UFOkultura: SEKRETNÍ STROJE II. (3)

Podle Er-Rághiba prvotním významem aor je ono zahalení či skrytí před smysly. Jde tu rovněž o matoucí temnotu noci, jde ale přitom o noc samotnou nebo neproniknutelnou černou tmu noci, přičemž tato temnota noci má ochrannou funkci, protože zahaluje nebo skrývá. Džinové (géniové, a někdy i andělé) jsou duchovní bytosti skryté (našim) smyslům, nebo že se před nimi sami skrývají. Zahrnuje to i anděly a všechny bytosti této povahy (jež mají takové bytí) a nazývají se tak proto, že jsou obávaní, nelze je však spatřit, a platí to o jistých duchovních bytostech. Jsou tři druhy duchovních bytostí: dobré bytosti se nazývají andělé, zlé pak ďáblové, šajtáni (شيطان), a pak prostřední druh, v němž jsou bytosti jak dobré, tak i zlé, a ty se nazývají جن, džinové.¹¹

V súře 38, verš 33, stojí: „A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo jemu podobné umístili; teprve potom se kál.“

Je to narážka na přechodný návrat Šalomounův k pohanství;^[12] tehdy mu byl ukraden magický prsten nějakým džinem, který přijal jeho podobu a usadil se na jeho trůnu, zatímco Šalomoun po čtyřicet dní bloudil světem jako žebrák. Nikdo se ovšem neptá, kdo byl onen džin, který se zahalil do těla podoby krále Šalamouna, kterak mohl nabýt takové úžasné schopnosti vládnout aorem, právě tak jako to dokázal i Ježíš.

„Existuje rasa“, říká okultista Robert Turner, „která se veze v tandemu ve stínu zároveň s lidstvem jako zuřivý, a přitom nerozlučný pan Hyde“.

V arabské mytologii je bytost podobná succubě, qarinah (قرينة), a zmínky o ní sahají až do staroegyptského náboženství a animistické víry předislámské Arábie. Qarinah „má poměr s člověkem během spánku jakoby ve snu“. Traduje se, že je neviditelná, ale člověk s takzvaným „druhým zrakem“ je dokáže spatřit, většinou v podobě psa, kočky nebo jiného domácího zvířete. V súdánském Omdurmánu se vypráví o této bytosti, která – když posedne člověka – tak ten nemůže vejít do svazku manželského, neboť jinak mu qarinah nějak ublíží. Dokazuje to nejen spojitost islámské tradice a křesťanské víry, nýbrž také sdílení jakéhosi obecného základu co se týče scénářů mimozemských únosů, v nichž jsou mimozemšťané vnímáni úplně stejně, jak muslimové vnímali zlého džina, a stejně tak v myšlenkovém proudu některých evangelických křesťanských skupin tvrdících, že mimozemšťané jsou ve skutečnosti démoni.

Jenže jsou „cizí bytosti“ totéž co „mimozemšťané“, tzn. opravdové bytosti z jiné planety? Značný počet nedávno publikovaných knih zpopularizoval ideu, že cizí bytosti jsou mimozemské bytosti: groteskně zlověstná stvoření, jež jsou buď lidem nepřátelská nebo se prostě chovají tak, že jsou lidem nebezpečná. Slavný fyzik Stephen Hawking zašel dokonce až tak daleko, že nás varoval před stykem s mimozemšťany, a to z dobrého důvodu. Nemáme totiž vůbec představu, jak by na sebe vzájemně působila nějaká mimozemská rasa a lidstvo. Neexistovala by žádná možnost komunikace. Rasa vyvíjející se na jiné planetě a vystavená zcela odlišným přírodním podmínkám, by neměla stejné orgány vnímání (uši, oči, ústa), jaké máme my, a mohla by vypadat úplně jinak a také odlišně interpretovat informace a podněty. Jejich somatická struktura by byla od naší natolik odlišná, že by bylo naprosto nemožné vidět nějakou podobnost mezi lidmi a touto rasou.

Mohli by nás vnímat tak, jako my vnímáme hmyz, nebo zvířata či rostliny, pokud by nás ovšem vůbec vnímali. Nemáme žádnou představu, zda bytosti z jiné planety mají nějaký koncept podobný empatii či sympatii; pokud nikoliv, pak nemůžeme očekávat, že by se nějaká mimozemská rasa zajímala o to, co s námi udělá. Toto je oficiální názor, za nímž si NASA stojí, a který byl prezentován ve studii, kterou si objednala a v roce 2014 ji publikovala pod názvem "Archaeology, Anthropology, and Interstellar Communication" (Archeologie, antropologie a mezihvězdná komunikace), a do tisku ji připravil Douglas A. Vakoch, ředitel pro kompozici mezihvězdného poselství v institutu SETI a profesor klinické psychologie "Kalifornského institutu integrálních studií".

Rasa a náboženství sloužily k odůvodnění zotročení nebo dokonce zmasakrování domorodého obyvatelstva Severní i Jižní Ameriky. Právě rasová otázka by byla tím nejhorším možným scénářem; člověk by totiž teoreticky mohl konvertovat k jinému náboženství, těžko ale může „konvertovat“ k jiné rase, a už sotva od démonické rasy k rase lidské. Musíme tudíž předpokládat, že mimozemská rasa přicházející na naši planetu by mohla mít úplně stejný postoj i vůči nám. Populární literaturu charakterizující cizí bytosti jako démony bychom klidně mohli chápat i úplně obráceně: že totiž lidské bytosti jsou démoni a cizí bytosti jsou skuteční lidé. Nedošel by nakonec nějaký externí pozorovatel, přicházející poprvé na naši planetu a pozorující, jak se tu navzájem masově vraždíme a bezstarostně pustošíme tuto planetu – třebas jako ony trojrozměrné figury z pláten Hieronyma Bosche – ke stejnému závěru? Nebo by nás vnímali jako rasu termitů pomalu ničících domov, v němž žijeme, a proto by si zasloužili jen vyhubit, než se celý dům zřítí?

Časem se došlo ke zjištění, že člověk nehrál žádnou významnou roli ve fenoménu procesů s čarodějnicemi. Dokonce i za oné neslavné události v Salemu ve státě Massachusetts v roce 1692, kde byly z čarodějnictví obviněny tucty osob, většinou žen, a devatenáct z nich bylo popraveno, si vrchnost nakonec uvědomila, že už to stačilo a vyzvala k ukončení rozsáhlého soudního řízení. A je fascinující zvědět o této episodě, že Tituba – otrokyně ze západního Karibiku, která je zpravidla označována za osobu odpovědnou za rozpoutání čarodějnické hysterie v Salemu – byla z vězení nakonec propuštěna a žila běžným životem poté, co procesy a popravy skončily. Dokonce i Tituba, se svými povídačkami o magii a kouzlech a výpravách na sabat – včetně mužů v černém (!) – byla zproštěna všech obvinění, protože se věřilo, že nemohla mít žádný vliv na nevysvětlitelné události, jež se v Salemu odehrály, třebaže se nedošlo k žádnému dalšímu vysvětlení.

Montague Summers nám říká, že „čarodějnictví bylo nevysvětlitelně spojeno s politikou“.^[13]

Dnes tu máme případy zmrzačení dobytku, jež jsou nevysvětlitelné a často jsou považovány za výsledek nelidského vměšování. Máme tu i únosy mimozemšťany, jež mají řadu společných rysů s tradičním sabatem čarodějnic, od létání v povětří až k sexuální penetraci nějakým chladným nástrojem. Rozdíl je dnes v tom, že z toho neobviňujeme lidské bytosti, které by za tento fenomén byly zodpovědné, nýbrž že jsou jeho obětmi. Takový přístup má něco společného s politikou.

-pokračování-

---------------------------------------------------------

PRAMENY:

[11] J 1,5.

[12] Srv. 1Kr 11.

[13] Montague Summers v úvodu knihy The Malleus Maleficarum of Heinrich Kramer and James Sprenger ve vydání z roku 1948. Dover, New York 1971.