TAJNÉ SPOLEČENSTVÍ (19)

Buckinghamshire, Velká Británie - 1975

V chladné, vlhké černi pozdní noci jedu na kole do lesa v Chiltern Hills. Nevím proč. Vzápětí stojím bosý uprostřed lesa a něco hledám a poslouchám. Je mi deset let. Co tady proboha dělám? Nemám tušení. Vím jen, že každou chvíli cítím potřebu uniknout z tepla a bezpečí rodinného domova a vyplížím se zadními dveřmi našeho domu, zatímco rodiče jsou spokojeně ponořeni do televize v našem obývacím pokoji. Co nejtišeji obejdu hlučné obložení příjezdové cesty a vyběhnu nebo vyjedu na kole do tmy směrem k polím a lesu. Jako nezničitelný desetiletý kluk nemám ponětí o nebezpečí, kterému se vystavuji. Cítím se naprosto bezpečně. Nevím, kam jdu ani proč, jen vím, že tam z nějakého důvodu musím být. Než si rodiče uvědomí, že jsem pryč, budu zpátky ve svém pokoji schovaná a v bezpečí pod peřinou. K mému úžasu mi Barbara řekne, že tento bizarní vzorec z mého dětství není ojedinělý.

"Stává se to mnoha dětem," říká. Probudí se uprostřed noci a cítí velké nutkání jít ven, nasednout na kolo a odjet do lesa, kde se shromažďují mimozemšťané. A je to škola. Někteří účastníci zážitků tomu říkají 'Tajná škola'."
Západnímu uchu jednadvacátého století zní představa dobrotivé skupiny mimozemšťanů, kteří v tichosti shromažďují děti na tajné vyučování v lese, naprosto směšně. Zní to jako spousta dětí s velkou fantazií, které nedokážou rozlišit mezi vzpomínkou a výmyslem. Přesto je vyprávění o mimozemských návštěvnících, kteří přicházejí na Zemi, aby vychovávali a vyučovali lidské bytosti, staré celé věky. Jeho zápisky se opakují v kánonu vyprávění domorodých kultur z celého světa. Ale proč by to mimozemské sousedy proboha napadlo? Jaký je jejich vztah k lidstvu, že by měli zájem nás doučovat? A pokud je na tom něco pravdy, ať už tehdy nebo nyní, co přesně by nás učili?

V prostoru pro koučování v mé kabině z přepravní bedny jsem mnohokrát slyšel od lidí, kteří si nesou vzpomínky na "tajnou školu". Nemohu vědět, zda jsou tyto vzpomínky skutečn