I když bylo zaznamenáno mnoho pokusů o srovnání biblických andělů a mimozemšťanů z novodobých popisů zážitků unesených, chybějící kolena se u obou druhů normálně nezmiňují. Je třeba také poznamenat, že se nikde nepíše o tom, že by andělé měli rozmnožovací orgány; totéž je pravdou i v případě šedivců:
„V dolní části trupu nevidíme žádný pupek ani genitálie; prostě tam jen skončí.“[17]
Jestliže se tvrdí, že jsou andělé nějakým způsobem odpovědní za oplodnění jak Marie, tak i Alžběty, pak není příliš za vlasy přitažená ani paralela s mimozemskými únosy. Nezdá se, že by se mimozemšťané rozmnožovali stejným způsobem jako lidé nebo jiní savci. Proto se musí oplodnění žen uskutečnit nějak jinak. Odtud opakující se líčení sterilních laboratoří a mimozemšťanů „operujících“ ženy, nebo odběr semene u unesených mužů použitého k oplodnění vajíček unesených žen. Což nás opět vrací zpět do středověku a k poznání, že tu máme succuba v létajícím talíři:
„Unesení nevidí na palubě těchto strojů žádné jídelny, ložnice, žádnou stravu ani nápoje. „Co z toho lze vyvodit? … Je tam člověku podobná postava, která je pod kůží velice, ale velice odlišná. Nezdá se, že by dýchali či přijímali potravu nebo vodu.“
Někdo z obecenstva prohodí: „To všechno, co popisujete, zní spíše jako strojovna než jako biologie…“[18]
Bytosti, jež vzešly z prostředí odlišného od toho našeho, které nepřijímají stravu ani nepijí, mají oproti nám odlišné vzezření a do nichž projektujeme nadpřirozené vlastnosti, mohou být andělé či démoni, bohové nebo mimozemšťané, nebo dokonce roboti či androidé, protože prostě nemáme žádný pozemský referenční rámec, který by nám dával smysl. Legenda o Oannovi – nadpřirozené bytosti, jež za dob staré Mezopotámie přišla z moře, aby poučila lid o různých dovednostech, umění a vědách – líčí velmi podobný koncept.[19] Oannes nejedl ani nepil, a této zvláštní vlastnosti si povšiml i tehdejší kronikář. Oannes byl prazvláštně oděn a přišel z hlubin moře ve svém vlastním dopravním prostředku. Oannes očekával, že bude mít pozornost lidí, s nimiž se setkával; očekával, že mu budou naslouchat. Věděl, že kvůli své naprosté neobvyklosti a odlišnosti nebude ani napaden (nebo se možná nebál útoku, neboť věděl, že mu lidé nemohou ublížit). Unesení udávají podobnou zkušenost. Mimozemské přítomnosti nelze klást odpor, možná je za to odpovědná mimozemská technologie. Ale je tu i strach, dokonce hrůza.
Komunikace se odehrává spíše prostřednictvím obrazů nežli jazykem ve smyslu, jak tento pojem chápeme. Přibližuje se to myšlenkovému procesu těch, kteří se narodí hluší. Slyšící lidé přemýšlejí v rámci mluveného jazyka, slyší „v hlavě hlasy“. Hluchý přemýšlí na základě znakové řeči a obrazů. Při absenci zvuku nabývají obrazy většího významu a tvoří myšlenkové vzory. Unesení popisují, že mimozemšťané s nimi komunikují stejným způsobem, což je konzistentní s tím, co „víme“ o mimozemské biologii – mluvíme zde o malých šedivcích – kteří nevypadají, že by měli uši nebo ústa. Máme-li věřit líčení unesených, šedivci nepřemýšlejí v rámci obrazů, ale dokážou tyto obrazy „přenášet“ prostřednictvím komunikace. Mohli bychom mluvit o formě mentální telepatie, může však jít jen o výsledek nějaké komunikační metody, jež se přirozeně vyvinula mezi bytostmi, pro něž řeč (v našem smyslu, kdy zvuky fungují jako významy) nebyla možná.
Mezi zážitky kontaktovaných často patří i varování a proroctví přicházející od těchto mimozemšťanů. Nepředávají nám nové technologie ani nás nepoučují o umění nebo vědních oborech. Podobné jsou zážitky starozákonních proroků, jimž „andělé“ přinášeli jen poselství vyprávějící o strašlivých následcích, a mimozemšťané se nezdají být znepokojeni či nemají obavy o současný stav záležitostí na Zemi, možná jen prostě zrcadlí starosti lidí. Zatímco zážitek setkání s mimozemšťany nebo únos je jedinečný a bývá často charakterizován jako „krajní podivnost“, informace posbírané během zážitků jsou překvapivě suchopárné. Varování o globální katastrofě byla hlavní komoditou božských proroctví a věštců už od nejdávnějších dob, kdy na západě vznikala biblické knihy a pronikla do populární kultury, jako např. v obou verzích filmu "Den, kdy se zastavila Země".[20]
Je tu ještě další aspekt takovéto zkušenosti, jenž by neměl být přehlížen: lidské bytosti se sebou navzájem zacházejí, jako kdyby byly stroje. Lidé s těmito zážitky si občas povšimli, že přítomní mimozemšťané nejsou organické bytosti jako lidé či ostatní savci. Někdy jsou popisováni jako hmyzí nebo plazí povahy, někdy jsou ale zase srovnáváni s roboty a mechanickými zařízeními jenom vzdáleně připomínajícími lidi či humanoidy. Jenže tyto bytosti – ať už jsou popisovány jakkoliv – se zdají zacházet s lidskými bytostmi jako s předměty. V některých případech jsou lidé pošťuchováni, postrkováni, vyšetřováni různými mechanickými nebo elektrickými nástroji, a pak jsou odesláni zpět „do terénu“, aby mohli být napříště opět vyzvednuti k dalším studiím. Toto obtěžování se neomezuje jen na těla lidí údajně unesených, nýbrž zahrnuje rovněž i jejich mysl. Představuje to manipulaci s celou bytostí, což má často za následek jakýsi druh jemného vyladění, jak se o tom ve zprávách unesení zmiňují. S lidskými bytostmi se zachází jako s loutkami, jako s představami autonomních bytostí, přístroji, které potřebují opravit nebo upravit. Vzbuzuje to dojem obrácených rolí, dělají z nás stroje a „mimozemšťané“ jsou ti, kdož tu jsou ve skutečnosti autonomní bytosti, což velmi pěkně ilustrují kreacionistické mýty mnohých kultur popisujících způsob, jak a proč byli lidé stvořeni.
-pokračování-
--------------------------------------------------------
PRAMENY:
[17] Ibid.
[18] Ibid.
[19] Viz např. citaci z Béróssa in Isaac Preston Cory: The Ancient Fragments; Containing What Remains of the Writings of Sanchoniatho, Berossus, Abydenus, Megasthenes, and Manetho (přel. E. Richmond Hodges), London, Reeves & Turner 1876, str. 57. Viz rovněž San: Lingua Genesis III.
[20] The Day the Earth Stood Still. Režie: Scott Derrickson. USA / Kanada 2008.
partner Matrix 2001
