UFOkultura: SEKRETNÍ STROJE II. (2)

San

San

autor

03.04.2020 Ufo

Otevření dveří

Otevření dveří[8] není jen názvem sbírky zvláštních povídek Arthura Machena, nýbrž i jejich častým motivem – o průchodech do jiných světů.

„Otevřel jsem dveře domu života, aniž jsem věděl a aniž jsem se staral, co může vyjít nebo vstoupit… Hrál jsem si se silami, kterým jsem nerozuměl, a viděl jste konec toho všeho.“[9]

Prožitek setkání s náboženskými postavami, bohy, anděly, démony a džiny mohou být jen jiným podáním kontaktu s „návštěvníky“. Mimozemské únosy a zkušenosti ze setkání s démonickými silami jsou tedy příbuzné: odkazují na jedinou zkušenost, kterou různí lidé z různých prostředí různě popisují. Proto jsou UFO a mimozemské únosy propojené. Jsou vzdáleně příbuzné (a tento mechanismus ještě zcela nechápeme), avšak tyto „mimosvětské“ zkušenosti přicházejí ze stejného zdroje. Jako lidé zvládáme jisté mentální úkony, jichž si nejsme vědomi. Naše mysl – naše vědomí – vytváří a ustavuje vztahy mezi fenomény, které nemusí existovat v žádném newtonovském kontextu. My vytváříme význam a souvislosti. Carl G. Jung nazval synchronicitu[10] (koincidenci) „akauzálním spojujícím principem“.

The Outer Limits: Nightmare

Ti, kdož trvají na reálném vysvětlení UFO – a tím jej dokonce posunují až k hypotéze o mimozemšťanech, kteří jsou jako bytosti z jiné planety piloty těchto strojů – zažívají krušné časy, když se mají zabývat logickými důsledky: že totiž ty samé bytosti přistanou, procházejí zdmi, unášejí lidské bytosti z postelí, provádějí na nich experimenty, sexuálně je zneužívají, implantují jim do těl elektronické součástky a vracejí je do jejich domovů jen proto, aby je v nějaké příští chvíli opět unesli. Pak jsou zde ti, kdož tvrdí, že tyto dva fenomény – UFO a mimozemské únosy – nejsou vůbec propojené. Fenomén mimozemských únosů byl spojován s náboženskou hysterií, druhem šamanského zážitku nebo prostě jen duševními chorobami, a tudíž neměl nic společného s létajícími talíři. Scénáře, v nichž někteří unesení oznámili mimozemšťany, vesmírné lodě a podobné věci, byly považovány za inspirované spíše kulturně než za výraz toho, co se opravdu přihodilo. Jinými slovy, dnes jsou to mimozemšťané v létajících talířích, ale včera to byly čarodějnice na koštěti.

Zkušenost s UFO je jedním takovým příkladem toho, co považujeme za naši realitu a jak ji interpretujeme. V podstatě se říká, že UFO není nic jiného než stroj, který se objevuje a mizí podle zákonů a motivů, které jsou nám neznámé. Sekretní stroj. Není důvodu se domnívat, že každé UFO, které vidíme, zrovna pilotuje nějaká bytost uvnitř. Mnohé z nich, možná dokonce většina, mohou být úplně prázdné. Nemusí ani nutně být hmotné v tom smyslu, jak tento pojem chápeme. Některé samozřejmě jsou, pokud se dá svědkům věřit a existují dosti solidní případy umožňující nám to tvrdit s jistotou. Některé mohou být ekvivalentem bezpilotních letounů (UAV), neboli dronů. Některé jsou holografické obrazy projektované do našeho světa přístrojem, jaký nám není znám. Existuje mnoho možných vysvětlení, ale jen u pár z nich se mohou vyskytovat bytosti používající k transportu UFO. Protože létající stroje spojujeme s lidskou obsluhou, předpokládáme, že všechny UFO mají piloty, třebaže „mimozemské“. Domníváme se, že UFO je dopravní prostředek podobně jako letadlo nebo helikoptéra, a ne něco úplně jiného.

Jaroslav Panuška: Čarodějnice (litografie, 1905)

Zatímco byla Evropa posedlá představami succubů a incubů, čarodějnic a uctívání ďábla, v jiných koutech světa se věřilo, že nelidské bytosti existují na okrajích „reality“. Mezi arabskou populací Středního Východu a severní Afriky stále ještě přežívá víra v existenci džinů. Džinové jsou tělesní, mohou se rozmnožovat, mají svobodnou vůli a žijí úplně stejně jako lidské bytosti. Džinové mají podle muslimů vzdušná či ohnivá těla (adjsām), jsou inteligentní, nepostižitelní, schopní zjevovat se v různých podobách a dokážou vykonat mnohou těžkou práci (postavit za jednu noc zámek ze slonoviny atd.). Byli stvořeni z plamene bez kouře, zatímco lidstvo a andělé, další dvě třídy inteligentních bytostí, byli stvoření z jílu a světla. Džinové se rozdělují do následujících tříd: ghúlové, ifritové, si’lātové.  Kitāb ‚alf layla wa-layla, tedy "Pohádky tisíce a jedné noci", jmenuje šajtāny, ghūly, marīdy, ifrīty a džiny. Podle tohoto zdroje byli nejmocnějšími z džinů ifritové, následováni marídy, a pak ostatními skupinami džinů. Džinové byli satyry a nymfami pouště, onou stránkou přírodního života, který se člověku nepodřídil a byl mu nepřátelský. Mekkánci ujišťovali o příbuzenství (nasab) mezi džiny a Alláhem, popisovali je jako jeho druhy, přinášeli jim oběti a hledali u nich pomoc. Lze je spasit, neb Mohamed k nim byl poslán stejně jako k lidstvu, někteří vstoupí do Zahrady a někteří budou uvrženi do Ohně.

Jejich vztah k Iblísovi, Šajtánovi, a šajtánům (čertům) obecně, je obskurní. V Koránu (xviii, 48) se praví, že Iblís je jedním z džinů, jenže Korán rovněž naznačuje, že je jedním z andělů. Někteří lexikografové uvádějí, že jméno džin (djinn, j-n-n) pochází od slova idjtinān, tj. ten, který „se začal skrývat“ nebo „se ukrýval“, což by poukazovalo na Adama po spáchání hříchu. Mezi další slova odvozená z tohoto kořene patří i slovo majnūn ‚šílený‘ (doslova však „ten, jehož intelekt je skryt“), junūn ‚šílenství‘, a janīn ‚embryo, fetus‘ („ukrytý v děloze“). Blavatská uvádí v jednom spise, že lidstvo prchalo před strašlivým nepřítelem a muselo se ukrýt do hmoty, aby se zachránilo. Arabský kořen j-n-n znamená „skrývat, ukrývat“. A slovo pro zahradu či Ráj, جنّة jannah, je příbuzné hebrejskému slovu גן, gan, „zahrada“, odvozenému ze stejného semitského kořene. Slovo „ráj“ (angl. paradise) je odvozeno ze staroiránského pairi-daêza, avestánského slova pro zahradu, jež doslova znamená (místo) obehnané zdí“. Tedy ochrana zahrady ležící za zdí naznačuje, že je ukryta z vnějšku. Arabský slovník, jako třeba Arabsko-anglický slovník Edwarda Williama Lanea, definuje džina (jinn) nejen jako ducha, nýbrž také jako něco skrytého v čase, jako stav, a dokonce i jako fyzickou temnotu. Hedvábné rouchodiba, dībādj, dibā nebo dibāh, se odvozovalo od slova diwbaf, tj. nisādjat al-djinn, tj. „látka ducha“.

Podle staré egyptské víry se onen svět nazývá Aaru. Arabsky aor znamená zastřelo se, skrylo, ukrylo, zahalilo, nebo též ochránilo ho; hebrejsky aur je světlo. Říká se to o noci, že ho skryla tma (aor), temnoty ho ukryly; a konečně to i znamená, že on, nebo to, učinil(o), nebo připravil(o) pro něj nebo dal(o) mu to, co ho mělo zahalit, ukrýt. V evangeliu podle sv. Jana se praví: „A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.“[11]

-pokračování-

--------------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[8] Arthur Machen: Otevření dveří. Aurora, Praha 1999

[9] Arthur Machen: Velký bůh Pan. Nakladatelství MOR, Brno 1992

[10] Příčinně nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam

Další díly