo nahoru po svahu.
6. Vypadalo to bílé, ale když na to dopadlo sluneční světlo, zčernalo to.
7. Vypadalo to jako zvědavá, neohrožující entita, která sestoupila z vrcholu kopce, aby "pozorovala" tým vědců a snad s nimi i komunikovala, ale vzdálila se, když vycítila vzrušení a obavy skupiny.

Podobná pozorování trpasličích humanoidních bytostí s přerostlou hlavou, oblečených do stříbřitého nebo šedého obleku, které chodí roboticky a vznášejí se několik centimetrů nad zemí, jsou hlášena ze všech koutů světa již více než půl století. V některých případech byly humanoidní bytosti spatřeny, jak přicházejí a vycházejí z UFO. Obvykle se tento typ pozorování odmítá jako halucinace, chyby při pozorování nebo vymyšlené historky, ale nyní, když tým velmi zkušených vědců, kteří jsou vyškoleni v provádění pozorování ve velkých výškách, viděl podobnou humanoidní entitu zblízka po dobu delší než 45 minut, jde o záležitost, kterou již nelze brát lehkovážně. Podívejme se na některé podobné případy, které byly v průběhu let zaznamenány. K jednomu z prvních pozorování podobného charakteru došlo již v roce 1937 na místě poblíž městečka Čašniki ve Vitebské oblasti v Bělorusku. Sedmiletá dívka jménem Ludmila Čepiková pásla krávy a sbírala květiny na louce poblíž řeky Uloy, když náhle spatřila, jak se k ní z nebe snáší "muž" bez padáku.

"Sestoupil asi 1 až 2 metry od ní. Muž byl přibližně 113 až 143 cm vysoký (jako trpaslík), atletické postavy, se širokými rameny a neúměrně velkou hlavou. Muž měl na sobě tmavé přiléhavé oblečení a na hlavě helmu s kuželovitým nebo "cibulovitým" výstupkem na vrcholu. Byl mu vidět obličej načervenalé barvy a na hlavě měl něco, co připomínalo průhledný štít. Entita strávila se svědkem přibližně 1 minutu. Otevřel hledí, vyloudil na dívce táhlý úsměv, rozhlédl se a dotkl se trávy oválným zařízením v rukou. Poté mávl rukama a velkou rychlostí se bezhlučně vznesl k obloze. Poté, co nabral výšku asi 100 metrů, jako by se stlačil do koule a rozplynul se ve vzduchu".^[4]

Dne 2. září 1954 v Coldwateru v Kansasu dvanáctiletý John Jacob Swaim právě dokončil jízdu traktorem, když spatřil něco naprosto bizarního.

"Asi 20 stop od nás se krčil malý muž tmavé pleti, velký asi jako pětileté dítě, se špičatým nosem a ušima. Malý muž měl na sobě lesklé oblečení a na zádech nesl dvoumetrové válce. Přiběhl, zřejmě se vznášející, k padesátimetrovému disku vznášejícímu se 5 stop nad zemí, naskočil a vzlétl, aniž by talíř naklonil, z oken zářila světla, když odlétal rychleji než tryskáč. Na místě byly nalezeny četné otisky nohou hruškovitého tvaru o rozměrech 2" x 4,5" s velmi úzkými patami".^[5]

V idylickém městečku Clermont Ferrand ve francouzském departementu Puy-de-Dome se v březnu 1969 odehrálo něco neobvyklého.

"Na svazích holého kopce Puy-de-Chanturgue spatřila slečna B. ve vzdálenosti asi 600 metrů od sebe 3 malé humanoidní postavy přikrčeného vzhledu a jednotné šedé barvy. Aniž by se dotýkaly země, pohybovaly se rychle sem a tam. Poté, co tyto "skřítky" pozorovala 3 až 4 minuty, náhle zmizeli".^[6]

V srpnu 1973 byl Edmund, devatenáctiletý mladík z osady Amparo v obci Novo Friburgo v brazilském Rio De Janeiru, v ovocné zahradě na farmě, když si všiml rozruchu mezi nedalekými ovocnými stromy. Vyšel ven, aby věc prozkoumal, a spatřil podivný kulovitý objekt s kovovým leskem, široký asi 2 metry, který se vznášel těsně nad zemí a pomalu se otáčel. Když se na něj podíval ze vzdálenosti asi 4 metrů.

"V tu chvíli se v boku lodi s hlasitým bouchnutím objevil otvor, z něhož se vynořila malá humanoidní postava v jednodílném obleku, který zakrýval hlavu. Na zádech měl připevněný poměrně velký hranatý batoh. Bytost nechodila, ale vznášela se, přičemž "horečnatě" kmitala rukama a nohama ve vzduchu. Entita se k Edmundovi přiblížila na vzdálenost jednoho metru, načež mladíka zachvátila panika, utekl a hledal ostatní na statku. Když utíkal, ohlédl se a uviděl malou bytost, jak se stále "vznáší" ve vzduchu na místě, kde se zastavila, když chlapec utíkal".^[7]

Během invaze UFO do Itálie v roce 1978 byla hlášena řada podivných pozorování humanoidů, z nichž několik bylo překvapivě podobných tomu, co viděli indičtí vědci ve vysokých Himálajích. Dne 28. srpna 1978 ve 02:30 hod. poblíž italského Chieti byl pekař Amerigo Rocci na cestě do práce, když se mu porouchalo auto. Při kontrole pod kapotou ozářilo jeho okolí silné jasné světlo.

"Když se blížil ke světlu, všiml si pěti podivných postav, vysokých jako osmileté dítě. Postavy se pohybovaly ve shodě "synchronizovanými" pohyby a zdálo se, že se vznášejí 25 cm nad silnicí. Postavy měly na sobě tmavě šedé přiléhavé potápěčské obleky, které je zakrývaly od hlavy až k patě. Měly silné krky a z temene hlavy jim vyčnívalo "anténní" zařízení připomínající trychtýř. Bytosti byly vzdálené asi 500 metrů a Rocci nebyl schopen rozeznat žádné rysy obličeje. Bytosti se sunuly v jednom šiku pryč od svědka, který si všiml, že poslední postava nese něco, co připomíná přístroj podobný "lopatě".^[8]

K další stejně nevysvětlitelné události došlo 23. prosince 1978 v italském San Vito Chietino. Kolem půl deváté večer se rodina Bucco vracela z návštěvy příbuzných, když jejich vozidlo začalo pronásledovat oslnivé světlo. Světlo vozidlo předjelo a to náhle zastavilo, aniž by řidič použil brzdy.

"Pak ve stejnou chvíli přeběhl přes silnici před vozidlem podivný mužíček. Zatímco Francesco a Fiorentina Bucco viděli pouze jednoho humanoida, další dva cestující ve vozidle uvedli, že viděli dva. Postava nebo postavy měly na sobě hnědé obleky podobné kosmonautům, velké přilby s černými čtvercovými hledími a pětimístné bílé rukavice. Bytosti byly vysoké asi 1 metr a pohybovaly se nad vozovkou shodně, podivným robotickým způsobem, vznášely se 20-35 cm nad vozovkou, jako by se pohybovaly a poskakovaly na neviditelném polštáři. Pan Bucco si všiml zeleného předmětu podobného baterce, který měl humanoid omotaný přes rameno".^[9]

Z malého městečka Los Zazos v argentinské provincii Tucuman byla hlášena záhadná událost, která měla mnoho klasických znaků setkání s humanoidy. Chovatelka koz jménem Flores de Mamani se vracela se svými zvířaty na ranč po odlehlém svahu, když náhle pocítila ochrnutí a naprostou neschopnost pohybu.

"Opřela se o skálu, když spatřila vznášející se kouli velmi blízko její pozice. Obvykle divoký pes zůstal zticha a kozy zůstaly velmi klidné. Na kouli se objevil otvor podobný dveřím a z něj vyšli dva mužíčci. Měli na sobě hnědé potápěčské obleky a na zádech něco, co vypadalo jako batohy. Svědek se pokoušel křičet, ale nemohl. Bytosti byly asi metr vysoké, těžce stavěné a zdálo se, že na jejich lesklých hnědých oblecích jsou nějaké pruhy. Na hlavách měly helmy s hledím podobným sklu. Všimla si také něčeho, co vypadalo jako dvě antény vycházející z jejich obleků. Zdálo se, že kloužou těsně nad zemí. Koule byla popsána jako lesklá a stříbrná s několika různobarevnými světly kolem. Jeden z mužíčků pak přistoupil ke svědkyni, chytil ji za ruku a uvázal kolem ní gumovou hadici, načež pokračoval v odsávání krve z paže svědkyně pomocí nástroje podobného injekční stříkačce. Svědkyně necítila žádnou bolest. Druhý mužíček pak pokračoval v dojení jedné z koz, která zůstala zcela nehybná. Zanedlouho se mužíčci sunuli zpět ke stříbřité kouli a vešli dovnitř. Koule pak obrovskou rychlostí vystřelila pryč".^[10]

Zdá se, že trpasličí humanoidi mají velký zájem o sběr vzorků, protože v mnoha zprávách o pozorování humanoidů byli viděni, jak sbírají vzorky vegetace nebo půdy a vkládají je do válců připevněných na zádech. Byli také viděni, jak dlouhými tyčemi šťourají do země a lopatami hloubí jámy. Skoro to vypadá, jako by to byli interdimenzionální vědci, kteří sledují zdraví a ekosystém planety. Někteří svědkové popisují tyto humanoidní bytosti jako "gnómy" (z latinského gnomus, což znamená "obyvatel země") - legendární rasu trpasličích lidí s různými magickými schopnostmi, kteří prý žijí v přepychovém pohodlí v podzemních komnatách. Gnómové prý byli moudrou a inteligentní rasou, která byla lidem prospěšná a vyznávala se v kovářství, řemeslech a hornictví. Ve starověkých a středověkých mytologiích se věřilo, že skřítci střeží doly a podzemní poklady. Encyklopedie Brittanica uvádí, že v germánských legendách "trpaslíci obývající doly byli obvykle rozmarnější a zlomyslnější než jejich horští bratři. Bylo je slyšet, jak se pohybují v nižších patrech, a někdy je viděli horníci, kteří se je snažili uchlácholit dary v podobě jídla."
Proto je následující zpráva tak důležitá - jde o jedno z těch vzácných pozorování humanoidů, které se odehrálo uvnitř dolu.

Toto fascinující setkání se odehrálo 27. srpna 1989 hluboko v dole 1070 metrů pod povrchem země v Doněcku na Ukrajině. Elektrikář v jednom z dolů pracoval na noční směně, když náhle spatřil dva cizí lidi, kteří stáli na konci depa elektrického vlaku. Postavy se pomalu pohybovaly podél garáže, čas od času se zastavily a zkoumaly různé prostory a zařízení, které se zde nacházely. Nakonec svědek sebral dostatek odvahy, aby se cizincům postavil, vyšel ze svého úkrytu a zakřičel: "Kdo jste? Co tady děláte? " a začal pomalu kráčet směrem k dvojici.

"Po několika krocích se pozorně zadíval a doslova znehybněl strachem, když si uvědomil, že bytosti stojící před ním nejsou lidé. Byly to nízké bytosti, podobné trpaslíkům, se snědou pletí a rysy, které nedokázal rozpoznat jako lidské. Obě byly oblečeny do stříbřitě zbarvených kombinéz a na hrudi měly rozsvícené kruhy a světélkující tečky kroužící kolem, jako na obrazovce oscilografu. Po chvíli stání se bytosti otočily a odešly, rychle se vzdalovaly a vznášely se těsně nad zemí. Za několik vteřin zmizely za ohybem podzemního tunelu".^[11]

Nyní, když jsme se podívali na několik podobných zpráv o pozorování humanoidů, které přišly z celého světa v průběhu minulého století, je zcela zřejmé, že to, čeho byli indičtí vědci svědky v oblasti ledovce Samudra Tapu v Himálaji, ve výšce asi 14 500 metrů nad mořem, nebylo nic jedinečného nebo bezprecedentního. Vše, co vědci na humanoidních entitách zaznamenali, bylo popsáno jinde: stříbřité obleky, přerostlé hlavy, přilby s dvojicí "balónovitých" nebo "trychtýřovitých" či "cibulovitých" nástavců na vrcholu, robotické pohyby při vznášení se několik centimetrů nad zemí atd. Obvykle takové zprávy zůstávají bez povšimnutí, ale protože pozorování v Himálaji ohlásila skupina uznávaných vědců, vyvolalo to větší zájem, přinejmenším v Indii. Je čas vyhrnout si rukávy a řešit velkou otázku: Kdo jsou tyto humanoidní bytosti, které byly spatřeny po celém světě, včetně horních částí Himálaje, a které byly viděny, jak nastupují a vystupují z UFO? Někteří svědci je popisují jako "skřítky", a protože tyto entity byly spatřeny také uvnitř dolů, je rozhodně třeba prozkoumat "skřítkovský" aspekt. Možná, že skřítci nejsou vymyšlené bytosti, jak se o nich traduje, a možná na starých příbězích, které o nich vyprávějí, něco je.

V Indii se trpaslíkům nebo skřítkům říkalo jakshové (také jakkhové nebo jakhové). Byli strážci zemského bohatství a byli považováni za ochránce posvátných míst a vesnic. Sochy jakšů se umisťovaly před chrámy po obou stranách vchodů, aby odháněly vetřelce. Ještě nedávno jim lidé stavěli oltáře pod stromy, přinášeli jim oběti v podobě jídla a modlili se k nim za bohatství, ochranu a plodnost. Ve staroindických textech je o jakších zaznamenáno mnoho zajímavých podrobností, které pravděpodobně rozeberu někdy později, ale v souvislosti s tímto případem vyniká několik bodů.

Za prvé, ve staroindických legendách jsou jakshové často spojováni s létajícími vozidly zvanými "vimany". V Rámájaně se vypráví, že v Treta jugě se Ráma po zabití rakši Rávany v kruté bitvě vrátil z Lanky do Ajódhji na prostorné kopulovité vimáně zvané "pušpaka", která byla pozlacená, zářila jako slunce a ovládala se myšlenkami nebo hlasovými pokyny.^[12]

Vimana "Pušpaka" původně patřila Kuverovi, který byl "náčelníkem jakshů", a byla mu ukradena jeho nevlastním bratrem Rávanou, který byl rakšašou, tj. obrem.

Mimochodem, jakšové měli přístup k mnoha takovým vimanám. Podle Puránské encyklopedie Ravana napadl Kuverovo město Alaka ležící na hoře Kailash a "v následném boji mezi Kuverou a Ravanou padl první z nich do bezvědomí. Jakšové však přivedli dva vimany a odnesli Kuberu do paláce".^[13]

Spojení jakšů s vimany posiluje tvrzení, že by mohlo jít o trpasličí humanoidy, o nichž se hovoří při pozorování UFO. Další zajímavý bod týkající se jakšů vrhá světlo na setkání s humanoidy, k němuž došlo v Himálaji. Jakšové prý obývali odlehlé lesy, kopce a jezera, jejich oblíbeným útočištěm však bylo pohoří Himálaje. V Mahábháratě je mnoho pasáží, které na to upozorňují. Např:

"Tento Himálaj je nepřístupný a je plný Jakšů (trpaslíků) a Rakšů (obrů), a když mě budou hledat, budou rozptýleni."^[14]

"Nyní vystoupíme na onu bílou skálu, na horu Mandara (jeden z vrcholů Himálaje), kterou obývají Jakšové, Manibhadra a Kuvera, král Jakšů."^[15]

Jedním z mohutných vrcholů himálajského pohoří je hora Kailáš, která je posvátná pro hinduisty, buddhisty i všechny horaly a je významným poutním místem. Na vrcholu Kailáše bylo údajně založeno Kuverovo město Alaka. V Mahábháratě se píše: "Zde, na prsou Kailáše, ó Galavo, byl Kuvera, usazen na svrchovanosti Rakšů (obrů), Jakšů (trpaslíků) a Gandharvů (elfů)." Známý badatel a historik umění Ananda Coomaraswamy, který byl zároveň kurátorem Muzea výtvarných umění v Bostonu, v knize Yaksové o Kuvérovi napsal, že:

Kuvéra je vskutku krásný. Jeho město Alaka (nebo Alakapuri) ležící na hoře Kailasa (také sídlo Šivy) je nádherné opevněné město, kde žijí nejen Jakové, ale také Kinnarové (sirény), Munisové (mudrci), Gandharvové (elfové) a Rakasové (obři)... Kubera má na hoře Kailasa mnoho krásných paláců, hájů, zahrad atd. Není třeba se o nich podrobně zmiňovat, ale o háji Caitraratha lze poznamenat, že jeho stromy mají za listy drahokamy a za plody dívky".^[16]

Podívejme se na několik snímků hory Kailash (6638 m), která se nachází v Tibetské autonomní oblasti Číny. Přestože se nejedná o příliš vysoký vrchol, je téměř o 2000 m nižší než Mount Everest, nikdy na něj nikdo nevystoupil. A to proto, že vrchol má pyramidální tvar se strmými stranami a některé úseky jsou téměř kolmé, což znemožňuje výstup. Nehostinné klimatické podmínky a téměř věčná sněhová pokrývka činí tento úkol ještě náročnějším.

Čínská vláda zavedla omezení pro výstup na posvátný vrchol - aby neurazila náboženské cítění - poté, co oblast přešla v roce 1951 pod kontrolu Číny, ale předtím se mnoho horolezců pokoušelo vypracovat cestu na vrchol, ale neuspěli. V roce 1926 studoval Hugh Ruttledge severní stěnu hory Kailash a popsal ji jako "naprosto nelezitelnou". Jeho horolezecký kolega plukovník R. C. Wilson se pokusil o výstup jihovýchodním hřebenem, když narazil na silné sněžení a pokus přerušil. Moje otázka zní: Když se díváme na impozantní, úctu vzbuzující obrazy hory Kailáš, zdá se nám, že by na ní někdy mohlo stát opevněné město Kuvera zvané Alaka s paláci, háji a zahradami? Rozhodně ne. Na těch strmých, zrádných, sněhem pokrytých svazích se za větrného dne nedá ani stabilně stát, natož stavět město. V tom případě je třeba se ptát, proč indické texty uvádějí tak extravagantní tvrzení? Byl to vymyšlený příběh, nebo za tím může být něco víc, než se na první pohled zdá?

Domnívám se, že Kuverovo město Alaka mohlo být postaveno "uvnitř" hory Kailáš, nikoli na jejím vrcholu nebo svazích. Jinými slovy, uvnitř hory Kailáš mohou existovat obrovské, dobře osvětlené a bohatě zdobené jeskyně, kde žijí jakšové a další magické bytosti. Neříká se to snad obecně o skřítcích? Ačkoli obvykle žijí pod zemí, obývají také vnitřek hor a "skřítčí tunely" prý vedou na pohádková místa uvnitř hor. Velšský příběh, který Walter Map sepsal kolem roku 1183 n. l. v knize De Nugis Curialmn, vypráví o králi trpaslíků, který přivedl Herla, dávného krále Britů, do jeho vlastního království.

"On [Herla] a jeho průvodce vstoupili na velmi vysokou skálu a po chvíli tmy přešli do světla, které zdánlivě nesvítilo sluncem, ale mnoha lampami, podobně jako sluneční palác v Ovidiově popisu."^[17]

Podobná víra je zřejmě stále spojena s horou Demerdži na Krymu, která je oblíbeným turistickým cílem, neboť na úbočí hory se nachází takzvané "Údolí duchů", které obsahuje velké množství kamenných útvarů připomínajících lidi, zvířata, tajemné bytosti, pyramidy a další záhadné objekty. Oblast obvykle zůstává zahalena v charakteristickém oparu, a když se změní světelné podmínky, kamenné útvary jako by magicky mění svůj tvar a barvu. Ačkoli se o těchto útvarech říká, že vznikly "přirozenou cestou", není vyloučeno, že některé z nich mohly být před dávnými věky vytesány inteligentní rukou a pak časem utrpěly erozí.

V knize Alberta Rosalese "1978 Humanoid Reports" je záznam o podivné události, ke které došlo na hoře Demerdži v červnu 1978. Místní teenager Andrej z nedalekého města Alušta vystoupil na vrchol hory Demerdži a utábořil se tam na noc. V noci ho náhle probudilo jasné světlo namířené přímo na jeho obličej. Otevřel oči a uviděl obrysy několika postav ve tvaru člověka. Měly kopulovité hlavy spojené přímo s rameny. Jejich obličeje nebyly vidět nebo chyběly... Svědek byl zřejmě ochromen a vše kolem něj bylo jasně osvětleno. Andrej během setkání necítil žádný strach ani jiné emoce, brzy usnul a na nic dalšího si nepamatoval. Místní legenda praví, že Demerdži je dutý a před tisíci lety ho vyhloubila rasa trpaslíků ve snaze získat údajné poklady, které jsou v něm ukryty. Místní jasnovidka Lenura Azizová tvrdí, že pod horou stále existuje prastará podzemní základna mimozemšťanů.^[18]

Pokud se zamyslíme nad možností, že se uvnitř hory Kailáš skrývá "město jakshů", není to nic neobvyklého. Nejenže se k nám analogické příběhy dostávají z dávných dob, ale i v jiných částech světa přetrvávají místní víry v podobném duchu. Když už jsme prozkoumali setkání s himálajskými humanoidy z několika různých úhlů pohledu, co se podle vás stalo onoho dne plného intrik na ledovci Samudra Tapu? Řekl bych, že vědci spatřili "mladého" jaksu, který se procházel po úbočí hory a věnoval se běžným činnostem, jako je sběr vzorků půdy, sněhu a vegetace, když náhodou narazil na skupinu vědců, kteří se tam utábořili. Jakša možná dosud neviděl lidi nebo s nimi alespoň nepřišel do styku a nechal se vést svou zvědavostí. Když však vycítil rozruch ve skupině, vzdálil se a pravděpodobně se vrátil do svého "jakshova města" ukrytého v nitru hor, aby svým přátelům sdělil, co právě viděl.

Možná se vám zdá poněkud zvláštní slyšet o "jakších" nebo "trpaslících" jako o skutečných bytostech, ale před několika tisíci lety by nikdo ani nehnul brvou, kdyby slyšel to, co jsem právě navrhl. Jakšové byli nedílnou součástí systému víry lidí na subkontinentu a na jejich počest bylo postaveno mnoho "jakšových svatyní". Na mnohé se časem zapomnělo, protože mezidimenzionální interakce začaly vysychat, ale zvýšený počet pozorování od padesátých let minulého století naznačuje, že bychom mohli žít v době, kdy se kontakt obnoví.

-------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] https://www.siliconindia.com/shownews/ufo-photo-puts-indian-scientists-in-fix-nid-25663-cid-2.html
[2] https://www.indiatoday.in/magazine/science-and-technology/story/20060213-ufo-sighting-in-himachal-lahaul-spiti-district-remains-a-mystery-783701-2006-02-12
[3] Tamtéž.
[4] Albert Rosales "1937 Humanoid Reports" Případ č. 4, Zdroj: Alexandr Kuzovkin, Vybrané zprávy o pozorování UFO v SSSR, 1982.
[5] Albert Rosales "1954 Humanoid Reports" Případ č. 63, Humcat 1954, Zdroj: Albert Baller, zdroj: šerif Floyd Hadley a reverend Albert Baller.
[6] Albert Rosales "1969 Humanoid Reports" Případ č. 51, Humcat 1969, Zdroj: Humcat 1969: Zdroj: LDLN Circle of Clermont Riom.
[7] Albert Rosales "1973 Humanoid Reports" Případ č. 103, Humcat 1973, Zdroj: SBEDV Bulletin # 104
[8] Albert Rosales "1978 Humanoid Reports" Případ # 189, Zdroj: Humanoidní zprávy, Humc: Zdroj: Archivio S.U.F.
[9] Albert Rosales "1978 Humanoid Reports" Case# 303, Zdroj: SBEDIV: Zdroj: Archivio S.U.F.
[10] Albert Rosales "1990 Humanoid Reports" Case# 13, Source: Pablo Villarrubia Mauso
[11] Albert Rosales "Zprávy o humanoidech z roku 1989" Case# 210, Zdroj: St: Gennadiy Ya. Leszshenko, "Edge of the Unknown or What is Behind the Curtain" Doněck, 1994.
[12] https://www.wisdomlib.org/hinduism/book/the-ramayana-of-valmiki/d/doc424752.html.
[13] Vettam Mani, Puránská encyklopedie, Motilal Banarsidass, 1975.
[14] Mahábhárata 3.178.8839.
[15] Mahábhárata 3.139.7068
[16] Ananda K. Coomaraswamy, Yaksas, The Smithsonian Institution, 1928, str. 6.
[17] Vernon J. Harward Jr, The Dwarfs of Arthurian Romance and Celtic Tradition, E. J. Brill, Leiden, 1958, str. 6-20.
[18] Albert Rosales "1978 Humanoid Reports" Case# 132, Zdroj: Anfalov, zdroj: Anton Anfalov