ÚČEL ŽIVOTA NA ZEMI: KOSMICKÝ POHLED

Hamlet meditoval o velkých otázkách existence a řekl, že je otázkou, zda být, či nebýt. Nevysvětlil, co ‚být‘ znamená. Existuje důvod, proč být na světě? Pro vědu je účel kontroverzním konceptem. Někteří vědci popírají smysluplnost otázky, vše ve vesmíru má být výsledkem náhodných procesů bez dalšího důvodu, není žádný vyšší nebo hlubší účel. Mainstreem vědecké komunity není ochoten přijmout smysluplnost existence, protože účel naznačuje cosi vyššího či hlubšího ve vesmíru, což nejsou vědci připraveni přijmout. Fyzik Steven Weinberg řekl: "Věřím, že není vědecky co objevovat.  Věřím, že to, co jsme dosud našli - neosobní vesmír nijak zvlášť zaměřený na lidské bytosti - je to, co se chystáme najít. A když najdeme konečné zákony přírody, budou mít chladnou, neosobní kvalitu"¹.

Mainstreemoví vědci tvrdí, že vesmír je výsledkem dlouhého řetězce vzájemných interakcí. Fyzik Nassim Haramein zdůraznil: "Základem  fyzikálních teorií ... je předpoklad, že evoluční systémy vycházejí z náhodných interakcí spuštěných jedinou" zázračnou "událostí, která poskytla vhodné podmínky pro vytvoření našeho současného pozorovatelného vesmíru a naši existenci v něm". K překvapení prý tato událost, typicky popisovaná jako "Velký třesk", náhodně vytvořila všechny síly a konstanty fyzikálních zákonů a biologických interakcí.² Pokud je vesmír produktem náhodných interakcí, věci ve vesmíru se prostě dějí bez smyslu a účelu. Tento předpoklad však není správný. Ukazuje se, že vesmír není výsledkem náhodných interakcí.

Koherentní Vesmír

V polovině 20. století zaznamenal Arthur Eddington a Paul Dirac zajímavé náhody ve fyzikálních parametrech vesmíru. Poměr elektrické síly ke gravitační je přibližně 10⁴⁰. Obrovské číslo, ale to téměř shodné s definovaným poměrem mezi velikostí celého vesmíru a velikostí kvantových částic, které se v něm objevují. To je překvapivé, jelikož poměr elektrické síly ke gravitační by měl být neměnný (tyto síly jsou konstantní), zatímco poměr velikosti vesmíru k veli