VĚČNÉ DILEMA - MISE ZVANÁ "APOLLO" (2)

„Pozemní simulátor nevyhovoval studiu problematiky spojené s poslední fází přistání především proto, že nebylo možné dostatečně realisticky vizuálně simulovat scénu. Bylo tedy nutné pustit se do letových simulací, které mohly poskytnout realistické zrakové podněty. Jedno z výzkumných zařízení konstruovaných za účelem studia finálních fází měsíčního přistání máme v provozu v Langley. ... Jde o asi 80 metrů vysoký a 130 metrů dlouhý portálový jeřáb. Jeho systémy podporují pět šestin váhy zařízení pomocí lan ovládaných servomotory.

Zbývající šestina hmotnosti táhne zařízení dolů a napodobuje měsíční gravitaci. Během vlastních letů pracuje systém jeřábu tak, aby neustále držel lano téměř svisle. Závěsné zařízení poskytuje zařízení úhlovou svobodu vyvolávající dojem stoupání, výkrutů a vybočení. Systém je způsobilý k testování zařízení až do váhy 9 tun. Použitý výzkumný prostředek (LM) váží při plném naložení 4 762 kg.

Tento prostředek je velmi flexibilní, co se týče pozice pilotní kabiny, přístrojového vybavení a ovládacích charakteristik. Jeho hlavní motor vyvíjí tlak 2721 kp, má měnitelný výkon až na 272,1 kp a poziční trysky. Na tomto zařízení lze studovat problematiku konečných 60 metrů sestupu při přistání na Měsíci a problematiku manévrování v těsné blízkosti měsíčního povrchu.“ Pojdme se teď podívat přímo do komplexu LRC na to, jak bylo fingováno přiblížení a přechod na nízkou oběžnou dráhu kolem Měsíce. Všichni jsme viděli záběry údajně pořízené z LM, který se nejprve přibližuje k Měsíci a pak přejde na oběžnou dráhu.

Rychlost přechodu z přibližovací na orbitální rychlost je úplně směšná; každé plavidlo pohybující se takovou rychlostí by se nezadržitelně roztříštilo o měsíční povrch! NIKDO nemůže řídit kosmické plavidlo způsobem předvedeným ve filmu, a ve skutečnosti to také NIKDO neudělal. Následující obrázky PŘESNĚ ukazují, JAK to všechno bylo. Rozměr dělá podstatu, jak je vidět na obrázku 10, zvlášť když NASA potřebovala vytvořit dokonalou maketu měsíčního povrchu.

Dva muži stojící před ní vypadají doslova jako trpaslíci. NASA na falšování měsíční mise vynaložila neuvěřitelné množství času, námahy a prostředků. Muselo to samozřejmě být provedeno čistě, tak aby dokázali přesvědčit celý svět o své vůdčí roli v kosmickém prostoru. Tento a další velké obrazy byly použity ve spolupráci s kamerou pojíždějící na kolejích, zaostřenou na velký rotující KAŠÍROVANÝ model Měsíce (viz obr. vlevo nahoře).

Oficiálům NASA bylo ihned po Kennedyho neuváženém projevu v roce 1961 jasné, že měsíční přistání nepřipadá v úvahu dříve než v roce 1970, pokud vůbec. Pochopili, že nemají jinou volbu než mise fingovat. Za tímto účelem byl v LRC spuštěn program, v jehož rámci byly navrženy rekvizity, grafická pozadí, atd., sloužící k oklamání sdělovacích prostředků. Musely být přesvědčeny, že NASA dosáhla Kennedym stanoveného cíle. Na obrázku 12 (viz obr. vlevo nahoře) vidíme velkou kouli na otočném podstavci.

Vlevo je obrovské, dosud čisté plátno. Takto vypadala scéna, než tým LRC zahájil práce na přeměně koule v autenticky vypadající Měsíc s plasticky provedenými krátery. Povšimněte si kolejové dráhy kolem kulisy (takové kulisy byly celkem tři). Na této dráze se pohyboval vozík s namontovanou kamerou, která začala napřed snímat rotující kouli (přibližování k Měsíci), a poté se jen zhoupla a začala skenovat měsíční povrch na kulisách (oběžná dráha kolem Měsíce).

Na snímku vlevo nahoře vidíme povrch sféry po dokončení. Působivé, že? Všimněte si, že v pozadí je tma. Když ze scény odstraníme toho chlápka, můžeme to snadno vydávat za záběr z velitelského modulu Apollo obíhajícího Měsíc. S paděláním mise Apollo bylo spojeno mnoho lidí a NASA se hájí tím, že kdyby šlo o fingovanou akci, někdo z nich už by to prozradil. Jenže celý tým v LRC byl pod přísahou, a pokud by kdokoli něco řekl, musel by čelit žalobě, eventuálně vězení a samozřejmě ztrátě nároků na důchod.

Všichni zapojení nepochybně byli patrioty, 100% loajálními vůči USA, a to, co udělali, by nikdy nezatratili – už kvůli vštípené americké hrdosti. Na třetím obr. vlevo ze shora je demonstrováno vytváření kašírovaných kopií měsíčních kráterů na kulisách v LRC. Přitom bylo velmi pečlivě kontrolováno přesné měřítko a rozmístění kráterů podle fotografií Měsíce získaných pomocí teleskopů s velkým přiblížením.

Uvnitř bylo osvětlení, které prosvětlovalo povrch kvůli vzhledu. Prosvětlené byly i velké kulisy s měsíčními krátery. Zhasneme-li veškeré pomocné osvětlení, bude to vypadat jako na čtvrtém obrázku vlevo. Takto by vypadal Měsíc z pohledu z prostoru, kdybychom se k němu mohli dostat dostatečně blízko. Ve skutečnosti se k němu nikdy nikdo takto nepřiblížil.

Ani Armstrong ne. NASA sice tvrdí, že tato fotografie ukazuje odvrácenou stranu Měsíce fotografovanou z Apollo 8, ale je to blatantní padělek, protože Apollo 8 nikdy neopustilo zemský orbit… Ostatně – podle postavení Měsíce musela být na jeho odvrácené straně absolutní tma.  To hovoří samo za sebe… Všechny obrázky mají „temné“ pozadí. To pochopitelně značně usnadnilo retušování, aby byl zajištěn skutečně černý prostor na pozadí fotografií.

ÚMYSLNĚ však nedali na konečné obrázky žádné hvězdy! Astronomové totiž nejsou pitomí… Záběr na třetím obr. vpravo pořídila sonda bez posádky obíhající Měsíc v roce 1966. Je zde ovšem pozoruhodná podobnost s fotografiemi údajně pořízenými o tři roky později z paluby kosmické lodě s lidskou posádkou obíhající Měsíc.
V souladu se zjištěným je docela možné, že fotografie Země vystupující nad měsíční obzor byla u Měsíce získána BEZ účasti kosmické lodě s lidskou posádkou, nebo je to prostě jen další padělek. Některé fotografie pořízené v komplexu LRC předvádějí astronauty skotačící v kosmických oblecích okolo LM viditelného na fotografiích z údajné mise Apollo 11. Scéně přihlížejí funkcionáři NASA. Tyto obrázky zde nejsou, ale můžete si je prohlédnout na internetové stránce Apollo 11.

Může být možné, že ÚPLNĚ PRVNÍ ZFALŠOVANÉ FOTOGRAFIE skutečně byly pořízeny uvnitř jakéhosi velkého komplexu. Pokud ano, bylo to téměř jistě na půdě LRC, a ne v jakémsi utajeném studiu v Nevadské poušti, jak se mnozí domnívají. Mimochodem – VEŠKERÉ ZÁ- ZNAMY týkající se padělaných misí Apollo jsou uloženy v LRC … pod zámkem a trvalou ozbrojenou stráží. Jejich odtajnění nelze očekávat před rokem 2026.

Přejděme teď z LRC do KSC k některým simulovaným obrázkům pořízeným na planetě Zemi, které byly po patřičných úpravách vydávány za snímky z Měsíce. Nelze věřit tvrzením, že pouze trénovali pro měsíční misi. Simulace byly navíc záměrně prováděny tak, aby bylo možné udělat záběry, které byly po Tuttleho úpravě předhozeny veřejnosti jako pravé fotografie z povrchu Měsíce. Důvodem, proč zde je obrázek (páty vlevo), je prokázat, že fotografie ze simulátoru byly později upraveny a klasifikovány jako záběry z Měsíce.

Podívejte se na písčitý povrch se stopami měsíčních bot, které jsou IDENTICKÉ jako otisky údajně zanechané na Měsíci. Povšimněte si druhého astronauta a měsíčního vozítka v pozadí, ale hlavně relativně rovného povrchu v popředí a PŘERUŠENÉ PŘÍMÉ LINIE tam, kde toto popředí přechází v křovinaté, jen pár metrů vzdálené travnaté pozadí.

Použijeme-li Tuttleho postupu, můžeme snadno vpravit do pozadí horskou scénu, čerň oblohy a máme – fotografii z Měsíce. Tut, tut. Také obrázek čtvrtý vpravo byl pořízen v KSC. Všimněte si písčité plochy napodobující měsíční povrch, útesů, atd. Stačí, aby si „astronauti“ prostě nasadili helmy… Snímek se pak upraví tak, aby vypadal jako údajná fotografie z Měsíce.

Oba další obrázky (šestý a sedmý vpravo pod sebou) samozřejmě byly fotografovány na Zemi. Fotografie první je z KSC, nicméně náhodně rozmístěné valouny mají VELMI podobné rozložení jako valouny na fotografii druhé, o níž NASA tvrdí, že pochází z Měsíce. Jak mohli vytvořit tento balvany posetý terén PŘEDTÍM, než údajně navštívili tuto oblast a získali o ní potřebné údaje?

Fotografie pátá vpravo (z Houstonu) ukazuje, jak NASA vytvářela makety měsíčních kráterů. A TENTÝŽ kráter se následně objevuje na značném množství záběrů z RŮZNÝCH měsíčních misí. Na fotografiích z Apollo 16 stojí Charlie Duke u kráteru a je to TENTO KRÁTER. Hrbolatý okraj, trhliny a kapsy mezi valouny byly vyplněny a uhlazeny popílkem. Celkem se tento umělý kráter v hrubém formátu objevuje na padělaných obrázcích z Apollo 14 a 15, a v uhlazenější formě na fingovaných obrázcích z Apollo 16 a 17.

Je snadné udělat si představu, jak se dostal na podvodné fotografie NASA. Uprostřed šedesátých let astronauti pokračovali ve výcviku na Islandu. Jedním z důvodů byla víra v to, že nepřístupná islandská krajina se hodně podobá měsíčnímu terénu. Fotografie na obr. 25 ukazuje astronauty při jednom z těchto tréninků, ale zajímavé je povšimnout si horské scény v pozadí obrázku: je totiž identická s pohořím v pozadí jedné z fotografií Apollo 15. Falzifikátoři se evidentně rozhodli využít některé fotografie těchto krajinných kulis pořízené v nepřístupných koutech Země (samozřejmě černobílé), vložit je do záběrů ze simulací v KSC a LRC a pak je zveřejnit jako pravé fotografie z Měsíce. Škoda, že nám zde tisk nedovoluje barvu. Na mnoha obrázcích je totiž Buzz Aldrin v kapsli Apollo 11, která se vrací… … hmm… z Měsíce. Samozřejmě úplně temným prostorem.

Ale copak to je za oknem? Proč je za ním vidět světlo a modravý přísvit pozemské atmosféry? Toto je jasný důkaz, že kapsle byla jen na oběžné dráze kolem Země. Modravý přísvit proudící oknem do kabiny je ve skutečnosti na VŠECH videozáznamech z KAŽDÉ Apollo mise, od Apollo 8 až po Apollo 17. Je to proto, že všechny tyto záběry byly pořízeny NA ORBITU ZEMĚ.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.