UFOkultura: SEKRÉTNÍ STROJE (4)

San

San

autor

31.10.2019 Ufo

Ceremoniální magie

Úzký vztah šamanismu, alespoň v některých rysech, k ceremoniální magii se opírá o ideu, že lidský prostředník dokáže proniknout do duchovní říše za plného vědomí a v čase a místě, o němž sám předem rozhodne. Ceremoniální magie využívá řadu stejných základních principů jako rituál tibetského státního orákula s jedním hlavním rozdílem, že mág neupadá do transu ani neztrácí vědomí. Mág se nestává „hmotnou základnou“ ducha; místo toho mág proniká závojem, který odděluje uvažované dva světy, aby přivolal spirituální sílu, a ta se viditelně zjevila. Způsob, jak to dělá, naznačuje jistý druh obeznámenosti se vzdušným fenoménem. Typické uspořádání, jak o tom svědčí grimoáry – tj. magické manuály – předpokládá vyznačit na zemi dva koncentrické kruhy. Mezi nimi jsou vepsána různá magická slova, obvykle v latině, řečtině nebo hebrejštině, stejně jako hieroglyfy, jimiž mohou být signatury různých duchů či pečetě duchovních sil, které mají ochraňovat mága a zajistit poslušnost duchů, kteří jsou přivoláváni (nebo „vyvoláváni“).

Mág stojí uprostřed kruhu, a jsou tu ještě minimálně čtyři svíce či lampy, každá v jednom z kardinálních bodů, stejně jako kadidelnice s hořícím kadidlem. Na vlastní rituál se mág připravuje postěním, modlitbou a dalšími kroky sloužícími k soustředění mysli a navození stavu senzorické manipulace, v níž jediný smyslový vjem přichází z pečlivě sestaveného rituálu. Je to cosi víc než jen prahový liminální prostor,[14] rituální prostor reflektuje přesnou povahu magického cíle. Barvy svící stejně jako vybavení místnosti nebo prostředí, kde je kruh připravován, vůně (vonné tyčinky), zvuky (inkantace, zvonění zvoncem o přesném počtu atd.), byly naaranžovány tak, aby odrážely účel rituálu. Mág se obléká do rób určených pro daný rituál. Člověk je obeznámen se zvláštními kostýmy Merlina či Disneyho Čarodějova učedníka.[15]

Sorcerer’s Apprentice

Může jít o exotické účesy, symboly vyšité na róbě, hůl, meč, amulet či talisman atd. takto sdílí evropský mág některé vlastnosti se sibiřským nebo tibetským šamanem, pro něž je kostým esenciální součástí rituálu, dále zdůrazňujících liminalitu rituálu, mohou však být rovněž aluzí na povahu jiného – mnohem cizorodějšího – prostředí. Rituál počíná invokací k Bohu, andělům atd., a pokračuje zaklínáním duchovních sil. Může to být doprovázeno specifickou řadou klepání, nebo zvonění (cinknutí na zvon či gong, tento počet nějakým způsobem koresponduje s přirozeností vzývaného ducha), prozpěvování voces magicae nebo toho, co je známo jako „Abrahadabra“: zdánlivé nesmyslné slabiky mají účinek na transcendování normální řeči tím, že ji olupují o význam (nebo jde o připojení arkánních a symbolických významů ke zvukům). Rituální gesta mohou zahrnovat znamení kříže, nebo pentagramu atd. Jinými slovy, účelům rituálu se podřizuje a šije na míru veškeré úkony i smyslové vjemy. Žádný pohyb či hnutí nemá být zbytečný, žádné vzájemně spolu nesouvisející zvuky, pohledy či vůně. Proto tedy se pak každá událost odehrávající se za těchto okolností, která nebyla předem zasazena do řádu rituálu – každá „náhodná“ příhoda – je důkazem nějaké formy kontaktu.

 

Magické UFO

Primárním cílem rituálu je donutit duchovní entitu, aby se zjevila. Magický kruh slouží k ochraně mága před nepřátelskými duchovními silami a také posiluje jeho ústřední pozici – axis mundi – stvoření. Během rituálu se duch – anděl, démon, planetární inteligence atd. – zjevuje vně kruhu, někdy ve zvlášť navrženém a nakresleném trojúhelníku v určité vzdálenosti od vnějšího okraje kruhu. Tento triangl také může obsahovat lampu, hořící kadidlo atd., a duch je přinucen zjevit se v tomto prostoru. Duch pak musí zodpovědět otázky, které se mu kladou a případně obdrží svolení, aby se mohl vzdálit. V tu chvíli rituál končí. Použijeme-li na tento rituál metaforu kultu Cargo, pár věcí se rázem vyjasní. Koncentrické kruhy s hieroglyfy a zvláštní nápisy mezi nimi mohou snadno suplovat vzdušný prostředek, „létající talíř“, chcete-li, obzvláště budeme-li pozorovat tento faktor za jisté světelnosti a s kouřem z kadidla, neobvyklými zvuky a zvláštně oděným pasažérem uvnitř.

Klíč Šalomounův (magický kruh a trigon)

Ani triangl není v UFOlklóru neznámý, jak naznačují nedávná pozorování trojúhelníkovitého stroje v Belgii. Podivná znamení a symboly jsou součástí řady pozorování UFO, možná vůbec nejslavnější se pojí s troskami stroje z Roswellu, na nichž se řada takových symbolů objevila (podle některých svědků), není to však jen v tomto případě. Akta o tomto fenoménu obsahují přehršel odkazů na hieroglyfy či zvláštní nápisy – někdy nesprávně vykládané jako cyrilika, sanskrit nebo egyptština – a když byla posádka spatřena, byla skutečně oděna do podivných úborů a rozmlouvali údajně telepaticky.

Jedním z nejstarších evropských grimoárů je známá Liber Iuratus Honorii aneb Honoriova přísežná kniha.[16] Jde o text z počátku čtrnáctého století obsahující rituály ku vzývání duchů způsobem, jenž pak vešel ve známost jako ceremoniální magie. Zatímco ostatní magické texty – jako třeba Picatrixjedenáctého století, a různé opisy Klíče Šalomounova – jsou starší než Honoriova přísežná kniha, právě tato nabízí to, co se stalo šablonou standardizovaných rituálů, v nichž se objevuje magický kruh, dlouhé ceremoniály, komplexní příprava atd. Stojí rozhodně za povšimnutí, že právě tento grimoár, jeden z nejranějších, stanovuje, že magický kruh má být vytvořen z cihel či kamenů a kopečkem hlíny uprostřed. Je to podoba užívaná ke vzývání planetárních duchů. Duchové se zjeví na tomto kopečku ve středu kamenného kruhu. Jinými slovy, magický kruh s kopečkem uprostřed je vehikulum ducha, nikoliv mága (který si pro sebe nakreslí jinou řadu kruhů). A jeho tvar je doslova identický s oním ikonickým „létajícím talířem“.

R. A. Meger: How to
Summon a UFO.
nterfacing with Strangeness

Nyní vykonejte jistý druh myšlenkového experimentu, v němž tento rituál obrátíte. Uprostřed magického kruhu už nestojí lidská bytost vzývající ducha. Je to „mimozemšťan“ stojící uvnitř toho, co si představujeme jako „létající talíř“. Tento mimozemšťan v talíři proniká do našeho světa – do naší „astrální pláně“, chcete-li – aby on vyvolával nás. Zjevení talíře je manifestací kohosi z paralelního vesmíru používajícího ceremoniální magii, aby vstoupil do našeho světa. Je to dozajista pobuřující představa překračující všechny meze. Přesto to zvažte: v mnohých líčeních blízkých setkání – některé se vyznačovaly „krajní podivností“[17] doprovázející tento fenomén – nic netušící osoby slyšely klepání nebo podivné zvuky, viděly tajuplná a hrůzu nahánějící světla, a pociťovaly, že jaksi jsou v telepatickém spojení s čímsi ne úplně lidským. Instrukce uváděné v grimoárech obvykle zdůrazňují, že je nezbytné duchy káznit, za všech okolností si udržet kontrolu a dát jim najevo, kdo je pánem. Mág je normálně vybaven (magickými) zbraněmi, jež mu mají zajistit poslušnost, a tím je magický meč(ík), dýka, a dokonce i turecká šavle. Duchům se těmito předměty hrozí, pokud se neozývají nebo se zdá, že by se mohli projevovat nepřátelsky či neuctivě.

Vodu svěcenou knězem lze použít ke stejnému účelu, nebo pro tento zvláštní případ připravenou pečetí (sigillum)[18] nakreslenou na panenském pergamenu se jmény Božími a jeho andělů. Jinak řečeno, při těchto setkáních vždy existuje jistý konfrontační prvek a hrozba násilí. V řadě případů, kde došlo k blízkým setkáním, měly lidské bytosti pocit ohrožení ze strany návštěvníků; zakoušely bolest, úzkost, prohlašovaly, že byly vystaveny nejrůznějšímu fyzickému zneužívání, dokonce jim po těchto setkáních naskákaly puchýře jako při spáleninách nebo jizvy. A co je ještě podivnější, některé osoby prohlašovaly, že opakovaně zakoušely únos těmito mimozemskými entitami. Dalo by se interpretovat i tak, že byly vyvolány mágem a donuceny konat jeho vůli. Ve starých textech se naznačuje, že mág mocí donutí vzpurného ducha uposlechnout a děje se to i tak, že se mu působí bolest – například špičkou meče – a násilným vynucováním dohody, že „opět přijde, bude-li vzýván“ (srv. opakované únosy do UFO).

Mág shledává, že došlo k nasunutí podivného prostoru; magický kruh je vehikulem ke vstupu do tohoto prostoru, stejně jako i má mága chránit. Přemýšlíme-li o magickém kruhu jako o cestovním prostředku z tohoto vesmíru do toho paralelního, uvidíme, že jeho „řídící systém“ může být pro životní formu na druhé straně nepochopitelný. Pohonný systém bude mystérium; a aby se mohl pohybovat z našeho universa do toho vedlejšího, bude nezbytně porušovat všechny známé zákony fyziky. Cesta bude podniknuta v tomto universu ve stavu transu, při zpomalení životních funkcí, avšak dynamickým pohybem tím druhým universem (ačkoliv s velkou dávkou nevědomosti o jeho životním prostředí).

Petr z Abana: Heptameron

A bude-li rituál úspěšný, povšimnou si bytosti ve druhém universu našeho magického kruhu, a možná jej budou považovat za jistý druh dopravního prostředku, a budou jím buď zděšeni nebo fascinováni, nebo obojí. Magický kruh z Heptameronu Petra z Abana. Povšimněte si koncentrických kruhů s jakýmisi arkánními symboly vepsanými mezi ně a čtyř hvězd ve čtyřech rozích. Když bychom se na to podívali trojrozměrně namísto daného dvojrozměrného zobrazení, okamžitě vyvstane podobnost s designem archetypálního „létajícího talíře“. Ve skutečnosti je magický kruh mechanismem k navštěvování jiných světů. Důvodem pro tento myšlenkový experiment je snaha naznačit, že se na tento fenomén díváme z úplně jiné perspektivy. Neznamená to bezvýhradně, a ani na tom netrváme, že tento experiment je jakýmkoliv způsobem „pravdivý“, nýbrž opravdu slouží jen k otevření dveří alternativním teoriím ohledně tohoto fenoménu, a to tak, že do jeho rámce zasazujeme kvůli další diskusi další specificky paranormální a mystické ideje.

Jacques Vallée naznačil, že fenomén představuje jistý druh kontrolního mechanismu, a to je přesně to, jak byl právě popsaný rituál míněn. Mág musí mít naprostou kontrolu nad rituálem a pohybem bytostí, jež vyvolal, aby se zjevily. Tato idea „viditelného zjevení“ naznačuje, že membránou oddělující tato dvě pomyslná universa lze prostoupit či ji narušit, i když jen na velmi krátkou dobu. Během tohoto rituálu se jak mág, tak i evokovaný duch navzájem vidí; dva světy vstoupily do kontaktu a navzájem do sebe pronikají, třebaže možná jen nepatrně, avšak dostatečně na to, aby se v mysli mága odehrála významná změna, pokud ne rovnou i onoho ducha. Jinak řečeno, my pro toho mága, který v těch lodích létá, můžeme být oněmi „duchy“.

-pokračování-

------------------------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[14] Prostor na hranici, tj. prostor setkávání dvou či více různých světů.nAlbert Anker: Civilní občanský sňatek, liminální fáze přechodového rituálu (1887) Liminalita označuje přechodové rituály nebo přechodové stavy mezi dvěma obdobími či světy, je logicky spojena s pojmem hranice či prahu.

[15] The Sorcerer’s Apprentice. Režie: Jon Turteltaub. USA 2010.

[16] Č. Grimoár papeže Honoria in Grimoire Nexus. Nakladatelství OLDM o. s., Mšeno u Mělníka 2010.

[17] Srv. San: UFOlklór: III. Démonologie & mytologie UFO: Evangelium kosmické hrůzy, http://www.okultura.cz/WordPress/ufolklor-3/#_ftnref16.

[18] Sigillum Dei, pečeť Boží, či signum dei vivi, symbol živoucího Boha, kterou John Dee nazval Sigillum Dei Aemeth. Je to magický diagram, složený ze dvou kruhů, pentagramu a tří heptagonů, a je popsán jménem Božím a jeho anděly. Byl to amulet (amuletum) s magickou funkcí, který podle jednoho z nejstarších zdrojů (Liber Juratus) zasvěcenému mágovi dovoloval nabýt moci nad každým stvořením vyjma archandělů, avšak obvykle byl vyhrazen toliko pro ty, kdož dosáhli blažené vize Boha a andělů.

Další díly