UFOkultura: SEKRETNÍ STROJE II. (1)

V rámci tematické řady článků s názvem UFOkultura jsme přinesli recenzi prvního svazku Petera Levendy. Koncem roku 2019 vydalo americké nakladatelství "To The Stars" pokračování rozsáhlého a mimořádnými myšlenkami naditého díla pod názvem "Gods, Man, & War: An official Sekret Machines investigation of the UFO phenomenon". Ve třech oddílech a patnácti kapitolách se autoři se stejným zanícením zaobírají dalšími, dříve nepojednanými idejemi, jak je pro příští roky definovala "To The Stars Academy" a doporučila pozornosti badatelů, aby se o ně vážně zajímali. Mnohé osoby, které měly kontakt s UFO nebo byly uneseny, oznámili, že návštěvníci jsou strašliví, přinejmenším proto, že nevykazují žádné známky empatie vůči lidským subjektům, s nimiž zacházejí jako s věcmi, jež si lze někam vzít a tam je studovat. Z jakéhosi důvodu jsme dosti naivní – politicky, antropologicky, psychologicky – pokud od nich očekáváme jistý stupeň „lidství“, jehož příslib nedohledáte a ani se to nijak nenaznačuje. Ve skutečnosti se zdá být jejich afektovanost jednolitě odtažitá; člověk by řekl „strojová“. Je to to, co my sami stvořujeme? Jde o hraniční bod, konec nějakého procesu, přirozený závěr oné tolik diskutované „konvergence“?

Třeba je i homo sapiens, ten moudrý organismus, sám o sobě toliko pouhým mechanismem parazitického cyklu, nástrojem pro přenos, v zásadě vzato jen méně zranitelnou a bezcitnou verzí sebe sama.^[1] O genetice a hypotéze mimozemského genového transferu pojednává první oddíl "Genetics and the Extraterrestrial Hypothesis" na základě názorů, k nimž dospěl Francis Crick a někteří další vědci, že totiž molekuly RNA a DNA byly navrženy a na naši planetu úmyslně zaneseny. Shledali jsme, že existuje úsměvný důkaz podporující tuto myšlenku v některých divinačních systémech z Afriky, Číny a dalších zemí, stejně jako v některých „náboženských“ systémech, mj. z Egypta a Indie. „Buď má stroj pro život nějaký význam, který jsme ještě nebyli schopni racionálním způsobem interpretovat, nebo je sám o sobě projevem života, a tudíž zůstává mysteriosní,“ říká Garet Garrett.^[2] A Richard Dawkins k tomu dodává: „Jsme stroje na přežití – robotická vehikula slepě naprogramovaná k zachování sobeckých molekul známých jako geny. Je to skutečnost, která mne pořád naplňuje úžasem,“ píše Richard Dawkins v knize "Sobecký gen".^[3]

Jsme-li my – homo sapiens sapiens – na prahu zkonstruování vnímajících strojů, neznamená to třeba, že to, co zakoušíme v rámci tohoto fenoménu, je právě toto: že jde o vnímající stroje a nikoliv „mimozemské biologické entity“ (EBE)? Všechny ty trýznivé zážitky podobné nočním můrám, o nichž vyprávějí osoby prohlašující se za osoby unesené UFO – přímo z postele pod rouškou noci, všechny ty experimenty, pronikání nejrůznějších nástrojů do našeho těla, napojování na přístroje – může prostě jít o to, že stroje provádějí zkoumání toho, co považují za jiné stroje: nás. Koneckonců necítíme žádné výčitky, ani záchvěv svědomí, když letujeme vnitřnosti počítače, chytrého telefonu či televize, nebo když opravujeme auto, loď či letadlo. Všechno jsou to stroje, anorganické přístroje, které jsme navrhli, postavili a masově vyrobili. Jak ale přistupujeme k návrhům, sestavování a k výrobě s hlubším porozuměním, jehož výsledkem jsou lepší, rychlejší a chytřejší stroje, blížíme se k bodu, kdy nebude možné najít rozdíl mezi strojem a lidskou bytostí.

Jsou tedy tito „návštěvníci“ – všudypřítomní mimozemšťané našich fantazií, s nimiž nás pojí výše řečené zkušenosti a zachycují je naše radary – ve skutečnosti stroje? Dosáhli prostě onoho bodu ležícího před námi za padesát nebo sto let? Je tu nebezpečí, že nebudeme schopni rozeznat to, co je živé a co je jen pouhá simulace života? Nebo má toto nebezpečí ještě mnohem fyzičtější charakter: že budeme stále větší měrou nejistější ohledně toho, kde leží dělící čára mezi životem a tím, co živé není? A kde se tato hranice nachází u našich „návštěvníků“?^[4]

Succubus v talíři

Profesor dr. J. Allen Hynek napsal, že „existuje globální fenomén, jehož šíře a dosah není všeobecně vůbec rozpoznán. Jde o fenomén tak podivný a cizí našemu pozemskému způsobu myšlení, že se často setkává s posměchem a zesměšňováním u osob a organizací neobeznámených s těmito fakty.“ Lidé mají ze zcela pochopitelných důvodů hrůzu pořád: války, zločiny, nemoci, přírodní katastrofy a všechna ta „surovost osudu a jeho rány“.^[5] Pak je tu ale kategorie hrůzy, kterou není vůbec snadné definovat či charakterizovat, neb se zdá, že přichází odnikud. Manifestuje se během okamžiků, o nichž dr. J. Allen Hynek – během řeči o UFO v sídle Spojených národů 27. listopadu 1978 – referuje jako o okamžicích „krajní podivnosti“.

Líčení mnohých unesených či kontaktovaných osob jsou v mnoha ohledech podobná, avšak obecným jmenovatelem je jejich pocit naprosté „jinakosti“ před, během nebo po kontaktu. Jde o složitou komplex emocí, v nichž najdeme prvky strachu, dislokace a bázně, často doprovázených fyzickými symptomy, jako je pocit horečnatosti či zimnice, nevolnosti, závratě, třasu, dýchací obtíže atd. Psychiatři se pokoušeli charakterizovat tyto pocity vycházející podle nich z nočních můr nebo různé úrovně spánkové deprivace či ovlivnitelnosti přispívající k jistému druhu bdělé noční můry nebo halucinace. Samozřejmě existují různé psychologické stavy vykazující podobné příznaky jako zážitek únosu mimozemšťany, např. spánková paralýza nebo hypnagogické halucinace objevující se ve chvílích těsně před usnutím, jenže předpokládat, že všechny tyto prožitky únosu mimozemšťany mají lidé trpící spánkovou paralýzou, je stejně přitažené za vlasy jako jakékoliv jiné vysvětlení a jest spíše důkazem zaujatosti pozorovatele než podvodem na straně kontaktovaného.

Další námitkou k realitě zážitků únosu mimozemšťany je domněnka, že detaily takového zážitku jsou veskrze kulturně podmíněné. Jinými slovy, pokud někdo shlédne film o mimozemšťanech, vytvoří některé detaily z tohoto filmu sebeklam, že člověk zakouší skutečný únos mimozemšťany. A třebaže je docela možné, že dojmy ze zážitku mohou být filtrovány kulturním zrcadlem, jež neneguje samotný prvotní zážitek; neguje pouze způsob, jakým jej podává ten, kdo jej prožil. Do této šarvátky vstoupili lidé snažící se odhalovat podvody, kteří naznačují, že tyto detaily nepocházejí z jejich podvědomí nebo opravdového setkání, nýbrž ze vzpomínek na předchozí sledování televizních pořadů – jako je "The Twilight Zone^[6] nebo "The Outer Limits"^[7] – nebo z šestákových časopisů či článků o UFO; jinými slovy, jde o kulturní kontaminaci, fenomén, který – jak se zdá – existuje pouze ve spojení s UFO a ve scénářích mimozemských únosů.

-pokračování-

-----------------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] Loren Eiseley: The Invisible Pyramid. University of Nebraska Press, Lincoln 1970, str. 54-55.

[2] Garet Garrett: Ouroboros: Or the Mechanical Extension of Mankind.

[3] Richard Dawkins: Sobecký gen. Mladá fronta, Praha 2003.

[4] Srv. film Terminator 2: Judgment Day (1991) a devátou epizodu osmé série Akt X pod názvem Salvage (Šrot), kde agent Doggett přichází do Chamber Technologies a tam se dozví o existenci „chytrých kovů“ – které si dokáží pamatovat svůj tvar a obnovit ho, pokud dojde k jeho narušení – během pátrání se Scullyovou po „kovovém muži“ Rayi Pearceovi a jak ho zastavit.

[5] William Shakespeare: Hamlet. Překlad Martin Hilský. Knižní klub, Praha 2002, str. 66.

[6] The Twilight Zone. Tvůrci: Rod Serling. Režie: Lamont Johnson, Jack Smight, David Greene ad. USA 1959-1964.