TAJEMSTVÍ NOTRE DAME

V průběhu let, a zejména v nedávné době, krásnou gotickou katedrálu Notre Dame obklopovali badatelé, aby zkoumali její četná tajemství. Katedrála každý rok přivítá mnoho tisíc návštěvníků a všechny z nich okouzlí svou architektonickou nádherou; nicméně, Notre Dame má i mnohem temnější historii. Kromě pověstí vyprávějících, kterak byla katedrála postavena na místě mnohem starší budovy, o níž se předpokládá, že má spojení se starověkým Egyptem, mohou její problémy pramenit také z popravy Jacquese de Molay, velmistra templářského řádu, který byl 18. března 1314 před katedrálou upálen na hranici.

Zatímco snášel toto strašné utrpení, prosil Boha, aby se pomstil těm, kdo ho mučili; a to byl začátek kletby spojené s Notre Dame. Účinky této kletby se začaly projevovat u francouzského krále Filipa IV., jenž byl za smrt Jacquese de Molay přímo zodpovědný a byl, což je ironie, známý jako „Filip Sličný“. Zemřel 29. listopadu 1314 ve věku 46 let, poté co byl na lovu stižen mrtvicí. Proslýchalo se, že templářský velmistr byl obeznámen s různými magickými praktikami, a protože byl mučen, aby jej v různých vykonstruovaných obviněních z kacířství donutili k přiznání (která později odvolal), během jeho posledních bolestných okamžiků na hranici upřel pohled na ty, kdož se spikli, aby ho popravili, a prosil Boha, aby zajistil, že do roka a do dne zemřou, a linie krále Filipa tak přestane vládnout Francii.

Templářské skupiny po celém světě památku Jacquese de Molay stále ctí a každoročně uvnitř katedrály slaví mši, poslední z nich se konala 18. března 2019, pouhých dvacet osm dní před tím, než katedrálu pohltily plameny. Moderní výzkum ukázal, že existují důkazy podporující reálnost účinků kletby. Předpokládá se, že se víra v jejich skutečné fungování posléze stane jakýmsi sebenaplňujícím proroctvím, nebo snad extrémním příkladem účinku placeba v praxi. Nicméně, v časech dávno minulých kletby veřejnost děsily, a to bez ohledu na postavení, a je jisté, že papež Klement V., který se spikl s králem, aby byl rytíř de Molay zabit, zemřel jen měsíc po jeho popravě a král Filip skonal o sedm měsíců později.

Jacques de Molay byl upálen na hranici a prosil Boha, aby na jeho mučitelích vykonal pomstu.

Říká se, že v celé katedrále Notre Dame se schovávají tajné templářské symboly a předpovídají kontroverzní proroctví, jako jsou budoucí války a katastrofy; před zraky veřejnosti jsou skryté mezi propracovanou sochařskou výzdobou. Právě ona v přední části katedrály obsahuje značné množství symboliky a mezi sochami nalezneme několik, které z nich vynikají, jako je býk, lev, orel a lidská tvář. Křesťanská interpretace je taková, že představují jednotlivá evangelia. Podle některých badatelů jsou však varováním, protože jsou symbolickým odkazem na čtyři fixní znamení zvěrokruhu. Lidská tvář představuje Vodnáře, lev Lva, býka Býka a orel Štíra. Tyto čtyři symbolické odkazy také představují různé věky naší doby, z nichž každý údajně trvá tisíciletí.

Podle astrologie se v současné době pohybujeme ve věku Vodnáře a doprovodné posuny, které označují příchod Galaktického středu, by na Zemi mohly přinést velké změny. Četní odborníci a výzkumníci se také domnívají, že existují ukrývané informace týkající se „konce světa“, jak jej známe. Podobná zjištění napříč Jižní Amerikou, Indií a samozřejmě Egyptem vyvolala mnoho debat o tom, co dané spisy představují. Předpokládá se, že Vatikánská knihovna může uchovávat mnoho popisů kritického období, které však budou zveřejněny, pouze pokud papež, který je za ně zodpovědný, rozhodne, že to je vhodné. Kupodivu, co se týče kletby Jacquese de Molay, tragická smrt postihla všechny následovníky krále Filipa, mezi něž patřili jeho tři synové stejně jako vnuci. Během pouhých čtrnácti let jeho kletba prošla vládnoucí francouzskou královskou rodinou a vyhladila ji. V roce 1804 byl v katedrále korunován coby francouzský císař Napoleon a nakonec ztratil své postavení, když byl nucen přesně 500 let po popravě Jacquese de Molay abdikovat.

Notre Dame je obklopena železnými zábradlími, což je další metoda, jak odvrátit zlo.

 Zdá se, že navzdory svému občasnému hrůznému pronásledování těch, kdož byli obviněni z čarodějnictví, prastará praxe po staletí koexistovala souběžně s římskokatolickou církví. Notre Dame zdobí chrliče, o nichž se říká, že to jsou démonické příšery, které mají odhánět zlé bytosti a duchy. Katedrála je však také obklopena železnými zábradlími, což je další způsob, jak odvrátit zlé entity. Není známo, kdy byl tento způsob ochrany použit poprvé, ale existují důkazy, že se jedná o celosvětovou praxi. Železo bylo vždy spojováno s odvrácením zlých duchů a naši dávní předkové si dobře uvědomovali význam železa a jeho schopnosti pomáhat v boji s těmito entitami v jakékoli formě, v níž se rozhodly objevit. Také se naučili, že ochrana, kterou železo poskytuje, zmizí v okamžiku, kdy se dostaneme do podzemí, což pro většinu populace nebyl problém.

V Irsku se nad kolébku umisťoval kousek železa, aby víly nemohly dítě unést. Na dveře a okna se dávaly železné podkovy, které udržovaly negativní duchy nebo bytosti vně obydlí, a během 15. i 16. století zemědělci do země zatloukali železné tyče, aby svá zvířata chránili před onemocněním nebo zmrzačením. V nedávné době byla podkova omylem zaměněna za znak štěstí a blahobytu, což mohl způsobit její tvar, který byl považován za zobrazení dělohy, jak je například znázorněna na reliéfech irské bohyně matky (Sheila na Gig) viděných na starých kostelech.

U starobylých chrámů se používalo železo při výrobě dveří, aby zabránilo zlým bytostem překonat práh. Za dob středověku se kostely, hřbitovy i posvátná místa obklopovaly tepaným železným oplocením a branami, aby je obé drželo z dosahu nepřátelských bytostí či duchů, podobně jako tomu je u Notre Dame. Keltové jako ochranu před negativními bytostmi často nosili formu přirozeně se vyskytujícího oxidu železitého, tedy hematit, protože ten se skládá převážně ze železa. V průběhu 17. a 18. století byly do dřevěných podlah kolem lůžek zatloukány železné hřebíky, aby chránily děti i dospělé před nočními útoky zlých bytostí, a katolická církev používala rovněž železné krucifixy během exorcismu. Před tisíci lety mnoho starověkých civilizací obětovalo svým bohům ženy. Docházelo k tomu zejména tehdy, když vybrané ženy menstruovaly, a tedy měly v těle méně železa. Není jasné, jak by to ve své době věděli, takže s těmito praktikami mohla být spojena i další tabu.

Mezi poklady zachráněnými z Notre Dame během nedávného záhadného požáru v roce 2019, nejnovější události v její bouřlivé historii, byla i nejposvátnější relikvie této katedrály, „Trnová koruna“, o níž mnozí věří, že ji Ježíš měl nasazenou během svého ukřižování. Není však známo, jak byla koruna zachráněna, protože zpočátku bylo reportérům, kteří o události referovali, řečeno, že korunu zachránil hasič John Mark Fortiea, ale řada dalších zpráv uvádí, že ji vynesl ven otec Fournier. Někteří lidé dokonce požadovali, aby byl jmenovaný hasič pro svou práci na záchraně mnoha cenných uměleckých předmětů svatořečen. Ikonické vitrážové rozetové okno katedrály zůstalo překvapivě neporušené. Hlavní oltář je údajně zcela zničen, ale velká socha Ježíšova těla snímaného z kříže, která je umístěna na hlavním oltáři, pozoruhodně nevykazovala žádné známky poškození. Ale další náboženské relikvie se stále nenašly, a to včetně hřebu a fragmentu z kříže, o kterém jsou věřící přesvědčeni, že je tím, na němž byl  Ježíš ukřižován.

Co se příliš neví a ani nebylo zveřejněno, je, že během 90. let 18. století v žáru francouzské revoluce katedrálu Notre Dame vyplenil rozzlobený dav, strhali její výzdobu a zlato, než ji prohlásili za ateistický chrám. Mnozí z těch, kdo katedrálu drancovali, se stali oběťmi střelby z mušket a byli zabiti, francouzští badatelé paranormálních jevů věří, že právě toto bylo příčinou četných duchů pozorovaných v katedrále. Uvnitř Notre Dame byly spatřeny četné přízraky, některé z nich zahrnují duchy mnichů, biskupů, papežů i dalších církevních osobností. Zprávy také zmiňují zvláštní hlasy a příležitostně zvuk výstřelů z mušket. Dokonce se proslýchá, že se budovou stále toulá duch Viktora Huga, autora již zmíněného Chrámu Matky Boží v Paříži.

Nejvýznamnější zprávy o zjeveních v katedrále se týkají žen, které se vrhly ze zvonice, a o těchto incidentech existuje více než dvanáct zpráv datovaných až do roku 1882. Zdá se, že se toto místo stalo magnetem temných sil, a některé se domnívají, že se tak děje, protože země, na je níž katedrála zbudována, je duchovně kontaminovaná kvůli jejímu spojení se starším kostelem, který na tomto místě stával. Tento starší chrám, stejně jako byl spojen s Egyptem, byl spojován také s Kelty a keltským křesťanstvím, což samozřejmě v katolické církvi znamenalo anathema.

Zatímco ve zprávách o Notre Dame převládají ty o pozorování přízraků, existuje ještě mnohem zlověstnější legenda. Uvádí se v ní, že během stavby katedrály v roce 1300 byl jeden z nejlepších francouzských kovotepců pověřen vytvořením velkolepých dveří pro hlavní vchod, ale bez ohledu na to, jak usilovně se kovotepec snažil, prostě nemohl najít vzor, který by církev akceptovala. Uplynula celá léta a po mnoha neúspěšných pokusech o dodání velkolepých dveří hodných Notre Dame se muž obrátil k Bohu a neúnavně se modlil. Pln frustrace nad tím, že jeho modlitby zůstávaly bez odpovědi, a v čirém zoufalství z nemožnosti dokončit práci se rozhodl přistoupit k drastičtějšímu přístupu a vzýval ďábla, aby mu pomohl. Téměř okamžitě mu získal neuvěřitelnou vizi velkých dveří s nádherně detailním kováním. Jako by mávnutím kouzelného proutku, jakmile návrh ukázal zástupcům církve, byl okamžitě přijat. O několik měsíců později byly dveře dokončeny a osazeny.

Prokletí Notre Dame

 Dveře byly velkolepé, ale krátce nato se náhle a nevysvětlitelně neprodyšně uzavřely a bez ohledu na to, kolik úsilí bylo na jejich otevření vynaloženo, prostě se nepohnuly. Když šli další dělníci s kovotepcem o jeho dveřích promluvit, byl ve svém domě nalezen mrtvý. Při vyšetřování se zjistilo, že se oběsil a zanechal po sobě dopis, který naznačoval, že dveře musí být smočeny ve svěcené vodě, než jim umožní, aby jimi prošel někdo svatý. Kovotepec je dalším přízrakem, o kterém se traduje, že byl viděn, jak sedí přede dveřmi, jež vytvořil. Legenda má za to, že aby dveře dokončil, uzavřel smlouvu s ďáblem a zaprodal mu svou duši, ale na poslední chvíli jej před peklem zachránil Bůh, který ho potrestal tím, že ho navždy nechal hlídat nade dveřmi Notre Dame. Jiní prohlašují, že v ornamentech dveří je ukryt hold ďáblovi, a důkladná prohlídka dveří odhaluje vykroužené linie železa, které vypadají podobně jako číslo 666.

Také o dalším kováři jménem Biscornet se říkalo, že uzavřel dohodu s ďáblem, zatímco se pokoušel ozdobit boční dveře katedrály. Jakmile byly dveře opět osazeny, odmítly se otevírat, dokud nebyly pokropeny svěcenou vodou, a postranní dveře Notre Dame jsou dodnes označovány jako „prokleté dveře Notre Dame“. Zdá se, že Notre Dame, její podezřelé tajné průchody a skrytá symbolika i její temná a pochmurná minulost mají mnoho tajemství, která ještě mohou vydat. Byl nedávný požár událostí, která dokazuje kletbu Jacquese de Molay, nebo byl něčím ještě mnohem zlověstnějším? Ať už to bylo cokoli, existují lidé, kteří věří, že tajemství ukrytá v katedrále Notre Dame v ní zůstanou a nikdy nebudou odhalena, a možná je to lepší.