UFOlklór: ZA SKLENĚNÝM ZÁMKEM (2)

San

San

autor

08.05.2019 Esoterika

Něco podobného vyslechl Henoch od Pána, když se přimlouval za strážce nebes a k nimž děl toto:

„Proč jste opustili vysoká, svatá, věčně trvající nebesa a znečistili se tělesným stykem s dcerami lidí a vzali si je za ženy, chovali se jako děti země a zplodili obry jako své syny. Vy však jste netělesní svatí a věčný život žijící jste se s ženami poskvrnili, zplodili jste děti tělesnou krví a toužili jste po lidské krvi: Tak jste zplodili tělo a krev, jako je plodí ti, kdo jsou smrtelní a hynoucí. Ženy jsem jim dal proto, aby je oplodňovali, aby se z nich rodily děti a aby jim tak na zemi nic nechybělo. Vy však jste od původu duchové, obdaření věčným životem a nepodléhající smrti po všechna pokolení světa. Žen se vám nedostalo proto, že nebeští duchové obývají nebesa.“[6]

Arianrhod, „Stříbrné kolo“, „Stříbrokruhá dcera Dônova“ (Din a Doni?), matka božského rybího dítěte Dylana, který se po zabití Wrena stává Llew Llaw Gyffesem („Lev s pevnou rukou“). Arianrhod jest tedy jiným aspektem Ceridwen, Bílé bohyně „života ve smrti a smrti v životě“; být v zámku Arianrhod znamená být v královském očistci v očekávání znovuzrození. Primitivní Evropané věřili, že toliko králové, vojevůdci, básníci a mágové byli předurčeni se znovuzrodit. Nespočet ostatních méně významných duší bezútěšně bloudil po zamrzlé zemi zámku, neboť ještě neslyšeli radostnou zvěst o všeobecném vzkříšení. Gwion to jasně podává v Elegii o tisíci dítkách (Marwnad y Milveib):

Nepředstavitelné zástupy
držené v mrazivém peklu
do chvíle, než nastane pátý věk světa
než Kristus osvobodí vězněné.

 

Hyperborea

Kdepak se tento očistec nacházel? Musí jít o něco jiného než keltské nebe, jímž bylo samotné slunce – světelná záře způsobená společným zářením myriád čistých duší. Kde by se tak asi mohl nacházet? V končinách, kde slunce nikdy nezasvitne. A to je kde? Na studeném severu. Ale jak daleko na severu? Ještě dál, než se rodí Boreás, severák. Protože tam „vzadu za severákem“ – obrat použitý Pindarem, když chtěl upřesnit, kde leží země Hyperborejců – je stále ještě populární gaelský synonym pro zemi smrti. Ale kde přesně za místem, kde se rodí severák?

Caer Arianrhod není potopené město poblíž pobřeží Caernarvonu, nýbrž souhvězdí Severní koruny nazývané Corona Borealis – nikoliv tedy Corona Septentrionalis, Severní koruna – tzn. „Koruna severáku“. Možná je namístě zodpovědět otázku, která mátla Herodota: „Kdo jsou Hyperborejci?“ Byli Hyperborejci, „lidé zpoza severáku“, členy kultu Severáku, podobně jako Thrákové od Marmarského moře? Věřili, že když zemřou, odvede jejich duše Hermés, průvodce duší (ψυχοπομπός, psychopompós), do klidného stříbrokruhého zámku vzadu za severákem, zámku, jejž strážila jasná hvězda Alpheta? Tato Corona Borealis se rovněž nazývala „Krétská koruna“ a za dávných dob byla zasvěcena krétské Bohyni, manželce Dionýsově, jež byla matkou následujících postav: Staphylus (Στάφυλος, „hrozen“), manžel Methe, otec Botrys (βότρυς znamená „hrozny“), syn Dionýsa a Ariadny, a jeho bratry byli Oenopion („piják vína“), Thoas, Peparethus, Phanus a Euanthes („bohatě kvetoucí“), a uctívali ji i další.

Gustave Doré: Král Mínós

Touto nejmenovanou Bohyní byla Ariadna (Αριάδνη), dcera krétského krále Mínóa a jeho manželky Pásifaé, tj. „Ta, jež září pro všechny“, a Řekové z ní učinili sestru starobylého hrdiny révy vinné Decauliona, který přežil Potopu. Její přídomek zněl „Nejsvětější“, čili Alpheta – tj. alfa a eta, jež jsou prvním a posledním písmenem jejího jména. Karl Kerenyi a Robert Graves se domnívali, že Ariadna (jejíž jméno odvozují z Hesychiova soupisu, kde stojí Άδνον, krétsko-řecký přepis arihagne, tzn. „vyloženě čistá“) byla na Krétě Velikou bohyní. Kerenyi si všímá, že její jméno jest pouhé epiteton a tvrdí, že byla původně „Paní Labyrintu“, a to jak tančení v kruzích, tak i vězení se strašlivým Minotaurem uprostřed. Byla to orgiastická bohyně a podle legend z ostrovů Lemnos, Chios, zaniklé řecké polis Chersonésos a Krymu byli integrální součástí její bohoslužby oběti mužského pohlaví, jak tomu bylo u předřímských stoupenců Bílé bohyněBritánii. Samotný Orfeus, který žil „mezi divokými Kaukauny“[7] poblíž Oenopionova domova, se stal posvátnou obětí jejího běsnění.

Skupinou třeštících žen opojených břečťanem, a muchomůrkami zasvěcenými Dionýsovi, byl roztrhán na kousky. Eratosthenés z Kyrény, citující z Aischylovy hry Bassarae, zaznamenal, že Orfeus se odmítl podřídit místnímu náboženství, neboť „věřil, že největším z bohů je slunce, jejž jmenoval Apollem. V noci vstal a před úsvitem vystoupal na horu zvanou Pangaeum, takže viděl slunce první. Dionýsus se rozzuřil a poštval na něho Bassaridy, které ho roztrhaly na kusy…“ To je docela nečestné podání tohoto příběhu. Proklos v komentářích k Platónovi jde hlouběji k věci: „Orfea, který byl hlavní osobou dionýských ritů, prý postihl stejný osud jako tohoto boha“ (tj. Dionýsa). Jenže Orfeova hlava nepřestávala zpívat a věštit podobně jako hlava boha Brana. Orfea podle Pausania uctívali Pelasgové a koncovka – eus jest řeckém jméně povždy důkazem neobyčejné starobylosti. „Orfeus“, a podobně „Erebus“[8] (řec. Ἔρεβος), jehož jménem se nazývá nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde vládla Bílá bohyně, se odvozuje podle filologů z kořene eref, což znamená „zakrýt n. skrýt“.  A byla to Měsíční bohyně, nikoliv sluneční bůh, která původně inspirovala Orfea.

Jaký je rozdíl mezi Caer Sidi a Caer Arianrhod? Šlo o stejné místo? Graves si to nemyslí a vykládá, že Caer Sidi(n) znamená velšsky „otáčivý zámek“ a třebaže ve velšských a irských legendách jsou otáčející se ostrovy běžné, slovo „Sidi“ je zjevně překladem z gaelštiny, Sidhe, což byla kulatá pevnost na pahorku patřící Aes Sidhe, což byli přední irští mágové.

New Grange

New Grange je mezi nimi největší a původně v něm přebýval sám Dagda, bůh otec Tuatha dé Danaan, který korespondoval s římským Saturnem, později však byl nahrazen svým Apollovi podobným synem Angusem. Dagda byl při příchodu do Irska zjevně synem Trojité bohyně Brigit („Nejvyšší“), mýtus však leccos pozměnil, oženil se prý s Trojitou bohyní, nakonec prý měl jen jedinou ženu se třemi jmény: Breg, Meng a Meabel (tj. „Lež“, „Záludnost n. Lstivost“ a „Nemilost“), které mu porodily tři dcery a všechny se jmenovaly Brigit. Pak se vypráví, že nikoliv on, ale jeho tři potomci, Brian, Iuchar a Iuchurba se oženili se třemi princeznami, jež společně vlastnily Irsko – byly to Eire, Fodhla a Banbha. On sám byl synem „Eladu“, jehož irští glosátoři líčí jako „vědu či poznání“, může jít ovšem o tvar řeckého slova elate („jedle“). Elatos, „člověk z jedle“, byl dávný král z Kyléné starořeckého kmene Achájů (řec. Αχαιοί, Achaioi), označovaného někdy jako Mykénci, protože byli nositeli mykénské kultury, okolní kmeny je nazývaly Danajové (Δαναοί, Danaoi) a jejich opevněné paláce vystavěli bájní obři Kyklópové.

-pokračování-

------------------------------------------------------------------

 

ODKAZY:

[5] Srv. San: Rybička zdrželík v našem filosofickém moři, http://www.okultura.cz/WordPress/rybicka-zdrzelik-v-nasem-filosofickem-mori/.

[6] 1Hen 15,3-7, str. 93.

[7] Kaukoni, Kaukani nebo Cauconiatae bylo jméno starobylého kmene v Anatolii, o němž se zmiňuje Strabón, ačkoliv v jeho době už patřil mezi zaniklé.

[8] Erebos, latinsky Erebus, je bůh věčné tmy a sama věčná tma. S temnou nocí Nyktou, která rovněž povstala z Chaosu, zplodili Aithera – boha jasného světla, a Hémeru – bohyni jasného dne.

Další díly