TAJNÁ BRITSKÁ MISE DO ANTARKTIDY (1)

V roce 1938 vyslalo nacistické Německo do Antarktidy třetí expedici, aby prozkoumala místa vhodná pro budoucí základnu a aby na ta místa uplatnila územní nároky ve jménu Třetí říše. Následující rok se do Antarktidy vrátili, aby dokončili to, co bylo započato a mnozí se domnívají, že v Neuschwabenlandu byla vybudována základna. Koncem roku 1946 vyslaly USA do Antarktidy admirála Roberta E. Byrda s největší  výpravou, jaká kdy byla na polární misi vyslána. Podle vlastních slov admirála Byrda, mise s kódovým označením "Highjump" (Vysoký skok) byla primárně vojenské povahy a na základě toho mnozí lidé tvrdí, že ta vojenská jednotka byla vyslána, aby zničila všechny tajné nacistické základny v antarktické oblasti Královny Maud.  

"Highjump" se stal relativně známý, ale málokdo si uvědomuje, že během války byly v Antarktidě aktivní britské speciální jednotky a že zřejmě převzaly iniciativu k řešení nacistické hrozby v Antarktidě o celých dvanáct měsíců dříve, než byla zahájena operace "Highjump". Ale protože čas běží, ti, kdo sloužili v akci na Neuschwabenlandu už tady s námi nejsou. Nicméně, poslední známý přeživší, bývalý britský důstojník SAS, který byl v letech 1945 -1946 účastníkem vojenského tažení na Neschwabenland, předal autorovi tohoto článku následující vyprávění o zapomenuté bitvě.

Tažení na Neuschwabenland (1945–46)

Když bylo v Evropě vyhlášeno vítězství, má jednotka odpočívala v jeskyni v bývalé Jugoslávii. Byl jsem rád, že válka konečně skončila, i když se stále válčilo v Pacifiku a v Palestině stoupalo napětí a varovali nás, že válka bude pokračovat. Naštěstí jsem byl ušetřen toho, že bych se musel zúčastnit války proti Japonsku, ale bohužel, přeložili mě do Palestiny, kde příliv Židů, spojený s nástupem sionistického terorizmu, působil utrpení nejenom obyvatelům Palestiny, ale i britským jednotkám, které byly vyslány, aby zamezily přílivu Židů a zdrojům nepokojů. Byl jsem upozorněn, že mé přidělení v Palestině bude pokračovat na dobu neurčitou. Viděl jsem, jak mnoho mých vojáků z jednotky umírá. Díkybohu, začátkem října 1945 jsem dostal rozkaz, abych se hlásil u velícího důstojníka, protože jsem byl vybrán na misi, která byla tak tajná, že nikdo z mých nadřízených nevěděl,  proč jsem byl požádán,  abych odjel do Gibraltaru. Neřekli mi, proč se tam mám hlásit, ale jel jsem a doufal, že budu brzy propuštěn do civilu. Jak jsem se mýlil: měl jsem strávit další Vánoce na válečné noze.

Jakmile jsem přijel do Gibraltaru, tajně si mě zavolal major a informoval mě, že budu poslán na závislé území Falklandských ostrovů kvůli dalšímu brífinku a že se ke mě připojí několik dalších vojáků z jiných britských elitních jednotek.  Záhada se zvětšovala, když jsme letěli na Falklandy v úplném tichu. Nařídili nám, abychom  vůbec nepřemýšleli  o tom, proč jsme byli vybráni a kam jedeme. Když jsme přijeli na neobydlené a nehostinné Falklandské ostrovy, představili nám důstojníka, který vedl expedici a Nora, který sloužil v norském odboji a byl expertem na boj v zimě a který nás měl cvičit pro misi, o které jsme neměli ani potuchy.

V dnešní době jsou Falklandy považovány za největší tajemství britské armády a kdo je tam převelen, za normálních okolností to pro něj znamená snadných pár let. Nicméně, věci byly ve čtyřicátých letech jiné a to i pro ty, kdo byli vybráni spolu se mnou. Museli jsme absolvovat velmi náročný, měsíc trvající výcvik, kdy jsme byli připravování na boj ve studeném počasí. Výcvik byl náročný, když jsme se nořili do ledového Atlantiku anebo jsme čelili živlům na Jižní Georgii ve stanech; vypadalo to, že v tom šílenství, které jsme museli prožívat, není žádný smysl. Nicméně, po měsíčním výcviku jsme byli informování majorem a vědcem a když nám byl účel  mise odhalen,  všichni jsme si uvědomili, že máme malou šanci se vrátit, zejména pokud se naše podezření ukáže jako oprávněné. Informovali nás, že máme prozkoumat „anomální“ aktivity kolem pohoří Mühlig-Hoffmann z britské základny v Maudheimu.

Bylo nám řečeno, že v Antarktidě probíhá tajná britská válka. Pak nás informovali o britských aktivitách na jižním pólu během války. Seděli jsme, ohromeni tím, co nám bylo prozrazeno; nikdo z nás ještě neslyšel nic tak fascinujícího a děsivého. Běžně se nevědělo, že v letech 1938 a 1939 byli v Antarktidě nacisté a ještě méně známá byla skutečnost, že v reakci na to začala Británie kolem Antarktidy budovat tajné základny. Ta, kterou jsme měli navštívit, Maudheim, byla největší a nejdůležitější a také nejtajnější antarktická základna ze všech. Důvod její důležitosti spočíval ve skutečnosti, že se nacházela 320 km od místa, kde měli mít svoji základnu nacisté.

Seděli jsme tam omráčeni, ale záhada se stupňovala. Řekli nám o německých aktivitách v Jižním oceánu kolem Antarktidy. Také nás informovali, že je pohřešováno ohromné množství ponorek, jejichž počet není vyčíslen a co je horší,  některé zmizely měsíce poté, co válka skončila, což spekulace ještě zintenzivnilo. Britské jednotky zajaly tři největší kápa nacistické strany: Hesse, Himmlera a Dönitze a při té příležitosti Britové získali informaci, kterou nebudou sdílet s Ruskem ani s USA. Ona informace přinutila Brity, aby jednali sami, a my jsme tu operaci vedli. Jasně nám řekli, co se od nás očekává a co Británie chce, abychom v Antarktidě našli. Británie měla velké podezření, že Němci tam vybudovali tajnou základnu a že z chaosu v Evropě tajně vyvezli obrovské množství nacistů.

-pokračování-